Plasticita betonu, to je velmi legrační věc… Na betonu se mi líbí, že ho mohu použít ke stavbě jasné konstrukce. Přestože beton byl znám již ve starověku, jeho masové používání je spojeno především s moderní architekturou. Jde mi především o to, jakou roli beton hrál a hraje jako nástroj vyjádření tvůrčí ideje a hledání nových architektonických forem, jako prostředek, jak stavbě vtisknout specifický charakter i s ním spojené významové obsahy.
V druhé části se pak soustředím na sledování této problematiky v oblasti sakrálních staveb, kde s dávnou tradicí spjatá funkce chrámu a modernost tohoto materiálu vytvářejí zajímavé napětí. Stavby sakrální jsou však naopak objekty, které svým posláním odkazují k tradici, mají zpřítomňovat to, co je trvalým, nadčasovým základem proměnlivého světa, a umožňovat sdílení této víry, která nás propojuje s dávnými generacemi napříč mnoha staletími.
Počátky betonové sakrální architektury
Za první sakrální stavbu postavenou z betonu (odhlédneme-li od římského Pantheonu) bývá považován unitářský kostel od Franka Lloyda Wrighta v chicagském Oak Parku, dokončený v roce 1908. Tehdejší Wrightova volba materiálu by se mohla zdát nahodilá, ve své autobiografii psal, že prvotním důvodem byl nedostatek financí a beton byl nejlevnějším řešením. Pro Wrighta ale vzájemná podmíněnost materiálu, konstrukce a formy byla důležitým principem a tento vztah lze sledovat i na této stavbě.
Z vnějšího pohledu působí kostel dojmem uzavřené pevnosti, šedý povrch z vymývaného betonu s patrnými kamínky plniva připomíná žulovou skálu a skutečně tak v dobových komentářích byl někdy i vnímán. Naproti tomu interiér je bohatě prosvětlen velkými čtvercovými otvory v rovné stropní betonové desce. Právě použití betonu umožnilo toto rovnoměrné horní osvětlení interiéru a oproti vnější monumentalitě (kostel záměrně nemá žádnou věž) tak Wright zdůraznil kostel jako místo setkávání společenství věřících.
Tabulka: Evoluce přístupu k betonu v sakrálních stavbách
| Období / Typologie | Hlavní výrazový prostředek | Příklad |
|---|---|---|
| Raná moderna | Konstrukční využití pro osvětlení | Unitářský kostel (F. L. Wright) |
| Meziválečné období | Subtilní konstrukce a světlo | Le Raincy (A. Perret) |
| Poválečný brutalismus | Tělesnost, hmota a plastičnost | Kostel v Neviges (G. Böhm) |
Moderní pojetí a odkaz betonu
V meziválečném období byl beton v sakrálních stavbách využíván již mnohem častěji. Je přitom zajímavé, jak často velmi odlišné pojetí betonové konstrukce akcentovalo různé výrazové možnosti a s nimi spojené sakrální významy. August Perret ve svém proslulém kostele na pařížském předměstí Le Raincy z roku 1923 využil železobetonové konstrukce k vytvoření subtilní krajky velkých oken, která zalévají nedělený interiér barevným světlem.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Dobový brutalismus se svým důrazem na tělesnost stavby, na tíži poutající stavbu k zemi jako by byl v přímém protikladu k tradičním představám o charakteru církevních staveb. A přesto vzniklo těchto objektů využívajících pohledový beton - ať již v plasticko-skulpturálním, nebo spíše tektonickém pojetí - poměrně mnoho. V pojetí současných sakrálních staveb, bez ohledu na jejich denominaci, se však dnes prosazuje především architektura střízlivá, nabízející místo monumentality a posvátného úžasu spíše možnost soustředěné kontemplace, vytržení z chaosu okolního světa.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
tags: #betonovy #kostel #v #chicago