Asfaltový šindel, často nazývaný také kanadský šindel, je lehká střešní krytina vyrobená z bitumenového pásu vyztuženého skleněnou rohoží. Díky své pružnosti, voděodolnosti a dobré přilnavosti je ideální pro střechy se sklonem od 15 do 85 stupňů. Nejčastěji se používá na menší stavby, jako jsou altány, pergoly, garáže nebo chaty, ale není výjimkou ani na rodinných domech, kde nabízí atraktivní vzhled a nízkou zátěž pro konstrukci krovu. Dnešní doba nabízí širokou škálu asfaltových krytin, vyšší i nízké kvality a také různých tvarů, vzhledů a barev, které imitují i přírodní materiály.
Výhodou asfaltového šindele je nízká hmotnost, snadná manipulace, dobrá odolnost proti větru i UV záření a široká nabídka barev a tvarů - od klasických obdélníků přes bobrovku až po designové šestihrany, díky kterým lze vzhled střechy přizpůsobit stylu stavby. Životnost se pohybuje v rozmezí od 25 do 50 let. U střechy složené z kvalitnějších materiálů je pravděpodobnost dožití se padesátky vysoká.
Je dobré zmínit i nevýhody, kterým dominuje neekologičnost asfaltu. To však lze eliminovat povrchovou úpravou, ošetřením povrchu například mědí.
Příprava střechy před pokládkou šindele
Kvalitní pokládka začíná pečlivě připraveným podkladem. Střešní konstrukce musí být rovná, suchá a dostatečně tuhá, aby bez problémů unesla nejen samotnou krytinu, ale i nápor větru, sněhu a dalších povětrnostních vlivů. Před pokládkou je také potřeba zkontrolovat stav latí nebo OSB desek, utěsnit případné spáry a odstranit nerovnosti, které by mohly způsobit zvlnění šindele. Dobře připravený podklad pro asfaltový šindel poznáte tak, že je maximálně rovný a přiměřeně napnutý. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení. Nezbytnost při správné pokládce asfaltové krytiny je kvalitní podklad, složený z celoplošného bednění a asfaltových pásů.
Podkladní fólie a oplechování střechy pod šindel
Než začnete s pokládkou samotného šindele, je nutné věnovat maximální pozornost přípravě hydroizolace a oplechování. Podkladní fólie vytváří ochrannou vrstvu, která brání pronikání vlhkosti z deště nebo tajícího sněhu, a zároveň pomáhá odvádět kondenzaci, která může vznikat pod krytinou. Oplechování pak zabezpečuje nejzranitelnější části střechy, jako jsou okraje, rohy a úžlabí, kde při silném větru nebo dešti nejčastěji dochází k zatékání.
Čtěte také: Všestranné použití bitumenového tmelu
- Okapový plech se instaluje po celé hraně střechy a pomáhá odvádět vodu přímo do žlabu, čímž chrání spodní hranu dřeva před nasakováním.
- Štítové oplechování se umísťuje po stranách střechy a překrývá krajní řadu šindele, aby ji vítr nezvedal a voda se nedostala pod krytinu.
- Úžlabní plech nebo speciální pás fólie chrání místa, kde se stýkají dvě plochy střechy, což jsou nejcitlivější zóny na zatékání a tvorbu ledu.
Správně provedená hydroizolace a oplechování jsou základem dlouhé životnosti střechy. Šindel pak slouží pouze jako finální vrstva, nikoli hlavní ochrana proti vodě. Podkladní asfaltové pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. Hřebíky pro kotvení asfaltových pásů na střeše používejte jen v nezbytně nutném množství.
Fáze přípravy podkladu pro pokládku šindele:
| Krok | Popis |
|---|---|
| Očištění podkladu | Odstraňte prach, nečistoty a zbytky staré krytiny. |
| Pokládka OSB nebo prken | Podklad musí být hladký a rovný, spáry maximálně 3 mm. |
| Instalace podkladní fólie pod šindel | Chrání střechu před vlhkostí, zatékáním a kondenzací. |
| Oplechování střechy | Montáž okapového a štítového plechu pro bezpečný odvod vody. |
Pokládka asfaltového šindele krok za krokem
Pokládání asfaltového šindele vyžaduje trpělivost, pečlivé dodržování směru pokládky a vhodné klimatické podmínky. Jednoduchost pokládky asfaltové krytiny spočívá v přitloukání na plošné bednění a celoplošně lepící spodní části šablony, opatřené ochranou fólií, která se při pokládce strhává.
- Začněte od spodní hrany střechy, kde nejvíce působí vítr a voda. První řadu tvoří tzv. startovací pás, který může být buď speciální pás bez výřezů, nebo klasický šindel otočený výřezy nahoru. Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada.
- Každý šindel upevněte střešními hřebíky s širokou hlavou - minimálně čtyři kusy na jednu tabuli, v místech se zvýšenou zátěží i šest. Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele.
- Další řady ukládejte s posunem o polovinu šindele, aby nedocházelo k souběhu spár. Díky tomu se zlepší těsnost a střecha bude i vizuálně působit jednotněji. První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu.
- Na hřeben střechy použijte hřebenové šindele nebo rozstříhané pásy z klasických tabulí, které se připevňují s mírným přesahem a tvarují podle linie střechy.
- Každý spoj a exponované místo zpevněte bitumenovým lepidlem, které zabrání podfouknutí větrem a zajistí dokonalou těsnost i při silných deštích.
Rozvržení pokládky
Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli. Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.
Správné zatloukání hřebíků
Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče). Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“. V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru. Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům. Oprava střešního šindele bude poté jen otázkou času. Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.
Teplota a pokládka asfaltového šindele
Pro pokládku asfaltové krytiny se uvádí jako ideální teplota v rozmezí 15 - 25°C ve stínu. Při nižších teplotách nemá krytina požadovanou přilnavost a při vyšších teplotách má zase tendenci měknout. Nejlepší období pro pokládku asfaltové krytiny je bezesporu jaro, jelikož krytina bude mít celé léto a část podzimu ideální podmínky pro pevné spojením.
Čtěte také: Bitumenový tmel pro dřevěné konstrukce
Pravý čas pro pokládku asfaltových šindelů je konec jara a začátek léta, protože krytina potřebuje mít celé léto a část podzimu na to, aby se teplem aktivované lepicí body na ní dobře spojily a krytina tak byla odolná proti větru a zafoukávání sněhu mezi jednotlivé šablony šindele. Pokládání asfaltového šindele vyžaduje trpělivost, pečlivé dodržování směru pokládky a vhodné klimatické podmínky. Ideální je pracovat při teplotě nad 10 °C, což umožní aktivaci samolepicí vrstvy a zaručí, že se šindele správně přichytí k podkladu. Při nižších teplotách může být nutné použít horkovzdušnou pistoli nebo asfaltové lepidlo pro lepší přilnavost.
Pokládka v horkém počasí
I když jsou asfaltové střešní šindele navrženy tak, aby odolaly přímému záření horkého letního slunce v průběhu instalace, je lepší je neskladovat na přímém slunci. Vystavením přímému slunci se tmel stává tekutějším a lepivějším a může být těžší oddělit šindele v balíku. Velice zrádná je střecha s krytinou tmavých barev. Sluneční počasí dokáže střechu řádně rozpálit. Není ojedinělé, že teploty dosáhnou až 70°C. Proto je dobré při práci na střeše v těchto teplotách být hodně opatrní, aby nedošlo k poškození krytiny vlivem chůze pokrývače po krytině. Pokrývači musí být velmi opatrní, když pracují na šikmých střechách. Pokud ale pracují v horkém počasí, asfaltový povrch střešních šindelů změkne, důsledkem čehož se může uklouznout.
Pokud předpovědi počasí hlásí horké slunečné dny, nejlepší je instalovat šindele brzo ráno, než teploty dosáhnou maximum. Jak už bylo řečeno, povrch asfaltových šindelů může na přímém slunci změknout. Šindele se tak mohou snadněji odřít nebo poškodit při práci a pohybu materiálů střeše. To je hodně viditelné u strmějších střech, kdy je tlak přenášený na menší plochu (pata nebo špička). Jakmile stoupnou teploty na 30 °C, je potřeba být při pokládce opatrnější a pohybovat se po střeše opatrněji (např. mít vhodné pracovní boty nebo si omotat boty a chodidla molitanem), aby nezůstávaly v šindeli obtisklé šlápoty. Přes poledne, kdy je letní sluníčko nejsilnější, je lepší nedělat.
Pokládka v chladném počasí
Střešní asfaltové šindele se mohou pokládat téměř za jakékoliv teploty. Je ovšem potřeba dodat, že při teplotách pod zhruba 5 °C může při ohýbání šindelů docházet k jejich praskání. Materiál je nutno před aplikací vytemperovat na teplotu min. 5 °C. V zimě, kdy teploty klesají pod bod mrazu jsou při prudkém ohýbání náchylnější k praskání. Proto je vhodné mít šindele uschovány někde v místnosti, kde budou prohřáté (např. v teplotě kolem 10°C), a pak je možné s nimi pracovat bez jakýchkoliv omezení. V zimních měsících nedojde ke slepení samolepivých bodů, které potřebují přímý sluneční svit a dostatečné rozehřání.
V nutných případech, například při poškození střechy, lze montovat krytinu i v zimě, pokud ovšem nesněží apod. V případě, kdy je tedy venku teplota pod 5 °C, nebo kdy již začíná mrznout, se šindele nechávají přes noc v nějaké vyhřívané místnosti: garáži, sklepu, předsíni, kde mají teplotu alespoň 10 °C a na střechu se pak instalují postupně, aby byly stále vytemperované a nepraskaly. Pak je s nimi možné pracovat bez jakýchkoliv omezení. V případě, že není možné šindele nechat prohřát, je nutné se šindeli pracovat více opatrně a neohýbat je najednou, ale postupně. Pokud jsou teploty nad 5 °C nebo pokud svítí výrazně sluníčko, je možné se šindeli pracovat bez omezení. Zároveň je potřeba upozornit, že se asfaltové šindele instalované později na podzim a v zimě, tedy při nižších teplotách a malém slunečním svitu, již nemusí navzájem slepit. Ke slepení dojde až počátkem jara, kdy opět vystoupnou teploty nad 10 - 15 °C a kdy sluníčko rozehřeje samolepivé body, čímž se šindele k sobě dokonale slepí.
Čtěte také: Dokonalá ochrana proti vodě: Den Braven a Eurovent
V chladnějších teplotách se šindele samovolně neslepí. Doporučujeme proto používat samolepivé šindele např. IKO Armourbase Stick. Běžné nesamolepivé šindele doporučujeme podlepovat v chladnějším období asfaltovým tmelem IKO Shingle Stick, ten je elastický i při nízkých teplotách na rozdíl od standardních tmelů. Při používání hřebenových šindelů je nechte nejdříve v teple, abyste je mohli lépe ohýbat. Nikdy se nepohybujte po namrzlém záklopu. Při nízkých teplotách nebo promrzlé šindele mohou při rychlém ohýbání praskat. Ohýbejte je tedy pomalu a buďte při práci s nimi opatrnější.
Sklon střechy pro šindel a montážní zásady
Sklon střechy zásadně ovlivňuje schopnost šindele odvádět vodu a bránit jejímu vsakování pod krytinu. Minimální sklon pro pokládku asfaltového šindele je 15°, při menším sklonu se voda hůře odvádí, zůstává déle na povrchu a zvyšuje riziko zatékání. U sklonu mezi 15 až 20° je proto vhodné použít dvojitou podkladní fólii a větší překrytí šindelů, aby se vytvořila spolehlivá bariéra proti vodě. Sklon 20 až 45° umožňuje standardní pokládku, zatímco při sklonech nad 45° je nutné šindele dodatečně fixovat bitumenovým lepidlem, protože gravitace může způsobit jejich sesouvání. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°.
Při montáži je důležité, aby šindele nebyly instalovány příliš napnuté - musí zůstat mírně volné, aby zvládly přirozenou roztažnost materiálu při změnách teplot. Velký důraz je třeba klást také na rovnoměrné překrytí a přesné vedení spár, protože jakákoli nepřesnost se na hotové střeše vizuálně projeví a může vést k problémům s těsností.
Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy
Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Vždy s větším překryvem! Překryv má vliv na spotřebu krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů.
U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!
Oplechování, hřeben a detaily střechy
Posledním krokem je dokončení detailů střechy. Hřeben střechy se pokládá pomocí speciálních pásů nebo přestřižených šindelů. Překrytí by mělo být alespoň 10 cm, aby voda stékala volně dolů. Kolem komínů, střešních oken a ventilací se používá oplechování s tmelem, které zajistí těsnost a zabrání zatékání.
Pokrývání hřebenů a nároží
Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu. K výrobě hřebenáčů nepoužíváme tvar bobrovka, protože bychom nedosáhli dostatečného překryvu. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.
Pokrývání úžlabí
- Na oplechování: Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
- S modifikovaným pásem: Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
Opracování složitějších detailů střechy
Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně. Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Správný postup řezání asfaltových pásu platí i pro šindele! Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.
Zpracování větrání střechy
Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:
- napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
- způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
- výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.
V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání. U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní částí a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán.
Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou. Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %.
Údržba střechy se šindelem
Střecha pokrytá šindelem je sice nenáročná na údržbu, ale alespoň jednou ročně je vhodné provést kontrolu spojů, oplechování, hřebenových částí a okapových hran, kde se nejčastěji projeví opotřebení. Odstraňte listí, mech a jiné nečistoty, které mohou zadržovat vlhkost a urychlovat stárnutí krytiny. Po zimě se vyplatí zkontrolovat, zda mráz nebo led neposunuly jednotlivé pásy šindele; případné uvolněné části lze snadno zafixovat bitumenovým lepidlem, čímž předejdete větším opravám v budoucnu.
Zastřihávejte stromy, aby větve neničily střešní povrch. Při odstraňování sněhu nebo ledu z úžlabí nebo jiných střešních ploch věnujte pozornost, aby nedošlo k poškození střechy a střešního pláště. Pro vlastní bezpečnost používejte nářadí s dlouhou násadou. Zkontrolujte vnitřní plášť střechy z podkroví pro možné odhalení potenciálních poškození. Plechování jsou místa s největším výskytem možných problémů. Omezte chození po střeše na minimum, aby se zabránilo možným poškozením střechy. K odstranění mechů a lišejníků používejte zahradnickou pumpu, kterou postříkáte střešní plášť. Střechu nedrhněte a nedřete.
tags: #pokládka #asfaltového #šindele #teplota