Cihla - nejstarší umělé stavivo - doprovází člověka už více než 10 000 let a má tak tedy za sebou dlouhý vývoj, který se v důsledku stále stoupajících požadavků na stavební materiály v posledních dvou stoletích velmi výrazně zrychlil. Nejprve byly cihly pouze sušeny na slunci a od 4. tisíciletí př. n. l. se začaly vypalovat. Byl to první zásadní zlom v cihlářství - takové cihly mají výrazně lepší fyzikální vlastnosti.
Dlouho pak zůstávala cihlářská výroba v principu podobná, základem byla plná cihla mnoha rozměrů. Pálené cihly se ve stavebnictví používají po tisíce let a během této doby prošly obrovským vývojem. Dnes splňují požadavky na dobré tepelně izolační vlastnosti, nízkou hmotnost a dostatečnou únosnost.
Historie a evoluce cihelných tvarovek
Tento výrobek je předzvěstí dalšího bouřlivého vývoje cihlářského průmyslu, samozřejmě i v důsledku stále se zvětšujícího podílu strojní práce. Základním keramickým stavivem, spolu s plnou cihlou, se stává lehčená cihla, která je základním prvkem cihlových systémů dodnes.
S vývojem požadavků na stěnové konstrukce se také začíná měnit tvar cihel. Od plných cihel se přechází v období let 1946-1960 k příčně děrovaným cihlám typu CDm. V letech 1961-1980 se objevuje typ cihly CDK a CD Týn. Cihly typu CD Týn můžeme považovat za mezník, neboť se jednalo o bloky s rozměry (délka × šířka × výška), např. 290 × 190 × 215 nebo 240 × 365 × 238 mm, neboli o velkoformátové cihelné bloky. Výškový modul zdiva byl 250 mm při použití maltového lože o tloušťce 12 mm.
Ještě v 60. letech minulého století se běžně vyrábělo pouze několik málo druhů cihel, které se společně ve stejné stěně nijak nekombinovaly. Postupem času se začaly objevovat cihly specializované pro určité použití ve stavbě - podélně děrované cihly s různým počtem otvorů pro vnitřní nenosné příčky tlouštěk od 40 do 140 mm, již zmíněné plné cihly či poměrně málo děrované cihly metrického formátu CDm pro vnitřní nosné zdivo a více otvory vylehčené svisle děrované cihly pro obvodové stěny. K nim například patřily cihly voštinové CV, různé inovace děrovaných cihel CD, CDK, CD INA, CD IVA a také CD TÝN I a II.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Nové modulové systémy
Začátkem 90. let se cihláři začali více poohlížet po výrobcích nejbližších zahraničních sousedů. A zjistili, že v ČSFR dosud převážně používaná výška cihel 140 mm, která odpovídá dvojnásobku výšky plné cihly a samozřejmě do té doby oficiálnímu stavařskému rozměrovému modulu 300 mm, se již v zahraničí téměř nepoužívá. Největším vzorem se pro nás stal rakouský a německý modulový systém vycházející z rozměru 250 mm. A právě modulové výšce 250 mm byla přizpůsobena i výška velkorozměrových cihelných bloků.
V 90. letech přichází cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D. Základem všech moderních cihlových systémů je velkorozměrová vylehčená příčně děrovaná cihelná tvarovka typu THERM, která spolehlivě splňuje dnešní velice náročné (a často protichůdné) požadavky na stavební materiál. Dala by se nazvat takovým „materiálovým desetibojařem“, který např. vyhoví nárokům na tepelnou izolaci i pevnost a únosnost.
Klíčové tepelnětechnické pojmy a normy
Součinitel tepelné vodivosti (λ)
Součinitel tepelné vodivosti λ vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo, tedy jeho teplotní vodivost. Jedná se o energii, která prochází materiálem o tloušťce 1 m při rozdílu teplot 1 K mezi oběma povrchy měřených materiálů. Jednotkou součinitele tepelné vodivosti lambda λ je W*m-1*K-1. Hodnota tohoto součinitele se v praxi používá pro výpočet tloušťky zateplení konstrukce, pro výpočet tepelných ztrát a určení energetické náročnosti budovy.
Tepelný odpor (R) a součinitel prostupu tepla (U)
Jednoduchým poměrem tloušťky materiálu a součinitele tepelné vodivosti vypočtete tepelný odpor materiálu (konstrukce), což je obrácená hodnota součinitele prostupu tepla. Pokud se při výběru vhodné tepelné izolace, a především její tloušťky, potřebujete správně rozhodovat, je nutné si spočítat tepelný odpor R.
Charakteristickým údajem zdiva jako vnější konstrukce stavby z pohledu sdílení tepla je součinitel prostupu tepla U v jednotkách W/(m²K), který udává, kolik tepelné energie (ve wattech) projde jedním metrem čtverečním zdiva při teplotním rozdílu vnitřního a venkovního vzduchu jeden kelvin (1°C). Zahrnuje v sobě všechny vrstvy konstrukce (vlastní zdivo, omítky) i přestup tepla mezi vnitřním i venkovním vzduchem a povrchem konstrukce. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor).
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Požadavky norem a vývoj parametrů
Další vylepšování tepelných vlastností cihel určených pro vnější zdivo si vyžádala revidovaná tepelně-technická norma z roku 2002, která zvýšila požadavky na tepelnou ochranu budov o cca 25 %. Pod tímto tlakem spatřily světlo světa nové tepelně „superizolační” cihly, které naplňují požadavky normy dokonce až na tzv. doporučené úrovni, tj. na úrovni o 1/3 přísnější, než je úroveň normou vyžadovaná. Požadavky na U obvodových stěn se za posledních 50 let zpřísnily přibližně 6krát, z toho za posledních deset let asi 2krát. U zdiva z pálených cihel došlo k navýšení tepelného odporu za posledních 50 let 11krát, z toho za posledních 10 let asi 3krát. Podle ČSN 73 0540-1:2005 je za izolační materiál považován takový materiál, který má λ ≤ 0,1 W/(m‧K).
Tabulka: Orientační tepelnětechnické parametry zdiva
| Typ zdiva / Tloušťka | Součinitel prostupu tepla U (W/m²K) | Tepelný odpor R (m²K/W) |
|---|---|---|
| Doporučená hodnota dle ČSN 73 0540-2:2007 (vnější těžké stěny) | 0,25 | |
| Moderní cihelný blok typu Therm, šířka 440 mm | kolem 0,21 (případně i nižší) | |
| Cihelný blok, šířka 500 mm | nižší než 0,16 | ≥ 5,88 |
| Cihelný blok, šířka 500 mm, s vyplněnými dutinami | až 0,11 | |
| Vnější zdivo (obecně) | > 2 |
Moderní cihelné systémy a jejich komponenty
Cihlový systém je celý soubor vzájemně se doplňujících výrobků, ze kterých lze bez nadsázky postavit celý dům. V současné době vyráběné cihlové bloky využívají jako základ tisíci lety ověřené vlastnosti cihelného střepu a svou moderní konstrukcí - speciálními tvary otvorů, vylehčením hmoty drobnými póry, velikostí tvarovky, zámkovým systémem styčných spár, snížením tloušťky ložných spár na minimum atd.
Optimalizace rozměrů a materiálu
Rozměry cihelných bloků jsou optimalizovány tak, aby mohl cihlou (cihelným blokem) manipulovat jeden člověk. To znamená hmotnost do 25 kg, pro tloušťku zdiva max. 440 mm (pro dodržení modulu 250 mm jsou další rozměry tvarovky 247 a výška 238 mm). V současné době je možné sledovat příklon ke tvarovkám pro tloušťky zdiva 400 a 365 mm (při zachování tepelněizolačních vlastností), z důvodů jednodušší manipulace a nezmenšování obestavěné plochy.
Většina výrobců dodržuje moduly 250 mm výškový a 125 mm délkový, takže je vhodné stavbu už navrhovat s ohledem na tyto rozměry, aby se zamezilo zbytečnému řezání tvarovek apod. Cihelný střep je základní hmota tvořící cihlářské výrobky. Zlepšených tepelněizolačních vlastností se dnes dosahuje vylehčováním cihelného střepu především přímo působícími (vyhořívajícími) lehčivy. U nás se nejvíce používá dřevěných pilin v množství do 30 % objemové výrobní směsi. Tloušťky žebírek se stále zmenšují a pomocí komplikovaných tvarů děrování je snaha co nejvíce prodloužit cestu tepelného toku tvarovkou. Experimenty i praxe potvrdila, že však délka trajektorie tepelného toku není jediné kritérium, díky vlivu přestupu tepla přes otvory (je nutno počítat také s vlivem sálání a proudění).
Typy cihel a jejich využití
Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované. Tradičním typem cihly je plná ve tvaru kvádru, která se vyznačuje pevností, nosností, odolností i trvanlivostí. V současnosti se využívá ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.
Čtěte také: Šamot pro vytápění
Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla. Broušené cihly se vyrábějí v sortimentu pro vnější stěny, vnitřní nosné a nenosné stěny.
Jako doplňkové tvarovky se používají tzv. půlky a rohovky, z důvodů dostatečného převázání tvarovek, řešení ostění otvorů a zdiva bez tepelných mostů. Nejprve to byly cihly formátu plné cihly, ale se třemi kosočtvercovými otvory umožňující dělení na půlky nebo čtvrtky - tzv. „kvantlíky”. Postupně se dělicí rovina pro půlky začala objevovat i u větších formátů cihel, aby bylo možné bez větších obtíží dodržovat správnou vazbu cihel ve zdivu, protože dělení větších celých cihel zednickým kladívkem již nebylo jednoduché. Díky českým tradicím tak přišly na svět nové tvary - rohové cihly, které tento problém řeší. O něco větší uplatnění na stavbách, hlavně u rodinných domů, nalezly další z rodiny doplňkových cihel - cihly nízké. Tento druh cihel se podle německého vzoru vyrábí o 2/3 modulové výšce, což umožňuje navrhovat a provádět výšky stěn odstupňované po 1/3 výškového modulu 250 mm, tj. po 83 mm. Nízké cihly se vyrábějí pro tloušťky stěn 240 mm a větší.
Poměrně novým druhem doplňkových tvarů cihel jsou cihly koncové, resp. krajové. Tyto cihly se používají k ukončení vnějších stěn, tj. hlavně u otvorů - oken a dveří. Díky svému řešení děrování lze v místech napojení rámů výplní otvorů vložit do ostění, resp. parapetu, pás tepelné izolace, kterým se omezí únik tepla v těchto jinak choulostivých místech a tak zajistí, aby vnitřní povrchová teplota neklesla pod kritickou hodnotu.
Malty a zdicí techniky
Maltové spáry jsou také velmi důležitou oblastí cihlářských výzkumů. Dnes se už obvykle svislá (styčná) spára nepromaltovává a statické spolupůsobení je zajišťováno různými druhy ozubení. Eliminuje se tak nejen tepelný most, ale také se zvyšuje homogenita zdi, což je důležité především s ohledem na omítky. Vodorovná (ložná) spára, dnes obvykle 12 mm silná (+238 mm vysoká tvarovka dávají dohromady výškový modul 250 mm), se doporučuje zcela vyplnit maltou. Výborné tepelněizolační vlastnosti cihelných bloků však v ložných spárách částečně degraduje obyčejná vápenocementová malta pro zdění. Toto zhoršení vlastností lze velmi dobře odstranit použitím tepelněizolační (neboli lehké) malty pro zdění s nízkým součinitelem tepelné vodivosti λ ≈ 0,20 W/(m·K). Pro zdění z broušených cihel se nepoužívá běžná malta, ale tzv. malta pro tenké spáry. Poslední dobou se také při zdění objevuje používání speciální polyuretanové pěny, avšak pro tento způsob zdění dosud v ČR neexistuje předpis, podle kterého by se zdivo smělo provádět. Spojování zdiva je dnes již i v případě cihelných bloků možné nejen běžnou či tepelně-izolační maltou nebo podle typu materiálu také maltou pro tenké spáry, ale i speciální zdicí pěnou, která umožňuje pokračovat ve stavbě i v zimě do teplot - 5 °C.
Dělení zdiva podle účelu
- Vnější zdivo - nejčastěji tloušťky 440, 400 a 365 mm s dostatečným tepelným odporem (R > 2 m2.K.W-1), který lze ještě přibližně o čtvrtinu zvýšit použitím tepelně izolačních malt a omítek. Tvarovky jsou standardně dodávány v pevnostech 10 a 8 MPa.
- Nosné zdivo - tloušťky 300, 240 a 175 mm slouží především na nosné příčky, případně jako základ sendvičového zdiva.
- Vnitřní zdivo - obvykle tloušťky 115 a 65 mm pro nenosné příčky. Zde je výhodou velký rozměr, který urychluje zdění (např. 497x268x65 mm), v zahraničí nejsou výjimkou velkorozměrové příčkovky s plochou 500×500 mm. Na přelomu tisíciletí začaly nabývat na vážnosti akustické vlastnosti budov určených pro pobyt osob. Cihelné akustické bloky se vyrábějí pro tloušťky stěn od 115 až do 365 mm, přičemž jednovrstvé oboustranně omítnuté zdivo vykazuje laboratorní hodnotu vážené neprůzvučnosti až 57 dB!
- Lícové zdivo - vytváří efektní fasády, které nepotřebují další úpravy pomocí omítek.
Speciální výrobky a komplexní řešení
Speciální výrobky jsou také součástí cihlových systémů a zřetelně dokumentují snahu cihlářů vyjít zákazníkovi vstříc, nabídnout něco navíc a maximálně zjednodušit a zefektivnit stavbu při současném dodržení zásad správného zdění a následné funkčnosti budovy. Takových výrobků je dnes celá řada, od speciálních cihlových tvarovek s tepelným odporem větším než 3 m2.K.W-1, různých úhlových tvarovek, cihel pro ostění otvorů, vysokopevnostních cihel, cihel s instalačními drážkami, komínových cihel, akustických tvarovek vyplňovaných minerální vlnou nebo betonem, až po keramickou dlažbu a roletové schránky.
Nedílnou součástí cihlových systémů jsou i prvky pro vytváření vodorovných konstrukcí. Nosnou částí těchto prvků je kvalitní beton vyztužený speciální betonářskou výztuží. Stropní kostrukce, které jsou po obvodu olemovány jednou řadou tzv. věncovek, mohou být buď polomontované trámečkové nebo prefabrikované panelové. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že dnešní moderní cihlové systémy nabízejí řešení v podstatě pro všechny požadavky, se kterými se můžete na stavbách setkat. Od cihel s požadavky na vysokou pevnost (cihelné bloky dnes dosahují pevností, které dříve nemívaly ani cihly plné), neprůzvučnost, požární odolnost, tepelné vlastnosti, úzce specializované cihly podle rozměrů nebo účelu použití až po prvky pro vodorovné konstrukce.
Pálené cihly patří k nejrozšířenějším materiálům používaných zejména v konstrukcích obytných budov. Dá se říci, že cihelné zdivo je jakýmsi etalonem stavebních konstrukcí, neboť všechny jiné materiály jsou právě srovnávány výhradně s cihelným zdivem. Cihlové systémy jsou tak současným vyjádřením moderních stavebních principů a požadavků.
Cihly s integrovanou izolací a související výzvy
Na zahraničních trzích se začínají uplatňovat cihelné bloky s integrovaným izolačním materiálem. Řada investorů se na začátku výstavby rodinného domu ptá, jestli není lepší zateplit dům pomocí energeticky úsporných cihel s integrovanou izolací namísto klasické fasádní izolace. Termoizolační cihly vyplněné minerální vatou nebo polystyrenem nabízejí dobré izolační vlastnosti a poměrně rychlý postup výstavby. Jde v podstatě o sendvičový způsob zateplení, který nabízí vysokou statickou únosnost a mechanicky chráněnou izolaci. Výrobci odhadují její životnost na 100 a více let, což by podle výrobců měla být i největší výhoda oproti kontaktnímu typu zateplení. Lepší tepelně-izolační vlastnosti mají cihelné bloky s dutinami vyplněnými perlitem, extrudovaným polystyrenem či minerální vatou. Jako izolační materiál se v současnosti nejvíce používá minerální vlna, a to ve formě rozřezaných desek do tvaru velkých dutin nebo ve formě granulátu pro vyplnění malých dutin, dále pak perlit nebo expandovaný polystyrén. Cihelné bloky s minerální vlnou či expandovaným perlitem mají výhodu v požární odolnosti konstrukce a zdivo dosahuje výborných hodnot vzduchové neprůzvučnosti.
Doporučení a možná úskalí
Při zdění z termoizolačních cihel plněných izolací je důležité důsledně dodržet technologický postup, například při zdění a uložení konstrukčních prvků (stropů a překladů). Jakákoli nepřesnost může vést ke vzniku tepelných úniků či mostů. Zdění plněnými cihlami vyžaduje vysokou přesnost, která na stavbách často chybí. Přitom riziko tepelných mostů je u cihel s integrovanou izolací mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády. Problematické je také řešení základových a železobetonových věnců u vícepodlažních domů, kde může docházet ke kondenzaci vody, vlhnutí zdiva a vzniku plísní v místě věnců.
Pro dosažení požadovaného tepelněizolačního účinku doporučuje výrobce plněných cihel aplikovat speciální tepelněizolační omítky o tloušťce 30 mm, finální povrchovou úpravu 5 mm a vnitřní omítku 10 mm. To je celkem 4,5 cm vrstvy navíc, což si investor často předem neuvědomí. Vnější povrchová úprava dvouvrstvou omítkou je navíc finančně i časově nákladná. Podle technologického postupu vysychá jádrová omítka o tloušťce 3 cm za příznivého počasí rychlostí asi 1 mm za den. To znamená 30denní odstávku na stavbě, než je možné nanést finální vrstvu. U vícepodlažních domů je po celou tuto dobu nutné mít k dispozici lešení. Aby se tepelněizolační cihly z hlediska tepelných vlastností vyrovnaly běžnému zdivu s kontaktní fasádní izolaci, musí se počítat s tím, že budou mnohem silnější než běžné cihly. Stěna z tepelněizolačních cihel není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm. Majitelé domů často propadají panice, když zjistí, jakou povrchovou úpravu kombinované cihly vyžadují. Pokud se „obloží“, respektive zateplí zvenku dodatečnou tepelnou izolací, nabývá proces přestupu tepla a větrání konstrukce zcela jiných parametrů. Mnoho stavebníků nakonec raději zvolí kombinaci 30 cm zdiva a 20 cm izolace z polystyrenu nebo minerální vaty.
Pálená cihla versus pórobeton
Výstavba domu je jedna z největších životních investic a každý, kdo se pro ni rozhodne, kromě jiného rozvažuje, jaký stavební systém zvolí. A jestliže se rozhodne pro zděný dům, pak se možná dostane i k dilematu „pálená cihla, nebo pórobeton?“. Velké plochy domu ovlivňují komfort bydlení, stavební materiál je tedy velmi důležitým faktorem. Základní požadavky - udržení tepla v zimě a ochranu před letním horkem, lze zajistit v jakémkoli stavebním systému.
Vlastnosti pálené cihly
Pálené cihly vynikají vysokou pevností, mají velmi dobré tepelně-izolační vlastnosti, výborně akumulují teplo a splňují i bezpečnostní požadavek odolnosti vůči ohni. Už dávno však nejde o běžnou plnou pálenou cihlu či tzv. „klinkerku“, v kurzu jsou broušené cihelné bloky, které si ponechávají všechny přednosti pálených cihel, ale mají oproti nim ještě několik výhod. Jsou určeny pro obvodové nosné i nenosné zdivo, splňují současné tepelně-izolační nároky a mají zvýšený tepelný odpor, nároky na vytápění objektu jsou proto nižší. Podle tloušťky a parametrů je možné použít zdivo bez tepelně-izolačních materiálů, při tloušťkách 300 mm je nutné pro zdění obvodových stěn doplnit tento materiál tepelnou izolací.
Pórobetonové cihly
Druhým v současnosti nejrozšířenějším materiálem jsou porobetonové cihly vyrobené z přírodních materiálů. Díky vzduchovým dutinám, které vznikly při výrobě hmoty, jsou lehké a snadněji opracovatelné. I když sníží hmotnost konstrukce, na její pevnosti to nebude znát. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy. Snadná manipulace patří mezi další výhody porobetonových cihel. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Porobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů.
Betonové a šamotové cihly
Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
Při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník. Při výběru šamotových cihel se zaměřte na složení materiálu. Některé cihly se jako šamotové jen tváří svým zbarvením a tvarem, obsahují však jiné suroviny, kvůli kterým nejsou tak tepelně odolné.
Budoucnost vývoje cihel pro tepelnou izolaci
V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další podmnožinou tohoto směru vývoje je používání surovin, zejména charakteru odpadních hmot, které jednak zlepšují vlastnosti střepu (např. tvorbou pórů svým vyhoříváním při vypalování), snižují energetické nároky na výpal, zlepšují proces sušení apod.
Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla. S tím souvisí samozřejmě i vývoj nových technologií. Třetí oblast tvoří vývoj v oblasti kombinování páleného cihelného bloku a izolačního materiálu. V podstatě novou oblastí, kterou se „cihláři“ budou muset zabývat, je právě oblast izolačních materiálů. I v tomto směru se již pokročilo a úspěšně se vyvíjejí izolační hmoty na anorganické bázi. Pokud jsou dutiny v cihlách vyplněné lehkými hmotami a je nutné dosáhnout srovnatelné vzduchové neprůzvučnosti, musí se uzpůsobit geometrie děrování cihelného bloku.
Nové technologie a metody, kterými lze zvýšit izolační a užitné vlastnosti cihelných bloků pro jednovrstvé zdivo používají i tuzemští výrobci a drží tak krok s technologicky vyspělými zahraničními výrobci. Došlo k zefektivnění výroby, úspoře keramického materiálu, ale i materiálů jakou jsou malty či omítky. Zároveň si cihly právě díky tomu, že jsou z keramiky, zachovávají výjimečnou trvanlivost a neměnnost svých parametrů. Tímto se může chlubit málokterý materiál. Pro dosahování velmi nízkých hodnot U zděných stěn jsou dostupné klasické pálené cihelné bloky moderního typu, které splňují i kritéria pro stavbu pasivních domů.
tags: #cihly #cd #tepelna #izolace