Cementové mléko a cementové pěny nacházejí široké uplatnění ve stavebnictví. Tento článek se zaměří na jejich použití, vlastnosti a specifika.
Cementové pěny PORIMENT pro spádové vrstvy střech
Nejen šikmá, ale i plochá střecha musí mít spád, a to takový, který zaručí co nejrychlejší odvedení srážek ze střechy. Ideální je vytvoření spádu už v rámci nosné konstrukce, což však není vždy vhodné nebo možné. V těchto případech nacházejí své uplatnění moderní cementové pěny, které umožňují realizovat sklon až 8 %. Cementové pěny PORIMENT nabízíme v několika typech.
Spádová vrstva vytváří požadovaný sklon svrchních střešních vrstev pro odvod dešťové vody. Aby se srážky na střeše nedržely v podobě louží, musí mít střecha takový spád, který zaručí jejich rychlé odvedení ze střešní plochy k odvodňovacím prvkům. Ideální je pochopitelně vytvoření spádu už nosnou konstrukcí, to ale není vždy vhodné nebo možné. Příkladem mohou být rekonstrukce střech, střechy velmi složitých půdorysů nebo třeba střechy větších ploch.
Alternativy spádování střech
Tento moderní lehký silikátový materiál je alternativou spádování pomocí klínů z pěnového polystyrenu (zkráceně EPS) případně pomocí lehčeného betonu. Cementové pěny jsou pevnější a zpravidla méně finančně náročné než polystyrenové klíny, v porovnání s lehčenými betony pak představují lepší volbu z hlediska tepelně izolačních vlastností. Navíc méně zatíží konstrukci než lehčený beton.
- Polystyrenové klíny (EPS): Energeticky výhodnější, ale s nízkou pevností. Problematické může být natavování dalších vrstev.
- Lehčené betony: Vynikají pevností, ale mají vyšší objemovou hmotnost a horší tepelné charakteristiky. Ukládání je složité a nákladné.
- Cementové pěny PORIMENT: Kompromis mezi pevností a hmotností. Nabízí dobré tepelně izolační vlastnosti a snadnou manipulaci. Cenově výhodné řešení.
Cementové pěny jsou ideálním řešením u rozsáhlých realizací jako jsou bytové domy nebo nákupní centra. Nosnou konstrukcí takového objektu lze zpravidla vytvořit spád jen částečně, beton se totiž do spádu obtížně vylévá, navíc hrozí nebezpečí, že na povrchu vzniknou různé nerovnosti a hrbolky. Následná realizace spádové vrstvy pomocí polystyrenových klínů (EPS) je náročná na přesnost při návrhu, výrobě, manipulaci i ukládání a zároveň představuje zpravidla vyšší náklady.
Čtěte také: Vlastnosti cementového lepidla na polystyren
Spádování pomocí tepelné izolace v podobě polystyrenu je energeticky výhodnější, avšak za cenu nízké pevnosti. Problematické může být také natavování dalších vrstev. Oproti polystyrenu vynikají lehčené betony použité jako spádová vrstva svou pevností, které je ale dosaženo na úkor vyšší objemové hmotnosti (jsou těžší) a tepelných charakteristik.
Jde o cenově poměrně nákladné řešení; navíc je zde složitá manipulace s materiálem. Lehčený beton se totiž musí ukládat tzv. bádiemi, vanami, které se jeřábem přemisťují na střechu, případně klasickou velkou betonpumpou. První z uvedených variant je časově a personálně velmi náročná, u druhé varianty je ukládání nákladné a vzhledem k vysokým čerpacím výškám i dost problematické.
Dalším problémem je to, že u lehčených betonů je problematické dosáhnout přesného spádování. Spád, který vytvoří dělníci, není vždy přesný a místně mohou vznikat plochy s nižším sklonem nebo dokonce s protispádem. Doporučený spád pro střechu spádovanou lehčeným betonem se s ohledem na eliminaci nerovností pohybuje zpravidla kolem 5 %.
Vlastnosti cementových pěn PORIMENT
Cementové pěny PORIMENT jsou lehký silikátový materiál vhodný pro novostavby i pro rekonstrukce, který se vyrábí pomocí moderní, počítačem řízené technologie. Pevnost spádové vrstvy je dána v projektu, proto EPS klíny, které mají pevnost nízkou, nemusí navržené parametry vůbec splňovat. Vysokou pevnost nabízejí lehčené betony, které ale zároveň střešní konstrukci silně zatěžují. Na 1 m3 je to asi 900 kg, což je několikanásobně vyšší zatížení než u pěnového polystyrenu (objemová hmotnost cca 20 kg/m3). Cementové pěny použité pro spádové vrstvy jsou tak určitým kompromisem mezi oběma variantami.
Při zatížení konstrukce asi 500 kg/m3 nabízejí totiž minimální zaručenou krychelnou pevnost v tlaku 0,5 Mpa (u varianty PORIMENT PS 500). Díky nízkému součiniteli tepelné vodivosti (např. 0,114 W/m-1.K-1 v suchém stavu u cementové pěny PORIMENT PS 500) přispívají cementové pěny ke splnění požadovaného tepelného odporu celého souvrství. Využitím cementových pěn lze výrazně ušetřit náklady na dopravu materiálu. Autodomíchávačem je totiž dopravováno pouze cementové mléko, ze kterého se pěna vyrábí až na stavbě.
Čtěte také: Použití cementového lepidla na zuby
Výroba a aplikace cementových pěn
Postup výroby cementových pěn je následující: v maltárně se vyrobí cementová suspenze, která vzniká smícháním cementu, příměsí a vody. Tato suspenze se autodomíchávačem dopraví na stavbu, kde se přidáním přísady napění ve speciálním zařízení nazývaném Aeronicer II, kterým je hotová pěna rovnou čerpána na místo ukládky. Do některých typů směsí je v tomto zařízení přidáván drcený polystyrén, který zlepšuje tepelně izolační vlastnosti a snižuje objemovou hmotnost.
Při čerpání cementových pěn se hadice dají bez problémů vést již téměř dokončeným interiérem nebo po fasádě. Na stavbě tedy není pro ukládku potřeba žádný jeřáb. Na střeše se vodícími latěmi nebo provázky pouze vytyčí spády a materiál se do potřebných ploch srovná buď latí, nebo tzv.
Varianty cementových pěn PORIMENT
Cementové pěny PORIMENT vyrábíme v několika variantách. Některé typy jsou pro spádové vrstvy vhodnější, jiné jsou využívány spíše jako výplně hluchých míst v konstrukcích, vyrovnávací vrstvy v podlahách nebo tepelně izolační vrstvy. U spádových vrstev je výběr mezi různými typy cementových pěn závislý na požadavcích, jež jsou kladeny na spádovou vrstvu. Zejména je nutné dopředu specifikovat způsob uchycení izolací, položených na spádové vrstvě. Pokud budou izolace ke spádové vrstvě přitavené, případně přitížené a budou ještě přitížené dalšími vrstvami, lze využít základní cementovou pěnu s polystyrenem. Z hlediska aplikace je důležitá i hodnota maximálního spádua výška vrstvy, která bude realizována najednou. Základní typ cementové pěny s polystyrenem drží zpravidla maximálně do spádu 8 % při tloušťce vrstvy 30 cm.
Cementové pěny jsou při použití ve spádových vrstvách řešením, které nabízí určitý kompromis mezi vlastnostmi ostatních dvou nejčastěji používaných variant. Zároveň ale toto řešení vyžaduje nižší náklady na dopravu a výrazně jednodušší manipulaci než varianty používající pěnový polystyren a lehčený beton. Cementové pěny proti nim navíc patří k řešením cenově nejvýhodnějším.
Doba vysychání cementového potěru
Jak dlouho po aplikaci cementového potěru můžete začít s pokládkou dlažby z keramiky, přírodního kamene, povlakových krytin nebo dřevěných podlah? Mnoho lidí by řeklo: to záleží… Ale na čem? Možná na typu cementu nebo přísady, nebo tloušťce potěru?
Čtěte také: Použití polystyrenu
Podle normy ČSN 74 4505 je podlahový potěr „vrstva zhutněného materiálu, obvykle směs pojiva, vody a plniva s maximálním zrnem menším než 8 mm, zhotovená na stavbě ve vhodné tloušťce“. Potěr je vyrobený z cementu (cementové matrice), písku nebo kameniva a vody. Cement vyžaduje určité množství vody, aby mohla proběhnout hydratace a potěr následně vytvrdl. V průběhu vysychání se část vody odpaří, dojde ke zmenšení objemu a uvnitř potěru nastane fyzikální jev známý jako „hydrometrické smršťování“.
Použije-li se větší množství záměsové vody, než je potřeba, třeba za účelem zlepšení zpracovatelnosti směsi a rychlejší aplikace, míra „hydrometrického smrštění“ se zvýší. Pokud nalepíme nášlapnou vrstvu podlahy na potěr dříve, než se přebytečná voda odpaří nebo před dokončením fáze smršťování, přenese se pnutí z potěru do krytiny a/ nebo dojde k následnému vzniku smršťovacích trhlin v podkladu a je zde reálné riziko, že dojde k jejímu oddělení od podkladu. Obecně také platí, že čím vyšší je obsah záměsové vody, tím delší je doba vysychání.
Zatímco se voda odpařuje, proniká spárami v dlažbě ve formě vodních pár a v nejlepším případě vytvoří pouze nevzhledný solný výkvět. Ještě větším rizikem je, že páry mohou zůstat pod krytinou podlahy a v případě materiálů, které jsou zvláště citlivé nebo dokonce nepropustné, (dřevo, PVC) mohou způsobit oddělení této vrstvy.
Přestože výsledné vlastnosti potěru ovlivňuje mnoho faktorů, správně připravený a zhotovený cementový potěr může být obecně považován za rozměrově stálý a dostatečně vyzrálý po 28 dnech a lze na něj instalovat podlahovou krytinu, která není citlivá na vlhkost. Tuto dobu zrání však lze použitím speciálních pojiv nebo hotových směsí (jako je TOPCEM nebo MAPECEM od firmy Mapei) nebo použitím vhodných přísad ke snížení vodního součinitele ve směsi (jako jsou např. Před pokládkou doporučujeme vždy změřit zbytkovou vlhkost podkladu.
Tepelná izolace podlahy
Abyste se vyhnuli tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150 - 200 mm pro nízkoenergetické až po 200 - 300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost tj. při běžném zatížení mají malé stlačení i při velkých tloušťkách izolace viz.
Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave" na měkkém podklade. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50 - 60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Při zjednodušení a věnování pozornosti podlahám s běžným zatížením tj. Výztuž ukládáme osově do středu desky.
Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém metru nachází spoj pásů s vyvýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání nerovností před aplikací desek, budou následně podepřeny pouze z cca 20 %. Podobně působí případné dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod.
Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky. Lepení EPS desek na sebe nedoporučujeme. Pod desky EPS nepoužívejte podsyp s větším zrnem. Velká zrna podsypu by působily jako nečistoty pod pokládkou a způsobovaly bodové zatížení. Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2 000 kg/m2 (0,02 MPa).
Příklad z praxe
Vždy je velmi poučné si teoretická doporučení ukázat na příkladu konkrétní stavby. Podlahová konstrukce je dle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do 7 mm. V rámci řešení předmětné podlahy byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem. Celoplošně podepřené desky Isover EPS 100 tl. 2 x 50 mm vykázaly při zatížení 2 000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota max. 2% tj. max. Předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná.
Návrh a provedení tepelné izolace podlahy s malým dotvarováním není složitý, je třeba dodržet pouze několik jednoduchých zásad.
tags: #cementove #mleko #pouziti #navod