Tento příspěvek se zaměří na období od 18. do 20. století, což je doba charakterizovaná snahou o unifikaci cihlářských výrobků a současně masivním využíváním plných pálených cihel ve stavebních konstrukcích. Článek se věnuje problematice zjištění původu a stáří cihel, a současně stanovení fyzikálně-mechanických vlastností cihel v kontextu se statickým posouzením cihelného zdiva, na příkladu průzkumu historické zděné mostní konstrukce. Kromě toho se budeme zabývat čekacími dobami na vybrané lékařské zákroky v České republice.
Zjištění původu a stáří cihel ve stavebních konstrukcích
V rámci stavebně-technických průzkumů stavebních konstrukcí se poměrně často setkáváme s posuzováním zděných konstrukcí z cihelného zdiva. V případě, že jde o starší, nebo přímo historickou konstrukci, se kromě stanovení pevnostních charakteristik jednotlivých stavebních prvků i celého zdiva, vyskytuje požadavek na stanovení stáří a původu jednotlivých cihel. To je důležité mimo jiné z důvodu posouzení stavebního vývoje celé konstrukce, nebo výběru adekvátní náhrady chybějících nebo poškozených částí konstrukce.
Historie a typologie cihel
Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme (pokud odhlédneme od nálezů římských cihel na archeologických lokalitách) až v 11. století. Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“. Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů, poměrů délek stran, stejně tak se liší kvalitou zpracování a materiálem. V tomto období bylo značení cihel v Čechách a na Moravě spíše výjimkou. V rámci monarchie tvoří v tomto směru výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.
V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm. Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele, či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.
Častým požadavkem v rámci diagnostiky objektu je posouzení stáří zdiva na základě typologie použitých cihel. To je úkol nesnadný a v řadě případů zcela nemožný. Prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky, tedy i cihly byly zcela běžně využívány sekundárně, tedy zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel. Klasickým příkladem je například užívání cihel získaných při demolici prvků tereziánského opevnění v Olomouci (cihly s orlicí a iniciálami F.M.T.). S těmito cihlami se dnes setkáváme ve stavbách z přelomu 19. a 20. století.
Čtěte také: Jak dlouho tvrdne beton?
Příklad průzkumu historické mostní konstrukce
Most ev. č. 36719-2 překlenuje říčku Brodečku a mlýnský náhon v obci Dobromilice, okres Prostějov. Jedná se o poměrně atypickou konstrukci, neboť most je zděný z kamene, parapetní zdi pak z cihelného zdiva. Z hlediska konstrukčního uspořádání se jedná o most o třech polích tvořených zděnými kamennými klenbami. Použití cihel v původně kamenné konstrukci mostu se pravděpodobně datuje od rekonstrukce v polovině 18. století, kdy byla stávající konstrukce doplněna zděnými parapety a sokly se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. (tehdy blahoslaveného) Jana Sarkandera. K další úpravě došlo patrně při výstavbě náhonu a jeho překlenutí při severní straně mostu (směr Pivín). S překlenutím náhonu byl prodloužen i parapet na návodní straně mostu. Zatím poslední doplnění cihelného zdiva souvisí s opravami parapetů poškozených provozem v průběhu 20. století. Dle data na omítce na koruně parapetu na povodní straně mostu lze tyto opravy datovat rokem 1968.
Dvojice cihel typu C2 (vzorky C2-1 a C2-2), pocházející z parapetu nad zaklenutím náhonu, jsou nejstarší cihly v mostní konstrukci, pocházející pravděpodobně z poloviny 18. století. Tyto cihly byly použity k vyzdění obou parapetů mostu, v souvislosti s osazením dvou soch světců. Tyto původní části parapetů jsou řešeny jako smíšené zdivo, vrstvy cihel jsou kombinovány s vrstvami kamennými. Cihly tohoto typu jsou užity i v soklech pod oběma sochami. Jde o poměrně typické cihly své doby, v některých kusech lze pozorovat hrubou strukturu užitého vápenného ostřiva. Typické jsou i nerovnosti ploch, nedokonalé vtlačení cihlářské hlíny do formy a v některých kusech i rozsáhlé vnitřní trhliny vzniklé smrštěním při výpalu. Formát cihel odpovídá obecně období před metrologickou reformou. Kolek na cihlách má podobu erbu v ozdobném ornamentu, ve štítu s písmenem B. Erb je opatřen knížecí korunkou. Užití tzv. negativního kolku naznačuje, že byly vyrobeny po roce 1836, kdy bylo značení cihel ustaveno císařským výnosem jako povinné. Jde o cihly běžného velkého formátu 290 × 140 × 65 mm typické pro 20. století, se stopami strojní výroby na povrchu. Lze je pravděpodobně datovat do roku 1968, což je letopočet vyskytující se na omítce koruny parapetu na povodní straně.
Stanovení fyzikálních a mechanických vlastností cihel
Pro stanovení fyzikálních a mechanických vlastností jednotlivých typů cihel byly použity cihly odebrané z konstrukce. Pevnost v tlaku zdících prvků se určuje podle ČSN EN 772-1 [4] jako průměrná pevnost v tlaku stanoveného počtu vzorků celých zdicích prvků. Norma připouští rovněž zkoušet reprezentativní části zdicích prvků. V praxi diagnostických průzkumu zděných konstrukcí bývá často obtížné odebrat bez poškození celé vzorky zdicích prvků, a proto je možné (i s ohledem na možnost vyřezání reprezentativních vzorků) použít pro odběr vzorků jádrové vrtání. V praxi se používají vývrty o průměru 50 mm, z nichž se vyřežou válcová tělesa. Problémem je, že směr jejich zatěžování v lisu není totožný se směrem zatížení v konstrukci (vývrty jsou většinou vodorovné). Výsledky zkoušek cihel prokázaly vcelku očekávanou kvalitu cihel různého stáří. Normalizovaná pevnost v tlaku fb byla vypočtena podle ČSN EN 772-1 [4] z průměrné pevnosti fb,u na základě rozměrů zkušebních těles. Zatřídění cihel bylo provedeno podle výsledků zkoušek ve stavu vysušeném na reprezentativních částech cihel.
Jak dokumentuje příklad části průzkumu konstrukce mostu ev. č. 36719-2 přes Brodečku v obci Dobromilice, okres Prostějov, identifikace stáří a původu historických cihel v konstrukci je sice možná, ale jako kombinace zjištěných historických a stavebně technických dat o konstrukci, a zjištěných rozměrů podoby cihlářských výrobků. Bohužel, rozdíly rozměrů cihel před rokem 1883 jsou navzdory předpisům tak variabilní, že stoprocentně potvrdit jejich zcela přesné stáří pouze na základě rozměrů nelze.
Důležitost správného zdění a pálená cihla jako stavební materiál
Volba stavebního materiálu pro nosnou konstrukci domu je základ, se kterým se potká každý stavebník. Hlavní roli při výběru sehrává mnoho faktorů - osobní preference, zkušenosti, cena, životnost i rychlost výstavby. Popularitu keramického materiálu dokládá mimořádné množství staveb po celém světě. Pokud člověk plánuje stavět dům, měl by myslet především na to, aby mu dlouho vydržel a nevyžadoval zásadní údržbu a s tím spojené investice v rámci užívání stavby. Tedy odolnost a dlouhá životnost je při výběru stavebního materiálu pro obvodovou konstrukci domu zásadní. A právě pálená cihla tyto požadavky bez kompromisů splňuje a stala se tak osvědčeným a ověřeným stavebním materiálem po generace.
Čtěte také: Vše o Asfaltovém Penetračním Laku
Názory soukromých investorů
Investor Jan Huber po dlouhém bádání mezi dostupnými materiály na trhu vsadil právě na pálenou cihlu. „S projektantem jsme dlouho řešili, co jsou zásadní vlastnosti, které by dům měl plnit. Samozřejmě dům musí být odolný a s dlouhou životností. Zásadní pro mě také bylo, aby vybraný materiál propouštěl co nejméně hluku, a tedy měl skvělé akustické, ale také tepelněizolační vlastnosti.“ Pálenou cihlu pro svou stavbu zvolil také veslař Ondřej Synek, který si tento materiál vybral pro realizaci „roubené” chaty v horách. Jak sám popisuje, zásadní pro něj byla odolnost stavebního materiálu, a to především s ohledem na místní počasí. „Přiznám se, že jsem původně chtěl opravdu pravou roubenou chalupu. Ale místní stavitelé i architekt mi to rozmluvili. Vlivem sesychání se dřevo rozestupuje a je větší práce s pravidelnou údržbou, obzvlášť v horských oblastech.“ Svépomocník Dominik Franěk vyzdvihuje kromě funkčních vlastností pálené cihly snadnou manipulaci při stavbě svépomocí. „Překvapilo mě, jak snadno zdění jde. U jednovrstvého zdiva je stěna tvořena pouze cihlou, vnější a vnitřní omítkou, takže práce postupuje rychle. Člověk za den zvládne jednu nebo dvě řady. Pomocníky skoro nepotřebujeme, a tak zdím většinou sám.“
Průzkum trhu a preference stavebníků
Ačkoliv se v posledních letech mluví o trendu staveb z pórobetonu nebo dřeva, prim stále hraje pálená cihla. To, že stavebníci stále převážně staví z cihly, vyplývá také z výsledků průzkumu Ipsos, který si nechala společnost Wienerberger mezi investory udělat. Cihlu si jasně zvolilo 40 % stavitelů. Jako hlavní důvody uvádí tradici, snadnou dostupnost a dlouhou životnost. Druhý v pořadí skončil pórobeton a beton s 15 %. Dřevo by si pro svou stavbu zvolilo 12 % z dotazovaných lidí. Ostatní investoři se zatím pro výběr materiálu nerozhodli a stále mapují trh. „Je logické, že lidé stále preferují cihlu jako pořádný stavební materiál, především proto, že základ je kvalitní konstrukce. Pokud si zákazník totiž zvolí správný materiál pro obálku domu, ušetří si tak v budoucnu mnoho starostí.“
Založení první řady zdiva: klíčový krok
Stavíte-li z cihel, je založení první řady zdiva jedním z nejdůležitějších kroků. A nevyplatí se ho podceňovat, protože nepřesně založené zdivo se snadno může ve dvou metrech stát velkým problémem. Ani systémové řešení Porotherm, které nabízí jak klasické cihly, tak speciální soklové, koncové i rohové cihly, není samo o sobě zárukou úspěchu. Pokud si nejste jisti sami sebou, a je jedno, jste-li svépomocník nebo stavební firma, rozhodně doporučujeme využít Wienerberger expertní službu Pomoc při založení zdiva, která zahrnuje kompletní založení obvodového a středového nosného zdiva, profesionální poradenství a celkové proškolení správného zdění.
První krok je pečlivé zaměření základové desky a nalezení jejího nejvyššího bodu a vyrovnání nerovností zakládací maltou. Což vypadá jednoduše. Ale oblíbené metodě starých mistrů zedníků, která je ovšem na stavbách při zakládání zdiva stále k vidění, se raději vyhněte. Wienerberger specialista na zakládání zdiva Petr Halbrštát doporučuje sofistikovanější postup a dobře ví, proč: „Když natáhnete šňůrku a pojedete jednu cihlu vedle druhé na maltu, takzvaně do šňůrky, nikdy to nesrovnáte tak, jak je potřeba. Dnešní broušené cihly jsou velmi přesné, brousí se na dvě, tři desetiny milimetru a zdí se na milimetrovou spáru, a to na tenkovrstvou zdící maltu nebo speciální PU pěnu. Výškově už nic nenaženete. Dříve se zdilo na klasickou maltu, kde by měla být ložná spára průměrně dvanáct milimetrů. Když jsem o centimetry utekl, měl jsem na každé řadě možnost to srovnat, ale na milimetrové vrstvě tu možnost nemám.“
Problém nerovnosti není jen problém estetický, jak by se mohlo zdát. To si připomeňte, pokud byste se slovy „Čert vem rovinu“ nad ním chtěli jen tak mávnout rukou. Konstrukce totiž nese tíhu celé stavby, a musí ji přenášet po celém obvodu rovnoměrně, celou plochou, každou jednotlivou cihlou. Nerovnosti máme za sebou, čekají nás rohy. Ty jsou totiž specifickým kusem stavby a ovlivňují její vlastnosti víc, než si můžete myslet. Rohová vazba je pro každou šířku cihly jiná, vyrábějí se dokonce speciální tvarovky pro rohovou vazbu. Důležitá je proto, že správně navržený dům, správná cihla a správně provedená rohová vazba zaručí, že máte dům jako skládačku a u oken i dveří byste měli skončit koncovou cihlou. Převazba prostě vychází z rohů.
Čtěte také: Doba tvrdnutí betonu: co ji ovlivňuje?
Ta ovšem není poslední. Důležitá je také zakládací malta. Jistěže vypadá pro laika stejně jako každá jiná, ale má mnohem větší pevnost - Wienerberger deklaruje 10 MPa, což je hodnota, která je odpovídající i pro bytový dům. Thermo zakládací malta má delší využití pro vyplňování spar mezi cihlami a pro ukládání překladů do malty. Úplně čerstvou novinkou je pak tepelně-izolační zakládací malta Thermo UNI, která krom výborných tepelněizolačních vlastností má stále pevnost 10 MPA. Proč nelze použít na založení první řady běžnou maltu? „Vždycky při zakládání vyrovnám nerovnosti a pak si nejprve všechno namaltuju, tedy celý obvod a vnitřní nosné stěny. To obvykle zabere tak dvě hodiny a zakládací malta má tu dobrou vlastnost, že s tím časem počítá, za ty dvě hodiny přesně zavadne a když pokládám cihly, tak už je tak tuhá, aby se nepropadala, cihlu pěkně nesla, ale zároveň mě ještě nechá případné nerovnosti dorovnat poklepem gumovou paličkou.“
A pak ještě soklovky. Zase detail, chtělo by se říct. „A zase důležitý,“ upozorňuje Petr: „Soklovky jsou užší, například pro čtyřiačtyřicítku osmatřicítku cihlu o osm centimetrů, konzolují se sedm centimetrů ven a jedeni centimetr dovnitř. Rozdíl jednoho centimetru je z důvodu správného přenosu zatížení na žebra cihly. Přechody mezi konstrukcemi jsou totiž důležité a úzká soklovka dovolí pořádně odizolovat přechod mezi konstrukcemi, přetáhnout tepelnou izolaci základové desky až přes první řádek zdiva, ochránit spáru pod prvním řádkem, začisti hydroizolaci zpětným spojem. To je správný postup. Když ho nedodržíte, mapám, olupování malby a plísním se patrně nevyhnete.“ Petrovy rady se vyplatí brát vážně, protože tento problém patří na stavbách svépomocí mezi nejčastější. A přitom může stavbu za miliony doslova znehodnotit. Sortiment soklových cihel je nyní vyráběný v technických parametrech PTH 24 S Profi, 30 S Profi, 30 TS Profi, 38 TBS Profi a 44 TBS Profi, kterými efektivně pokryjeme veškerou výstavbu rodinných domů a i bytových domů v jednovrstvém zdivu.
Předejděme otázce, jestli se to vyplatí. Vyplatí. Počítejte s námi: služba Pomoc při založení zdiva stojí 5 000 Kč plus DPH. Na první pohled možná dost, ale přiznejme si, že v rozpočtu za dům je to částka takřka neviditelná. Je dobré si uvědomit, že na založení první řady cihel si budete muset půjčit nářadí a speciální pomůcky jako vyrovnávací soupravu, elektrickou ruční pilu, nivelační přístroj - například rotační laser. V půjčovně minimálně za dva tisíce. „A především, běžně to člověk bez zkušeností zvládne za dva dny, v nejlepším za den. Technik, který to dělá denně, přinese rutinu a zkušenost, tedy rychlost a kvalitu. Za pět hodin by na běžné stavbě, která je připravená tak, jak uvádíme v podmínkách, měl mít hotovo. A můžete zdít.“ Jinými slovy: Nejste-li si jistí sami sebou a svými schopnostmi, nic se neděje. Wienerberger vám profesionálně pomůže se začátkem zdění a nasměruje vás ke správnému pokračování. Zajištěn musí být na stavbě veškerý potřebný sortiment Porotherm včetně doplňkových cihel, dostatečné množství zakládací malty Porotherm.
Základní informace o zdění
Záleží jen na vás, z jakého pojiva se rozhodnete postavit zeď (pokud nejsou stanovena nějaká omezení stavebního dozoru), ale je dobré si zdění nacvičit, než se pustíte do velkého projektu. Pokud jde o samotné kladení cihel nebo tvárnic, používá se stejná technika, ať už kladete cokoli, a je třeba si zapamatovat několik důležitých věcí. Pokud poslední položená cihla není v rovině, nemlaťte do ní hladítkem, kladivem ani ničím jiným. Může se stát, že zatímco jste tuto konkrétní cihlu vytloukli do správné polohy, několik dalších jste vyrazili. Ať už se cihlová zeď zdá jakkoli „robustní“, dokud je mokrá, může se při nesprávné manipulaci pohybovat po celé ploše. Malta, kterou použijete, bude záviset na řadě věcí, včetně typu zdi, kterou pokládáte. To je na celý samostatný projekt, proto si přečtěte náš projekt, který je celý věnován míchání malty, abyste měli jistotu, že získáte správnou směs.
Pokud věnujete čas a péči několika prvním vrstvám, bude zbytek práce snazší. Na lať si tužkou vyznačte jednotlivé řady cihel nebo tvárnic (tyto značky bude třeba upravit, takže je budete muset před konečným vyznačením odstranit). Podívejte se, kde je na lati poslední značka, a měřte od ní až na konec latě. V některých případech, pokud tato mezera není velká, můžete hloubku malty v každé ložné spáře mírně zvětšit (Poznámka: ložní spára by neměla být větší než 15 mm), nebo pokud je jednodušší přidat další celou vrstvu, můžete ložné spáry udělat o něco tenčí.
Při stavbě stěny kontrolujte nejen linii, ale i úroveň a svislost stěny. Zkontrolujte rovinu po celé šířce stěny. Cihly a bloky mohou vykazovat vodorovnost po celé své délce. Při pohledu na vodováhu mohou ukázat, že jsou dokonale svislé jak zepředu, tak ze strany. Když se pak postavíte dozadu a podíváte se, práce je příšerná. Obvykle je to vždy proto, že zeď není rovná po celé své šířce. Po několika letech se naučíte je „osahávat“, ale do té doby je vodováha ve všech směrech nejlepším přítelem.
Chcete-li začít s pokládkou, položte část směsi na „bodovou desku“ v blízkosti stěny. Pomocí zednické lžíce rozválejte maltu po hromádce, dokud se na dně nevytvoří klobása. Hrotem hladítka vytvořte v maltovém loži písmeno „V“. Toto „V“ umožňuje posun malty při zatlačování cihly dolů. Cihly pokládejte na lože opatrně, ale pevně. Mírným krouživým pohybem zatlačte dolů a nechte pod cihlou 10 mm lože. Umístěte vodováhu na zadní (nebo přední) stranu cihel, abyste zkontrolovali, zda jsou cihly kladeny rovně. Ujistěte se, že jste vyplnili spáry mezi cihlami. Ty se kladou na natahovací vazbu a jakmile jsou postaveny dvě nebo tři řady, je čas zkontrolovat, zda jsou na konci svislé. V každé vrstvě je třeba zkontrolovat svislost stěny v přední části a na obou koncích, a to v každé vrstvě.
Pokud stěna správně začíná, měla by správně i končit! První vrstva se pokládá po celé délce stěny, na koncích se postaví asi pět vrstev. Když jsou rohy postaveny, slouží jako šablona pro zbytek zdi natažením provázkové čáry (známé také jako zednické čáry nebo čárové kolíky). Kolíky se zatlačí do maltových spár a mezi nimi se natáhne provázek. Cihly se pak pokládají tak, aby se horní okraj každé cihly dotýkal šňůry. Nepoužívejte šňůru pro zeď, která je delší než šest metrů, protože se uprostřed prohne. V určitém okamžiku může vaše zeď dosáhnout výšky, kdy budete potřebovat lešení nebo lešenářskou věž. Tento článek by vám měl poskytnout ucelený přehled o všech nejběžnějších aspektech při pokládání cihel a tvárnic. Postavit zeď z cihel nebo tvárnic je něco, co vyžaduje trochu cviku, ale je to něco, co je vynikajícím projektem pro kutily.
Čekací doby na lékařské zákroky v České republice
Dlouhé čekací lhůty na vyšetření a neakutní operace trápí české pacienty. Rozdíly čekacích dob mezi nemocnicemi přitom mohou být v řádu měsíců i let. Více než tři čtvrtiny Čechů se u sebe nebo svých blízkých v posledních třech letech setkaly s neúměrně dlouhou čekací dobou na specializované vyšetření či operace. Ukázala to velká anketa Deníku o českém zdravotnictví a lázeňství s názvem Vizita Deník.cz, do které se zapojilo více než deset tisíc respondentů. Ačkoli dlouhé čekání třetině čtenářů nezapříčinilo žádné vážné následky, patnácti procentům se stav zhoršil. Datová redakce Deníku se ve spolupráci s regionálními redaktory rozhodla zaměřit na čekací doby u čtyř zákroků - výměny kyčelního kloubu, operaci menisku a kolenních vazů, operaci šedého zákalu a také odstranění žlučníku. V květnu 2025 budeme zjišťovat, jaké jsou čekací doby na nejdůležitější vyšetření, například magnetickou rezonanci nebo kolonoskopii.
Přehled čekacích dob pro vybrané zákroky
| Zákrok | Nemocnice | Průměrná čekací doba (týdny) |
|---|---|---|
| Výměna kyčelního kloubu | Fakultní nemocnice Brno | 172 (cca 3,25 roku) |
| Výměna kyčelního kloubu | Nemocnice Kroměříž, České Budějovice, FN u svaté Anny (Brno) | cca 156 (cca 3 roky) |
| Operace šedého zákalu | Praha, Ostrava, Zlín, Nový Jíčín, Karviná, Šumperk, Kroměříž, Děčín (12 nemocnic a klinik) | 4 (cca 1 měsíc) |
| Odstranění žlučníku | Nemocnice České Budějovice | 32 |
Obrnit trpělivostí se musí především lidé, kterým již klouby neslouží. Na výměnu kyčelního kloubu si pacienti nejdéle počkají ve Fakultní nemocnici Brno, a to v průměru alespoň 172 týdnů, tedy zhruba tři a čtvrt roku. Téměř tři roky musí čekat také lidé v nemocnici v Kroměříži, Českých Budějovicích nebo v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. Podle webové stránky orthomedica.cz je v Česku implantováno přes 10 tisíc náhrad kyčelního kloubu. Také čekání na operaci menisku a kolenních vazů se může protáhnout.
Počkat si lidé musí i na operaci šedého zákalu. Šedý zákal je onemocnění, při kterém dochází k zakalení jinak průhledné oční čočky, což vede k postupnému zhoršování zraku. Pacienti mohou vidět rozmazaně, mlhavě nebo zkresleně. Nejkratší, zhruba měsíční čekací dobu, mají u tohoto typu zákroku lidé hned ve dvanácti nemocnicích a klinikách v Praze, Ostravě, Zlíně, Novém Jíčíně, Karviné, Šumperku, Kroměříži a Děčíně. Průměrná minimální doba, kterou lidé stráví čekáním na odstranění žlučníku v nemocnici v Českých Budějovicích, se pohybuje okolo 32 týdnů.
Ještě delší čekací lhůty na různá vyšetření či operace trápily pacienty v období covidové pandemie, kdy se plánované zákroky a vyšetření i několikrát odsouvaly. I v dnešní době se nemocnice snaží čekací doby zkracovat. Například v nemocnici v Brandýse nad Labem se s nedávným příchodem nového operatéra rozšířil počet i spektrum operačních zákroků. „Díky příchodu nového kolegy můžeme nabídnout velice krátké čekací lhůty i rozšíření o nové specializované zákroky.“
tags: #čekací #doba #na #cihly