Cementové podlahy představují trvanlivé a esteticky všestranné řešení pro širokou škálu prostor, od průmyslových hal až po obytné interiéry a exteriéry. Jejich odolnost vůči opotřebení způsobenému silným provozem a dlouhá životnost z nich činí ideální volbu pro místa s vysokou zátěží.
Výhody betonových podlah
Betonová podlaha má řadu výhod, které z ní činí atraktivní volbu pro obytné i komerční prostory. Hlavní výhodou betonové podlahy je její trvanlivost. Betonové podlahy jsou odolné vůči opotřebení způsobenému silným provozem, a proto jsou známé svou dlouhou životností. Odolají tlaku těžkých zařízení a nábytku, takže jsou ideální pro průmyslová prostředí. Další výhodou je snadná údržba - k udržení čistoty betonové podlahy stačí pouhé zametení nebo vytření. Betonové podlahy navíc nabízejí všestranný design. Lze je mořit, leštit nebo dokonce natírat a vytvářet tak různé estetické efekty. Tato flexibilita umožňuje betonovým podlahám hladce splynout s jakýmkoli interiérem. A konečně, betonové podlahy jsou také šetrné k životnímu prostředí, protože využívají stávající materiály a snižují potřebu dalších zdrojů. Beton je udržitelným materiálem, který může přispět k ekologické udržitelnosti vašeho domova nebo pracoviště. Betonová podlaha nabízí kombinaci odolnosti, estetiky, nízké údržby a ekologické udržitelnosti.
Typy potěrů a jejich vlastnosti
Pro betonové podlahy se jako pojiva nejčastěji používá cement nebo anhydrit. I když se jedná o velmi rozšířené materiály, z hlediska jejich označování, platných předpisů a prokazování shody je situace značně nepřehledná. Níže uvádíme přehled situace zpracovaný v únoru 2008 a aktualizovaný k současnému datu. Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů. S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“.
Cementové potěry
Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. Cementové potěry se hodí do všech prostor, kde nedochází k velké zátěži. Běžně se betonové potěry provádějí v tloušťkách 4-7 cm. Je možné a většinou i vhodné tyto konstrukce vyztužit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti. Litá směs je - jak název napovídá - tekutá, to umožňuje využít vlastnosti pojiva na 100%, žádné vzduchové póry nesnižují pevnost betonové podlahy. Cementové lité potěry nové generace jsou vhodné nejen do standardních prostor občanské vybavenosti a obydlí, ale právě i do míst, kde se bude po dobu jejich životnosti vyskytovat vlhkost, kde mohou být konstrukce podlahy přímo zaplavovány (bazény, velké koupelny a kuchyně). Tady je oproti anhydritovým potěrům výhoda, že při dotaci vlhkosti nenabývají a nesnižuje se jejich pevnost. V prostorách s průmyslovým, ale stále ještě nemechanizovaným provozem, velmi dobře nahrazují zavlhlé potěry. Pro výrobky s označením CE je potom nutné vydávat ES prohlášení o shodě. Z popisu normy je patrné, že i když se jmenuje „Potěrové materiály a podlahové potěry...“ řeší pouze materiály pro vnitřní podlahové konstrukce, což naznačuje, že materiály určené pouze pro vnitřní použití jsou z hlediska trvanlivosti méně odolné než materiály pro venkovní použití.
Anhydritové potěry
Druhými dnes velmi často používanými materiály jsou anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého. Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením). Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky. Anhydritové potěry někdy nazývané též lité potěry, či lité podlahy se používají ke stejným účelům jako betonové potěry. Ty jsou pro bydlení a pobyt osob vhodné i z důvodu ekonomické tloušťky potěru. Anhydritový potěr má o 20 % vyšší tepelnou vodivost než beton. Pozor! Zmíněný anhydritový potěr naopak při kontaktu s vodou nabobtnává, plesniví a časem se rozpadá - je proto nevhodný do vlhkých prostor. Anhydritové potěry se nehodí na mokrá místa, do ploch se zatížením vibracemi a do ploch s větším bodovým namáháním.
Čtěte také: Vlastnosti cementového lepidla na polystyren
Ostatní potěry
V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry. Jejich hlavní předností je dle mého názoru možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí. Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo, ve speciálních podmínkách, s potěry na bázi syntetických pryskyřic. Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.
Příprava podkladu pro cementovou podlahu
Krásu podlahy obvykle posuzujeme jen podle položené krytiny, kterou ve výsledku vidíme. Aby však byla dokonalá i tato vrchní nášlapná vrstva, je třeba vybrat i kvalitní základ pro její pokládku. Kvalitně provedený betonový podklad je pevný, odolný a vydrží po mnoho let. Stejně jako je stabilita stavby závislá na kvalitních základech, tak i bezproblémová funkčnost, spolehlivost a podlah přímo závisí na připraveném podkladu. Nadměrné nerovnosti a množství instalačních rozvodů je vhodné nejprve vyrovnat. Spolehlivou metodou je použití vyrovnávacího pěnobetonu Poroflow, který zároveň plní izolační funkci. Pro realizaci roznášecí vrstvy pod finální krytinu podlahy jsou pak určené lité anhydritové a cementové potěry.
Kroky přípravy podkladu:
- Na nosné podkladové konstrukci s realizovanými rozvody vyplníme mezery mezi jednotlivými kabely a trubkami polystyrenem (EPS 100), případně cementovou litou pěnou PORIMENT.
- Tepelnou izolaci z deskového pěnového polystyrenu (EPS 100) v tloušťce dle požadavků na tepelný odpor umístíme nad rozvody. Obvykle se síla izolační vrstvy pohybuje v rozmezí 10 - 20 cm.
- Tepelná, případně kročejová, izolace se překryje tzv. separační vrstvou nebo, v případě podlahového vytápění, se na ni uloží tzv. systémové desky, případně odrazová folie či jiný podklad. Po obvodu se na zdi upevní dilatační pás z pěnového polyethylenu.
- Systémová deska je nejčastěji k vidění v tzv. nopovém provedení, čili v provedení se „špunty“. Ty usnadňují montáž trubek podlahového topení, pomáhají totiž dodržet přesné rozteče mezi trubkami.
- Výšková úroveň tzv. trojnožek, do jejichž úrovně se potěr později nalévá, se nastaví pomocí hadicové vodováhy nebo laseru. Toto nastavení zajišťuje dokonalou rovinu a rovnoměrnou výškovou úroveň v celé ploše podlahy. Trojnožky se umisťují zpravidla v roztečích 2 m.
- Takto vypadá místnost připravená pro pokládku lité podlahy.
Tip: Pro opravu poškozených nebo nevhodně připravených podlahových podkladů využíváme samonivelační stěrky. Samonivelační stěrky jsou ideální pro vyrovnání nadměrných nerovností a pro přípravu podkladu pro další vrstvy.
Pokládka cementové podlahy
Pro provádění betonových potěrů jako podlahových konstrukcí existují dvě možnosti, jak získat vhodnou směs: dovoz z betonárky nebo míchání přímo na stavbě. Ve většině případů se využívá druhá varianta, kdy se požadovaná směs míchá v tzv. transport namíchaného betonového potěru na větší vzdálenost a také do pater je jeho míchání těsně před zpracováním. Je to stroj, do kterého se nasype potěrový písek, pak patřičné množství cementu a přidá potřebné množství záměsové vody. Tím vznikne tzv. zavlhlá směs. Dojde k jeho promíchání a následně se pomocí hadicového potrubí vytlačí do prostoru zpracování. Takto se opakovaně míchají a dopravují jednotlivé várky (objem míchacího stroje) na místo jejich ukládky.
Lití cementového potěru CEMFLOW
Lité potěry CEMFLOW se vyrábí na betonárnách a na stavbu se dopravuje v čerstvém stavu autodomíchávačem. Využití autodomíchávače oproti mobilnímu silu je výhodné, protože autodomíchávač není nenáročný na místo (nepotřebuje manipulační prostor pro plnění a zdvih sila, pouze přístupovou cestu) a nevyžaduje připojení ke zdroji vody ani elektřiny. Na stavbě navíc nezůstává žádný odpad. Před litím směsi do konstrukce se kontroluje konzistence směsi rozlivem. Zkoušku konzistence rozlitím provádí při přejímce zpracovatel směsi, tj. realizační firma. Na požádání ji může provést obsluha výrobcem dodaného čerpadla nebo jiný zástupce výrobce směsi. Měřením konzistence materiálu při přejímce kontroluje zpracovatel deklarovanou kvalitu potěru. Konzistence cementového potěru se měří na navlhčené a setřené rozlivové desce pomocí maltového kužílku (Haegermannův kužel - dle ČSN EN 1015-3), anhydritové potěry se testují na suché desce. Optimální rozliv cementové lité směsi se pohybuje na úrovni 22-26 cm pro tloušťku potěru do 8 cm a 20-24 cm pro tloušťku nad 8 cm. Do konstrukce se litá směs cementového potěru dopravuje mobilními pístovými čerpadly přes násypku autodomíchávače gumovými hadicemi o průměru licí hadice 50 mm. Směs se lije vždy tak, aby se zamezilo jejímu vniknutí pod separační vrstvu. Nalitá plocha se pomocí speciálních nivelačních hrazd zpracovává tzv. vlněním. Účelem vlnění je usnadnění rozlití a zatečení směsi do všech míst a dutin, například v rozích, pod podlahovým topením apod., a dále odvzdušnění nalité směsi v celé její tloušťce. Následně se plocha rozvlní ve druhém, kolmém směru. Vlnění se musí provádět bezprostředně po nalití plochy (uložení), dokud je směs maximálně zpracovatelná. Kvalitní a důkladné ošetřování litého potěru může významně ovlivnit jeho konečné vlastnosti, ale i rychlost jejich dosažení.
Čtěte také: Použití cementového lepidla na zuby
Po dopravení namíchaného potěru na požadované místo, dojde k jeho rozprostření (hráběmi, lopatou), zhutnění a následně upravení (stažení) latí do požadované výšky a roviny.
Tloušťka a výztuž
Minimální vrstva nového betonu je 4,5 cm, optimální vrstva je 6 cm na polystyren a na podlahové topení 4 až 5 cm nad trubky podlahového topení. Tloušťka litých cementových potěrů se obecně uvažuje 50 mm minimálně, stejně tak je to vrstva nad podlahové vytápění, ale v některých případech je možné provádět tento potěr v nižších tloušťkách. Správnou tloušťku litého potěru se dozvíte v technickém listě daného materiálu. Pro běžné zatížení vám bude stačit 5 cm silná deska. V garáži položte raději 8-10 cm a vždy s výztuží. Betonové podlahy realizujeme v průmyslových i bytových prostorech. Vzhledem k jejich vlastnostem je lze na rozdíl od litých potěrů pokládat nejen v rovině, ale i do spádu, což se může hodit např. při použití na podlahovém topení. Síť by měla být umístěna zhruba ve středu průřezu potěru. Některými smršťovacími spárami může procházet. Jako náhrada kari sítí se při betonáži používají polymerová vlákna. Jde o 35 až 55 mm dlouhá vlákna tvrzeného polymeru, který se promíchá do celé směsi betonu a tím jej váže.
Vysokou pevnost betonových podlah zajišťují minerální vsypy značky DURAMO. Použití vsypů omezuje prašnost podlah, vytváří vysokou odolnost vůči obrusu i mechanickému poškození a zároveň usnadňuje čištění a údržbu.
Dilatace a smršťovací spáry
Důležitá je také dilatace. Bez ní by beton nemohl přirozeně pracovat a vznikly by v něm trhliny. Dilatace je obzvlášť důležitá u větších ploch a kolem zdí či pevných konstrukcí - právě v těchto místech vzniká větší napětí. Dilatace rozdělí podlahu na menší celky a plocha tak vydrží víc. Rozdílem u cementových litých potěrů je určitě doporučení předinstalovat dilatační a smršťovací spáry. Prvky do dveřních prostupů a na místa předpokládaných dilatačních pohybů desek jsou obvykle opatřeny měkkou izolací, prvky do smršťovacích spár je možné pořídit jako „L” profily, které se kotví k podkladu a spáru pak vytvářejí příjemně rovnou. Smršťovací pole potěru se uvažují o rozměrech maximálně 6 m na jednom rameni, plochy by měly být děleny v poměru maximálně 1 : 3.
Ošetření a finální úpravy betonových podlah
Kvalitní a důkladné ošetřování litého potěru může významně ovlivnit jeho konečné vlastnosti, ale i rychlost jejich dosažení. Pro omezení smrštění z vysychání a vzniku trhlin je u cementových potěrů nutné ihned po znivelování jejich povrch ošetřit ochranným postřikem, který je součástí dodávky lité směsi. Průměrné dávkování postřiku je 0,1 l/m2. Konkrétní dávkování, případně vynechání, závisí na podmínkách v místě ukládky, zejména na rychlosti vysychání potěru. Litá podlaha je pochozí po 24-48 hodinách po ukončení pokládky, částečně zatížitelná po cca 3 dnech (při teplotách 15-20 °C). V případě, že na litou podlahu bude pokládána lepená nášlapná vrstva, je třeba povrch potěru ještě přebrousit a zkontrolovat zbytkovou vlhkost potěru. Potěr opatřený postřikem proti odparu je obvykle možné ve stáří jednoho týdne obrousit pro lepší vysychání. Není to nutné, počítáme-li s prodloužením výstavby celého stavebního díla. Při optimální trajektorii se následně ve stáří potěru 21 dnů zahajuje topná zkouška (při osazení podlahového vytápění) a po jejím skončení (a kontrole zbytkové vlhkosti) již můžeme pokládat nášlapné vrstvy. Na cementové lité potěry jsou vhodné v podstatě jakékoli podlahoviny, včetně cementových barevných stěrek, nebo nátěrů či pryskyřičných stěrek. Ty se obvykle používají i v místech parkování vozidel, kde je zapotřebí potěr ochránit proti vniku chemických agresorů. Na vlhkých místech není samozřejmě od věci i na cementový potěr provést hydroizolační povlak, aby zbytečně potěr neakumuloval vlhkost. Mějte na paměti, že předpokladem realizace kvalitní lité podlahy je úzká spolupráce všech zúčastněných stran.
Čtěte také: Použití polystyrenu
Cementové lité potěry jsou materiály pro roznášecí vrstvy do podlah převážně pro občanskou výstavbu. Potěr CEMFLOW je možné dodat a upravit i ve formě LOOK, což znamená, že se broušením obnaží kamínky, povrch se vyhladí a napustí speciální hmotou tak, aby mohl sloužit jako přímo pochozí. Každá podlaha je díky tomu originální a nezaměnitelná.
Ošetření betonových podlah barvou BETEX 2v1 S2131
Betonové podlahy v garážích, sklepech, dílnách nebo balkónech potřebují také ošetřit, aby dlouho vydržely. Zde nalezne své uplatnění speciální barva na beton BETEX 2v1 s2131. S2131 BETEX 2 v 1 na beton od společnosti BARVY A LAKY TELURIA, s.r.o. je penetrační a vrchní syntetický nátěr určený ke zhotovení polomatných nátěrů na beton v interiéru i v exteriéru. Nejčastěji je využíván na podlahách v garážích, sklepech nebo dílnách, své uplatnění najde i na balkónech, zídkách, sloupcích a podobně.
Příprava povrchu před natíráním:
U jakéhokoliv podkladu platí, že natíraný povrch musí být suchý, soudržný, očištěný, dobře vyzrálý (obvykle 4 - 6 měsíců) a stavebně izolovaný proti zemní (spodní) vlhkosti. Přípravu povrchu před natíráním provedeme důkladně, odstraníme staré nátěry a v ideálním případě povrch podlahy vysajeme, abychom odstranili všechna volná prachová zrníčka. Pokud to není možné, podlahu alespoň opakovaně velmi pečlivě zameteme. Případné díry a trhliny vyspravíme podlahovou stěrkou.
Penetrační nátěr:
První nátěr se provádí jako penetrační. Barvu S 2131 BETEX 2 v 1 na beton naředíme ředidlem S 6005 nebo S 6006 v poměru 1 hmotn. díl barvy : 2 hmotn. dílům ředidla. Penetrační roztok sníží prašnost, scelí a uzavře povrch, takže se z něj přestanou uvolňovat jednotlivé částice. Prostředí při natírání a zasychání nátěru musí být větrané, ne však vlhké a teplota vzduchu musí být vyšší než 10°C. K ochraně stěn před přesahující barvou můžeme použít krycí pásku, kterou oblepíme stěny těsně nad podlahou po celém obvodu místnosti. K nanášení barvy používáme štětec nebo váleček. B nízkosti stěn použijeme štětec, kterým se barva lépe dostane do rohů a nerovností, které se v betonových podlahách hojně vyskytují.
Finální nátěr:
Po důkladném vyschnutí penetračního nátěru, nejlépe po 24 hodinách, začneme natírat nejlépe válečkem umístěném na teleskopické tyči od jednoho rohu místnosti směrem ke dveřím. Pro zhotovení konečného nátěru se barva nanáší na připravený a dobře vytvrzený napenetrovaný podklad v jedné až dvou vrstvách v doporučené tloušťce 60 - 80 µm suchého filmu. V případě finálního nátěru se BETEX 2 v 1 na beton již neředí nebo se ředí jen nepatrně, je-li příliš hustá. Vrstva nátěru by měla být vždy stejnoměrná. Nátěr zaschne proti prachu do 2 hodin, na dotyk do 8 hodin a důkladně proschlý bude do 36 hodin. Výsledný nátěr bude hladký, slitý a dlouhodobý.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Podlahové konstrukce často budí dojem, že jejich návrh a provedení jsou relativně jednoduché a že se nemůžeme setkat s žádným problémem. Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch však přesvědčují o opaku. Poruchy, či vady, podlah jsou často zarážející svou relativní jednoduchostí, kdy vztah mezi příčinou a následkem je zřejmý. Přesto se i s takovými problémy můžeme na stavbách setkat v relativně velké míře a opakovaně. Dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav pak stojí velké úsilí a zbytečně vynaložené prostředky.
Praskliny a deformace
V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Při bližším ohledání čel podlahových desek v místě dilatačních spár, z jejichž jedné strany byl cementový potěr odstraněn, bylo zjištěno, že vrstva cementového potěru hlouběji pod povrchem je velmi mezerovitá. Tomuto zjištění odpovídá i průběh měření pomocí Maškova špičáku, kdy při prvních úderech špičák pronikal do cementového potěru relativně pomalu a po proražení povrchové vrstvy v tloušťce cca 5 až 10 mm se rychlost jeho pronikání razantně zvýšila. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída. U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází, když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. Tento jev nastává prakticky vždy, nepřijatelné míry pak dosahuje v případech, kdy jsou smršťovací spáry provedeny v příliš velké vzdálenosti, případně sám beton je náchylný k velkému smršťování (například velký obsah vody nebo cementu) a současně nebyl dostatečně intenzivně, nebo dostatečně dlouho ošetřován. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového topení. Pokud zvolíte špatný cement či písek, rovné a kvalitní podlahy nedosáhnete. V případě cementového pojiva se musí striktně dodržet minimální tloušťka potěru, minimálně 45 mm souvislé vrstvy, ideálně 50 mm a také pozvolné vysoušení stavby. V opačném případě hrozí tvarová deformace betonové desky a tvorba trhlin vč. betonové spáry.
Nedostatečná tloušťka a tuhost
Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (cca 16-25 mm, oproti cca 45-50 mm uprostřed místností) a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Příčinou této závady je pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky, kdy oblasti v rozích vystoupily nad požadovanou úroveň. Po položení vrstvy tepelné a kročejové izolace byla pak podlaha zarovnána do požadované úrovně na úkor tloušťky anhydritové desky. Nedostatečná tloušťka nosné anhydritové desky byla zjištěna rovněž v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit vznik poruch nášlapné vrstvy, tj. vznik trhlin v nášlapné vrstvě, případně oddělování dřevěných pásků v důsledku vzniku trhlin v nosné anhydritové vrstvě. Toto nebezpečí hrozí v rozích místností a v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa.
Vlhkost a vysychání
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. Tato metoda vychází přímo z definice vlhkosti materiálu, což je poměr hmotnosti vlhkosti obsažené v materiálu a vysušeného materiálu. Zde je třeba upozornit na teplotu sušení vzorku, která je standardně 105 °C, avšak pro materiály na bázi sádry (např. anhydrit) pouze 40 °C. Při vyšších teplotách u nich totiž dochází k uvolňování značného množství tzv. krystalicky vázané vody. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Při této metodě se v uzavřené nádobě, obsahující vzorek zkoušeného materiálu, rozbije kapsle s karbidem vápníku. Jeho reakcí s vodou vzniká acetylen, jehož tlak ve zkušební nádobě se měří. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.). Tyto metody byly většinou primárně vyvinuty pro měření vlhkosti dřeva. Při měření vlhkosti silikátových materiálů se však naráží na problém převodního vztahu měřené veličiny na vlhkost, protože ten je velmi významně ovlivněn vlastnostmi struktury sledovaného materiálu, například množstvím cementu, typem a velikostí kameniva apod.
Tabulka: Srovnání vlastností potěrů
| Vlastnost | Cementový potěr | Litý cementový potěr (CEMFLOW) | Anhydritový potěr (ANHYMENT) |
|---|---|---|---|
| Odolnost proti vlhkosti | Odolný | Velmi odolný (vhodný do mokrých míst) | Není odolný (nabobtnává, plesniví) |
| Rychlost pokládky | Pomalá (zavlhlá směs, hutnění) | Rychlá (až 1000 m2/den) | Velmi rychlá (až 1500 m2/den) |
| Minimální tloušťka | 4-7 cm | 50 mm (lze i méně s ohledem na technický list) | 3,5 cm nad rozvody podlahového topení |
| Smršťování | Znatelné (vyžaduje dilatační spáry) | Kontrolovatelné (doporučené dilatační a smršťovací spáry) | Prakticky zanedbatelné (umožňuje velké plochy bez spár) |
| Tepelná vodivost | Dobrá | Velmi dobrá (vysoká tekutost, absence pórů) | O 20% vyšší než beton |
| Ošetřování po pokládce | Vyžaduje intenzivní kropení | Ochranný postřik proti odparu | Kratší a méně intenzivní (minimálně 2 dny) |
| Pochozí po | 24-48 hodin | 24-48 hodin | 24-48 hodin |
| Zatížitelný po | Cca 14 dní (lehký provoz) | Cca 3 dny (lehký provoz), 21 dní (topná zkouška) | 4-5 dní (lehký stavební provoz) |
| Použití s podlahovým topením | Ano | Ano (dobře akumuluje teplo) | Ano (výborná tepelná vodivost, rychlý průchod tepla) |
| Odolnost vůči chemikáliím | Dobrá (s vhodným nátěrem) | Dobrá (s vhodným nátěrem/pryskyřicí) | Méně odolný |
Při betonování podlahy je velmi důležitý krok, který ovlivní nejen pevnost a rovnost celé konstrukce, ale i životnost a funkčnost finální podlahové vrstvy. Proto je důležité věnovat mu náležitou pozornost.
tags: #cementové #podlahy #venkovní #průvodce