Stejně jako se my ve svém každodenním životě neobejdeme bez vody, nepřežijí bez ní ani naše rostliny. Voda patří vedle kyslíku, oxidu uhličitého a slunečního světla k základním faktorům, které rostliny potřebují k růstu. Kvalita vody, kterou používáme, může mít přímý vliv na růst našich rostlin.
Rostliny pomocí kořenů přijímají vodu z půdy. Spolu s dioxidem uhličitým a světlem se voda využívá k fotosyntéze. Tento proces pomáhá rostlině růst. Když do vody přidáte živiny, vznikne živný roztok. Tímto způsobem voda dodává rostlině živiny podle vašeho výběru.
Rostliny mohou uchovávat pouze určité množství vody. Pokud už není žádný prostor, rostlina už další vodu nemůže přijmout. Voda se z kořenů do listů dostává prostřednictvím stonku. Tento proces se nazývá transpirační proud. Když se voda dostane k listům, odpaří se, aby uvolnila místo pro novou, na živiny bohatou vodu, kterou mohou vstřebat kořeny. Odpařování vody přes listy rostliny je stimulováno světlem, teplotou, vlhkostí a čerstvým vzduchem.
Jak poznat vhodnou vodu pro zalévání?
Chcete mít krásné, zdravé rostliny a těšit se z bohaté úrody? Zaměřte se také na tvrdost vody. Čím je voda tvrdší, tím více rozpuštěných solí obsahuje. Tvrdost vody si můžete ověřit několika způsoby. Buď se informujte u vodárny nebo obce, anebo využijte osvědčený zahradnický trik. Oroste listy pokojovky a pokud uvidíte kroužky vápníku, vaše voda je polotvrdá. V případě, že zůstanou celé listy bílé, jedná se o tvrdou vodu a budete ji muset změkčit. V neposlední řadě si dejte pozor ale i na teplotu vody, kterou budete rostliny zalévat. Platí to primárně pro vodu ze studně, která bývá velmi studená, což rostlinky nerady.
Zkontrolujte si pohodlně a jednoduše vhodnost vody pro zalévání rostlin díky digitálním pH a EC metrům. Milwaukee CD611 je kapesní digitální tester EC vysoké kvality. Jednoduchý Ph test na vodu stanoví pH vody díky barevné stupnici. Ideální voda pro zálivku má před podáním živin EC mezi 0,4-0,7.
Čtěte také: Cementová hydroizolace Krystalizol
Typy vody pro zalévání rostlin
Ne každá voda je stejná - podle toho, kterou zaléváte, může výrazně ovlivnit jejich růst a krásu. Od často přehlížené dešťové vody, přes destilovanou vodu až po běžné vodovodní zdroje.
Dešťová voda: Zlatý standard
Všeobecně se za nejlepší vodu na zalévání rostlin považuje voda dešťová, protože je nejpřirozenější. Dešťová voda je navíc měkká a nemá tudíž negativní vliv na pH rostlin. Mnoho z vás jistě potěší i fakt, že je dostupná téměř zdarma. Stačí si pořídit sud nebo jinou nádrž (třeba i podzemní), do které budete vodu zachytávat. Nádrž s vodou pak nezapomínejte zakrývat, abyste zamezili tomu, že budou ve vodě žít organismy, které mohou způsobit její zahnívání. Pro většinu pokojových rostlin je dešťová voda často nejlepší volbou, pokud je sbírána a uložena správně, protože obsahuje přirozené minerály a živiny.
Dešťová voda je pro většinu rostlin doslova zlatý standard. Je přirozeně měkká, má velmi nízký obsah solí a její složení připomíná vodu, se kterou se rostliny setkávají ve volné přírodě. Ocení ji hlavně pokojovky, acidofilní dřeviny jako vřesy, azalky či rododendrony, ale také bylinky. Na rozdíl od tvrdé kohoutkové vody nezanechává na listech bílé mapy po rosení a nezasoluje substrát, což zajišťuje dlouhodobě zdravý růst kořenů. Sud na dešťovku umístěte do stínu a na vstupní otvor připevněte jemné sítko. Zabráníte tak množení řas, přehřívání vody a pronikání nečistot z okapu.
Ideální je používat dešťovou vodu pravidelně pro zálivku pokojových rostlin, při předpěstování sazenic nebo k rosení listů citlivých druhů. Dávejte však pozor na její čistotu. Voda by neměla být zatuchlá a sud ani okapy znečištěné. V létě navíc chraňte nádrž před přímým sluncem, aby se voda nepřehřála. Čistě zachycená dešťová voda mívá nízké TDS, mírně kyselé pH a neobsahuje dezinfekční látky z vodovodní sítě. Je vhodná hlavně pro citlivější pokojovky, orchideje, calathey a epifyty.
Kohoutková voda: Výzvy a řešení
Kohoutková voda bývá v porovnání s dešťovou tvrdší a také obsahuje chlor, který rostlinám škodí. Zatímco voda z vodovodu může být pohodlná, ale často obsahuje chlór, fluorid a další chemické látky, které mohou narušit přirozenou mikroflóru půdy a poškodit rostliny. Kohoutková voda je snadno dostupná a pro většinu rostlin bezpečná, ale často obsahuje vysoké množství vápníku a hořčíku. Venkovní druhy to obvykle zvládnou bez újmy, zato citlivé pokojovky mohou časem trpět - substrát se jim zasoluje a špičky listů hnědnou. Tvrdost vody se navíc liší podle regionu, takže to, co prospívá sukulentům nebo pelargoniím, může být pro maranty či kapradiny problém.
Čtěte také: Použití bílých cementových cihel
Pokud chcete rostlinám dopřát šetrnější závlahu, zkombinujte více metod - vodu převařte, nechte odstát a podle potřeby ji nařeďte dešťovkou. Tím výrazně snížíte obsah solí i chloru. Složení vody i její tvrdost dokáže změnit důkladné převaření. Převařená voda může být dobrou alternativou, protože vaření může pomoci odstranit některé znečišťující látky a snížit tvrdost klasické vody z kohoutku. Kohoutková voda může být pohodlná, ale je důležité nechat ji před použitím odstát, aby se chlór a jiné chemikálie mohly odpařit. Odstátí vody v otevřené nádobě může pomoci hlavně u volného chlóru, který je těkavý a postupně z vody vyprchá. Pokud konkrétní vodárna používá chloramin, odstátí vody nestačí - chloramin je stabilnější a samovolně se neodpařuje tak jako volný chlór.
Co může v kohoutkové vodě rostlinám vadit? Dezinfekční látky, zejména chlór a chloramin, mohou u citlivějších rostlin zatěžovat kořenový systém a ovlivňovat mikrobiální život v substrátu. S každou zálivkou tvrdší vodou se mohou v substrátu postupně hromadit uhličitany a hydrogenuhličitany. Přemíra rozpuštěných solí může způsobovat osmotický stres. Železo je pro rostliny nezbytné - podílí se na tvorbě chlorofylu, fotosyntéze i buněčném dýchání. Jeho dostupnost je ale velmi citlivá na pH: s každým zvýšením pH o jednu jednotku výrazně klesá rozpustnost železa v půdním roztoku. Jakmile tvrdá voda dlouhodobě posouvá pH substrátu nad vhodné rozmezí, železo se může měnit na hůře dostupné formy a rostlina ho nedokáže dobře přijmout - přestože v půdě fyzicky je. Typickým výsledkem je žloutnutí listů se zachovanou zelenou žilnatinou.
Studniční a železitá voda
Studniční voda je svérázná kapitola sama o sobě. Její kvalita se může měnit nejen podle ročního období, ale i po každém větším dešti. Pokud je výrazně železitá, často zanechává oranžové mapy na listech, ucpává postřikovače a postupně mění pH substrátu. Rostliny sice hned neuhyne, ale při dlouhodobém používání se může jejich kondice zhoršovat. Proto je dobré myslet na to, že i „čistě vypadající“ voda nemusí být pro všechny druhy ideální. U nových vrtů nebo po povodních si vždy nechte vodu odborně analyzovat. Vysoký obsah manganu, síranů nebo dusičnanů už může být pro rostliny vážným problémem.
Kvalitu studniční vody lze zlepšit několika jednoduchými kroky. Provzdušněním a odstátím se část železa přirozeně oxiduje a vysráží, takže kal zůstane na dně. Při zalévání se vyplatí nepoužívat poslední centimetry z konve. Mechanický filtr doplněný aktivním uhlím výrazně pomůže pro pokojovky nebo rosení, a pokud chcete sáhnout po univerzálním řešení, smíchejte ji s dešťovkou. Takový kompromis šetří rostliny a zároveň využívá dostupný zdroj vody.
Destilovaná voda a reverzní osmóza
Destilované vody dosáhnete jejím převařením a následnou kondenzací par. Taková voda sice neobsahuje nečistoty a nehromadí toxické látky, ale zároveň nenese ani žádné živiny, které rostliny vyžadují. Destilovaná voda je čistá a neobsahuje minerály, chemikálie ani jiné nečistoty, které mohou být v kohoutkové vodě. Další metodu změkčování vody představuje reverzní osmóza. Pokud odstraníte všechny nečistoty z vody pomocí osmózy, je hodnota EC (ukazuje koncentraci živin v živném roztoku) na nule. Voda je tak vlastně destilovaná a rozhodně ne moc vhodná pro pěstování - kvůli nedostatku vápníku a hořčíku. Řešením je přidat do vody přípravek Calmag v množství 0,1-0,5 ml na litr.
Čtěte také: Průvodce světem malty
RO membrána z vody odstraňuje většinu rozpuštěných látek a výsledná voda má TDS velmi nízké, často blízké nule. U masožravých rostlin je RO nebo destilovaná voda nejbezpečnější volbou. Pro běžné pokojovky v zemině je RO vodu vhodné ředit s filtrovanou kohoutkovou vodou nebo ji doplnit vhodným hnojivem s vápníkem a hořčíkem.
Voda z bazénu a vířivky
Napustili jste si na léto na zahradě bazén a říkáte si, jestli lze zalévat vodou z bazénu trávník nebo rostliny? Odpověď zní ano, ALE! Vodu je potřeba přestat včas chlorovat a nechat chlor co nejvíce (ideálně úplně) vyprchat. Podobně jako v případě bazénu, můžete vodu z vířivky použít jen v případě, že jste z vody nechali vypařit veškerý zbytkový chlor. Zalévání chlorovanou vodou výrazně nedoporučujeme, protože tím uškodíte nejen rostlinám, ale i živočichům žijícím v půdě.
Voda z bazénu na zalévání je častým letním dilematem, ale odpověď většinou zní: raději se jí vyhněte, a už vůbec ji nepoužívejte pravidelně. Důvodů je hned několik a všechny souvisí s chemickým složením takové vody. Chlorovaná voda, i když má obsah chlóru na první pohled nízký, dokáže při opakovaném použití poškodit jemné kořínky a narušit rovnováhu užitečných mikroorganismů v substrátu. Rostlina tak ztrácí svou „obrannou armádu“ v půdě. Slaná bazénová voda ze solonizačních jednotek je pro většinu rostlin doslova pohromou - sůl se v půdě hromadí, brání příjmu vody a může kořeny doslova spálit. Jednorázové využití při vypouštění bazénu sice možné je, ale jen u méně citlivých druhů (např. trávníky či odolné keře). Vždy vodu silně nařeďte dešťovkou a zalévejte pouze půdu, která je už vlhká - nikdy suché kořeny.
Recyklovaná voda: Šedá a užitková
Někteří z vás možná rádi utíkají na víkend nebo na léto na chatu, kde chcete šetřit vodu. Pokud mýdlovou vodu z mytí nádobí nebo praní jednou za čas vylijete do trávy, s největší pravděpodobností se jí nic nestane. Za označením šedá voda se skrývají splaškové odpadní vody, které neobsahují fekálie a moč. Pro zalévání zahrady můžete šedou vodu využít ve chvíli, kdy projde domácí čistírnou odpadních vod. Takzvaná „jarová voda“ se občas zmiňuje jako domácí trik proti mšicím, ale je potřeba s ní zacházet opatrně. Velmi zředěný roztok sice může škůdce potlačit, ovšem pouze jako nouzový postřik na listy, nikdy ne jako zálivka. Tenzidy totiž narušují voskovou vrstvu listů, hubí prospěšné mikroorganismy v půdě a mohou spálit jemné kořínky. Pokud se pro tento postup přece jen rozhodnete, vždy listy po zásahu opláchněte čistou vodou a substrát během aplikace zakryjte, aby se roztok nedostal k zemině. Pokud hledáte přírodní alternativu, zkuste nálev z kopřiv nebo česneku - nejen že je bezpečný, ale často i překvapivě účinný.
Vody z vaření: Rýže, brambory, špagety
Rýži, brambory a špagety vaří doma snad každý. Rýžová voda je bohatá na vitamíny a minerály, ale abyste s ní mohli zalévat, nesmí obsahovat sůl. Voda z brambor je zase chudá na vápník a taktéž obsahuje cenné živiny, které rostliny ocení. Při vaření těstovin se do vody vyloučí řada mikroživin jako fosforu, dusíku, vápníku, ale i železa a vitamínu B. Tyto živiny podpoří zdravý růst vašich rostlin a také jejich sílu.
Správná technika zalévání
Voda je pro každou rostlinu životně nezbytná. Správnou technikou zalévání (kvalita, množství, doba, interval, způsob) můžeme pozitivně ovlivnit zdraví rostlin i jejich výnos. Dodržíme-li tři jednoduchá základní pravidla, můžeme se účinně vyhnout nejčastějším chybám při závlaze našich zahradních rostlin.
- Většina rostlin snáší lépe dešťovou vodu než vodu studniční nebo vodovodní. Odstátá dešťová voda bývá většinou teplejší a měkčí.
- Zalévat méně často, ale zato vydatně. Jestliže je půda dočasně méně vlhká, podpoří se tím rozvětvení a rozvoj kořenového systému do větší šířky a hloubky.
- Zalévat ráno a ne večer. Při ranním zalévání mohou rostliny přes den rychleji oschnout - riziko houbové infekce je u trvale mokrých rostlin větší! Rostliny zalévané večer stojí celou noc v mokré zemi a mají "studené nohy".
Kdy zalévat rostliny
Potřebu vody pro rostliny ovlivňuje mnoho faktorů. Záleží na typu, velikosti, stáří a celkovém zdravotním stavu rostliny. Obecně platí pravidlo, že rostlinám dopřejte 5-10 % objemu květináče ve vodě. Existuje více způsobů, jak zjistit, zda nastal čas na zalévání. Můžete například použít čidlo vlhkosti půdy. Ty lze zakoupit téměř za hubičku v každém zahradnickém centru. Další možností je použít ruce. Stačí strčit prst do substrátu! Vrchní vrstva substrátu vysychá nejrychleji díky kontaktu se vzduchem. Lepší přehled o stavu vlhkosti získáte několik centimetrů pod povrchem. Když se vám zde bude zdát sucho, je čas rostliny zalít.
Vyvarujte se podávání příliš velkého nebo příliš malého množství vody
Je stejně špatné dávat rostlinám příliš mnoho vody jako příliš málo. Abyste jim ztížili přemokření, používejte květináče s otvory na dně. Díky tomu může přebytečná voda snadno odtékat. Další možností je přidat na dno květináče vrstvu našich Euro Pebbles. To rovněž zajistí lepší odtok vody.
Teplota, pH, EC a rosení: malé parametry, velký dopad
Nejrychlejší zlepšení v kondici rostlin můžete dosáhnout úpravou zdánlivých drobností, jako jsou správná teplota vody, optimální pH a kontrola vodivosti. K tomu přidejte promyšlenější návyky při rosení a uvidíte, jak se rostlinám rychle vrátí vitalita. Tyto detaily ovlivňují nejen vzhled listů, ale i schopnost kořenů přijímat živiny a odolávat stresu. Stačí malé změny v každodenní péči a rozdíl poznáte během pár týdnů.
- Teplota vody - cílit na příjemně vlažnou (20 až 25 °C). Zimní „ledovka“ z kohoutku rostliny zbytečně stresuje a zpomaluje jejich růst.
- pH - většině pokojovek prospívá mírně kyselé prostředí. Dešťová voda se do tohoto rozmezí trefuje přirozeně lépe než tvrdá kohoutková.
- EC / vodivost - dlouhodobé zalévání tvrdou vodou v kombinaci s častým hnojením vede k zasolení substrátu. Řešení? Prolévací zálivka (nechte odtéct 10-20 % vody) nebo střídání s dešťovkou.
- Rosení - rosit nejlépe ráno a jen tolik, aby listy zůstaly čisté a svěží. Citlivé listy (fíkovník lyratý, anturie) ocení měkkou vodu. Večerní rosení v chladu zvyšuje riziko skvrn a plísní.
Rychlé srovnání: Jakou vodou zalít kytky
Než se pustíte do zálivky, vyplatí se vědět, že ne každá voda je pro rostliny stejně vhodná. Tvrdost, obsah minerálů, čistota i teplota mohou ovlivnit růst, vzhled a celkové zdraví vašich zelených svěřenců. Přehledná tabulka níže vám pomůže rychle zjistit, která voda se hodí pro konkrétní typ rostlin a na co si dát pozor, abyste místo podpory nechtěně neublížili.
| Typ vody | Pro koho | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Dešťová | Pokojovky, bylinky, acidofilní rostliny, sazenice | Čistota sudu, nezatuchnout |
| Kohoutková (měkká) | Venkovní záhony, nenáročné pokojovky | U citlivek míchat s dešťovkou |
| Kohoutková (tvrdá) | Sukulenty, pelargonie, rajčata venku | Zasolení, mapy na listech |
| Studniční (železitá) | Zahrada, trávník | Usazeniny, pH posun |
| Destilovaná | Rosení citlivých listů, hydroponie | Bez minerálů |
| Jarová voda | (mimořádně jen postřik a oplach) | Tenzidy poškozují listy/kořeny |
Doporučení pro různé typy rostlin
- Odolné rostliny: Tyto rostliny mají robustnější kořenový systém a běžnou kohoutkovou vodu často zvládají bez větších problémů.
- Citlivější pokojovky: Tyto rostliny často pocházejí z prostředí, kde se setkávají s měkčí vodou s nižší iontovou zátěží. Bývají citlivější na vyšší mineralizaci, tvrdost vody i některé dezinfekční látky.
- Masožravé rostliny: Masožravé rostliny se vyvinuly v prostředí s velmi nízkým obsahem minerálů. Na běžnou tvrdou nebo minerálně bohatou vodu jsou proto výrazně citlivější než klasické pokojovky. U masožravých rostlin je RO nebo destilovaná voda nejbezpečnější volbou.
Betonové nádoby na vodu a květiny
Staré kamenné koryto, jaké dříve sloužilo ke krmení nebo napájení užitkových zvířat, lze skvěle využít jako dekorativní nádobu pro květiny. Kamenné koryto se postupem času stalo vzácností, a tak jeho obliba vyvolala zájem použít jiný materiál, než je kámen, ale s podobnými vlastnostmi. Obdobným způsobem můžeme vyrábět různé tvary nádob. Můžeme je využít jako nejrůznější květináče či nádoby na výsadbu květin, jako pítka či jako nejrůznější nádoby na vodu.
Výroba betonových nádob
Beton budeme míchat z pytle, který zbyl z prací na domě. Jde o obyčejnou betonovou směs. Ta už obsahuje cement a písek ve správném poměru, takže stačí přidat vodu. Na beton potřebujete formu, není možné s ním pracovat jako s keramickou hlínou, má úplně jiné vlastnosti. Beton se lije, přizpůsobí se tvaru formy a to dokonale - čím hladší povrch, tím hladší je výsledný beton. Formu si můžete také koupit v obchodě, zkuste se zeptat ve výtvarných potřebách. Další možnost je výroba z nějakého plastového materiálu - starých desek, potřeb pro modeláře. Jednoduše si ji narýsujete, vyřežete a slepíte izolepou. Nedoporučuji ani karton/savý materiál - ten nasaje vodu, která pak bude chybět při tuhnutí. Výsledkem bude drolivý/nekvalitní betonový kousek. Tuhnutí betonu je chemická reakce, kde je voda nezbytná.
Do menší formy nyní vložíme několik závaží. Použít můžeme kameny, cihly, betonové misky apod. U větších koryt od délky přibližně 70 cm bychom jimi neměli šetřit. Meziprostor mezi oběma formami opatrně plníme cementovým tmelem, dokud nedosáhneme požadované výšky pozdějšího betonového koryta. Klademe důraz na přesné vyrovnání obou forem. V závislosti na velikosti nádoby potřebuje beton i při vysokých venkovních teplotách nejméně 3 dny, než je dostatečně pevný a než můžeme hotové dílo opatrně vyjmout z formy. Na jeho spodní straně v zatvrdlém betonu najdeme znatelná místa, kam jsme původně zatlačili korkové zátky.
Míchání betonové směsi: Do kyblíku nasypte 4 díly betonu a 1 díl vody. Množství odhadněte podle velikosti forem, které máte. Doporučuju dát něco navíc, ať vám nechybí. Důkladně promíchejte, aby byla směs kompaktní. Každý suchý kousek by měl být namočený vodou. Menší množství betonu zvládnete ručně. Pak už beton můžete lít do formy.
Výroba betonové vázy: Jako formu na hranatou vázu jsme použili krabičku ze světýlek a skleničku od jogurtu. Záměrně jsme použili sklo, bude vevnitř a zůstane tam. Díky tomu bude váza rovnou připravená na použití, abychom do ní mohli nalít vodu. Vázu jsme přilepili doprostřed plasové krabičky, dnem vzhůru (výsledná váza je také vzhůru nohama. Formu vymažte olejem. Nalijte do připravené formy beton. Hezky postupně, nejdřív okolo skleničky, pak i navrch, ideálně alespoň 1 cm nad ni. Jakmile formu naplníte, lehce dřívkem propíchejte. Tím se zbavíte bublinek a přesvědčíte se, že je beton všude - u některých forem, které mají různé úzké prohlubně, se může stát, že se beton nedostane dovnitř. Nechte vytvrdnout alespoň 2 dny, pak vytáhněte a využijte jako hranatou vázu nebo květináč.
Závěrečná úprava betonu: Nejdříve po 24 hodinách (lepší 48 hodin) můžete svoje výrobky vyndat z forem. Povrch/dno obruste smirkovým papírem. Tip: Beton můžete také dekorovat barvou (například akrylovou). Stačí jen na části. Když natřete celý kus, ztratíte vzhled betonu.
Opravdu nikdy, nevylévejte žádné zbytky do odpadu. Mohli byste si ho ucpat, beton totiž zatvrdne i ve vlhkém prostředí/pod vodou (dokonce lépe). Jestli vás betonování bude zajímat, mějte oči otevřené. Zpočátku si vyzkoušejte základní práci s betonem, jak funguje, schne, opracovává se. Později můžete experimentovat a do betonu například zalít malou vázu nebo jiný skleněný kousek. Vyrobte si vázu z obyčejných plastových nádob na minerálku.
tags: #cementova #voda #na #kytky #informace