Příhradové vazníky stále častěji nahrazují klasické krovy jako konstrukci pro zastřešení domu. Vyrábět se začaly kolem poloviny dvacátého století v USA. Odtud se o pár desítek let později dostaly na území Evropy a do bývalého Československa. Z počátku se používaly jako střešní konstrukce pro zemědělské budovy. Po rozdělení Československé republiky se díky novým statickým výpočtům rozšířilo jejich využití po celé České republice.
Příhradový vazník (nebo také vazník, vazníkový krov, vazníková konstrukce, vazníková střecha, sbíjený vazník, dřevěný vazník) je označení pro lehkou dřevěnou příhradovou konstrukci, která slouží k přenosu zatížení střešního pláště do obvodové či nosné konstrukce. Charakteristickým konstrukčním znakem je styčníková deska, tedy spojnice dvou či více prutů. Proto se také používá označení konstrukce se styčníkovou deskou.
Konstrukce a materiály
Vazníky jsou z dřevěných desek. Vnitřní prostor je zpevněn dalšími deskami. Obvykle mívají tloušťku 40-50 mm. Z ekonomických důvodů zpravidla nepřekračují 80mm tloušťky. Prvky konstrukce lze spojit hřebíky. Jedná se však o zdlouhavý a neefektivní proces. Proto se nejčastěji používají na spojení prvků takzvané Styčníkové desky s prolisovanými trny. Jsou vyráběny z měkké pozinkované oceli v tloušťce 1-2 mm. V méně přívětivém prostředí se doporučuje použití nerezové oceli. To se však odrazí na pořizovací ceně konstrukce. Umisťují se do míst, kde se setkávají jednotlivé desky - toto místo nazýváme styčník. Rozměr styčníkových desek a hloubka trnů se určí v závislosti na počtu desek a tloušťce použitého materiálu. V žádném případě se prvky vazníku nespojují kladivem. Je nutné, aby byly vazníky spojené již z výroby pomocí speciálního lisu.
Příhradové vazníky umožňují přenesení zatížení bez nutnosti středových stěn či sloupů až na rozpětí 30 metrů.
Výhody příhradových vazníků
Mezi klasickým krovem a vazníkem je celá řada rozdílů.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Jednou z hlavních výhod je rychlejší výstavba. Příhradové vazníky snižují spotřebu stavebního materiálu. Ta je tvořena spodní rovinou vazníků. Úspora činí v průměru o 20-50 % finančních prostředků investora. Cena vazníků je také odlišná pro valbové a sedlové střechy, jak je vidět v následující tabulce.
Dále stojí za zmínění vysoká přesnost příhradových vazníků. K té dochází díky výrobě na poloautomatických linkách, které jsou pro jejich maximální přesnost vybaveny laserem, který promítá jejich tvar přímo na pracovní plochu. Prvky vazníků jsou spojovány styčníkovými deskami na speciálním lisovacím zařízení. Většina práce je tedy realizována již při výrobě. Na stavbu se tak dopraví již spojené prvky střešní konstrukce, díky které je montáž standardní střechy rodinného domu během jednoho dne hotová.
Mezi další výhody patří:
- Obejdeme se bez nosných stěn a stropní konstrukce uvnitř dispozice domu, což vede k rychlejší výstavbě hrubé stavby.
- Montáž příhradových vazníků je v řádu hodin.
Cenové srovnání sedlových a valbových střech s vazníky
| Typ střechy | Cena vazníků (orientační) | Poznámka |
|---|---|---|
| Sedlová střecha | Nižší | Jednodušší konstrukce |
| Valbová střecha | Vyšší | Složitější konstrukce s více nárožími a úžlabími |
Využití prostoru mezi vazníky
Vazníková konstrukce střechy představuje obtížně přístupný prostor pro izolaci klasickým způsobem - vata jako výplň mezi příhradové vazníky. Foukaná izolace se dostane i do obtížně přístupných míst mezi příhradové vazníky a vytvoří rovnoměrnou a celistvou vrstvu. Oproti klasickému způsobu se vyvarujete mezerám a spárám, které mají za následek tepelné úniky. Foukaná izolace momentálně patří mezi nejlepší možné varianty v poměru ceny a kvality.
Co se týče využití prostoru mezi vazníky pro ukládání věcí, jako jsou například lyže, sáňky, zimní oblečení a podobně, je nutné vzít v úvahu, že vazníky jsou primárně navrženy pro přenos zatížení střešního pláště. Optimálně navržená sedlová střecha umožňuje vytvořit prostor pro ukládání lehkých sezónních potřeb. Zatížení by mělo být rovnoměrné a maximálně takové, na jaké byly vazníky navržené. Obvykle do 80-100 kg/m2. Takový prostor není trvale obyvatelný. Obvykle bývá široký 2-3 metry a dlouhý podle počtu sedlových vazníků. Úložný prostor není možné vytvořit ve vaznících, které jsou příliš nízké. Také ve valbové střeše není pro takovou úpravu příhodná situace, protože není možné upravit výplet vazníku.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Lze realizovat i jako obytné podkroví se střešními okny, vikýři atd., ovšem v takovém případě je nutné počítat s tím, že cena bude ztrojená.
Návrh a optimalizace sedlových vazníků
Vazníky lze zastřešit každý půdorys domu. Obvykle i takový, kde klasický krov potřebuje výpomoc ocelovými průvlaky a sloupy. Rozumným návrhem půdorysu lze však zjednodušit konstrukci vazníkového krovu a ušetřit finance. Nejvýhodnější je tvořit půdorys nosných stěn uzavřenými obdélníky. Střechu je dobré ušetřit zbytečných nároží a úžlabí. Toho lze dosáhnout úpravou přesahu nebo sklonu tak, aby nebyl narušen požadovaný půdorys.
Příhradové vazníky lze s výhodou použít i tam, kde se obvykle používá ocelová vaznice a klasický krov z krokví. Proveditelná je sedlová střecha s nosným vazníkem vedeným pod hřebenem. Na tento nosný vazník se připojí boční podkrovní vazníky, které nahradí klasické krokve.
Vazníky vyšší než zhruba 2800 mm je nutné po výšce rozdělit z přepravních důvodů. Je vhodné upravit sklon střechy tak, aby výška hřebenu nad věncem nepřesáhla 2500-2800 mm. Výška okapu je optimální 150 mm až 180 mm. Příliš nízký okap není vhodný pro jeho nízkou únosnost. Účinná výška vazníku nad podporou je také malá. Ve spojení s krátkým přesahem a nízkým sklonem střechy je to neřešitelný detail. Optimálním návrhem tohoto detailu vznikne únosný, dobře fungující a ekonomický vazník. Výška vazníku nad podporou na straně okapu by se měla pohybovat kolem 1/10 až 1/20 rozponu vazníku dle sklonu. Minimálně však 350 mm.
Při volbě tvaru a délky přesahu by se mělo přihlédnout ke zvolenému sklonu. Při správném tvaru nebývá problém u sedlového vazníku vytvořit přesah 1,5 až 2 metry. Obvykle ale bývá do 1 metru od nosné obvodové zdi. Problém při velkém přesahu nastává u valbové střechy. Z klasických krovů se zachovalo řešení přesahu krokví (horním pasem vazníku). Při klasické tloušťce vazníku 50 mm je délka přesahu limitována použitým materiálem oproti klasickému krovu s dvojnásobnou šířkou krokve nebo větší. Přesah lze řešit hoblovanými příložkami.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Nejvhodnější základní roztečí vazníků je 1000 mm. Vazník je optimálně zatížen při klasické skladbě střechy a nízké sněhové oblasti. Následné laťování je provedeno bez zbytečného prořezu a latě jsou správně napojené na vazníku.
Časté chyby při realizaci
Současným trendem rodinných domů jsou stavby, které se svou dispozicí a tvarem zastavěné plochy přibližují čtvercovému půdorysu. Tvar střech je řešen jako stanová střecha s malým sklonem cca 20-22°. U rodinných domů s malým sklonem střechy volí stavebník krov se sbíjenými dřevěnými vazníky. U všech domků byla v projektu navržena sestava s hlavním středovým sedlovým vazníkem, uloženým v diagonální ose na dva protilehlé rohy. V druhé diagonální ose byly řešeny dva pultové vazníky, uložené na roh obvodového zdiva a stykované na hlavní sedlový vazník.
V praxi se však často setkáváme s řadou chyb, které mohou ovlivnit statiku a kvalitu celé konstrukce. Mezi nejčastější patří:
- Nekvalitní řezivo: Výběr realizační firmy je často investorem proveden ve vazbě na nejlevnější cenovou nabídku, což může vést k použití nekvalitního řeziva, jako je výmět, zakorněné, neomítané, nehraněné dřevo.
- Chybné provedení hřebíkového spoje: Hřebíkový spoj je proveden zcela náhodně a v každém spoji je jiná poloha hřebíků bez jakékoliv geometrie. Hřeby ve spoji tvoří vlastně jakýsi shluk libovolně zatlučených hřebů různých délek a různých profilů. Nejsou dodrženy vzdálenosti hřebů od sebe ani od okraje.
- Chybné zaměření a montáž: Při výrobě vazníku si výrobce pravděpodobně vůbec neproměřil polohu pultových vazníků ve vazbě na hlavní středový vazník a koncové stojiny měly jinou výšku než vazník středový v místě styku obou vazníků. Nestejná výška obou prvků v místě styku byla montážníky vyrovnána náhodně. Pozoruhodným způsobem bylo provedeno stykování pultových vazníků na hlavní vazník. Osazení pultových vazníků na střední hlavní diagonální vazník bylo provedeno mimostředně, a to v každém styku s jinou osovou výstředností.
Důsledkem těchto chyb je zvlnění dolní pásnice hlavního středového vazníku a následná deformace pultových vazníků jejich ohnutím ve svislé rovině. Zde prezentované vady jsou pouze vadami základními a zásadními, které vedou ke vzniku dalších vad na stavebním díle a ovlivňují kvalitu díla a navazujících prací.
tags: #betonovy #vaznik #sedlovy #informace