Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí, vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit.
Vznik a složení
Skvrnité břidlice, plodové břidlice a kontaktní rohovce jsou produktem různého stupně kontaktní metamorfózy pelitů, aleuritů nebo i psamitů. Skvrnitá břidlice vzniká při nízkém stupni kontaktní metamorfózy, zatímco plodová břidlice při silnějším. Ve vnější části kontaktní aureoly vznikají výrazně břidličnaté metamorfity, které se svým vzhledem neobyčejně podobají fylitům.
Od fylitů se tyto horniny liší nerostným složením, neboť obsahují zejména biotit, muskovit, chlorit, živce, křemen a při vyšším stupni metamorfózy andalusit a cordierit. Od fylitů se liší i stavbou - jejich charakteristickým znakem jsou chaoticky rozmístěné temné skvrny tvořené zpravidla grafitovým pigmentem (v případě skvrnitých břidlic) nebo porfyroblasty a shluky zrn cordieritu nebo andalusitu (v případě plodových břidlic).
Kontaktní rohovce vznikají ve vnitřní části kontaktní aureoly při vysoké teplotě a obvykle i za relativně vyššího litostatického tlaku. Kontaktní rohovce, které jsou produktem přeměny jílových sedimentů, obsahují andalusit, cordierit, křemen, ortoklas, albit, biotit a sillimanit; jsou to obvykle jemnozrnné horniny s všesměrně zrnitou texturou a granoblastickou strukturou základní tkáně, v níž jsou přítomny porfyroblasty cordieritu nebo andalusitu. Barva kontaktních rohovců je většinou šedočerná, někdy se zeleným nebo hnědavým odstínem.
Pokud jsou břidlice dále vystaveny vyššímu tlaku a teplotě, vznikají z nich přeměněné horniny označované jako krystalické břidlice. Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky.
Čtěte také: Vlastnosti a využití betonového obkladu
Využití břidlice
V České republice má těžba břidlice bohatou historii, která sahá hluboko do minulosti. Břidlice byla běžně používána na selských staveních z 18. století a starších. V minulosti se břidlice hojně používala jako stavební materiál, zejména na střechy a podlahy. Břidlice se vyznačuje nejen přírodním půvabem, ale také praktickými výhodami. Přírodní barva a textura každé desky dodávají jakémukoli prostoru jedinečnost a charakter. Díky svým vlastnostem odolává břidlice mechanickému opotřebení i teplotním výkyvům.
Díky dobrým izolačním vlastnostem, včetně izolace vůči elektřině, se břidlice používala i jako součást různých elektrických rozvaděčů a relé pro elektrické motory. Někteří pak používají dodnes břidlice pro ostření nožů. Břidlice obsahují metan, který je možno těžit jako tzv. břidlicový plyn. Když si vybíráte břidlici, volíte nejen materiál, ale také kousek české přírody a historie.
Jedna z nejznámějších a historicky významných oblastí pro těžbu břidlice je Budišovsko (Budišov nad Budišovkou), kde nyní těžba břidlice probíhá v nádherné krajině pod Mlžným kopcem. Původ plodových břidlic ze Saska je téměř 100 %, přesto existuje mizivá možnost, že plodová břidlice se vyskytuje i na Hranicku oblasti výskytu fylitů a jejich ekvivalentů (zatím nedoověřeno). Hornina se objevuje na stavbách na Ašsku (například kostel v Hranicích u Aše - přestavba 1719, vrch Háj (Bismarckova rozhledna) - shody v terénu - 1903, obrubníky chodníků v Aši - Nádražní ulice - pocházející z období před 1. světovou válkou (většinou jako větší štípané desky s plochou do 1 m2, o tloušťce 3-5 cm).
Časté je použití v blízkých lázních Bad Elster (koruny zídek apod. - stáří staveb ?). Plodová břidlice, v minulosti známá také jako žitný kámen, byla pojmenována podle svého vzhledu. Černé porfyroblasty cordieritu svým tvarem a velikostí připomínají čočku nebo obilí.
Příklady využití břidlice z historických záznamů:
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových plotech s imitací břidlice
- Evangelický kostel v Hranicích u Aše - poslední přestavba v roce 1719.
- Historické obklady soklu domu v Plavně.
- Vrch Háj (Bismarckova rozhledna) - 1903.
- Obrubníky chodníků v Aši - Nádražní ulice (před 1. světovou válkou).
- Selské stavení z 18. století a starší (vzorky lze najít na zbořeništích).
Výskyt břidlice v České republice
V Česku se hojně vyskytují např. v Nízkém Jeseníku a Barrandienu. Skvrnité břidlice, stejně jako plodová břidlice a kontaktní rohovce, se vyskytují především v kontaktní aureole středočeského plutonu (na Sedlčansku a Říčansku), krkonošsko-jizerského masívu. Jediný aktivní povrchový břidlicový lom v ČR se nachází v Budišově nad Budišovkou. Na území obce Zálužné, katastrálním území Nové Těchanovice, se nachází historické důlní dílo po těžbě břidlice, tvořené systémem chodeb a velkých komor, které jsou z velké části vyplněny kameninovou základkou s velkým množstvím spár, vhodných k zimování netopýrů.
Přírodní park Údolí Bystřice a Kamenné proudy u Domašova
Přírodní park Údolí Bystřice se nachází v biologicky a geologicky velmi zajímavém údolí řeky Bystřice (přítok řeky Morava, povodí řeky Dunaj) a jejím okolí. Park se nachází v pohoří Nízký Jeseník a téměř celá část parku se nachází v Bruntálské vrchovině a Domašovské vrchovině a malé okrajové části také v pohoří Oderské vrchy. Bystřice vytvořila hluboké skalnaté údolí s kaňony, skalními ostrohy, výchozy, sutěmi a kamennými moři. V parku jsou také vlhké louky, mokřady, rašeliniště, suťové lesy, husté lesy místy připomínající prales, doklady vulkanismu, důlní činnosti (kámen, rudy), horské potoky a louky a samozřejmě také divoká řeka. Hlavní část podloží parku tvoří kulmy (sedimentární horniny - především břidlice, prachovce, slepence a droby) a horniny vulkanického původu (čedič, mandlovcový spilit).
Na území přírodního parku jsou také četná chráněná území, které zajišťují ochranu chráněných rostlinných a živočišných společenstev. Mezi zvlášť chráněná území patří Přírodní rezervace Hrubovodské sutě a Přírodní památka Kamenné proudy u Domašova. Zajímavé jsou také vývěvy minerálních vod, kulmské fosilie, ichnofosilie a doklady dřívější vulkanické a ledovcové činnosti. Park byl založen v roce 1995 a má rozlohu 125,8 km2.
Přírodní památka Kamenné proudy u Domašova. Území je tvořeno benešovskými drobami kulmu, které zde mají charakter hrubého flyše, převážně se střídáním drobových slepenců, drob a drobových břidlic. Vlastních 12 kamenných proudů tvoří nakupené čerstvé ostrohranné bloky drob a slepenců. Jsou to fosilní tvary, které vznikly ve své dnešní formě v periglaciálním podnebí wurmu v podmínkách permafrostu mrazovým zvětráváním a pohybem po svahu za účasti ledu. Na svahu údolí říčky Bystřice jsou přírodní památkou zajímavé geomorfologické jevy z poslední doby ledové. K vidění jsou zde projevy mrazového zvětrávání hornin od mrazových srubů, přes kamenné proudy až po kamenná moře.
Malý Rabštýn
Turisticky, geologicky a přírodně zajímavý Malý Rabštýn je asi 40 m vysoký skalní útes s několika dalšími skalami a balvany, tyčící se nad řekou Bystřicí, západně od vojenského újezdu Libavá a kopce Strážiště a mezi vlakovou stanicí Domašov nad Bystřicí a zastávkou Jívová. Skála je tvořena normálními i metamorfovanými břidlicemi, drobami a slepenci uspořádaných v lavicovitém střídání. V místě se také nachází rozcestník turistických stezek.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
Dračí skála
Přírodní památka Dračí skála byla vyhlášena v roce 1998. Předmětem ochrany je přirozený odkryv skalního defilé provrásněného hradecko-kyjovického souvrství moravskoslezského kulmu. Přírodní památka je tvořena zvětralými siltovci až jílovými břidlicemi, místy jemnozrnnými drobami šedých barev deskovité až tence lavicovité vrstevnatosti. Dominantním prvkem je tzv. Dračí skála, nazývaná tak podle malé sluje na úpatí, v níž podle pověsti sídlí drak. Je intenzivně zvrásněna přímými, šikmými, překocenými, ležatými i ponořenými vrásami v řádu decimetrů až metrů. K poutnímu místu se vztahuje řada legend a pověstí. Podle pověsti zde byl za dob Švédských válek zázračně uzdraven na smrt raněný voják vodou vytékající ze skály.
Charakteristiky břidlice
Následující tabulka shrnuje klíčové aspekty břidlice, jejího vzniku a výskytu:
| Charakteristika | Popis |
|---|---|
| Definice | Usazené, částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. |
| Složení | Biotit, muskovit, andalusit, chlorit, živce, křemen. Plodová břidlice obsahuje porfyroblasty cordieritu nebo andalusitu. |
| Vznik | Produkt kontaktní metamorfózy pelitů, aleuritů nebo i psamitů. Skvrnitá břidlice vzniká při nízkém, plodová břidlice při silnějším stupni metamorfózy. |
| Barva | Černá až šedá, kontaktní rohovce šedočerné, někdy se zeleným nebo hnědavým odstínem. |
| Vlastnosti | Dobrá rovinná štěpnost, dobré izolační vlastnosti (včetně elektřiny), vysoká odolnost proti mechanickému opotřebení a teplotním výkyvům. |
| Výskyt v ČR | Nízký Jeseník, Barrandien, kontaktní aureoly středočeského plutonu a krkonošsko-jizerského masívu, Budišovsko, Ašsko, Hranicko. |
| Využití | Stavební materiál (střechy, podlahy, sokly), elektrické rozvaděče, ostření nožů, zdroj břidlicového plynu. |
tags: #bridlice #vychoz #domasov #informace