Užitečnost a multifunkčnost omítek je rozhodně nezpochybnitelná. Omítky chrání stěny před poškozením a nečistotami, plní i estetickou funkci a umožňují i správný odvod vlhkosti ze stěn v interiéru. Vhodná tloušťka omítky ochrání stěny tak, že nebudou náchylné vůči vlhkosti ani mechanickému poškození.
Příprava podkladu pro omítání
Existuje přirozeně velké množství podkladů pro omítkové systémy. Podle platných norem se musí podklad před zahájením omítacích prací zkontrolovat ohledně jeho vhodnosti. Dnešní velký počet stavebních materiálů stěn a tím i podkladů pod omítky vyžaduje přesný výběr vhodné jádrové omítky.
Betonové podklady
Před nanesením omítek musí být beton dostatečně suchý a vyzrálý. Podklad musí být únosný a musí být bez nečistot, například bez odbedňovacího oleje. Je důležité beton před zahájením omítacích prací podrobit zkoušení ohledně smáčivosti, jakož i poškrábání a stírání. Kromě toho se doporučuje provést měření teploty a případně i měření vlhkosti. Sádrové omítky nejsou vhodné pro lehké betonové povrchové prvky.
Zdivo a pórobeton
Zejména pro konstrukce ze zdiva platí, že je třeba přesně znát použitou cihlu, protože nabídka cihel na trhu je téměř bezmezná. V zásadě platí, že stěny zdiva musí být před zahájením omítacích prací kompletně vyzděné, nesmí být znečištěné a suché. Vadná místa ve zdivu se musí uzavřít vhodným materiálem a výkvěty se musí zasucha odstranit. Mělo by se zabránit rozdílným tloušťkám omítky. Smíšené zdivo představuje problematický podklad, protože mohou být použity materiály s různými vlastnostmi. V tomto případě nelze vytvořit homogenní podklad a může dojít k lokálnímu zatížení.
Pórobeton je druh lehkého betonu (objemová hmotnost < 2000 kg/m3 v suchém stavu) s dobrými tepelně a zvukově izolačními schopnostmi. Jedná se o beton tzv. přímo lehčený, což znamená, že vylehčení bylo dosaženo při výrobě vytvořením pórů přímo do vlastní hmoty betonu. Před zahájením omítacích prací musí být vyspárován, mít náležitou vazbu a nesmí být znečištěn. Vadná místa ve zdivu se musí uzavřít vhodným materiálem a výkvěty se musí zasucha odstranit.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Dřevěné podklady
Pokud je podklad pod omítku složen z dřevěných materiálů, jako jsou lehké desky z dřevěné vlny nebo dřevěné štěpky, je důležité zajistit, aby desky byly dostatečně spojené s podkladem. Mokré nebo povětrnostním vlivům vystavené desky se musí zcela vysušit.
Typy vnitřních omítek a jejich aplikace
Omítání vnitřních stěn není jednoduchá záležitost a špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu. Omítku si můžete připravit klasickým způsobem v míchačce, kde smícháte vápno, cement, písek a vodu ve správném poměru. Aby omítka nepraskala a neopadávala, dodržujte doporučenou tloušťku vrstev a zajistěte, aby byl podklad před omítáním správně připraven. Při dokončovacích pracích sledujte i vhodnou vlhkost a teplotu prostředí.
Sádrové omítky
Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo. Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Tento typ povrchu vytváří ideální podklad pro rovnoměrné a kvalitní nalepení tapet. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí. V případě velkých ploch stěn (obvykle při dokončovacích pracích nebo totálních rekonstrukcích) se sádrové omítky nanášejí pomocí omítacích strojů. Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Pokud je nutné nanést druhou vrstvu omítky, používá se princip „mokré na mokré“.
Vápenocementové omítky
Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení. Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.
Další typy omítek
Z hlediska použitého pojiva lze omítky obecně rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové. Tradiční omítky jsou především sádrové a vápenocementové omítky. Cementová omítka nabízí větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti než sádrová. Dále se používají i jiné vnitřní omítky: hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky a také ty na bázi silikonu a další. Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Zpevnění omítek a betonových konstrukcí
Zpevnit velké betonované či omítané plochy výztuží je nutné tehdy, pokud tyto plochy dále pracují, vyzrávají nebo jsou namáhané v tlaku či v tahu. Týká se to podlah, stropů i omítek. Velmi častou situací, v níž je třeba zpevnit omítky armováním, je úprava fasády domu či chalupy nově opatřené tepelnou izolací (polystyren či minerální vlna). Často používaný fasádní polystyren tvoří po omítnutí svrchní vrstvu fasády a ta je vystavena poměrně extrémní námaze v podobě vlivů povětrnostních podmínek, ale i poměrně dlouhodobého procesu vyzrávání stavby, při němž působí různé síly, které mohou povrch narušit prasklinami a trhlinami. Podobný postup je možné volit i v interiérech, například u stropů, které mohou u určitých typů stropních konstrukcí vykazovat pohyb a průhyb. Ten může být v omezené míře přípustný, ale armování omítky rovněž zabrání prasklinám. Cementováním (pačokováním) mlékem z cementu (vápna) se rozumí nátěr konstrukcí jejichž povrch nebude omítán, obkládán nebo malován mlékem z šedého nebo bílého cementu nebo vápna. Obsahem standardu je i namíchání mléka a nanesení štětkou nebo stříkáním. Nástřikem roztokem "Esco - Fluat" se rozumí imobilizace solí přípravkem ESCO-FLUAT, jehož prostřednictvím jsou soli rozpustné ve vodě (chloridy, dusičnany a sírany) přeměněny na nerozpustné resp. těžko rozpustné sloučeniny. Toto ošetření solí se provádí především jako doplňkové opatření, kterým se zabraňuje pronikání snadno rozpustných solí do ještě čerstvé, nehydrofobní sanační omítky během fáze zrání. Vnitřní omítkou torkretovou se rozumí strojní nástřik cementové omítky. Obsahem standardu je i očištění a navlhčení stěn vodou nástřik omítky případně natažení a upevnění pletiva. Zakrýváním výplní vnitřních se rozumí zakrývání výplní okenních otvorů, předmětů a konstrukcí, které se zřizují před úpravami povrchu, a obalování osazených dveřních zárubní před znečištěním při úpravách povrchu nástřikem plastických maltovin. Obsahem standardu je i pozdější odkrytí.
Rabicové pletivo
Ke zlepšení soudržnosti omítky s podkladem se používá také rabicové pletivo. Vyrábí se z drátu o průměru 0,8 mm, nakupovat ho lze v rolích a tradičně sloužilo ke zpevnění omítky na podkladech s nerovnoměrnou či nízkou soudržností (opuka, pískovec, vepřovice), ale i na nerovných zdech ze smíšeného zdiva. Najdete ho často jako podpůrný podklad pod omítku na dříve hojně montovaném tzv. heraklitu a upevňovalo se na trámy, pokud se používaly jako pomocný překlad. Rabicové drátěné pletivo také zvýší soudržnost omítky s podkladem. A navíc jej můžeme použít i ve více vrstvách, pokud je vrstva omítky velmi silná (lze použít i perlinku). Rabicové pletivo má průměr drátu 0,8 mm a je prodávané v rolích (nejčastěji po 50 metrech). I rabicové pletivo je třeba pevně kotvit k podkladu, používaly se hřebíky s podložkami, ovšem do nesoudržných podkladů lze rabicové pletivo kotvit uzlovacími hmoždinkami a také tyčinkami nebo háčky z betonářské oceli o průměru 6 až 8 mm, na které se pletivo navazuje dráty. Potažením povrchů pletivem se rozumí potažení povrchů stropů rovných, trámových, (žebrových), zaoblených (kleneb), stěn, pilířů nebo ostatních ploch rovných i zaoblených v ploše nebo v pruzích na plném podkladě nebo na podkladě s dutinami (pod omítku) pletivem rabicovým, keramickým, sklotextilním nebo jiným, funkčně podobným. Obsahem standardu je i přibití, vypnutí a zastřižení pletiva.
Dříve (a není to ještě tak dávno) se jakožto podpůrné konstrukce přibíjely pod omítky rákosové rozhože a nebo pletivové role zvané rabic. Dnes je nejčastějším podpůrným prvkem perlinka a nebo chemické adhezní můstky. Ovšem i nadále lze sáhnout po starých, tradičních metodách a nic nepokazíme, v případě pouhých oprav starých omítek je to navíc nezbytné a při renovacích památkově chráněných budov také. Využít ale lze například i dřevocementové desky (např. Heraklith), které výborně izolují a omítka na ně dobře přilne (tyto materiály dobře sají, přesto se na ně ještě aplikuje např. rabicové pletivo).
Perlinka
Zpevňovací vrstva: Po upevnění polystyrenu na zdivo je třeba na všech plochách udělat zpevňovací armovací vrstvu ze skelné tkaniny (perlinky) a stěrkového tmelu (výztužné stěrky). Perlinka se používá při omítání na polystyren, desky z minerální a jiné izolace, ale i na OSB desky a další materiály. Též se vkládá do omítek silných několik cm a více ve starých domech. Pokud zde chceme dostat stěny do vodováhy, na některých místech (obzvláště pod stropy) dosahuje omítka i 10 cm a více. Jinak je však perlinka nejčastěji používána při aplikaci omítky na zateplovací systémy (viz výše). Po upevnění tepelné izolace na obvodové stěny je třeba vytvořit na všech plochách zpevňovací armovací vrstvu právě z perlinky (skelné tkaniny) a stěrkového tmelu, do kterého se perlinka zatlačí. Následuje vyrovnávací vrstva tmelu a na něj je aplikována stěrková omítka (nikoli klasická omítka). Perlinka se přes sebe překládá ve spojích minimálně o 10 cm a stěrka je nanášena o tloušťce 2 mm až 5 mm, přičemž na více zatěžovaných místech fasády se aplikuje stěrka dvojitá. Stěrka je vždy nanášena ocelovým hladítkem shora dolů, poté se do ní vtiskne perlinka a povrch se vyhladí hladítkem, abychom nemuseli aplikovat další vrstvu příliš silnou. A pozor, pod finální omítku patří penetrační nátěr, který sjednotí a sníží savost podkladu (stěrky). Až teprve na vyzrálý, penetrovaný a suchý podklad je nanášena fasádní barvená omítka.
Kari sítě
Kari síť je svařovaná ocelová drátěná výztužná síť. Používá se především k vyztužení betonových konstrukcí, jako jsou podlahové desky, základové desky, stropy nebo zpevněné plochy typu chodníků či teras. Účelem jejího použití je zvýšení pevnosti a odolnost betonu. Zabraňuje vzniku trhlin způsobených smršťováním betonu nebo pohybem podkladu. Je dostupná v různých průměrech drátu (např. 4 až 10 mm) a velikostech ok (např. 100 × 100 mm, 150 × 150 mm). Prodává se nejčastěji v rozměrech 2 × 3 nebo 2 × 6 metrů, na míru ji lze nařezat. Aby byla v betonové desce správně uložená, používají se při její pokládce distanční vložky, které ji drží ve správné výšce. Zjednodušeně lze říct, že na podobném principu fungují i kari sítě. Ty však najdou využití v jiných, výrazně více zatížených konstrukcích.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Adhezní můstky
Adhezní můstek je jednosložkový bezrozpouštědlový nátěr, který lze použít v interiérech i exteriérech na vyzrálé omítky, nekonstrukční a pohledový beton, skleněné tapety, dřevěné, papírové, sádrokartonové povrchy, dřevotřísku, OSB desky, umakart, obklady a dlažby, samonivelační hmoty, tekutou lepenku apod. Tento penetrační zpevňující podkladový nátěr je určen jako první nátěr všech savých i nesavých stavebních materiálů, které jsou následně upravovány stěrkami, akrylátovými barvami, omítkami atd. Ovšem můžeme jej použít i samostatně pro zpevnění a zvýšení hydrofobity povrchu.
Standardy a technické specifikace
Na provádění, měření a kvalitu prací se vztahují příslušné ČSN, obecně závazné předpisy nebo normy výrobců v plném znění. Jsou to zejména:
- ČSN 01 3402 Výkresy ve stavebnictví. Popisové pole
- ČSN E NISO 9431 Výkresy ve stavebnictví - Plochy pro kresbu, text a popisové pole na výkresovém listu
- ČSN 01 3405 Výkresy ve stavebnictví. Označování charakteristik přesnosti
- ČSN EN ISO 6284 Výkresy ve stavebnictví - Předepisování mezních odchylek
- ČSN EN 1015 - 1 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 1: Stanovení zrnitosti (sítovým rozborem)
- ČSN EN 1015 - 10 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 10: Stanovení objemové hmotnosti suché zatvrdlé malty
- ČSN EN 1015 - 11 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 11: Stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku
- ČSN EN 1015 - 12 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 12: Stanovení přídržnosti zatvrdlých malt pro vnitřní a vnější omítky k podkladu
Měření omítek a úprav povrchů
Množství jednotek vnitřních omítek a úprav povrchu stěn, pilířů, sloupů, stropů, samostatných trámů, průvlaků, kleneb, šedových stropů apod. se určuje v m2 rozvinuté plochy, přičemž: plochy částí nepravidelných nebo zborcených lze určit přibližně podle matematických vzorců. Boční plochy prvků vystupujících před líc nebo ustupujících za líc stěny do 50 mm se do rozvinuté plochy nezapočítávají, u vnitřních stěn se určuje délka stěn mezi lící konstrukcí omezujících plochu po stranách. Výška stěn se určuje od podlahy ke spodnímu líci stropního podhledu desky i u stropu s viditelnými trámy nebo náběhy, u oblých stropů k patce klenby a v místě zaklenutí až k nejvyššímu bodu proniku klenby se stěnou, plocha schodišťových stěn se určuje součinem půdorysné délky obvodu schodišťové šachty a výšky měřené od podlahy nejnižšího podlaží až k podhledu nad nejvyšším ramenem (u šikmého podhledu k polovině tohoto zešikmení), přičemž se neodečítají plochy proniku schodišťových konstrukcí, plocha čel stupňů se určuje součinem viditelné délky ramene a výšky stupně měřené kolmo na rovinu ramene zvětšené popř. o tloušťku podstupňové desky. Tato plocha se zahrnuje do plochy povrchu schodišťových konstrukcí, podobně též rozvinutá plocha schodnic a podhledů schodišťových ramen a podest. Do plochy příslušných úprav povrchu se přičítá: plocha omítaných komínových, ventilačních a podobných průběžných průduchů, prostupů apod. jen tehdy, byl-li jejich objem při výpočtu zdiva odečítán (přes 0,1 m3 a při 0,05 m2), plocha ostění a nadpraží vnitřních nebo vnějších podle projektovaných rozměrů ostění a nadpraží k příslušné úpravě povrchu stěn. Délka ostění je dána rozměry otvoru, který se odečítá. V případě ustupujícího parapetu se stanoví zvětšená délka vnitřního ostění až k podlaze. Šířka ostění je určena projektem, boční plocha otvorů ve stropech k ploše stropu. Je-li však výška těchto ploch větší než 1 m, oceňují se jako úpravy povrchu stěn světlíků, skutečná plocha boků a podhledů náběhů trámů a náběhů desek k ploše stropů. Od plochy příslušných úprav povrchu se odečítá: neupravovaná plocha (např. obklady u výlevek, prostupy) anebo plochy proniku jinou konstrukcí ve stěnách nebo ve stropech (např. trámem, pronikem sloupu) jednotlivě větší než 0,5 m2, plocha otvorů dveřních a okenních vnitřních i vnějších jakékoliv velikosti z rozměrů uvedených ve výkresech; při zalomeném ostění oken a balkónových dveří se šířka zmenšuje o 100 mm. Při určení množství jednotek jiných úprav povrchů kromě omítek, jako vyspravením betonových konstrukcí, zatržení spár, vyrovnání a potažení štukem spárování, kamenické opracování, barvení, postřiky, nátěry, nástřiky apod. se postupuje obdobně.
Technologická manipulace a přesun materiálů
Vnitrostaveništním přesunem se rozumí veškerá manipulace s materiálem nezbytným ke zhotovení požadované konstrukce (práce) v rámci staveniště ze skládky po jeho zabudování. Technologickou manipulací se rozumí veškerá manipulace s materiálem nezbytným ke zhotovení požadované konstrukce v prostoru montáže. Lešením se rozumí konstrukce umožňující provádění prací i nad dosažitelnou výšku. Vnitrostaveništní přemístění hmot nad rozsah vzdálenosti technologické manipulace se oceňují položkami přesunu hmot. Při ocenění podle popisovníku musí být vnitrostaveništní přesun, technologická manipulace a potřebné lešení součástí nabídkové ceny.
Tabulka: Doporučené tloušťky vnitřních omítek
| Typ omítky | Doporučená tloušťka | Poznámka |
|---|---|---|
| Klasická omítka | 15 mm (max. 20 mm) | Obecné použití |
| Omítka na stropy | 15 mm | Mírně tenčí než na stěny |
| Tenkovrstvé omítky | 3 mm | Na dokonale hladké podklady |
tags: #betonovy #strop #vnitrni #omitky #rabicove #pletivo