Při procházce lesem v Orlických horách, na jižní Moravě nebo třeba okolo Bratislavy, můžete narazit na betonový kvádr s úzkými škvírami. S 95procentní jistotou jste právě potkali „řopík“ - jeden z nejcharakterističtějších pamětníků československých 30. let. „Řopík“ je lidové označení pro Lehký objekt vzor 37 (LO vz. 37), železobetonovou pevnůstku československého opevnění z let 1937-1938.
Původ názvu a historie ŘOP
Vtipný detail spočívá v tom, že název „řopík“ není odvozen přímo od slova „řopík“. V březnu 1935 vznikl pod Ministerstvem národní obrany útvar Ředitelství opevňovacích prací (Ř-O-P), zkráceně ŘOP. Jeho úkolem bylo postavit pevnostní obranu země proti rostoucí hrozbě z Hitlerova Německa. Vojáci, kteří v terénu tyto malé betonové kvádry stavěli, je začali familiárně nazývat „řopíky“ - drobnost od ŘOP. Termín se z vojenského žargonu rychle dostal mezi lidi a přežil do dnešního dne. ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím prověřeným stavebním firmám. Z plánovaných 15 463 objektů lehkého opevnění se podařilo stavebně dokončit necelých 10 000, celkem započato bylo cca 13 000 objektů.
Typologie a konstrukce řopíků
Typický řopík je malý železobetonový kvádr o rozměrech zhruba 7 × 5 × 3 metry. Uvnitř řopíku byla jedna nebo dvě bojové místnosti o velikosti zhruba 4 × 2 metry. V každé seděli dva vojáci a obsluhovali jeden těžký kulomet vz. 37. Standardní posádka typu A byla 7 mužů: velitel, dva střelci, dva nabíječi, dva pozorovatelé/spojaři. Posádku bunkru typu C tvořili 4 vojáci.
Co dělalo řopík geniálním v terénu, byla jeho orientace. Většina lidí si představuje bunkr jako „díru, ze které se střílí na nepřítele dopředu“. Kulomet však nemířil dopředu, ale bokem - paralelně s linií obrany. Boční střílna je téměř neviditelná z dálky. Kulomet střílející podél linie pokryje úsek až 1 000 metrů. Řopíky se proto stavěly v párech, protilehle: jeden kryje úsek zleva doprava, druhý zprava doleva. Tato konstrukce je vlastně „ukradená“ z francouzské Maginotovy linie. Drtivá většina řopíků je typu A.
Typy lehkého opevnění (LO)
Stavební varianty (typy) lehkého objektu vz. 36 byly označeny písmeny A, B, C, D, E a F. Realizovány byly však pouze typy A, B, C. Poměrně značné rozdíly jsou mezi pevnůstkami budovanými v Čechách a na jižní Moravě.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
- Typ A: Jedná se o nejrozšířenější typ a základní prvek obranné linie lehkého opevnění. Tento typ byl určen pro boční palby dvou kulometů ve střílnách, krytých z pohledu nepřítele charakteristickými „uchy“. Bylo budováno šest modifikací, lišících se úhlem rozevření os střílen a dle tohoto úhlu označovaných A-120, 140, 160, 180, 200 a 220 (číslo za pomlčkou vždy udává úhel os střílen ve stupních). Střílny byly tvarovány rovnou z betonu a byly uzavíratelné 30 mm pancéřovými deskami s pozorovacími průzory. Vchod do objektu se nacházel v týlové stěně.
- Typ C: Objekty tohoto typu jsou tvořeny jednou střeleckou místností se třemi střílnami vytvarovanými v betonu.
- Typ D: Jedná se o jednostranný objekt se střílnou pro boční palbu. Zjednodušeně řečeno jde o polovinu objektu typu A. Podle orientace rozlišujeme typ D1 (střílna vpravo) a typ D2 (vlevo). Objekty tohoto typu byly využívány při posílení paleb v jednom směru, na koncích linie anebo jako náhrada za objekt typu A v nevhodném terénu (prudký svah nebo k linii příčný násep).
- Typ E: Byl vystavěn jen ve dvou exemplářích.
Ve všech objektech v interiéru se nechávalo bednění po betonáži, které sloužilo jako zvuková a tepelná izolace, ale hlavně zabraňovalo odlétávání úlomků betonu při zásahu pevnůstky např. dělem. U objektů na jihu Moravy je z boku vyveden otvor, který sloužil k ventilaci. Ve stropě byl pak otvor pro pozorovací periskop.
Stupně odolnosti
Odolnost řopíků se lišila podle tloušťky stěn a stropu:
- I. stupeň: stěny 50 cm, strop 60 cm. Odolal 10cm kanónu.
- II. stupeň: stěny 60 cm, strop 80 cm. Odolal 15cm kanónu.
- III. stupeň (zesílená): stěny 80 cm, strop 100 cm. Odolal 21cm kanónu.
V Náchodsku, na Pražské čáře nebo v okolí Ostravy se stavěly téměř výhradně III. stupně odolnosti. V odlehlých oblastech se setkáváme s II. stupněm.
Proces výstavby řopíků
Získání pozemku
Pro stavbu objektu LO potřebovala armáda vlastnit pozemky. Ty byly na základě požadavku ŘOP odkupovány od jednotlivých vlastníků. Majiteli pozemku byla nabídnuta cena za odkup, a když majitel souhlasil, byl proveden prodej a následně zápis do katastrálních knih. Tento zápis byl proveden jako prvozápis, nikoliv jako koupě, dědictví či dar, z důvodu rozdílného typu a barevného zpracování v katastrální knize. Novým vlastníkem byl Československý stát. Když vlastník pozemku nesouhlasil s odkoupením, byl pozemek následně vyvlastněn. Oba tyto procesy převodů pozemků trvaly velmi rychle, cca do 10 dní.
Výběrové řízení na dodavatele
Výběr stavební firmy pro zhotovení jednotlivých úseků LO probíhal neveřejnou soutěží. Byly osloveny 3 až 4 prověřené (vojenskou kontrarozvědkou) stavební firmy.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Realizace a kontrola kvality
Doba výstavby jednoho objektu dle dobových podkladů byla 62 - 65 dní. Od předání staveniště stavební firmě, po předání hotového objektu včetně venkovních nátěrů a terénních úprav.
- Vytyčení: Umístění a orientaci v terénu určovala sada kolíků. Toto vytyčení prováděli vojenští ženisté a topografové.
- Příprava staveniště: Jako první musela stavební firma okolo celého staveniště vybudovat neprůhlednou deskovou ohradu výšky cca 2,5 až 3 metry. Byly připraveny zpevněné a oddělené plochy pro písek a štěrk (kamenivo dvou frakcí); pro cement byl vybudován zastřešený přístřešek. Písek a štěrk - kamenivo si stavební firma zajišťovala z vlastních dodávek, speciální cement pro betonáž dodávala vojenská správa.
- Základy a bednění: Následně bylo provedeno vykopání a zabetonování základové desky pro daný objekt LO. Dále bylo provedeno bednění vnitřku objektu včetně všech kovových dílů: střílny, granátový shoz, odvod spalin, kotvení pro lapače spalin, periskopové roury, závěsy pro lafety. Veškeré kovové díly včetně armovacích želez dodávala vojenská správa.
- Armování: Armovací železa byla dodávána v patřičných počtech a délkách, naohýbaná a označena pro jejich umístění. Byla použita hlazená kulatina 20 a 10 mm. Následně bylo provedeno armování želez z venkovní a vnitřní strany stěn.
- Betonáž: Následně provedli venkovní bednění až po úroveň vršku stropu. Z venkovní strany se do bednění umístily mřížky do ventilačních otvorů a na týlové vrchní straně nejprve tzv. prasečí ocásky nebo ocelová oka pro ostnatý drát a maskování. Následně byla provedena kontinuální betonáž celého objektu, která trvala 36 až 72 hodin podle daného typu objektu, terénních a klimatických podmínek. Pro výrobu vlhčené betonové směsi se používala míchačka cca 400 - 500 l. Pěchování betonové směsi bylo prováděno ručně, po vrstvách maximální síly 15 cm. Použité dusadlo mělo plochu 12x12 cm, hmotnost 10 - 15 kg a dusání probíhalo z výšky min. 15 cm.
- Dokončovací práce: Po zatvrdnutí bylo odstraněno venkovní bednění. Vnitřní bednění se nechávalo na místě, sloužilo jako tepelná izolace a chránilo osádku od případných úlomků betonu. Následně byla vystavěná kamenná rovnanina na čelní stěny směrem k nepříteli (síla 80 cm u normální odolnosti, 100 cm u zesíleného objektu). Nakonec byl proveden zához objektu z týlové strany dle projektu, strana k nepříteli byla kryta šikmým záhozem zeminou, včetně stropu.
Kontrola kvality a zkušební kostky
V průběhu celé stavby byl na staveništích přítomen přidělený vojenský stavební dozor (VSD), který průběžně kontroloval jednotlivé kroky stavby. Bez jeho odsouhlasení a zápisu do stavebního deníku nebylo možno pokračovat. Během betonáže byly odebrány tři vzorky betonu (kostka 20x20x20 cm) stavebním dozorem pro stanovení kvality. Po 28 dnech byla provedena zkouška pevnosti a v případě dosažení nižší než požadované hodnoty byla proplácená částka přiměřeně ponížena. Průměrná cena za stavbu jednoho objektu byla cca 50 000 Kč (pro srovnání, cena osobního automobilu byla cca 14 000 Kč).
Kvalitu provedené práce si vyzkoušela při okupaci československého pohraničí německá armáda, když se neúspěšně snažila tyto objekty zničit dělostřeleckou palbou. Nepoškozené dochované objekty vykazují dnes, po 80 letech od betonáže, výborný stavebně-technický stav. To svědčí o úžasné práci tehdejších projektantů, stavitelů a stavebních dělníků.
Zápis o zhotovení zkušebních kostek obsahoval datum zhotovení, teplotu vzduchu a počasí. Jakmile VSD během betonáže řekl „teď“, musela se vyrobit z právě vyrobené betonové směsi krychle o hraně 20 cm. U opevnění těžkého se vzorky odebíraly podle toho, která část objektu se betonovala. V dokumentech se objevuje i kdo kostku vyhotovil - byli to vojáci v hodnosti četař aspirant, četař, poručík, nadporučík.
Předpis vyžadoval určitou jakost betonu. Aby byla zaručena kvalita, rozhodlo ŘOP o první podmínce - že raději bude kvalitní cement a betonářské železo - armaturu dodávat samo, úplně mimo rozpočet. Kromě kvality to mělo i finanční výhodu, protože se podařilo dohodnout pevné ceny s dodavateli. Druhou podmínkou, jak zajistit kvalitní beton, bylo použití kvalitních surovin pro výrobu betonu (tj. kameniva). Suroviny musely odpovídat požadavkům pevnostního betonu. Pokud nebyl vhodný kámen či písek v místě budování opevnění, byl firmou dovážen.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Z protokolů ze zkoušek vyplývá, že se jednalo o litou formu. Ze vzpomínek pamětníků se dovídáme o železné rozebíratelné formě. Pokud platilo, že vyjmutí kostky z formy proběhlo po 24 hodinách, musela mít firma k dispozici minimálně 3 takové formy. Provedení zkušební kostky sledoval VSD, postup popisovala tehdy platná ČSN 1093-1935.
V pokynech k betonáži bunkrů je zmíněno, že k lícům stěn (vlastně všude kolem bednění) se měla dávat jen betonová směs se štěrkem 20 - 40 mm. Například při betonování stropu se na bednění stropu měla nejdříve nanést třícentimetrová vrstva betonu, který nesměl obsahovat větší kameny. Pak se teprve dávala armatura a další vrstvy betonu, první z nich pak jen s kamenivem 20 - 40 mm. Beton se vozil od míchačky na lešení, zde se složil, aby se pak pomocí sypátek cíleně distribuoval na potřebná místa. Další obtížná místa byly rohy v bednění a různá zákoutí, jako u ozubů střílen apod. Zde se zcela jistě musela dávat jen jemná směs.
Po 24 hodinách kostka drží pohromadě, ale je jistě křehká, proto se musí velmi opatrně s kostkou manipulovat, minimálně proto, aby se neodlomily hrany (hmotnost je přes 20 kg). V pokynech je, aby se kostky 6 dní kropily. Dále měly být uloženy v uzavřeném prostoru a nějak udržovány ve vlhku k ideálnímu vyzrání betonu.
Do mírně zavadlého betonu se ostrým nástrojem provedl popis - identifikace kostky. Teoreticky by z popisu mělo být jasné, o jaký objekt jde (sbor - úsek - číslo objektu), jaké místo se zrovna při odběru kostky betonovalo, který den se provedl odběr, případně pořadí odebrané kostky. V rámci LO pořadí kostky asi nebylo důležité, neboť se stejně odebraly tři kostky a taky se provedly tři zkoušky v tlaku a jako závěrečná hodnota byl prostý průměr těchto hodnot. V některých případech za vojenskou správu byla kostka ještě podepsána inkoustovou tužkou.
| Frakce štěrku | Místo použití | Poznámky |
|---|---|---|
| 20 - 40 mm | Líce stěn, okolo bednění | Běžná směs, preferovaná pro vnější vrstvy |
| 40 - 60 mm | Hlavní objem betonu | Větší frakce, nepoužívat u líců a jemných míst |
| Jemná směs | Rohy, zákoutí, ozuby střílen, první vrstva stropu | Bez větších kamenů, pro precizní vyplnění |
Útulna na betonové pevnůstce
Architekt Jan Tyrpekl se věnuje experimentům s využitím řopíků. Jedním z nich je útulna na betonové pevnůstce poblíž rakouských hranic. Dřevostavba za padesát tisíc korun vznikla za použití minima nářadí. „Experiment měl otevřít diskuzi, jak s těmito objekty, které mají velký potenciál, lze naložit. Protože je téma využití těchto bunkrů citlivé, rozhodl jsem se pro dřevostavbu, která se dá kdykoliv odstranit,“ popisuje architekt Jan Tyrpekl.
Vertikální dřevostavba vznikla na bývalém opevnění u hranic s Rakouskem. „Do konstrukce samotného bunkru jsem zasahoval minimálně. A výběr na vertikální tvar padl kvůli krajinnému rázu. Prioritou bylo, aby útulna zapadala, co nejlépe,“ přibližuje Tyrpekl. Objekt jde postavit s minimem nářadí a bez jakékoli techniky. Jelikož byla útulna stavěna pouze za vlastní prostředky bez grantů a dotací, musela být minimalizována i cena díla a čas zhotovení.
Osud řopíků po Mnichovu a reaktivace
29. září 1938 se v Mnichově sešli zástupci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa. Bez Československa. Československo dostalo ultimátum: opustit opevnění do deseti dnů bez jeho poškození. Vojáci dostávali rozkaz odejít a nechat za sebou betonové stavby, do kterých se investovaly miliardy korun a tři roky práce. A tak se stalo, že největší obranný systém střední Evropy nikdy nestřílel. V říjnu 1938 získali Němci většinu opevnění prakticky neporušenou. Wehrmacht využil československé pevnosti k unikátnímu zpravodajskému experimentu: postupně je odstřeloval různými rážemi kanónů, aby zjistil, kolik granátů potřebuje k jejich proražení. Mnoho objektů takhle během let 1938-1940 padlo. Ti, co přežili, zůstali v krajině. V období II. světové války došlo k vytržení střílen, demontáži mříží a pancéřových dveří u mnoha objektů pro použití ve válečné výrobě.
Po válce se v 50. letech, v rámci budování obranné linie proti Západu (na Šumavě, Znojemsku, Plzeňsku), část řopíků reaktivovala - dostaly nové střílny, byly zařazeny do plánů ČSLA, vznikaly i nové bunkry stejné konstrukce. Tato „druhá vlna“ trvala až do 80. let. Reaktivace znamenala obnovu do předválečného stavu. V objektu jsou znovu osazeny střílny, které byly v období II. světové války vytržené. Tam, kde nejsou k dispozici, jsou dodány nové mřížové a pancéřové dveře. Valná většina objektů již neměla vnitřní výdřevu a ta byla nahrazena betonovou omítkou na stěnách, strop zůstává bez omítky. Posléze je celý vnitřní prostor opatřen vápenným nátěrem. Byly upraveny i lapače zplodin. Nejprve byly použity stejné zbraně a lafety jako před válkou, až od roku 1961 dochází k přezbrojení na LK UK 59L, lafetu UL1 a plechový lapač vystřelených nábojnic. Tyto zbraňové systémy zůstaly až do konce období, kdy je používala armáda.
V době studené války (jaderná hrozba) byly upraveny některé objekty proti tlakové vlně při jaderném výbuchu. Je proveden částečný ohoz zeminou z týlové strany a střílny jsou z venkovní strany dodatečně vybaveny dřevěným oplechovaným poklopem na dvou pantech pod střílnou, poklop je ovládán z vnitřní strany lankem.
Od 90. let postupně ztratily vojenský význam. Některé jsou přístupné jako muzejní expozice - například K-S 14 „U cihelny“, areál Skutina, Bouda nebo Hanička.
Pravidla pro obsluhu řopíku (dobová instrukce)
- Pozorování: Pozoruj svěřený úsek, zaznamenáš-li něco podezřelého, nahlas to hned svému veliteli a upozorni sousedy, pak nebudeš nikdy překvapen. Pozoruj též ostatní objekty.
- Zbraně: Tvou hlavní zbraní jsou kulomety, dbej, aby si uměl ovládat tyto zbraně ty i tvoje osádka - využij každé volné chvíle k zdokonalení sebe i tvých podřízených v zacházení se zbraní. Kulomety udržuj v pořádku a čistotě. Masku měj vždy připravenou.
- Noční pozorování: Aby si nebyl překvapen v noci, za mlhy a za špatného počasí, musí tví pozorovatelé jít před objekt tam, kam nevidíš, ale tak, aby nebyli ohroženi palbou ostatních sousedů (zakopat).
- Týmová práce: Pamatuj, že jeden objekt chrání druhý a dodržuj proto kázeň, aby si nezpůsobil ztráty vlastním kamarádům a aby si sousedy vždy chránil.
- Zamíření kulometů: Kulomety musí být v klidu stále zaměřeny do hlavního směru.
- Ventilace: Pamatuj, že při palbě kulometu musíš ihned uvést v činnost ventilátor, aby plyny tvořící se při střelbě neohrozily osádku.
- Maskování: Pamatuj, na zastírání objektu a střílen. Prováděj úpravu terénu tak, jak ti velitel nařídil.
- Hygiena: Udržuj v objektu čistotu. Nezapomeň, že v něm musíš vydržet a čistotou předejdeš nemocem.
- Odpočinek a strava: Rozděl službu tak, aby každý z osádky měl možnost v klidu si odpočinout. Dobu odpočinku ať věnuje spánku, aby nasbíral nové síly pro boj. Věnuj péči stravování osádky a dbej, aby každý dostal teplou stravu, popřípadě zařiď ohřátí stravy.
- Důvěra v objekt: Měj důvěru ve svůj objekt. Pamatuj, že mu dělostřelectvo neublíží. Jestliže jsi učinil všechny přípravy a zahájil včas palbu, zastavíš nepřítele a splníš svůj úkol. Objekt nesmíš v žádném případě opustit nebo vydat nepříteli. Pamatuj, že udržením objektu usnadníš ostatním kamarádům jejich úkol a že budeš jimi v případě obklíčení nepřítelem osvobozen.
tags: #betonovy #mdel #ropiku #informace