Chyby keramických obkladů a dlažeb: příčiny a řešení

Keramické dlažby a obklady jsou považovány za trvanlivé krycí systémy. Problémy s nimi se však objevují, a to zejména kvůli nedodržení pracovních postupů při jejich aplikaci, nikoli kvůli vadám ve výrobě. Tento příspěvek se zaměřuje na vysvětlení příčin vad keramických obkladů, které byly aplikovány na zdánlivě stabilní podkladní konstrukce či vrstvy, a přináší základní způsoby jejich nápravy.

Objemové změny a deformace podkladních konstrukcí

Keramické dlažby a obklady jsou z hlediska silového vnímány jako zcela inertní systém. Tato představa by byla realistická pouze v případě, kdyby byl keramický obklad (dlažba) aplikován na z hlediska objemových změn zcela nepohyblivý podklad. Ve skutečnosti jsou však podkladní konstrukce objemově značně nestálé, a to zejména v úvodních fázích, tedy ještě během dokončení objektu, resp. během prvních let jeho fungování.

• V podkladních materiálech probíhají objemové změny, dochází k deformacím, které souvisejí s průhyby stropních konstrukcí.
• Mohou vyvolávat taková napětí v povrchových vrstvách tvořených keramickými obklady či dlažbou, která vedou ke vzniku trhlin nebo delaminaci.
• V určitých případech mohou být obklady zatěžovány i nesilovými zatěžovacími stavy, jako jsou změny teploty (kolísavé oslunění povrchu) i změny vlhkosti.

Dotvarování železobetonových konstrukcí

Druhým běžným mechanismem, který vede k porušení či delaminaci obkladů, je deformace podkladní stropní železobetonové konstrukce. Není obvykle dostatečně zhodnoceno dotvarování železobetonu, které je násobkem pružných deformací (trojnásobkem až šestinásobkem). Z charakteru časového výskytu vad bývá zřejmé, že se jedná o proces, který souvisí s dotvarováním železobetonových konstrukčních prvků. Proces dotvarování probíhá několik let a postupné projevy porušení, resp. opakování na již opravených místech tuto hypotézu potvrzují. Podstatné je také, že tabulkové hodnoty modulu pružnosti, které souvisí s dotvarováním betonu, neodpovídají současné realitě. Tyto reálné parametry jsou proti tabulkovým hodnotám o 15 až 20% nižší. Teoreticky správně vypočtené deformace či dotvarování je tedy ve skutečnosti podstatně vyšší.

Smršťování cementem pojených hmot

Pokud je nosným podkladem beton či jiná cementem pojená hmota, dochází k jejímu smrštění, které v případě betonu probíhá sice na počátku s největší dynamikou, k jeho ukončení však dochází až po několika měsících až letech. Vzhledem k soudržnosti keramického obkladu s podkladní betonovou konstrukcí, která je zprostředkovaná lepicí hmotou, dochází k přenosu této kontrakce i do povrchových vrstev a dochází tedy i ke kontrakci obkladu a vzniku smykových napětí.

• V minulosti byly keramické obklady prováděny většinou jako maloformátové, spárování bylo prováděno cementovou kaší. V případě použití čistého cementu jako spárovací hmoty docházelo k velkému smrštění a ve spárách se otevíraly nepatrné smršťovací trhliny, které při smršťování podkladu mohly absorbovat jeho zkrácení.
• V současnosti se často používají velké formáty keramických obkladů. To vede ke zmenšování počtu spár. Zároveň spárovací hmoty jsou prefabrikované a jejich součástí je i křemenné plnivo, což vede ke snížení dávky cementu ve spárovací hmotě a tedy k menším objemovým změnám, k menšímu smrštění. Tendence k otevírání vlasových trhlin ve spárování je tedy výrazně menší.
• Pokud tedy keramický velkoformátový obklad vyspárujeme, dojde k jeho zmonolitnění. Pokud je zajištěna dostatečná soudržnost s podkladem, přenášejí se objemové změny z podkladu do keramického povrchu a dochází k výraznému nárůstu smykových napětí mezi dlažbou a podkladem, které po překonání soudržnosti vede k delaminaci nášlapné vrstvy. Tato napětí vznikají především ve styčných spárách mezi keramickým obkladem a lepicí hmotou, tedy v nejslabší rovině a vedou k oddělení těchto vrstev.

Příklady poruch z praxe

Pro všechny dále uvedené příklady je typické, že vizuálně patrné závady (nadzvednutí dlažby, separace dlažby od podkladu, separace obkladu od podkladu, trhliny v obkladu) byly provozovatelem a investorem neomylně identifikovány jako vady dodávky keramického obkladu a reklamovány u těch, kdo dodávku obkladu či dlažeb realizovali.

Čtěte také: jak položit dlaždice na terasu

Trhliny v obkladech v obytných domech

Ve více než dvaceti obytných bytových domech, tvořících ucelený soubor, a které jsou konstrukčně velmi podobně řešeny, začalo prakticky okamžitě po dokončení docházet k praskání obkladů v koupelnách a na WC. Poruchy se vyskytovaly s narůstající četností během prvních dvou let po dokončení objektů. Z podrobné prohlídky objektů vyplynulo, že v příčkách i dělicích stěnách mezi byty se vyskytují jednak vodorovné trhliny v omítce, jednak deformace omítek na styku příček a stropních železobetonových monolitických konstrukcí. Trhliny v keramických obkladech měly šířku 0,05 až 0,1 mm. Statickým přepočtem bylo prokázáno, že navržené stropní konstrukce nesplňují kritérium omezení průhybu stropu pod příčkami rovnoběžnými s rovinou ohybu ani kritérium omezení sklonu ohybové čáry pod tuhými příčkami kolmými na rovinu ohybu, kde limitní hodnota je 0,002 rad. Ačkoliv strop splňuje běžná kritéria pro přetvoření (rovinnost podhledu), kritéria pro spolehlivost a trvanlivost nenosných stěn a příček nebyla splněna, a to jednak vlivem polohy řady příček v místech extrémních sklonů ohybové čáry stropní desky, jednak v důsledku konstrukčního řešení. Příčinou poruch nebyla vada dodávky keramických obkladů ani použitých materiálů, ale jednoznačně chování podkladních konstrukcí.

Delaminace dlažby v obchodním centru

Ve velkém obchodním centru došlo po dvou letech od dokončení objektu k překvapivé delaminaci velkoformátové dlažby, která se projevila výrazným vizuálně zřetelně patrným nadzvednutím. Příčný rozměr dlaždic byl 500 x 500 mm. Dlažba byla fixována k podkladu vrstvou lepicí hmoty v tloušťce 4 až 5 mm. Povrch podkladní mazaniny byl upraven 7 až 9 mm tlustou vrstvou cementové samonivelační jemnozrnné stěrky. Vlastní podkladní betonová mazanina byla zhotovena z betonu, který odpovídal třídě C 20/25. Pro uvedenou skladbu je typické, že podkladní vrstvy mají smrštění v intervalu 1 až 22 mm. Na desetimetrovém úseku pak tedy celková dlouhodobá kontrakce může činit 10 až 20 mm. Současně použité prefabrikované lepicí hmoty, byť označené jako "flexibilní" nejsou schopné uvedené kontrakce a z nich vyplývající smyková napětí přenést. Dominantní příčinou byly objemové změny podkladu a vzdálenost dilatací, která činila 12 m! Smrštění nášlapných vrstev uvnitř těchto dilatací dokládá i fotografický záběr okolí dilatačních profilů, u nichž je patrné rozevření na úrovni 4 až 5 mm.

Delaminace dlažeb ve skladovacím objektu

V podstatě stejným mechanismem došlo k předpětí a následnému vybočení keramické nášlapné vrstvy opět v 2. NP v šatnách, které jsou součástí velkého skladovacího objektu. Oba případy spojuje prakticky identický mechanizmus, tedy objemové změny podkladních vrstev, které byly kvalitní lepicí hmotou přeneseny do nášlapné vrstvy. Tím došlo k jejímu předepnutí a následnému vybočení. Pro oba případy je typické, že kromě viditelného nadzvednutí došlo v podstatné části hodnocených prostor i k delaminaci, tedy k oddělení dlažeb od podkladu, což bylo možné jednoduše prokázat akustickou trasovací metodou.

V dalším posuzovaném případě došlo pouze k významné delaminaci tlustovrstvých keramických dlažeb, situovaných v 2. NP, a to v šatnách a na podestách velkého skladovacího objektu. Dlažby byly fixovány na masivní železobetonové vrstvě, kterou byl zesílen horní líc velkorozponových předpjatých prefabrikátů. Nabetonovaná monolitická železobetonová deska tloušťky 100 mm byla provedena z betonu C 35/45! Přímo na tuto konstrukční vrstvu byla lepicí hmotou fixována keramická dlažba s rozměry 200 x 200 mm. Na delaminaci, která se však neprojevila výškovým vybočením dlažby, se v daném případě významně podílí jak nadměrné průhyby podkladní železobetonové konstrukce, tak i okolnost, že stáří podkladní železobetonové zesilující monolitické desky při pokládce dlažeb bylo pouze 35 až 45 dnů. Opět k identifikaci závad provozovatelem došlo až po cca 2 letech!

Požadavky na podklad a materiály

Nejkomplexnější informace pro navrhování a provádění keramických obkladů (včetně dlažeb) jsou obsaženy v ČSN 73 3451 "Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů". Pro povrchové úpravy, tvořené vnitřními a vnějšími vápennými či vápenocementovými omítkami, se požaduje, aby jejich přídržnost k podkladu v interiéru byla 0,1 MPa a v exteriéru 0,2 MPa. Obecně se akceptuje úroveň přídržnosti keramického obkladu k podkladu na úrovni 0,3 až 0,5 MPa.

Čtěte také: Jak správně spárovat keramické fasády

Kvalita podkladu

Předpokladem kvality a trvanlivosti díla je dostatečná pevnost, únosnost a tvarová stabilita podkladu. Rovinnost a jednotná jakost podkladu je pro budoucí dlažbu a obklad zásadní parametr. Je třeba měřit vodováhou, pravítkem, olovnicí, „šlaufkou“ nebo ještě lépe s využitím laserových, ultrazvukových nebo infračervených pomůcek. Sklon a odchylky v rovinnosti zjistíte několikanásobným kříženým položením vodováhy na stěnu alespoň ve dvou na sebe kolmých směrech.

Pro moderní lepicí hmoty je vyžadována téměř dokonalá rovinnost podkladu, což bývá většinou jednoduše realizováno pomocí samonivelačních vyrovnávacích hmot. Nicméně i použití těchto hmot má svá úskalí. Každá samonivelační vyrovnávací hmota je dimenzována pro jistou maximální tloušťku vrstvy (např. 30 mm). V případě vzniku vyrovnávací vrstvy o tloušťce až 50 mm vytvořené v jenom pracovním kroku dochází k popraskání vyrovnávací vrstvy.

Hydroizolace

Dokonalá ochrana proti vzlínání vody nebo naopak proti jejímu pronikání do konstrukcí z interiéru je základem pro pevné spojení obkladů se stěnami a dlažby s podlahou. Vlhkost způsobuje na stavbě mnoho potíží, mimo jiné i dlouhodobou pomalou degradaci pojiv a omítek. Když je ale špatná hydroizolace neřešená dlouho, bývá už pozdě na jednoduchý zásah a čeká vás velká a nákladná rekonstrukce.

Lepicí hmoty

K lepení obkladových keramických prvků užíváme maltoviny a stavební lepidla, přičemž maltovina je směs hydraulických pojiv, minerálů a přísad, zatímco lepidlo je polymerní lepicí hmota s obsahem plniv. Lepicí hmota je cementem pojený systém s křemenným plnivem a polymerními přísadami, které zvyšují její lepivost (adhezi k podkladu), a to jak při vlastní aplikaci, tak při definitivním provozním stavu, tedy po jejím vyzrání. Její parametry včetně objemových změn musí odpovídat ČSN EN 1204 (2007), resp. jednotlivým třídám uvedeným v této normě. Standardní lepicí hmota tedy nemůže být zdrojem takových objemových změn, které by vyvolaly delaminaci podkladu.

Typy malt a lepidel

• Cementové maltoviny: dávka cementu je minimálně 400 kg/m³, tloušťka maltového lože by se měla pohybovat mezi 2,5 až 4 mm.
• Polymercementové maltoviny: obsahují stabilizátory, přísady způsobující větší lepivost (redispergované polymery) a přísady potlačující tvorbu bublinek (odpěňovače).
• Disperzní lepidla
• Lepidla z tvrditelných pryskyřic

Charakteristiky lepidel

• Rychle tvrdnoucí (F)
• Se sníženým skluzem (T)
• S prodlouženou dobou zavadnutí (E)

Označení flexibilní ve vztahu k lepidlům znamená přizpůsobivé, tj. že lepidlo je schopné udržet si zvýšenou přídržnost při všech zkoušených způsobech namáhání. Novelizace normy ČSN EN 12004 umožňuje přívlastek flexibilní ve smyslu ohebný vykládat pouze ve vztahu k cementovým lepidlům třídy 2 se zvláštní charakteristikou S1 - deformovatelné a S2 - vysoce deformovatelné lepidlo.

Čtěte také: Technické normy pro pokládku keramiky

Kvalita lepicí hmoty je pro trvanlivost obkladu zásadní. V případě, že bychom uvažovali s dosaženou soudržností keramického obkladu s lepicí hmotou, resp. s podkladem na úrovni 0,3 MPa, bylo by třeba vyvodit na jednu dlaždici s půdorysnými rozměry 250 x 300 mm kolmou tahovou sílu na úrovni 22,5 kN (2,25 t), aby došlo k jejímu oddělení, tedy sílu zcela mimo úroveň jakéhokoliv provozního scénáře. I v případě, že by soudržnost klesla na hodnotu 0,1 MPa, tedy hodnotu relativně již velmi nízkou, přesto by k odtržení obkladačky bylo třeba vyvodit kolmou sílu, působící na obklad na úrovni 7,5 kN (750 kg). Pokud je tedy podklad stabilní, nemůže při běžné soudržnosti keramického obkladu (dlažby) s podkladem dojít v důsledku jakýchkoliv běžných silových účinků k jeho oddělení od podkladu (delaminaci).

Vlastnosti keramických obkladových materiálů

Svým složením se keramika řadí mezi silikáty s obsahem přírodních látek s oxidy křemíku. U keramických obkladových materiálů se sleduje především nasákavost, odolnost proti mrazu, tepelná vodivost, délková tepelná roztažnost, hydrotermální nárůst, odolnost vůči vzniku trhlin a proti teplotním změnám, antistatičnost, pevnost, obrusnost a rázová pevnost, odolnost vůči povrchovému opotřebení (otěruvzdornost), tvrdost, pevnost v tlaku, protiskluznost.

Standardy kvality dlaždic

Aby mohli výrobci řadit keramické dlažby a obklady do I. (nejvyšší) kvalitativní třídy, musí dodržet závazné požadavky dané platnými normami. Ty jasně stanovují, za jakých podmínek může být dlažba deklarovaná jako výrobek I. jakosti. Aby mohla být dlaždice zařazena do I. jakostní třídy, musí splňovat normou stanovené požadavky na geometrické a mechanické parametry. Důležité je zmínit, že závazné normy nejsou příliš přísné. Z toho důvodu mnozí výrobci kvalitních obkladů a dlažeb hodnotí kvalitu podle interních norem.

V kategorii obkladů a dlažeb II. jakostní třídy, která se někdy označuje jako "snížená jakost", se obklady a dlažby často řadí z důvodu viditelných vad nebo geometrických nepřesností. I přesto musí mechanické charakteristiky splňovat normové požadavky. Rozdíl mezi I. a II. jakostí se obvykle netýká pevnosti, mrazuvzdornosti, náročnosti údržby, chemické odolnosti ani odolnosti vůči tepelnému šoku. Kvůli moderním technologiím a přísné kontrole u renomovaných výrobců jsou obklady II. jakosti často kvalitnější než materiály méně kvalitních keramiček.

Normy udávají, že tolerance rozměrů může být +/- 0,5 %. U dlaždice rozměru 90x90 cm tak může být tolerance až +/- 4,5 mm. Toto je důvod, proč se často kvalitní výrobci řídí přísnějšími interními normami. Materiály řazené do III. jakosti mají geometrické nepřesnosti zpravidla viditelné na první pohled, stejně tak i povrchové vady bývají výraznější. Na drobné vady, které se mohou u zboží ve snížené jakosti objevit, se reklamace nevztahuje.

Chyby při pokládce a jejich řešení

Největší procento vad, které vznikají na keramických obkladech a dlažbách, lze přisuzovat právě dlažbám, jež jsou obvykle mnohem více mechanicky namáhány než keramické obklady. Téměř vždy je na vině nedbalost při pokládce, způsobená často požadavkem na velmi rychlou výstavbu, neznalost nových materiálů, resp. práce s nimi a neznalost jejich vlastností i správných technologií při montáži.

Nerespektování dilatačních spár

Zásadním problémem, který je stále příčinou vysokého množství vad, je nerespektování dilatačních spár podkladu v samotné dlažbě. Většinou se toto děje z důvodu architektonického ztvárnění dlažby. Tato vada se běžně diagnostikuje pouhým vizuálním pohledem - projevuje se jako trhlina, která nepřerušovaně prostupuje několika dlaždicemi, nebo v případě nižší přídržnosti dlaždice k podkladu dochází k uvolnění dlaždice (projeví se dutým poklepem). Na základě provedené sondy (odstranění vadné dlaždice a lepicí hmoty) bývá zpravidla zjištěno, že dilatační spáry byly správně provedeny v podkladním betonu, nicméně tato skutečnost již není zohledněna ve vrstvě keramických dlaždic. Jako dilatační spára se může chovat i běžná trhlina v podkladní vrstvě (zpravidla betonu), proto je nutné trhliny sanovat.

Řešení:

• Přiznání dilatačních spár: Postup oprav nebo správného provedení musí sestávat především z přiznání dostatečného počtu dilatačních spár, které musejí probíhat nejen v podkladním betonovém potěru, ale nepřerušovaně i ve vrstvě dlaždic.
• Oddělení podlahy od stěn: Je nutné oddělit podlahové konstrukce od stěn dilatačními spárami.
• Výplň spár: Vše je možno zabezpečit vyplněním spár pružným tmelem (např. silikonem) nebo použitím dilatačních profilů, které mají proti silikonům podstatně vyšší životnost.
• Dilatačně-izolační fólie: V případě, že nelze respektovat zásadu o průběžnosti dilatační spáry celou konstrukcí, je možno využít dilatačně-izolační fólie.
• Sanace trhlin: Sanace trhlin spočívá v příčném prořezání trhlin, do kterých se vloží ocelové spony.

Nedostatečná přídržnost lepicí hmoty

Snížená přídržnost dlažebního prvku k podkladu se diagnostikuje nejčastěji pomocí tzv. dutého poklepu. Odstraněním dlaždice lze v těchto případech obvykle objevit stopy po tazích zubového hladítka. Tato skutečnost svědčí o lepení dlaždic do již zavadlé lepicí hmoty po uplynutí tzv. otevřeného času.

Řešení:

• Plné lože: Dostatečnou přídržnost obkladového prvku k podkladu je možno realizovat pouze kladením dlaždice do tzv. plného lože zdokonalené lepicí hmoty (třída 2 podle ČSN EN 12004 - běžně se používají cementové lepicí hmoty třídy C2, často nesprávně také nazývané flexibilní) s minimální kontaktní plochou 95 % plochy dlaždice.
• Tekuté lože (rozlivové lepidlo): Novou možností je použití řidší lepicí hmoty pro tzv. tekuté lože, které umožňuje 100% kontakt mezi lepicí hmotou a obkladovým prvkem. Je třeba upozornit na zdánlivě samozřejmou věc, že hmoty pro tekuté lože jsou speciálně průmyslově vyráběny a nelze je vyrobit z běžných lepicích hmot přidáním vyššího množství záměsové vody.

Nesprávné použití dlaždic

Barevné změny dlaždic

Barva keramických dlaždic se obecně nezmění. Ale po dlouhou dobu se zdá, že některé skvrny vypadají staré. Tento fenomén se snadněji objevuje u vitrifikované cihly. Problém pronikání barev nebo nerovnoměrné barvy nastane především proto, že anti-znečištění dlaždice není kvalifikované, což povede k tomuto problému.

Namáčení dlaždic

Glazované dlaždice před dlažbou potřebují namáčení ve vodě. Namáčení by mělo trvat tak dlouho, dokud dlaždice nejsou zcela namočené ve vodě, aniž by riskovaly bublinky, obvykle asi dvacet nebo třicet minut.

Voskování vitrifikovaných dlaždic

Před dlažbou je kontrola vitrifikovaných obkládaček voskovaná nebo ne. Pokud ne, musíte voskovat po dlažbě. Účinkem voskování je hlavně zlepšit antifoukání výkonnosti keramických dlaždic. Je třeba povrchy vosku leštit zvýšit světlý a uklizený povrch vitrifikované dlaždice po dlažbě.

Důležitost spár

Nejlepší je udržovat švy, což je hlavně kvůli zamezení tepelné roztažnosti a kontrakce dlaždic a způsobení poškozených dlaždic, aby se zkrátila životnost dlaždic. Obecná stěnová a podlahová dlažba s rozměrem 1-1,5 mm může být ponechána. Zvláštní efekt může zvýšit vzdálenost štěrbiny.

Správná technologie pokládky tenkostěnných keramických dlaždic (tj. dlaždic obvykle skupiny BIa nebo BIb ČSN EN 14411) je záležitost, která zahrnuje nutnost znalosti správné úpravy pokládaného povrchu, znalost správného výběru materiálů pro obkládání (druh keramické dlaždice pro dané prostředí, výběr správných lepicích a spárovacích hmot apod.), správného rozvržení spárořezu, včetně např. dilatačních spár atd.

Pokud jsou obklad a dlažba aplikovány správně, stačí se o ně jen pravidelně starat. Ale pozor: nesprávná či nepravidelná údržba může mít negativní vliv na vzhled a životnost keramického obkladu a dlažby.

tags: #chyby #keramickych #obkladu #příčiny #a #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Výhody a nevýhody litých betonových domů
• Rozměry obrubníků
• Efektivní montáž plotových sloupků
• Skruže Hradec Králové: Co potřebujete vědět před nákupem
• jak kotvit sádrokartonové podhledy do betonu