Velká vlna kritiky se snesla od místních obyvatel na novou fasádu Mincovny v Českém Krumlově. Barokní budova je jednou z dominant hradu a zámku. Obnova tak zásadně proměnila celkový pohled na areál, který je spolu s historickým jádrem zapsaný na seznamu UNESCO.
Kontroverzní šedá barva a reakce veřejnosti
Budova Mincovny prochází zásadní rekonstrukcí a při pohledu od starého města dostala fasáda původní šedou barvu. I sami památkáři ale přiznávají, že výsledná barva nevyšla podle očekávání.
- „Jsem z toho strašně zklamaná. Na mě to působí jako pěst na oko. Ztratilo to kouzlo té historické budovy,“ hodnotí novou fasádu Mincovny fotografka Tereza z Davle, která žije v Českém Krumlově.
- Kritický názor má i další místní obyvatel, umělec Jiří Havlík. „Mincovna na zámku v Českém Krumlově v současnosti bohužel pošramotila barevný horizont Krumlova. Působí velmi těžce a nevhodně. Z principu by šedá barva nebyla úplně špatná. Špatný je její zvolený odstín. Jestliže do šedé barvy, která vzniká primárně mísením bílé a černé, přidáme okr, tak nám vznikne lehounká barvička, která se na zámku používala všude, máme ji na barokním divadle i Plášťovém mostě. Tady se ale přidal modrý pigment do základní šedé. Ten z toho udělá velice těžkou a šedou hmotu. Mincovna vypadá nyní velmi hmotně a nevhodně,“ líčí Jiří Havlík.
Pohled památkářů a plány do budoucna
Památkáři vycházeli při obnově z původních nálezů. Podle nich byl odstín šedošedý. S výsledkem není stoprocentně spokojený ani kastelán státního hradu a zámku Český Krumlov Pavel Slavko.
„Trochu se nám barva nepovedla. Současné fasádní materiály a barviva působí trochu jinak než vápenné fasády a barvy. Když jsme sundali část lešení a odstoupili, tak i třímetrové vzorky působily velice dobře. Ale v celé ploše nás trochu zarazila sterilnost a jednotnost,“ míní Slavko. Podotýká, že bude s týmem restaurátorů ještě zvažovat, jestli šedé plochy nezjemní do šedobílé. Vznikl by tak výraznější kontrast. „Pak by ta fasáda na jižní stranu získala jasnější architektonický rozvrh, členění a vhodněji by navázala na Barokní divadlo nebo Plášťový most,“ dodává Slavko.
Podle ředitele jihočeských památkářů Petra Pavelce připomíná celá situace kauzu se zámeckou věží před 30 lety. Tehdy po obnovení fasády sklidili památkáři také velkou kritiku. „Fasáda Mincovny proměnila kompletně vzhled, je zdálky vidět a uplatňuje se v celém panoramatu zámku. Je třeba si fasádu prohlížet, zvykat si na ni, za několik let mírně zpatinuje a myslím si, že bude vypadat pěkně,“ říká Petr Pavelec.
Čtěte také: Společnost ČR Beton Bohemia
V prvním patře Mincovny v současnosti vzniká nová galerie. Památkáři zde také obnovili výmalbu z 19. století nebo kachlová kamna. V příštím roce v ní chtějí památkáři představit zábavy na knížecích dvorech.
Historie a vývoj komplexu hradu a zámku Český Krumlov
Monumentální komplex hradu a zámku Český Krumlov je situován na protáhlém skalním ostrohu, který z jihu obtéká řeka Vltava a na severní straně potok Polečnice. Hrad a zámek se hrdě tyčí nad drobnou renesanční a barokní měšťanskou architekturou přilehlého města. Město s velebně působícím kostelem svatého Víta spolu s komplexem hradu a zámku tvoří jedinečnou dominantu celého okolí. Jako drahocenná perla je město Český Krumlov uloženo v kotlině obehnané masivem Blanského lesa na severu a zvlněným terénem šumavského předhůří na jihu a západě.
Komplex českokrumlovského hradu a zámku vznikl postupně v jednotlivých stavebních etapách od 14. do 19. století. Základy dnešní dispozice zámku byly vytvořeny již v průběhu velkolepé renesanční stavební úpravy zámku v 16. století. Celý areál hradu a zámku je průchozí, veřejnosti přístupný a v sezoně, zvláště v podvečer, je nevšedním zážitkem procházka jednotlivými nádvořími.
I. zámecké nádvoří (Rejdiště)
Během exteriérové prohlídky zámku lze projít přes tzv. Dolní hrad, který tvoří I. zámecké nádvoří zvané Rejdiště a II. zámecké nádvoří zvané Gardové. Prostor původního předhradí s valy a hradbami se ve svém stavebním vývoji do konce 16. století zformoval do podoby zastavěného a rušného hospodářského dvora.
Hlavní vstup do I. nádvoří zámku Český Krumlov z městské části - ulice Latránu je vymezen rustikálně bosovanou branou s dřevěnými vraty, kterým se podle barvy nátěru říká Červená brána. Budova vpravo od Červené brány (Zámek č. p. 57 - Solnice) se nazývá Solnice a jde o původní gotický hospodářský objekt, kde obvodové zdivo a kamenné ostění okének v rohu brány jsou gotického původu, gotický charakter si podnes udržel i krov střechy.
Čtěte také: Použití klinker cihly Český Formát
V průběhu stavebního vývoje budova měnila i svou funkci, a tak roku 1511, kdy se prvně připomíná, byla využívána jako sladovna, od konce 16. století sloužila jako sýpka. U budovy vlevo od Červené brány (Zámek č. p. 46 - Nová lékárna) s renesanční sgrafitovou fasádou, datovanou rokem 1556, pochází zděné jádro objektu snad již ze 14. století. Nepříliš vhodně se jí říká Lékárna, neboť od roku 1629, kdy je ve vlastnictví knížecí rodiny Eggenberků, figuruje ve výkazech do konce 19. století jako obydlí panského lékaře. Nalevo od Červené brány navazuje rozsáhlý trakt bývalých stájí se sýpkou v patře (Zámek č. p. 232 - Konírny) - dnešní Sloupová síň. Objekt koníren je připomínán již v roce 1556, v roce 1603 se hovoří o maštalích pro 50 koní.
Při zámeckých schodech dále po levé straně stojí objekt Zámek č. p. 58 - Staré purkrabství, kde bydlel nejvyšší úředník a správce hradu. Složitá půdorysná dispozice objektu naznačuje etapy stavebního vývoje a obtíže přizpůsobit stavbu terénu. Část obvodového zdiva je gotického původu, renesanční fáze výstavby z 2. poloviny 16. století je patrná jak v interiéru, tak i exteriéru stavby. Severní a jižní část vypovídá o radikální barokní či klasicistní přestavbě ve 2. polovině 18. století.
Prostor I. nádvoří, původní tzv. Rejdiště, se dále otevírá do pravé strany parkovou úpravou založenou patrně v 16. století. Kamenná kašna na I. nádvoří zámku Český Krumlov ve středu parku je datována rokem 1561. Před tím zde byly pravděpodobně výběhy pro koně či dobytek a odtud lze odvozovat starý název Rejdiště.
Věnec hospodářských budov, sledující linii hradeb předhradí, vznikal na tomto místě pravděpodobně již od 14. století a má svůj zajímavý stavební vývoj. Jednotlivé objekty plnily rozmanitou funkci, která se v průběhu staletí měnila - například objekt Zámek č. p. 66 - Stará lékárna, označovaný tak od roku 1587. Kromě toho, že byl objekt do počátku 18. století užíván k ubytování vyšších knížecích úředníků, se inventáře objektu zmiňují o stavebních úpravách laboratoře lékárny, světnice pro laboranty či pokojů pro lékárníka.
Z dalších zajímavých objektů je nutno se zmínit o ledárně, původně zachované pouze v půdorysu obvodových zdí a dnes nově zastřešené v těsné blízkosti objektu Kovárny. Inventáře z počátku 17. století se zmiňují hned o dvou kovárnách. Budova bývalého pivovaru (Zámek č. p. 65 - Pivovar) byla v dnešní podobě dostavěna kolem roku 1561. Z řemesel je například uváděn kolář, truhlář, pokrývač. Objekt Zámek č. p. 184 - Nemocnice je situován na místě dnešního průchodu do Jelení zahrady, kde zřejmě stávala v opevnění brána. Zámek č. p. 64 je poslední objekt v této části nádvoří a byl vybudován u jihozápadního nároží mohutného bastionu někdy koncem 18. století.
Čtěte také: Kvalitní střešní tašky z betonu
Naproti souboru hospodářských budov stojí při valech velkoryse řešené kočárovny (Zámek - Kočárovny) vybudované někdy na počátku 18. století. Provoz úřednického aparátu a frekvence knížecích návštěv si vyžadovaly značné nároky na uskladnění kočárů, saní či jiných povozů.
II. zámecké nádvoří (Gardové)
Mohutné bastiony u vstupu na II. nádvoří jsou součástí opevnění zbudovaného v roce 1620. Na počátku vojenských nepokojů třicetileté války nechal postavit opevnění velitel císařské hradní posádky Ferdinand Carrati de Carrara. Hluboký příkop je sklenut kamenným mostem, který byl zřízen na místě původního dřevěného padacího mostu v roce 1647. V polovině 18. století byly parapetní zdi mostu osazeny sochami Panny Marie a sv. Josefa. Nad kamenným ostěním brány jsou osazeny znaky Viléma z Rožmberka (1535-1592), Jana Antonína I.
Dnešní II. nádvoří je prostorem původního tzv. Dolního hradu se souborem objektů: Hrádek s věží, Novým purkrabstvím, Mincovnou a Máselnicí. Terén nádvoří byl upraven do dnešní podoby někdy kolem roku 1640, ve středověku se zřejmě jednalo o málo zastavěný prostor fungující jako opevnění mezi Dolním a Horním hradem.
Hrádek se zámeckou věží
Nejstarším a nejvýznamnějším stavebním útvarem je budova tzv. Hrádku se zámeckou věží (Zámek č. p. 59 - Hrádek, Zámek č. p. 59 - Zámecká věž). V levém rohu nádvoří jsou schody k tomuto objektu, který je v podobě mohutné válcové věže s palácovým stavením připomínán již v 1. polovině 13. století. Za vlády Viléma z Rožmberka provedl architekt Baldassare Maggi z Arogna kolem roku 1580 celkovou přestavbu raně gotického hrádku a strohý gotický palác byl přestavěn na renesanční obytný dům. Věž byla rovněž upravena a v posledním patře zřízen arkádový ochoz. K roku 1591 malíř Bartoloměj Beránek - Jelínek, pokryl zámeckou věž a Hrádek malbami s figurálními a architektonickými motivy.
Nové purkrabství
Zmíněná stavební aktivita Baldassara Maggiho z Arogna zaznamenává kolem roku 1578 výstavbu tzv. Nového purkrabství (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství), které ze dvou stran - severní a východní - uzavřelo prostor II. nádvoří. Budova s dvoukřídlou pravoúhlou dispozicí je postavena na velkoryse klenutých sklepích (délka 48 m, výška 4,6 m, šířka 8,5 m) a takovýto sklepní prostor nemá, s výjimkou Pražského hradu, v české zámecké architektuře obdoby. Ve sklepích s východem do Rejdiště byly původně konírny, v dalším traktu menších sklepů bylo do roku 1803 vězení, které sousedilo s prostorami pro medvědy.
Přízemí a patro budovy bylo využito původně pro administrativní provoz zámku, dnes je v patře nad průjezdem umístěna zámecká knihovna obsahující na 40 000 svazků krásné i naučné literatury, shromážděné za poslední čtyři staletí. Ve větším severním křídle bývala v letech 1800 až 1850 jedna z prvních odborných zemědělských škol v Čechách. Nyní jsou zde umístěny kanceláře a depozitáře pobočky Státního oblastního archivu s velkým množstvím písemností od 2. poloviny 13. století až do současnosti. Prostory v přízemí byly kromě jiného užívány jako kasárna knížecí granátnické Schwarzenberské gardy, která zde působila od roku 1742 do roku 1949. Čtyři děla z let 1608, 1644 a 1870 jsou pozůstatkem po zámecké gardě.
Historický přehled využití Nového purkrabství:
| Období | Využití |
|---|---|
| kolem r. 1578 | Postaven objekt purkrabství (Baldassar Maggi z Arogna) |
| 2. pol. 16. stol. | Renesanční malby fasády (pod vedením Gabriela de Blonde) |
| r. 1602 | Pekárna |
| 1742 - 1949 | Kasárna knížecí granátnické gardy (přízemí) |
| od r. 1752 | Výčep panského piva |
| do r. 1803 | Vězení (sklepy pod menším křídlem) |
| 1800 - 1850 | Odborná zemědělská škola (větší křídlo) |
| r. 1842 | Kasino (přízemí) |
| r. 1892 | Spolek Schlaraffia (nárožní místnost v patře) |
| 2. pol. 20. stol. | Kanceláře a depozitáře Státního oblastního archivu Třeboň |
Mincovna
Jižní stranu nádvoří uzavírá jedna z nejmladších budov, tzv. Mincovna (Zámek č. p. 59 - Mincovna). V souvislosti se stavební aktivitou knížete Jana Antonína I. z Eggenberku (1610-1649) se k roku 1642 vztahují zprávy o znovuzřízení mincovny. Spolehlivěji lze však lokalizovat budovu v těchto místech až v 80. letech 17. století. Po požáru v roce 1729 vedl přestavbu architekt A. E. Martinelli, budova byla zvýšena o jedno patro a dostala dnešní vzhled. Štuková výzdoba nad středním vchodem naznačuje využití budovy - kromě staršího mincovního provozu (Ražba mincí) to byl byt knížecího lovčího, později kanceláře velkostatku, lesního ředitelství atp. Dnes je přízemí adaptováno pro potřeby správy zámku a ve sklepních prostorách jsou depozitáře Státního oblastního archivu.
Máselnice
Vstup na Horní hrad znesnadňoval druhý hradní příkop; v gotickém období byl řešen schodišťovou věží, která byla spojena s palácem dřevěným mostem v patře. Jádro této gotické schodišťové věže dnes tvoří objekt Máselnice (Zámek č. p. 59 - Máselnice), která po renesanční úpravě sloužila k výrobě másla a ke zpracování mléčných výrobků pro potřeby zámecké kuchyně. Současná sgrafitová fasáda budovy byla opravena v roce 1989. V letech 1575 byl přístup k Hornímu hradu rozšířen do dnešní podoby (Chodba spojující II. a III. nádvoří).
III. a IV. zámecké nádvoří (Horní hrad)
Portálem průjezdu z II. nádvoří zámku Český Krumlov, nad kterým jsou osazeny tři znaky - rožmberský, eggenberský a braniborský, směřuje komunikace do prostoru tzv. Horního hradu (Zámek č. p. 59 - Horní hrad). Soubor palácových stavení obklopující III. a IV. nádvoří zámku Český Krumlov se vytvářel v jednotlivých stavebních etapách od poloviny 14. do 18. století. Přes složitý stavební vývoj si budovy uchovaly renesanční charakter z doby svého největšího rozkvětu ve 2. polovině 16. století za panování vladaře Viléma z Rožmberka (1535-1592).
Na upraveném a místy otesaném skalním masivu jsou pod nádvořím vícepodlažní klenuté sklepy, stavěné jako spolehlivý základ pro zdi palácových stavení, které dosahují výšky až několika desítek metrů. Pouze na několika místech, a to především ve východní části Horního hradu, jsou dochovány doklady o gotické stavební fázi. Jedná se o kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny, připomínanou poprvé roku 1334, a gotickou místnost nejasného určení vedle tzv. Románské komory.
Je pozoruhodné, že charakter velkorysé a monumentální renesanční rezidence nejen, že nebyl stavebními úpravami 17. a 18. století setřen, ale naopak byl respektován. Mimo jiné o tom svědčí malby fasád obou nádvoří (dílo malíře Gabriela de Blonde okolo roku 1575), znázorňující alegorické a mytologické výjevy a osobnosti z řeckých a římských dějin. Práce na fasádách v 17. a 18. století nevedly k jejich likvidaci. V letech 1909 až 1912 byly z části zrestaurovány a doplněny schwarzenberským restaurátorem Theofilem Melicherem.
Charakteristický vzhled objektům vtisklo působení architektů Antonia Ericera Vlacha, Baldassara Maggiho z Arogna či malíře Gabriela de Blonde. Malby vznikly kolem roku 1588. Jejich autor není znám, ale podle způsobu provedení pocházel malíř pravděpodobně z Francie nebo z jihozápadního Německa.
V. zámecké nádvoří a Zámecká zahrada
Do prostoru V. nádvoří zámku se dostaneme z budov Horního hradu přes tzv. Plášťový most. Jde o technicky odvážné a působivé dílo. Krytá třípodlažní chodba je postavena na mohutných pilířích v patrech sklenutých. V. nádvoří, původně se stavbami fortifikačního či hospodářského charakteru, výrazně změnilo svůj vzhled v roce 1681, kdy zde byla postavena divadelní budova.
Kníže Jan Kristián I. z Eggenberku zde nechal v roce 1684 postavit budovu divadla, která byla ještě jednou stavebně upravena v roce 1766. Zámecké barokní divadlo je, řečeno slovy velkého přítele a obdivovatele tohoto divadla, univ. prof. Petra Peřiny: „..nejzářivějším skvostem v divadelní koruně historického dědictví této planety..". Reprezentuje vyspělou barokní scénu a v celistvosti svého původního vybavení se zde zachovala ukázka promyšlené, slohově a technicky vyspělé barokní scény. Nedílnou součástí budovy divadla je tzv. Renesanční dům, jehož západní obvodová zeď je zbytkem středověké fortifikace.
Dnešní dispozice budovy, minimálně v rozsahu přízemí, byla postavena pravděpodobně podle projektu stavitele Antonína Vlacha kolem roku 1570. V roce 1765 bylo přestavěno první patro, krov upraven zároveň s chodbou Plášťového mostu a sjednocena fasáda se zámeckým divadlem. Železná brána s objektem vrátnice uzavírá V. nádvoří zámeckého areálu, další stavby se nacházejí v prostoru zámecké zahrady. Cesta vpravo směřuje k části zahrady nazývané letní jízdárna v minulosti využívané jako prostor pro letní výcvik koní a jezdců. V bezprostřední blízkosti letní jízdárny byla kolem roku 1745 postavena architektem Andreasem Altomontem klasická zimní jízdárna.
Zámecká zahrada je plošně nejrozsáhlejší částí českokrumlovského zámeckého areálu. Rozkládá se jihozápadně od pátého zámeckého nádvoří na návrší, jež bylo již v 15. století opevněno valy a příkopy. O století později vznikly v ohrazeném území nad zámkem štěpnice, zelinářská zahrada a květnice. Pánové z Rožmberka, tehdejší majitele českokrumlovského panství a zámku, zde pro svou potěchu zbudovali dva výstavné letohrádky.
Zateplení historických budov: Pilotní projekt v Českém Krumlově
Projekt zateplení domu dětí a mládeže v památkové zóně Českého Krumlova vznikal ve spolupráci s památkáři. Budově, která v minulosti utrpěla řadu šrámů, se podařilo kromě izolace vrátit i fasádu s historizujícími detaily. Navíc jde o úplně první budovu, která v tomto jihočeském městě mohla být zateplena.
Zhruba před dvěma měsíci se na sociálních sítích rozhořela diskuse o přestavbě a rozšíření základní školy v Kamenných Žehrovicích. Zájem, ač z opačné strany, vyvolala i rekonstrukce Domova dětí a mládeže v Českém Krumlově. „Na první pohled tomu asi neuvěříte, ale klidně si dojděte na fasádu zaťukat. Kromě čelní fasády jde o zateplení minerální vatou a zároveň navrácení historického vzhledu stavby. Jde o pilotní projekt, který ve spolupráci s orgány památkové péče ověřuje možnosti snížení energetické náročnosti historických staveb.“
„Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově měl oproti tomu původní historickou fasádu již odstraněnou. Byla odstraněna při velké přestavbě v roce 1969. Spolu s kolegou architektem tedy přistupovali k objektu, jehož fasáda byla zbavena všeho historického. Zadání zahrnovalo i výměnu krytiny, výměnu oken, izolaci posledního stropu.“
„Investor měl vyhlídku na dotaci a chtěli jsme ji zkusit získat. Od počátku projekt konzultovali s městským odborem památkové péče a Národním památkovým ústavem. Komunikace se zaměstnanci příslušného odboru pokračovala i v průběhu stavby. Jako jeden z nejsložitějších momentů celé realizace popisuje výběr dodavatele. Výběrové řízení se podle ní účastnily především stavební firmy, které si představovaly běžnou zakázku zateplení panelového domu z polystyrenu. „Ustát jejich tlak nebylo snadné. Spolu s kolegou architektem Janošíkem si uvědomili, že narazili na technologické možnosti a dovednosti stavebních společností. Náročné bylo podle ní vytvoření a kotvení těžkých tektonických prvků, na neizolované čelní fasádě bylo zase možné částečně napodobit historické štukatérské postupy. S tvrzením, že se v Česku zateplení esteticky nedaří, ale nesouhlasí. „Je to jako ve všech oblastech lidského konání - něco se daří, něco se nedaří.“
Jak se dívá na projekt v Kamenných Žehrovicích kritik architektonických přešlapů Archvader? Zážitek je to skutečně otřesný, říká o kritizovaném projektu zateplení školy Arch Vader z projektu Archwars.
tags: #cesky #krumlov #fasada #purkrabstvi #informace