Klenby jsou jedny z nejstarších konstrukcí stropu. Jejich oblá lícní plocha je odvozena z válcové, rotační nebo jiné plochy. Nejprve se prováděly klenby zděné z kusových prvků tzv. klenáků z kamene nebo cihel, později také jako monolitické z betonu, železobetonu popřípadě skloželezobetonu. Klenba není schopná přenášet tahová napětí a veškerá vnější zatížení se přenáší tlakem v průřezu klenby. Klenuté konstrukce lze použít také pro překlady otvorů ve stěnách (nadokenních, nadedveřních), popř. pro odlehčení příček.
Tradiční masivní cihelné nebo kamenné klenby se dnes již při výstavbě nových objektů nepoužívají, lze se s nimi setkat při rekonstrukcích starších objektů. Současný zvýšený zájem o citlivé rekonstrukce architektonických památek a lidových staveb znamená i návrat k osvědčeným a esteticky působivým cihlovým klenutým stropům.
Klenuté prvky v exteriéru patří v lidové architektuře k nejcennějším a inspiraci lze najít i u staveb ve skanzenech. Klenuté stropy dávají chalupě punc výjimečnosti, stejně jako klenuté doplňky zvenčí domu. Klenby ovšem někdy vyžadují opravu a to není jen tak.
Historie a vývoj kleneb
Nejstarší známé klenby byly nalezeny při archeologickém výzkumu staveb říše Sumerů v Mezopotámii (dnešní Irák). Řekové používali pravou klenbu - valená klenba. V Čechách se klenby objevily v 9. století.
Ve vesnickém stavitelství se jednotlivé typy kleneb chronologicky vyvíjely. V první polovině 19. století jsou časté klenby plackové, ve chlévech se zpravidla objevují řady příčně položených obdélných, tzv. pruských placek s pásy. Plackové klenby jsou později vystřídány plochými valenými, které jsou klenuté v užších pruzích do železných traverz (tzv. klenby stájové).
Čtěte také: Cihlové pásky – vlastnosti
Technologie výstavby cihlových kleneb
V souvislosti s klenutými prvky ve starých venkovských domech lze s jistou pokorou konstatovat, že pro zednické mistry bylo vyklenutí oblouku či stropu rutinní záležitostí a technologie kleneb nebyla výsadou bohatých. Zvláště u stropů bylo někdy jednodušší postavit klenbu. Proto ji i dnes často najdete v bývalých stájích či maštalích. Lidé ji v souvislosti s přestavbami těchto velkorysých prostor často rekonstruují, nebo dokonce zjišťují, že se klenba skrývá pod kdysi dodělaným rovným stropem, který byl na stavbu a údržbu přece jen snazší.
Pro vybudování jakékoli klenby je stěžejní podpůrná konstrukce, která se dělá z tzv. ramenátů. To je vlastně dřevěné bednění, které si můžete představit jako na míru připravené skruže či šablony ve tvaru a velikosti vnitřního oblouku zamýšlené klenby. Na takových konstrukcích se v minulosti stavělo, používají se i dnes při opravách a zásadou je, že ramenáty musí být dostatečně pevné, aby při stavbě unesly váhu klenbové zdi, ale zároveň je nezbytné udělat oporu tak, aby ji šlo posléze snadno a bez otřesů odstranit.
Důvod byl jednoduchý: déšť, mráz, sníh a vítr při stavbě narušoval pojivo i cihly, což klenbu poškozovalo a mohlo by dojít až k jejímu zřícení. Stavba kleneb a jejich opravy se proto dnes realizují v zastřešených budovách, kde je neohrožují povětrnostní vlivy.
Materiály pro stavbu kleneb
Nejčastěji používaným formátem lícových cihel pro stavbu nových klenutých stropů je český formát - 290/65/140 a belgický formát - 215/65/100. Na vyzdění se používá speciální šedá malta. Spáry lze následně přespárovat v jiné barvě. Na výběr existuje široká škála barevných odstínů spárovacích hmot.
Pro spárování lze použít některou ze speciálních tzv. šedých malt dostupných na trhu. Spárování je tak trochu alchymie a zkušenosti majitelů chalup s klenutými stropy jsou různé, ale doporučuje se „mastná“ vápenná či (s opatrností) cementová malta, spárovací hmoty pro široké spáry, speciální spárovací „šedá“ malta (pod tímto názvem ji běžně seženete v nabídce spárovacích hmot) a před spárováním nátěr cihlového povrchu penetrací. Na to jsou názory různé, penetrace by každopádně neměla v cihlové klenbě uzavřít vlhkost. Pokud cihly praskají a zároveň jsou vlhké, vzdejte se raději vyspárované pohledové zdi a použijte na strop vhodnou omítku.
Čtěte také: Vlastnosti fasádních cihlových pásků
Konstrukční varianty kleneb
Cihlové klenuté stropy se rozdělují podle působení výsledného zatížení na dva typy. Jsou to klenby, které se opírají o zdivo po celém obvodu, (např. klenba valená, klášterní, necková a tabulová) a klenby, které se opírají pouze v rozích zdiva, (např. klenba křížová, báňová, česká nebo česká placka).
Valená klenba
Ze všech kleneb se nejčastěji vyskytuje klenba valená. Valená klenba se opírá o dvě protilehlé zdi (má patky jen na dvou stranách). Variantou je klenba valená, kterou tvoří plochý segmentový oblouk. Valená klenba se segmentovým obloukem, nejčastěji s obloukem 60°.
Klášterní klenba
Klenby klášterní mají rovné patky. Z klenby valené vycházejí ostatní druhy kleneb. Vznikají vzájemným pronikáním dvou valených kleneb, jejichž povrchové přímky jsou rovnoběžné s přilehlými podporami.
Česká klenba
Česká klenba je proslulá daleko za našimi hranicemi (böhmische Gewölbe, böhmische Kappe). Česká klenba vznikne z klenby báňové, jestliže se části báně svisle odříznou podle půdorysu místnosti. Je charakteristická tím, že její okraje jsou v úrovni svislých obvodových stěn.
Pruská placka
Variantou české klenby je pruská placka. Možné byly i složitější případy, kdy se prostor (např. se zkosenými rohy) zaklenul více plackami. Pruská placka je plochá klenba mezi pasy nebo traverzami.
Čtěte také: Návod na ošetření cihlové zdi
Opravy a rekonstrukce kleneb
Takové klenby, stejně jako například původní oblouky nad okny a dveřmi, budované jako dekorativní prvek i jako opora tam, kam se dnes zazdí překlad, občas vyžadují opravu. Do těch lehčích se můžete pustit sami, složitější a rozsáhlejší rekonstrukce by však měla být spíše zakázkou pro zkušeného zedníka nebo firmu, která se na podobné práce specializuje. Neodborným zásahem lze specifický řád konstrukce kleneb narušit a poškodit, nehledě na to, že se vám dílo může sesypat na hlavu.
Opravy většího rozsahu, na které už nestačíte sami, řeší stavební firmy velmi často vložením stabilizujících prvků, tzv. helikální (šroubovité) výztuže. Jde o dodatečné vlepení nerezové výztuže do kotevní vysokopevnostní malty, do připravených vrtů a drážek v daném konstrukčním prvku.
Systém dodatečné helikální výztuže tak při přenášení zatížení využije ocelové profily, což umožňuje zesílit konstrukce v oblasti zatížení tahovými silami. Prvky lze podle potřeby tvarovat a polohovat na míru opravované konstrukci a k posílení funkčnosti systému se využívá i různých kotev, třmínků či spon. Oprava takového rozsahu se vyplatí tam, kde je žádoucí klenbu zachovat a zároveň vyřešit její případné narušení nebo zatížení, například v důsledku změny způsobu užívání domu, dostavby patra či zobytnění podkroví nad klenutými stropy.
Dílčí opravy kleneb
Dílčí opravy nebo „probuzení“ staré klenby do krásy nemusí být nijak náročné, a není-li vlhkostí nebo otřesy narušené zdivo do té míry, že by vypadávaly jednotlivé cihly a konstrukce vykazovala známky nestability, postačí opatrně oklepat omítku, mechanicky vyčistit spáry od nesoudržných zbytků původní malby, vše kvalitně přespárovat (spárovací malta je tady důležitým stabilizačním faktorem klenuté konstrukce) a včas se rozhodnout, zda například klenuté stropy budou ve finále omítnuté, nebo zvolíte efektní, ale ne vždy doporučované očištění zdiva tak, aby cihly vytvořily pohledový povrch stropu.
Normy pro zděné konstrukce
- ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí
- ČSN EN 1996 Eurokód 6
- ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí
Dodržení statických zásad a správná realizace jsou klíčové pro dlouhou životnost a bezpečnost cihlových klenutých stropů. Zkušenosti musí mít i zedničtí mistři, proto by stavba i rekonstrukce cihlových klenutých stropů měla být vždy svěřena odborníkům.
tags: #cihlové #klenuté #stropy #konstrukce