I zdánlivě nenápadné stavby v krajině mohou skrývat velmi zajímavou historii a je skvělé, když se je podaří zachránit před zkázou. Lotyšská Kuldīga patří k nenápadným evropským městům, která umějí překvapit. Nabízí památkově cenné historické centrum zapsané na seznam UNESCO, cihlový most přes řeku Ventu i Ventas rumbu, přírodní práh označovaný za nejširší vodopád v Evropě.
Historie a poloha města Kuldīga
Počátky města Kuldīga, tehdy známého jako Goldingen, sahají do 13. století. Jeho význam vzrostl mezi 16. a 18. stoletím, kdy Kuldīga fungovala jako důležité správní centrum Kuronského a Zemgalského vévodství. Podobu města přitom od začátku ovlivňovalo i jeho umístění v krajině, kde se stýká řeka Venta s menším tokem Alekšupīte.
Ventas rumba: Nejširší vodopád v Evropě
Právě voda dává Kuldīze podobu, jakou jiné historické město v regionu nemá. Jen kousek od centra leží Ventas rumba, přírodní práh na řece Venta, který místní oficiální zdroje označují za nejširší vodopád v Evropě. Podle turistického webu Kuldīgy měří 249 metrů, běžně kolísá zhruba mezi 200 a 250 metry a při vyšším stavu vody může být ještě širší; vysoký je přitom jen 1,6 až 2,2 metru. Neohromuje tedy výškou, ale šířkou a tím, že neleží někde daleko v krajině, nýbrž v těsném sousedství historického města. Místní materiály navíc připomínají, že voda postupně obrušuje horninu a vodopád se tím velmi pomalu posouvá proti proudu.
Ryby ve vzduchu a chráněná příroda
S Ventas rumbou je spojený i jev, který Kuldīgu proslavil. Během jarního a podzimního tahu se tu ryby snaží překonat peřeje skokem proti proudu, a právě odtud vznikla pověst města, kde se ryby chytají ve vzduchu. Vodopád je zároveň chráněnou přírodní památkou a součástí přírodní rezervace v údolí řeky Venta.
Alekšupīte a nejvyšší vodopád v Lotyšsku
Kuldīga ale není spojená jen s Ventas rumbou. Přímo městem protéká také říčka Alekšupīte, na které už v 17. století vznikl upravený vodopád, který poháněl první papírnu v regionu Kurzeme. Dnes je se svými 4,15 metru uváděn jako nejvyšší vodopád v Lotyšsku. Právě tenhle detail připomíná, že voda v Kuldīze nebyla jen součástí krajiny, ale i běžného městského života a práce.
Čtěte také: Architektonický skvost Kuldiga
Cihlový most přes Ventu a stavební vrstvy staré Kuldīgy
Do toho všeho se přidává ještě starý cihlový most přes Ventu, jeden z nejvýraznějších symbolů města. Byl postaven v roce 1874 podle tehdejších imperiálních dopravních standardů. Měří 164 metrů a je osm metrů široký, takže po něm kdysi mohly bez potíží projet dva povozy vedle sebe. Oficiální web Kuldīgy ho označuje za třetí nejdelší cihlový most v Evropě, lotyšský turistický portál zase za nejdelší silniční most tohoto typu v Evropě. Ať už vezmeme přísnější nebo velkorysejší formulaci, podstatné je něco jiného. Zdejší most nepůsobí jako solitérní technická památka, ale jako další vrstva města, které se po staletí vyvíjelo v těsném kontaktu s řekou.
Kuldīga je zajímavá i tím, jak dobře se v ní dochovaly různé stavební vrstvy. UNESCO upozorňuje na spojení místní dřevěné architektury, cihlového zdiva i hrázděných domů ovlivněných dalšími baltskými městy. V centru navíc dodnes stojí někdejší vévodská lékárna z roku 1622, jeden z mála domů ze 17. století postavených právě hrázděnou technikou.
Lotyšská republika: Základní informace
Lotyšská republika, prostřední ze tří pobaltských států na jihovýchodním pobřeží Baltského moře a jeho Rižského zálivu, je pro spousty Čechů zemí celkem neznámou. A to přesto, že od středověku zaujímala klíčovou pozici na tradiční obchodní křižovatce a tvoří vlastně spojnici mezi západní Evropou a Ruskem. Jméno Latvija je odvozeno z názvu starobylého baltského indoevropského kmene Latgalů, z něhož vzniklo etnické jádro lotyšského národa.
Lotyši jsou baltským národem a dnes tvoří 62 % obyvatel země z celkového počtu 2 067 887 obyvatel (v roce 2011). Významná je menšina tvořená Rusy (cca 26,9 %). Zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby zemi opustila. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti staví také odmítavě. Návrh na přiznání statutu oficiálního jazyka pro ruštinu zamítli v únoru 2012 lotyšští občané v referendu. Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %. Při průjezdu zemí je tento stav jasně patrný - venkov působí nesourodě a „vybydleně“.
Demografie a náboženství
Příznačná je velmi nízká porodnost (1,17 dítěte na matku v roce 2010) a z toho vyplývající rychlý úbytek obyvatelstva. Mezi lety 1989 a 2011 se počet obyvatel snížil o alarmujících 600 tisíc (22,5 %). Na tomto poklesu obyvatelstva se výrazně projevuje také emigrace, přičemž mezi její nejvýznamnější cíle patří Irsko (48 031 Lotyšů k roku 2011) a Velká Británie (39 000 Lotyšů k roku 2011).
Čtěte také: Instalace betonového kamenného obkladu
V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000).
Ekonomika a průmysl
Lotyšsko jako bývalá svazová republika, která obnovila svou nezávislost 21. srpna 1991, je průmyslový a zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví jsou strojírenství, elektrotechnika, radioelektronika a papírenský, chemický, potravinářský, textilní a dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Důležitá průmyslová střediska jsou Riga, Daugavpils, Liepāja a Jūrmala.
Země není příliš bohatá na užitečné nerosty. Jediným minerálem, který má svým objemem zásob (cca 530 000 000 t) větší ekonomický význam, je rašelina, sloužící většinou jako topivo. Největší naleziště jsou v okolí Rigy, v okresech Preili, Ludza, Valka a Aizkraukle. Ekonomicky významná jsou rovněž naleziště dolomitu, který slouží jako stavební materiál (střední a východní Lotyšsko), dále pak vápence (okres Saldus), sádry (okolí Rigy a Bausky), jílu, oblázkového štěrku a písku (po celém území státu). Kvůli velkému počtu lesů a stromů je ale typickým produktem jantar a výrobky z něj.
Velký přínos financí do státního rozpočtu zaznamenává tranzitní přeprava ruského zboží územím Lotyšska a přes přístavy dále do světa. Spotřeba elektrické energie je z části zajišťována dovozem ze zahraničí a z části její produkcí v tepelných a vodních elektrárnách.
Geografie a klima
V Lotyšsku je hustá říční síť, největšími řekami jsou Daugava, Venta a Gauja, nachází se zde také mnoho jezer (např. Lubanas a Rāznas) a bažin, které tvoří 10 % rozlohy státu. Podél pobřeží Baltského moře leží pásmo písečných dun. Celé území bylo modelováno pleistocénním ledovcem a zůstaly po něm morény a nánosy, které tvoří na západě Kuronskou a na východě Livonskou vrchovinu.
Čtěte také: Plot z lomového kamene
Lotyšsko patří do chladnějšího mírného pásu, na východě s kontinentálním vlivem. Se zvětšující se vzdáleností od moře se zvyšují i teplotní rozdíly. Průměrná lednová teplota je -5 °C a červencová 17 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí 670 mm, v Livonské vrchovině až 800 mm. Klimatické podmínky, charakteristické vytrvalými dešti, komplikují hlavně sklizeň. Bylo i období, kdy během žní pršelo každé čtyři dny. V dubnu, kdy plodiny zase potřebují vláhu, neprší vůbec. Rekordní výnosy se tak u obilí pohybují mezi šesti až osmi tunami (v roce 2012). Dlouhodobý průměrný výnos u obilnin je 3 t (v roce 2012 byl 4 t). Ozimé plodiny mají obecně vyšší výnos než jařiny, ale pouze pokud přezimují. Na severu se ozimy již nepěstují, většinou se jich až 85 % muselo zaorat. Jednou se stalo, že se zaorávalo 80 % ozimů v celém Lotyšsku.
Lotyšské zemědělství
V rámci rostlinné produkce se pěstuje nejčastěji ječmen, žito, řepka, brambory a zelenina. Dříve byla hojně zastoupena i cukrová řepa, ale po vstupu do EU a likvidaci cukrovarů se od pěstování prakticky úplně ustoupilo. V živočišné produkci má největší zastoupení chov skotu a prasat. V moři se loví zejména sledi a šproty. Významná je tedy produkce masa, mléčných výrobků a rybích výrobků jako jsou sardinky nebo rybí moučka.
Téměř polovinu území státu pokrývají lesy 46 %, zemědělsky obhospodařovaná půda tvoří 37 % (64,7 % orná půda, 35 % pastviny a louky a 0,3 % trvalé kultury), tedy celkem 1 868,1 tis. ha. Dotace na plochu je poskytována na cca 1 600 tis. hektarů. Dotační politika obecně je samozřejmě v souladu s pravidly a podmínkami Evropské unie. Na národní úrovni je podporován chov dojnic i krav bez tržní produkce mléka, chov ovcí, koz a koní a také nákup techniky a půdy (obdobná podpora jako v České republice prostřednictvím PGRLF).
Za zmínku ale stojí, že z celkového počtu 83,4 tis. zemědělců je pouze 65 tis. příjemců dotací. Průměrnou velikost mléčné farmy reprezentují chovatelé s šesti kusy dojnic. Lze říct, že lotyšští farmáři se celkem úzce specializují, protože v době SSSR se museli věnovat několika činnostem najednou.
Hospodaření v Lotyšsku také výrazně ovlivňuje nedostatek firem, které by poskytovaly služby v oblasti zemědělství - sklizeň, aplikaci hnojiv a přípravků na ochranu rostlin apod. Každý se musí (většinou) o všechno postarat sám.
V případě lesů je uváděno, že pokrývají 46 % plochy celého Lotyšska. Země se ovšem potýká se zvláštním problémem, který zapříčiňují velmi malí „zemědělci“, lépe řečeno pouze příjemci dotací (většinou do cca pěti hektarů zemědělské půdy). Ti s příchodem Společné zemědělské politiky EU v roce 2004 požádali o vydání zemědělské půdy, kterou na základě vlastnických práv z doby před druhou světovou válkou získali v roce 1991. O tu se ale správně nestarali. Z orné půdy se tak za poslední léta stala neobdělávaná plocha plná náletových dřevin apod. Tito „zemědělci“ již dotace nepobírají - od roku 2004 se počet příjemců dotací snížil z původních 72 tis. na dnešních 65 tis. Navrácení půdy do původního stavu je ale velmi nákladné. Příští rok tak bude probíhat šetření, které přesně zmapuje lesní a zemědělskou půdu a předpokládá se, že lesy budou oficiálně pokrývat již okolo 52 % plochy.
Zemnieku saeima: Zemědělský parlament Lotyšska
Základní informace o lotyšském zemědělství předala partnerská organizace Zemnieku saeima (Zemědělský parlament) v Rize a posléze také Latvijas Lauku konsultāciju un izglītības centrs (Lotyšské rurální poradenské centrum) sídlící v Jelgavě.
Zemnieku saeima je největší zemědělská nevládní organizace v Lotyšsku a jedna z nejvlivnějších organizací v zemi. Celkem má 894 členů (farem a zemědělských podniků), kteří společně produkují přibližně polovinu všech výrobků zemědělské produkce Lotyšska (např. 46 % obilí a 53 % řepky) a obhospodařují více než 500 000 ha (cca 1/3 zemědělské půdy). Většinou se jedná o rodinné farmy, které dohromady zaměstnávají více než 4000 lidí. Největší rodinná farma, která je jejich členem, má cca 6000 hektarů. Zásadním problém lotyšské zemědělské politiky je, že spousta farmářů není nikde organizována.
Na začátku svého působení, po založení samostatného státu, získali lotyšští zemědělci výraznou finanční podporu ze Švédského království, které má k Lotyšům blízko jak geograficky, tak historicky. Bohužel, postupně členi této organizace zjistili, že přesto, že se jim Švédové snaží pomoci, vlastně jim nerozumí a začali si budovat vlastní svobodnou organizaci. Vznikla Zemnieku saeima. Název „parlament“ byl použit proto, že organizaci založilo přesně 100 farmářů a stejně tak 100 poslanců má lotyšský parlament.
Mezi hlavní činnosti organizace patří prosazování zájmů členů na ministerstvu zemědělství a ve vládě a lobbing při úpravě právních předpisů v zemědělství, a to jak na národní, tak i evropské úrovni. Dále je to shromažďování a předávání informací z různých výzkumných institucí či od jiných národních i evropských nevládních organizací, zprostředkování odborných konzultací pro farmáře hlavně v rámci Společné zemědělské politiky EU a účast na nejrůznějších projektech, taktéž na národní i evropské úrovni. V neposlední řadě Zemnieku saeima organizuje několik společenských akcí, soutěž TOP 5 (soutěž o pět nejlepších farem v Lotyšsku) a snaží se i o vytvoření obecně pozitivnějšího pohledu široké veřejnosti na zemědělství. V 90. letech si většina lidí v Lotyšsku pod pojmem „zemědělec“ představovala polonegramotného vesničana, žijícího ve chlévě se zvířaty. Po roce 2004 se z farmářů zase stali jen příjemci dotací, kteří „pouze natahují ruce pro evropské peníze“. Dnes už je situace naštěstí výrazně lepší, ale některé předsudky stále přetrvávají a „byznys“ je stále ceněn více než kvalitní práce farmářů.
Jako hlavní úkoly pro období 2014 - 2020 si Zemnieku saeima stanovila:
- zvýšení příjmů do efektivní výroby, zvyšování produkce zboží s přidanou hodnotou a tržně orientovaných výrobků,
- podpora malých (do 100 ha) a středních (do 1000 ha) podniků v rámci spolupráce, vzdělávání, podpory speciálních a regionálních produktů a získávání vedlejších pracovních míst mimo zemědělství pro nejmenší farmáře,
- odpovědný a udržitelný systém využívání půdy, lesů, lotyšské vody a přírodních zdrojů,
- obhospodařování lotyšské půdy rodinnými farmami, které jsou schopny dosahovat zisku a ekonomicky zcela zajistit své rodiny,
- rozvoj výzkumu a vzdělávání.
Všechny úspěchy, kterých se organizaci kdy podařilo dosáhnout, byly součástí dlouhodobého strategického plánování a každodenní práce všech zaměstnanců a členů představenstva volených vždy na dva roky. Ale nevyhnuli se ani blokování silnic a žádosti o odvolání ministra, který nakonec svou pozici opravdu opustil.
Příklady úspěšných zemědělských podniků
Rodinná farma Zalenieki Mezaciruli nedaleko Jelgavy
Juris Cīrulis, zakladatel farmy, vystudovaný veterinář a místopředseda Zemnieku saeima obhospodařuje se svou rodinou a 25 zaměstnanci 700 hektarů půdy. Na orné je pěstována pšenice, kukuřice, vojtěška, řepka a bob. Vedle rostlinné výroby je hlavní činností chov 250 - 300 dojnic a bioplynová stanice s výkonem 80 kW/hod., která vytápí sedm skleníků. Ve sklenících o celkové rozloze 0,5 hektaru je pěstována nejrůznější zelenina (95 %) a bylinky jako například rukola (5 %). Ze zeleniny je to nejčastěji salát (50%) a okurky (50%). Semena veškeré zeleniny i květin jsou nakupována. Kvůli studeným zimám (až - 30 °C) se skleníky využívají pouze od února do podzimu.
Dojnice lotyšského mléčného skotu křížené s holštýnem jsou ustájeny ve čtyřech budovách, které jsou navzájem propojené. Celková produkce mléka je cca 9,5 tis. litrů mléka za rok. Telata jsou odstavována hned po porodu. Někteří býčci jsou prodáni prakticky okamžitě, jiné vykrmuje. Cena za kilo v živém je 80 centů, protože se jedná o mléčné plemeno a zmasilost není nejlepší. Cena mléka se pohybuje okolo 24 centů za litr. Před ruským embargem to bylo 36 centů. Většina mléka putuje do mlékárny. O přímém prodeji farmář neuvažuje, protože farma je velmi vzdálená od obydlených oblastí. Pouze zaměstnanci si mohou týdně odnést 15 litrů mléka na osobu.
Před několika lety byla rodinná farma převedena na společnost s ručením omezeným - Zalenieki Mezaciruli. Tato firma, kterou vede farmář s manželkou a prostředním synem, má v režii rostlinnou a živočišnou výrobu a skleníky. Druhou firmu, bioplynovou stanici, vlastní z 51 % firma Zalenieki Mezaciruli a ze 49 % paní Cīrulis, ale vede ji nejmladší syn.
Diverzifikovaný zemědělský podnik Tervete
Velmi nevšední byla exkurze do zemědělského podniku Tervete, který vznikl privatizací jako akciová společnost v roce 1998 na základech kolchozu z roku 1945. Díky kvalitní půdě a píli místních obyvatel se jednalo o nejlepší kolchoz v Pobaltí. Nyní jde o největší zemědělský podnik v Lotyšsku, původně zaměřen na chov koní, kterým byla oblast proslavená. Chovalo se zde, v době SSSR, i 600 převážně sportovních koní. Doba se ale změnila, o koně není zájem a tak se chová již jen cca 50 koní, všechny ve věku do čtyř let, protože společnost se nezabývá jejich výcvikem. Chov koní sice stále patří mezi šest hlavních oblastí podnikání, ale je až na posledním místě a jeho osud je do budoucna nejistý. Před ním je rostlinná výroba, chov skotu, pivovarnictví, energetika (bioplynové stanice navazující na stáje) a prodej výrobků (restaurace a obchody s Tervete výrobky).
Zemědělský podnik Tervete se nachází v jižní části Zemgalevské roviny, v oblasti s nejkvalitnější půdou, která je považována za nejúrodnější oblast Lotyšska již od starověku. S hodnotou půdy 60 bodů, na některých místech dokonce 82 bodů, má téměř o 50 % vyšší úrodnost než ostatní oblasti. Přesto je vedle rostlinné výroby společnost zaměřená i na výrobu živočišnou. Využívání půdy pro pěstování plodin je totiž založeno na stálém obměňování plodin - dodržování zásad správného osevního postupu. To umožňuje plně využít potenciál těchto úrodných půd a dosáhnout vysokých výnosů i s ohledem na životní prostředí.
Celková obhospodařovaná výměra Agro firmy Tervete je 2 972,25 hektarů půdy. Za účelem lepšího využití pozemků a mechanizace začala společnost v roce 2012 spolupracovat se dvěma společníky - zemědělskými podniky "Agrolats" a "Liepas". Celková plocha obdělávané půdy všech společností je 5000 ha. Rostlinná výroba hraje klíčovou roli ve všech.
Další cihlové mosty v okolí
K ojedinělým dílům české hradní architektury patří hrad Velhartice. Jeho dominanty tvoří zříceniny starého gotického paláce Rajského domu s protější věží Putnou. Obě části jsou propojeny mohutným kamenným mostem se čtyřmi lomenými oblouky. Stavbu je možné bez nadsázky označit za světový unikát. Barokní cihlový most poblíž Nového rybníka, asi 4 kilometry z Mikulova směrem k obci Sedlec, těsně u hranic s Rakouskem, tvoří 15 půlkruhových mostních oblouků, je dlouhý 95 metrů a široký 3,7 metrů. Barokní kamenný, původně jednoobloukový, most postavený ze smíšeného zdiva (lomový kámen a cihly), který překonává řeku Bílinu v severojižním směru, se nachází na severním okraji obce Brozánky. Most je dlouhý 30 metrů, přičemž celková délka činí 35,5 metru, a šířka 2 metry, resp. 3,90 metru. Celkem pět mostních oblouků spočívá na čtyřech pilířích vyzděných z lomového kamene. Při normálním stavu vody v řece protéká voda pouze pod dvěma stejně velkými mostními oblouky. Dva krajní mostní oblouky na severní straně a jeden oblouk na protilehlé straně mostu slouží jako inundační. Pozvolna stoupající mostovka je tvořena lomovým kamenem. Vrchol mostu se nachází nad třetím (středovým) obloukem. Po obou stranách mostovky je vyzděno kamenné zábradlí, jehož koruna je překryta na ležato kladenými kamennými kvádry.
tags: #cihlovo #kamenny #most #v #lotyssku #informace