Tradice těžby břidlice má v České republice hluboké kořeny. Na Moravě a ve Slezsku se pak břidlice těžily nejčastěji v Nízkém Jeseníku, tedy v moravskoslezském kulmu. Ve všech těchto lokalitách jsou počátky i vrcholná období těžby spjaté s působností místního německy mluvícího obyvatelstva. V oblasti Nízkého Jeseníku se břidlice těžila už v 18. století. Těžba ve všech místních lokalitách byla v počátcích povrchová.
Historie a lokality těžby
Mezi nejstarší břidlicové lomy patří zároveň i největší lom u Svobodných Heřmanic, kde se břidlice těžila od roku 1775. Opuštěný jámový lom s rozlehlými odvaly, v němž se od poloviny 18. století těžily pokrývačské břidlice moravického souvrství, je toho důkazem. Břidlicové ložisko v kú. Svobodné Heřmanice dosahuje mocnosti cca 25 m, je uloženo ve směru 25° SV a úklonu 65-70° se zapadáním k SZ. Zdejší břidlice dosahuje tvrdosti 2-2,5 stupně, má černošedou barvu s matným leskem a hladkým povrchem na štěpných plochách. Vysoká kvalita heřmanické suroviny umožnila ve 2. polovině 19. století velký rozvoj těžby pokrývačské břidlice.
Vývoj těžebních technologií a organizace
Těžbou se zprvu zabývali majitelé jednotlivých pozemků, později se pozemky začaly pronajímat za poplatek či podíl na zisku, což umožnilo slučování a zvětšování jámových lomů. Ve 2. polovině 19. století stále převládala těžba primitivním způsobem. Jednoduchým nářadím se břidlice vylámala, rozštípala a opracovala, doprava suroviny a odpadu probíhala pomocí trakařů, dřevěných koleček, výrobky se odvážely koňskými povozy. Z hlubších jam se hornina vytahovala džbery zavěšenými na kladce, později malými vozíky taženými po kolejnicích pomocí žentourů poháněných lidskou silou, při větších hloubkách se k pohonu zapřahali koně, ve 20. století byly využívány parní a elektrické stroje. V 60. letech 19. století byla poprvé nasazena parní pumpa.
V roce 1880 vznikla obchodní společnost Erste österreichisch-schlesische Schieferbruchgesellschaft Alscher, Czernoch & Comp. in Eckersdorf und Frei Hermersdorf, jejíž hlavní činností byl výkup břidlicových výrobků od drobných podnikatelů ze Svobodných Heřmanic, Jakartovic a Bohdanovic a další prodej těchto výrobků. Kolem roku 1860 heřmanické břidlicové lomy zaměstnávaly okolo 100 až 150 zaměstnanců. Největší lomy vlastnila firma Gebauer, Hanel & Comp.
Další významné lokality
Jakartovice
Ložiska břidlice v lokalitě Jakartovice byla odkryta povrchovými otvírkami na počátku 19. století. Těžba v hlubokých jámových lomech v obou lokalitách probíhala povrchově technologicky stejným způsobem jako ve Svobodných Heřmanicích. Teprve později, v Jakartovicích, v severní části ložiska se přešlo v těžbu hlubinnou ražením šikmé jámy do hloubky 40 m. Dobývání se provádělo komorováním směrem do pole na výrubních 12 až 18 m vysokých a 10 m dlouhých s ponecháním zajišťovacích pilířů. Z místní suroviny se vyráběla především pokrývačská šupina rozvážená po významných stavbách. Místní výrobky se dostaly do Vídně, Vratislavi, Lipska, Berlína, Lvova a dalších měst.
Čtěte také: Přečtěte si o nadčasové eleganci Laja Negra
Od roku 1883 v Jakartovicích existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich, která ukončila svoji činnost v průběhu 2. světové války stejně jako okolní lomy. Na západním konci Jakartovic, u silnice na Bohdanovice se nachází ještě jedna štola, pojmenovaná Hermína. Byla vyražena v letech 1991 - 1992 v rámci geologického průzkumu, štolou mělo být dosaženo všech tří břidlicových pásem ložiska. Na úvodní štole bylo vyraženo pouze 413 m profilu 2,5 x 2,3 m a práce byly zastaveny. Dnes je štola v likvidaci.
Bohdanovice
V okolí Bohdanovic se břidlice dobývyla v jámových a stěnových lomech. Severní lokalita leží na Klapetkově kopci na pokračování jakartovického ložiska. Jižní lokalita je rozsáhlejší, představuje ji velký jámový lom ve svahu Strážného kopce. V okolí lomu leží ruiny staveb a základy vrátků pro šikmé dopravní drážky. Podobně jako v Jakartovicích i v Bohdanovicích byla v přetěženém lomu na Strážném založena hlubinná otvírka. Ložisko bylo otevřeno svislou jámou cca 50 m hlubokou, podzemní těžba probíhala komorováním směrem do pole.
Úblo
Na západním konci katastru obce Úblo se nachází bývalé lomy na břidlici, z nichž jeden je zatopený. Kolem lomů se nachází několik hald s odpadní břidlicí. Vzhledem k poloze lomů se jedná o nejsevernější těžbu pokrývačské břidlice v Nízkém Jeseníku.
Černá Břidlice v jiných regionech
V Čechách patří k nejznámějším oblastem těžby okolí řeky Střely u Rabštejna, Železný Brod v Jizerských horách, Kraslice v Krušných horách a východní Krkonoše. Přímo v Rabštejně pod zámkem a v jeho okolí je několik břidlicových lomů, ve kterých se těžila pokrývačská břidlice.
Rozmach a úpadek těžby
K rozmachu těžby pokrývačské břidlice významně přispěla vyhláška z roku 1837, nařizující využívat přírodní břidlici k pokrývačským účelům. Největší rozmach v těžbě nastává v době průmyslové revoluce a v létech 1860 až 1914. V tomto období je břidlicová krytina z Nízkého Jeseníku vyvážena do celého Rakousko-Uherska. K velkému rozmachu podnikání přispěla také skutečnost, že je břidlice nevyhrazeným nerostem. Na konci 19. století se ve statistikách slezského průmyslu objevují čísla o 52 činných závodech zabývající se těžbou a zpracováním břidlice. Kolem roku 1865 se těžilo v Nových Těchanovicích, v Čermné ve Slezsku, Nových Oldřůvkách, Svatoňovicích, Hořejších Kunčicích, Jakartovicích, Bohdanovicích, Svobodných Heřmanicích, Jívové a v Domašově nad Bystřicí.
Čtěte také: Přírodní obkladový kámen
Úpadek těžby přinesla 1. světová válka a rozpad Rakouska-Uherska. Svou roli sehrál i vynález eternitu a konkurence zahraničních výrobců. Ve třicátých letech 20. století nastává na Nízkém Jeseníku období obnovy. Éra plynulého růstu je ale brzy vystřídána novým úpadkem, tentokrát pod vlivem 2. světové války.
Poválečné období a současnost
Během 1. světové války došlo k úplnému utlumení těžby. Po válce se ji podařilo obnovit, avšak předválečný trh se rozpadl, situaci komplikovaly celní předpisy nově určených hranic a přibyla konkurence jiných střešních výrobků. I přesto výrobna střešní krytiny a dlaždic z břidlice ve Svobodných Heřmanicích v roce 1925 zaměstnávala 130 zaměstnanců. V průběhu 2. světové války došlo opět k úpadku trhu a omezení výroby. Těžba byla obnovena již v roce 1945 pod vedením národního správce Antonína Tulingea. V lomech tehdy pracovalo 120 především německy mluvících dělníků, avšak s poválečným odsunem Němců došlo k nedostatku zkušených specialistů a těžba byla v roce 1948 ukončena.
Poválečné období padesátých let 20. století představuje pro břidlicový průmysl zlomový mezník. Roku 1945 obnovuje těžbu Jan Řihák a spol. v dolech ve Velké Střelné a Hrubé Vodě. Znárodnění však přináší další úpadek a zastavení těžby i v Hrubé Vodě. Ve Svobodných Heřmanicích se těží ještě do poloviny padesátých let. Jediným činným dolem tak na dlouhé časy zůstává pouze závod v Nových Těchanovicích - Lhotce. Koncem šedesátých let je i tento poslední historický činný důl uzavřen z důvodu budování Kružberského přivaděče pitné vody. Jako náhrada se v roce 1971 otvírá nový moderní důl, Břidlicový důl Vítkov - Lhotka. Další důlní dílo se podařilo otevřít ve Starých Oldřůvkách v roce 1971 v režii Jednotného zemědělského družstva Staré Oldřůvky.
Podnikatelská euforie po roce 1989 vyvolala snahu o obnovení těžby břidlice. Značné investiční úsilí bylo vynaloženo při otevření ložisek v Klokočově, Jakartovicích, Čermenském mlýně a ve Velké Střelné. Do reálné těžby však z důvodů majetkoprávních a vysokých vstupních investic nenaběhlo ani jedno z nich. Několik let těžby se podařilo udržet na dole v Hrubé Vodě, který těžil pokrývačskou břidlici do doby ukončení. Do 21. století tak jako jediný nepřetržitě činný důl vstupuje a ve své činnosti pokračuje Důl Lhotka u Vítkova. V současné době se zde zpracovávají břidlicové suroviny. V roce 2014 byla zahájena společností Česká břidlice s. r. o. obnova dolu Žlutý květ v Čermné ve Slezsku.
Důl Žlutý květ v Čermné ve Slezsku
Lokalita Čermné ve Slezsku náleží k důlnímu areálu moravického souvrství. V tomto prostoru se břidlice těžila už od 19. století. Důl Žlutý květ se nachází v ložiskovém pásmu dvou nejvýznamnějších a největších bývalých dolů, které produkovaly velice kvalitní střešní krytinu. Jedná se o Goldův důl, známý pod jménem Černý důl, a Kunzův důl v Čermenském mlýně. Důl patřil do majetku statkáře Haschkeho. Důlní areál tvořily dva lomy a jeden důl. Oproti dvěma výše zmíněným dolům byl důl Žlutý květ rozfárán v menší míře. Důl leží na kvalitním ložiskovém pruhu, který byl dobýván pro výrobu střešní krytiny a dlažeb. Rozložení otvírkových důlních děl je z technologického hlediska optimální.
Čtěte také: Černá břidlice pro váš domov
Společnost Česká břidlice s. r. o., která v dole Žlutý květ zahájila činnost, usiluje o obnovení podzemní těžby kvalitní břidlice s ohledem na zachování krajinného rázu a zakomponování do stávající naučné stezky o historii těžby břidlice ve zdejším kraji. Při přípravných pracích byly nalezeny historické artefakty těžby, které byly předány Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou. Česká břidlice spolupracuje s hornickým oddělením Národního technického muzea v Praze, jejichž pracovníci dokumentují práce přípravy těžby a nalezené montánní památky.
Současné využití břidlice
Břidlice je ceněna pro svou odolnost, mrazuvzdornost a krásnou barevnou variabilitu - od elegantní tmavě šedé až po hřejivé rezavé tóny. Díky svým vlastnostem je přírodní břidlice ideální pro:
- břidlicovou dlažbu - chodníky, terasy, příjezdové cesty,
- obkladový kámen - fasády, sokly, krby či interiérové stěny,
- zahradní architekturu - suché zídky, jezírka, dekorativní prvky.
Břidlice svou přirozenou plochou odlučností a snadnou štípatelností přímo vybízí k použití pro stavbu zídek. V nabídce máme samozřejmě i dlažbu, šlapáky ale i štěpku.
Břidlice v gastronomii a zahradní architektuře
Přírodní břidlice se v gastronomii používá jako elegantní a praktický základ pro servírování. Břidlicové tácky, talíře, desky i podtácky zvýrazní barvy jídla, působí luxusně a přitom přirozeně.
Břidlice je dnes jedním z nejvýraznějších trendů v zahradní architektuře - přirozená, nadčasová a přitom dokonale moderní. Skvěle funguje na obkladech zídek, jako nášlapy a šlapáky i v gabionech, kde vytváří pevnou strukturu a prémiový dojem. Zakázková výroba z přírodní břidlice umožňuje vytvořit funkční i designové prvky přesně podle konkrétního prostoru. Zákrytové desky na zídky, parapety, schodnice, desky pod kamna nebo pracovní desky spojují vysokou odolnost, dlouhou životnost a přirozený vzhled kamene.
Gabiony dnes nejsou jen technickým řešením, ale výrazným architektonickým prvkem zahrady i okolí domu. Pokud jsou vyplněny přírodní břidlicí, získávají navíc nadčasový vzhled, vysokou odolnost a minimální nároky na údržbu. Ať už jde o sypané nebo skládané gabiony, břidlice umožňuje široké využití - od plotů a posezení přes zpevnění svahů až po vyvýšené záhony.
Břidlicové šlapáky jsou jednoduchým, ale velmi efektním způsobem, jak zahradě dodat strukturu, estetiku a praktickou funkci. Hodí se pro chodníčky, vstupní stezky, okolí jezírek i solitérní dekorace a díky své odolnosti a přírodnímu vzhledu se uplatní v různých typech zahrad. Břidlicová dlažba patří mezi nejatraktivnější materiály pro venkovní posezení - spojuje přírodní estetiku, mimořádnou odolnost a minimální údržbu. Kamenná kůra se rychle stává oblíbenou volbou pro moderní i přírodní zahrady. Suchá zídka z přírodního kamene je nejen estetickým, ale i praktickým prvkem zahrady.
Specifické vlastnosti břidlice a související lokality
Břidlicové ložisko v kú. Svobodné Heřmanice dosahuje mocnosti cca 25 m. Ložisko má dva různé typy břidlic, jeden tvrdosti 2,5 stupně, tmavomodré až černošedé barvy a pravidelné břidličnatosti. Druhý typ vykazuje tvrdost 3. stupně s transversální břidličnatostí. Ložisko je proloženo množstvím slabších vložek písčitých s větší koncentrací křemene, které akcesoricky obsahují i jiné nerosty. Jihovýchodním směrem pokračuje ložiskový pruh heřmanický na katastr Pusté Držkovice. V heřmanickém katastru je otevřen několika průzkumnými jámami a zářezy.
Zajímavosti a geologické fenomény
V katastru Pusté Držkovice u Heřminového potoka se nachází jámový lom. Jedná se patrně o místo pronajaté Karlem baronem von Callotem kolem roku 1850. Callot se snažil o mechanizaci těžby a zpracování břidlice, k těžbě využíval strojů, z nichž některé byly poháněny vodním kolem. Dodnes je v okolí lomu možné pozorovat ruiny regulovaného toku Heřminového potoka.
Opuštěný kamenolom odkrývá jednu z geology nejnavštěvovanějších lokalit moravskoslezského kulmu. Na severní stěně lomu jsou odkryté provrásněné a tektonizované sedimenty hradecko-kyjovických vrstev s převahou drob. Vergence vrás směrem k východu je dokladem pohybů v předpolí variského orogénu. Opuštěný a zčásti zatopený stěnový lom založený v drobách moravického a hradecko-kyjovického souvrství. Délka lomu je 178 m, hloubka 12 m. Těžba zde probíhala až do roku 1964, po jejím ukončení došlo k zatopení spodní vodou.
Opuštěné zatopené lomy a doly po těžbě pokrývačských břidlic. V lokalitě se nachází torza budov, vyskládané opěrné zdi a mohutné odvaly odpadní břidlice. Zvláštností této pohornické lokality je několik zatopených jámových lomů po těžbě břidlice. Lokalitou vede naučná stezka věnovaná místní floře a fauně.
Černý důl
Černý důl je unikátní staré důlní dílo obklopené mohutným odvalem. V jeho blízkosti se nachází torzo staré hornické budovy. Podzemní prostory tvoří chodby a komory dosahující výšky až 20 m, šíře 15 m a délky 80 m. Většina prostor je vyplněna kamennou zakládkou se spoustou spár vhodných k zimování netopýrů. Ve spodních patrech se sbírá podzemní voda, která vytéká sutí v nejnižší části dolu. K Černému dolu vede naučná trasa Břidlicová stezka. Historické důlní třípatrové dílo, není přístupné pro veřejnost.
Přes lokalitu vede naučná stezka Břidlicová stezka se zastaveními věnovaným zdejší geologii a těžbě nerostných surovin. Činný důl existující od začátku 20. století na břehu Budišovky, opuštěný na konci druhé světové války, s těžbou obnovenou v roce 1971. Po dohodě s těžební organizací možná prohlídka hald, těžené suroviny a po domluvě také návštěvy podzemí.
| Lokalita | Typ těžby | Období těžby | Charakteristika břidlice | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Svobodné Heřmanice | Jámový lom | Od pol. 18. stol. do 1948 | Tvrdost 2-2,5 stupně, černošedá, matný lesk | Ložisko mocnosti cca 25 m, dnes zatopeno |
| Jakartovice | Povrchová, později hlubinná (šikmé jámy) | Od poč. 19. stol. do 2. sv. války | Tvrdost 2,5 a 3 stupně, tmavomodrá až černošedá | Štola Hermína (1991-1992) |
| Bohdanovice | Jámové a stěnové lomy, hlubinná (svislá jáma) | Neznámé (zmínky z 19. stol.) | Nespecifikováno | Ruiny staveb a základů vrátků |
| Úblo | Lomy | Neznámé | Nespecifikováno | Nejsevernější těžba v Nízkém Jeseníku |
| Černá Břidlice (Důl Žlutý květ) | Podzemní | Od 19. stol., obnova v 2014 | Kvalitní střešní krytina a dlažba | Usiluje se o obnovu těžby |
tags: #cerna #bridlice #lom #informace