Polyvinylchlorid (PVC) patří k nejrozšířenějším plastům. Nalezl své uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a bytových doplňků, v oděvním a obuvnickém průmyslu. Vyrábí se z něj hračky, kancelářské potřeby, zdravotnické pomůcky, obaly včetně potravinových a mnoho dalších předmětů.
Výroba PVC a související rizika
Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém. Záleží samozřejmě také na jejich koncentracích a době, po jakou jsme působení těchto látek vystaveni.
Proces výroby PVC a jeho dopady
Výrobu PVC lze zjednodušeně popsat následovně: Sloučením etylenu a chlóru vzniká etylendichlorid (EDC), z něj se dále vyrábí vinylchlorid monomer (VCM) - základní stavební jednotka PVC. V České republice se PVC vyrábí pouze ve Spolaně Neratovice, v řadě dalších provozů se ale používá jako surovina.
Při výrobě PVC dochází k častým únikům chlóru do životního prostředí (např. havárie ve Spolaně Neratovice v srpnu 2008).
Výrobě PVC předchází výroba chlóru. Velká část jeho evropské produkce je založena na amalgánové elektrolýze. Tato metoda je přitom považována za nejhorší technologický postup při výrobě chlóru a alkalických hydroxidů, protože v důsledku provozování amalgámové technologie dochází k emisím velmi toxických látek jako rtuti a dioxinů do životního prostředí.
Čtěte také: Černé matné lamino: klíčové charakteristiky
- Rtuť je například známá tím, že poškozuje nervovou soustavu a trávicí trakt.
- Dioxiny patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek vůbec. Způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému a některé jsou karcinogenní.
Rovněž meziprodukty samotné výroby PVC - ethylendichlorid (EDC) a vinylchlorid monomer (VCM) - jsou velice nebezpečné a toxické chemikálie. Tyto dvě látky mohou zapříčinit vznik rakoviny, způsobují poškození jater, plic, kardiovaskulárního, nervového, imunitního a reprodukčního systému.
Halogenové látky a jejich kumulace
Podle měření ze švédského závodu na výrobu PVC připadlo na jednu tunu vyrobeného PVC přes 36 kg halogenových látek. Některé z nich jsou vysoce toxické, karcinogenní, poškozují hormonální, imunitní, centrální nervový systém, mají negativní vliv na reprodukci. Část z nich se díky své chemické stálosti hromadí v životním prostředí a vstupují do potravních řetězců, kde se pak kumulují hlavně v živočišných tucích - patří k tzv. perzistentní organické látky (POPs).
Mezi chlororganické sloučeniny spadají mimo jiné nechvalně známé dioxiny a furany, polychlorované bifenyly (PCB), hexachlorbenzen, hexachloretan a hexachlorbutadien. Přítomnost chlóru v těchto látkách způsobuje, že jsou velmi toxické, téměř se neodbourávají z prostředí a snadno se akumulují v potravním řetězci.
Další problematické látky při výrobě PVC
K problematickým látkám provázejícím výrobu PVC patří i chloroform, 1,1,2-trichloreten, tetrachloretan anebo tetrachlormetan. Vesměs se jedná o těkavé organické látky, které se snadno vypařují a zhoršují kvalitu ovzduší. Tetrachloretan podmiňuje vznik škodlivého přízemního ozónu. K poškozování ozónové vrstvy Země významně přispívá tetrachlormetan. Obecně by se dalo říct, že citlivě na působení těchto látek reagují především játra, ledviny, centrální nervový systém včetně mozku. Pokud chemikálie nepůsobí příliš dlouho a ve velkém množství, většinou nedochází k trvalému poškození.
Aditiva v PVC a jejich vliv
Polyvinylchlorid je ve svém surovém stavu velmi křehká a nepružná hmota. Kvůli dosažení požadovaných mechanických vlastností, které se odvíjejí od způsobu jeho použití, se do něj musí přidávat mnoho přísad. Bohužel i ty jsou často ze zdravotního i ekologického hlediska značně problematické. Mezi nejdůležitější aditiva patří především stabilizátory a plastifikátory (změkčovadla).
Čtěte také: Exkluzivní prvky modelů BMW
Stabilizátory
Ačkoliv čisté PVC je mechanicky pevný materiál, dobře odolný počasí, vodě a chemikáliím, je relativně nestálý vůči teplu a světlu. Teplo a ultrafialové záření vede ke ztrátě chlóru ve formě chlorovodíku. Tomu je možné zabránit pomocí přídavku stabilizátoru, který se liší dle účelu použití PVC.
V minulosti se jako stabilizátory používaly i těžké kovy jako je olovo a kadmium nebo barium, vápník a další organické látky. Členové Evropské asociace výrobců stabilizátorů (ESPA) ukončili prodej stabilizátorů na bázi kadmia v zemích evropské patnáctky v roce 2001. Kadmium se tak v EU přestalo do PVC přidávat v roce 2007, od roku 2015 PVC průmysl vyřadil z výroby PVC i olovo. Těžké kovy se však stále vyskytují v odpadech z PVC.
Jako náhrada stabilizátorů na bázi těžkých kovů začaly být používány organické stabilizátory (např. tributyltin, tetrabutyltin, monooctyltin, dioctyltin). Nicméně i v tomto případě přetrvávají obavy týkající se jejich nepříznivého vlivu na lidské zdraví.
Plastifikátory (změkčovadla)
Pro zvýšení pružnosti PVC se přidávají složky s nízkou molekulární vahou, které se smíchají se základní polymerovou hmotou. Přidání takzvaných plastifikátorů (změkčovadel) v různých množstvích vytváří materiály s důležitými mnohostrannými vlastnostmi.
- Ftaláty představují skupinu asi 40 látek, přičemž nejčastěji se používal DEHP (di-2-ethyl-hexylftalát). Ten je v současné době nahrazován ftaláty s nižší molekulární hmotností. Některé ftaláty působí nepříznivě na vývoj mužských reprodukčních orgánů a jsou toxické pro testikulární buňky, které zajišťují normální produkci hormonů a spermií.
- Mezi další změkčovadla patří adipáty, trimelitáty, citráty a další organické sloučeniny. Negativní účinky adipátů na lidské zdraví a životní prostředí se v současné době důsledně zkoumají. Např. americká „Agency for Toxic Substancec and Disease Registry“ (Agentura pro registraci toxických látek a nemocí) zařadila di(2-ethylhexyl)adipát, neboli DEHA na „Priority List of Hazardous Substances“. DEHA se používá jako změkčovadlo pro PVC, ze kterého se vyrábí některé obalové materiály pro potraviny. Do takto měkčeného druhu PVC se balí potraviny i v České republice.
PVC představuje přímé riziko pro své uživatele. Některé přísady, které se do PVC přidávají během výroby, nejsou v PVC pevně vázány a postupně se z něj uvolňují. Řeč je především o změkčovadlech PVC. Z měkčeného PVC se vyrábí např. podlahové krytiny, izolační folie, lékařské pomůcky, části oblečení, dětské hračky, oplášťování kabelů apod. Změkčovadla mohou tvořit až 50 % hmotnosti samotného výrobku, ze kterého se však během používání uvolňují a následně se mohou dostat do lidského organismu. Některé ftaláty nebo adipáty se řadí k nejškodlivějším látkám, které se musejí do PVC přidávat. Používání těch nejrizikovějších bylo již v minulosti omezeno v hračkách a potravinových obalech. Stále se nicméně používají například v určitých typech zdravotnických pomůcek.
Čtěte také: Inspirace: Černé matné obklady v interiéru
Požáry a likvidace PVC
Rizika při požárech
Při náhodných požárech budov či skládek, kde je přítomno PVC, se do ovzduší uvolňuje chlorovodík - plyn s vysokou toxicitou způsobující popáleniny kůže nebo poškození zraku. Při vdechnutí ve vlhkém prostředí lidského těla se mění na kyselinu chlorovodíkovou, která může způsobit vážné a trvalé poškození plic. Během požáru v klubu v Beverly Hills (1997), který se šířil od elektrických kabelů z PVC, zemřelo 161 lidí, aniž by byli zasaženi plameny. Ještě dřív, než byly vidět plameny a dřív, než úroveň oxidu uhelnatého dosáhla nebezpečných hodnot. Obdobné požáry sebou nesou ještě jeden aspekt, který je nutno brát v úvahu při vybavování budov PVC. Jde o ekonomickou náročnost likvidace takové události. Požár od PVC izolace kabelů, ke kterému došlo v telefonní ústředně v Düsseldorfu v roce 1988 byl snadno uhašen za pomoci 10 litrů vody. Horší však byla kontaminace celé budovy dioxiny.
Likvidace PVC odpadu
Poté, co výrobek z PVC doslouží, nastává problém, jak ho bezpečně zlikvidovat. Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a uvolňují se z něj ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody. Při jejich likvidování v čistírnách odpadních vod se dostanou nebezpečné látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Čistírny je nezachytí a ani jejich únik nesledují. Technologicky by to bylo drahé. Ftaláty byly zjištěny i ve skládkovém ply. Při aerobních podmínkách (za přítomnosti kyslíku) se z PVC uvolní 30-35 % a při anaerobních podmínkách (bakteriálním rozkladu za vzniku metanu) 4 - 40 % ftalátů. Během náhodných požárů skládek jsou největším problémem již zmíněné dioxiny.
Spalování je vůbec nejhorším způsobem likvidace PVC, protože se při něm uvolňují do životního prostředí nebezpečné látky jako chlorovodík, dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Celkově při spalování PVC často vznikne více odpadu než se spálí samotného plastu, protože je nutné vzhledem ke zvýšené tvorbě kyseliny chlorovodíkové v emisích přidávat větší množství látek k čištění spalin. Současně se celý proces prodražuje a toxické látky zachycené v popílku stejně v lepším případě skončí na zabezpečené skládce. K velkým nešvarům patří spalování PVC v domácích topeništích anebo na otevřených ohništích.
Recyklace PVC
Recyklace PVC s sebou nese značná omezení. PVC průmysl udává, že se v EU zrecykluje přes 27% odpadů z PVC. To je stále skoro o polovinu méně než u PETu, kde se Evropa dostala až k 58% míře recyklace PET materiálu. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Recyklovaný PVC plast navíc často obsahuje již zakázané stabilizátory a změkčovadla, která jsou zdraví nebezpečná a pro spotřebitele tak představuje rizikový materiál. Doposud není vyřešen problém recyklace separovaného sběru PVC. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 - 50 tisíc láhví z PETu.
Ochranné PVC profily a jejich vlastnosti
PVC (polyvinylchlorid) je syntetický materiál s velmi dobrou pružností a tvarovou pamětí. Měkčené PVC je pružný materiál, který si pamatuje svůj původní tvar. časem vrátí do své původní podoby. Měkké rohové lišty jsou vyráběny z flexibilního PVC. Jsou vyrobeny z vysoce kvalitního PVC odolného UV záření. Měkké PVC rohové lišty jsou poměrně odolné proti znečištění, ale při každodenním používání se mohou zašpinit.
Obě lišty jsou vyrobeny z PVC, liší se však tuhostí materiálu. Měkké rohové lišty (nárazníky) jsou pružné, dobře chrání hrany před nárazy a hodí se do frekventovaných prostor díky větší odolnosti proti praskání.
| Vlastnost | PVC | Linoleum |
|---|---|---|
| Typ materiálu | Syntetický | Přírodní (lněný olej, korek, juta) |
| Pružnost | Velmi dobrá | - |
| Tvarová paměť | Velmi dobrá | - |
| Standardní nátěry | Polyuretanové (PU) | Akrylátové nebo speciální |
Použití a instalace PVC rohových profilů
Měkké PVC rohové lišty jsou ideální pro ochranu rohů, dokončování zárubní dveří a jako dekorativní prvek. Vhodné jsou do vysoce frekventovaných prostor, jako jsou školky, školy, kanceláře nebo garáže.
Montáž by měla probíhat při pokojové teplotě. Povrch je potřeba důkladně vyčistit a odmastit a odstranit případné nerovnosti. Lištu přestřihněte na požadovanou délku. U samolepicí verze odstraňte ochrannou fólii a lištu pevně přitiskněte. Lepidlo nanést podle pokynů výrobce lepidla nebo použít lepicí pásku QUEST®.
Ano, rohové lišty lze aplikovat na různé povrchy, jako jsou malované stěny, panely nebo dlaždice.
Ano, rohové lišty jsou bezpečné pro děti, např. v dětských pokojích. Mají hygienický certifikát potvrzující jejich bezpečnost a shodu s normami. Ne, nejsou nutné. Lišta je vyrobena z vysoce kvalitního UV odolného materiálu, který vydrží roky. Nevytváří matný povrch ani neztrácí barvu.
Ano, PVC rohové lišty dobře přijímají barvu, což umožňuje jejich sladění s interiérem.
Renovace a údržba PVC podlah
U většiny PVC podlah platí jednoduché pravidlo: samotný materiál vydrží dlouho, ale povrch se v provozu opotřebovává podstatně rychleji. Výrobci sice nanášejí na povrch PVC již ve výrobě tenkou ochrannou vrstvu, ta je ale určena hlavně pro montáž a první fázi provozu. V praxi se tím výrazně snižují provozní náklady a prodlužuje interval mezi většími rekonstrukcemi. Naopak v běžných domácnostech se PU nátěr vyplatí především tehdy, pokud podlaha již ztratila původní vzhled, ale mechanicky je stále v dobrém stavu.
Základem úspěšné renovace je dokonalé vyčištění povrchu. Teprve na takto připravený povrch lze aplikovat nový ochranný nátěr s jistotou správné přilnavosti a rovnoměrného vzhledu. Pro dlouhodobou ochranu v komerčním nebo náročnějším provozu se jako velmi odolný ochranný 2-komponentní systém používá například PU Siegel Dr. Z ekonomického hlediska jde často o řešení, které vyjde až o 50 % levněji než kompletní výměna podlahové krytiny.
Pro běžné i po-instalační čištění PU povrchů je vhodné používat specializované přípravky, například PU čistič Dr. PU nátěry nejsou kosmetická úprava, ale plnohodnotný technický nástroj, jak udržet PVC podlahu dlouhodobě funkční a reprezentativní. Pokud je podlaha konstrukčně v pořádku, je renovace povrchu často nejrozumnější cestou, jak prodloužit její životnost bez nákladné výměny.
Výhody PVC profilů od výrobce Arcansas
PVC profily od výrobce Arcansas představují ideální řešení pro kutily díky svému univerzálnímu použití. Profily jsou dostupné v široké škále barev a různých povrchových úpravách. Při poškrábání nemění barvu.
Výhody:
- Široké množství dostupných barev
- Snadné použití - možno zastřihnout a zaříznout
- Dobrá mechanická odolnost a odolnost vůči UV záření
- Trvanlivé
- Recyklovatelné
tags: #cerne #ochranne #pvc #informace