Díky svým dekorativním vlastnostem, ale i vzhledem k dlouhé životnosti a snadné údržbě, reprezentuje dlažba oblíbený architektonický prvek. Pokud se jedná o podobu kuchyňských nebo koupelnových stěn, podlah či venkovních prostor jako jsou balkony a terasy, těší se dlažba velké oblibě. Dlažbou a obklady lze jako s dekoračními prvky utvářet vzhled místnosti, jsou oblíbené rovněž díky dlouhé životnosti. Dlažba dokáže opticky změnit prostor a se správně zvoleným kamenem se Vám to podaří hravě. Přírodní kámen představuje bezesporu jednu z nejelegantnějších podlahových krytin. A s trochou šikovnosti a za odborné instruktáže je možné dosáhnout úžasných výsledků i při složitějších pokládkách a rekonstrukcích.
Volba materiálu a plánování
Je jen věcí vkusu, pro jaký materiál se rozhodnete při výstavbě vašeho zahradního chodníku. Můžete si zvolit kámen, zámkovou dlažbu, betonové tvárnice nebo pokud rádi tvoříte, vyrobte si vlastní tvárnice podle vaší fantazie ať už ve tvaru otisky listů, oválné nebo různé jiné geometrické tvary.
Před pokládkou kamenné dlažby je vhodné zpracovat kladečský plán dlažby, který ušetří materiál i čas. Volným rozložením dlažby je možné získat představu o prostorovém uspořádání.
Předem si vyznačte trasu, kudy budete chodník vést, abyste měli přehled a případně se vyhnuli nevhodnému terénu. Vyznačení umíte udělat velmi jednoduše, při rovném chodníku použijte kolíky a provázek. Pokud plánujete různá zakřivení, použijte k označení například zahradní hadici.
Kromě toho by měli dva lidé pohodlně projít kolem sebe a tomu je také třeba přizpůsobit šířku chodníku. V případě, že se chodník bude využívat pro častý provoz, nezapomeňte přihlížet k tomu, zda bude dostatek prostoru mezi vchodovými dveřmi a příjezdovou cestou. Samozřejmě přihlížejte také k šířce dlaždic, abyste z nich zbytečně nemuseli řezat.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
TIP: Při vytváření podlahy platí základní pravidlo: pro velké prostory velké formáty, pro malé místnosti spíše střední formáty nebo mozaiky. Ale také zde existují výjimky.
Příprava podloží
V tomto kroku začínáte se zemními pracemi. Vyznačenou trasu si postupně vyrývejte a odstraňte veškerou trávu, plevele i kořeny rostlin. Výkop by měl být cca o 5 cm hlubší než výška použitého materiálu.
U těžších materiálů je nutné použít obrubník, u dřevěných dlaždic to není nutné, ale každopádně poskytne vám lepší stabilizaci, jelikož obrubník napomáhá dlažbu udržet na místě. U lehčích materiálů si zvolte například plastový obrubník, který je nenáročný na manipulaci a dobře se přizpůsobuje různým záhybům.
Podél celé zahradní stezky položte geogextilii. Vždy se snažte použít co nejvíce souvislý kus. Pokud je třeba použít více kusů překrývejte jejich okraje alespoň přes 20 - 30 m.
Nyní je na řadě písková vrstva, která by měla mít alespoň 5 cm. Potom písek pěkně uhlaďte. Do pískového lůžka začněte postupně ukládat dlaždice.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Pokládka dlažby
Dřevěné dlaždice mají zásuvný systém, snadno se ukládají a můžete je položit do různých tvarů. Pokud vám náhodou začnou vznikat nerovnosti, přidejte nebo odstraňte písek. Zahradní chodník z dřevěných dlaždic nevyžaduje speciální péči, stačí pokud jej budete pravidelně udržovat od nečistot.
Pokud jste se rozhodli pro chodník z jiného materiálu, základní postup je velmi podobný jako při tvorbě chodníku z dřevěných dlaždic. U kamenného chodníku si před pokládáním rozložte kameny, abyste viděli jejich tvary a rozměry a postupně ukládejte. K okraji používejte větší kameny a velikost při ukládání střídejte. U zámkové dlažby si zvolte barvu která se hodí k vašemu okolí a nezapomínejte na správný rozestup mezi jednotlivými kostkami.
Ať jste se rozhodli pro jakýkoli materiál při výstavbě chodníku, celkový dojem má působit vzdušně. Trasy cestiček mají být promyšlené a přizpůsobené vašim preferencím. Hlavně vy byste měli být spokojeni s výsledkem vaší práce.
Pokládka zámkové dlažby krok za krokem
Vydláždění parkovacích ploch, zahradních cest, vjezdů ke garáži, částí trávníku, kde chcete umístit letní posezení se stolem a zahradními křesílky, k tomu všemu se hodí zámková dlažba. Je vyrobená z lisovaného betonu a dostupná v každém hobbymarketu v různých odstínech provedení, většinou laděná šedivě.
- Připravte si podloží. Nejdříve si vytyčte na pozemku hranice, po které budete zámkovou dlažbu pokládat. Následně vykopejte do hloubky podloží. Hloubka výkopu závisí na tom, k čemu bude dlažba sloužit. Když ovšem plánujete dlažbu pouze pro pěšinky, kde se budete procházet a nebudete ji nijak zatěžovat, bohatě stačí, když vykopete 24-29 cm terénu. Ve výkopu je nutné zhutnit dno kvalitním válcováním, aby se podloží dostatečně zpevnilo. Nezapomeňte, že dno musí úplně přesně kopírovat sklon budoucí dlažby.
- Podklad pro cestu. Podklad pro cestu, po které budete jezdit automobilem, musí mít ve zhutněném stavu již zmiňovanou tloušťku 32-37 cm. Na její položení se používá štěrkodrť - drcené kamenivo s plynulou čárou zrnitosti frakce 0-32 mm nebo 0-63 mm. Zcela zásadní je právě ta plynulá čára zrnitosti (začíná od nuly), která zajistí řádné zhutnění.
- Usazení obrubníků. Jakmile je vytvořena zhutnělá podkladová vrstva, nastává okamžik, kdy je třeba vytvořit okraje pokládaných ploch, tedy usadit obrubníky. Ukládejte je do betonového lože cca do 1/3 jejich výšky, tedy do připraveného zavlhlého betonu. Následně je musíte pomocí vodováhy a provázku srovnat.
- Navrstvit jemnou drť. Ještě vás čeká poslední a velmi důležitý přípravný krok. Musíte na zhotovený zhutnělý podklad navrstvit jemnou drť (ložní vrstvu) vyznačující se zrnitostí 2-5 mm nebo 4-8 mm v tloušťce 30-40 mm. Pečlivě si ohlídejte, aby vznikl naprosto dokonale rovný povrch s rovnoměrnou hloubkou v rámci celé plochy budoucí dlažby. K docílení roviny se neobejdete bez některých pomůcek. Pořiďte si dlouhé dřevěné nebo ocelové latě o výšce 30-40 mm. POZOR: Na tuhle vrstvu už nesmíte vstupovat. Nedochází k jejímu hutnění, už jde o hotovou plochu určenou k položení zámkové dlažby. Teď už jenom opatrně stáhněte z plochy vodící lišty. Do dutin, které po nich vznikly, opatrně doplňte jemnou drť.
- Pokládání dlažby. Nyní vám už nic nebrání pustit se do zámkové dlažby pokládání dlažby. Pro dlažbu pěších cest vám budou stačit dlaždice o tloušťce 60 mm, v případě dlažby pro automobilový provoz volte tloušťku 80 mm. Při pokládání poklepejte gumovou palicí od nejnižšího místa dlaždice směrem k nejvyššímu. Spodní vrstvu pod dlažbou přitom nesmíte nijak porušit. Proto po ní nešlapejte ani ničím nepřejíždějte. Když potřebujete upravit tvar dlažby u okraje nebo třeba kolem kanalizačního poklopu, pořiďte si diamantovou pilku a proveďte přesný řez. Přesné dořezy se však zásadně dělají až nakonec, nejdříve se tedy pokládají celé prvky. TIP: Pokládku zámkové dlažby je třeba dělat ze dvou až tří palet současně, a to kvůli barevnosti (na jedné paletě mohou být jemné odchylky v odstínu).
- Vyspárování dlažby. Když už se vám povedlo bez úhony položit všechny dlaždice, zbývá úplný závěr: Vyspárovat je. Je to velice důležitý poslední krok pokládky, který zabezpečí její dlouhodobou funkčnost. Nachystejte si k tomu dostatek křemičitého písku. Měl by vykazovat zrnitost 0-4 mm. Zasypte jím pečlivě a dostatečně mezery mezi dlaždicemi. Proč musíte používat právě křemičitý písek? Vápenný a hlinitý písek představuje velké riziko, že dlažbou proroste tráva a mech, nebo se na ní vytvoří vápenný výkvět. Proto si také na pokládání dlažby a hlavně na její spárování vyberte slunné a suché dny. Také samotný písek musí být dokonale proschlý. Po vyspárování j nutné plochu dlažby zhutnit vibrační deskou opatřenou plastovým návlekem, aby nedošlo k poškození dlažby. Úprava musí proběhnout jak v příčném, tak v podélném směru. Následuje další zasypání.
Mlatové cesty
Výraz mlatové cesty je poněkud zavádějící, s tradičním mlatem na obilí dnes již dávno nemají nic společného než svůj původ a název. A hlavně mlaty na obilí zcela zmizely z našich končin. Mlatový povrch cest a pěšin má přírodní vzhled, chodí se po něm pohodlně, dobře propouští vodu, je cenově dostupný a velmi příjemný pro chůzi naboso. Zároveň představuje ideální doplněk k okolní zeleni, který si na nic nehraje, prostě do prostoru patří.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Mlatové cesty a pěšiny (resp. obecně řečeno zpevněné povrchy) jsou v Evropě budovány již od středověku. Nejprve jsme se z nich mohli těšit v zámeckých zahradách a parcích, později se z nich začaly budovat veřejné cesty. Svůj název si mlatové povrchy nejprve získaly tím, že skutečně vznikly na mlatech, kde se cepy mlátilo obilí. To bylo totiž možné mlátit jen na takovém povrchu, který umožňoval snadný sběr zrn. Lidé proto přišli na to, že když mechanicky zhutní povrch hlinitých podlah stodol, je problém vyřešen. Dnes se s mlatovými cestami setkáme nejčastěji tam, kde to všechno začalo - v zámeckých zahradách a parcích. V městském prostředí bývají v parcích upřednostňovány různé typy dlažeb, případně i asfalt, což není zrovna šťastné řešení. Obecně lze říci, že zachování mlatových cest na pozemcích s historickými památkami garantuje památková péče, stejně jako zachování různých parterů.Zajímavostí je, že první akademická zmínka o mlatových cestách pochází až z roku 1983. Tehdy se totiž začala akademická obec zajímat o kvalitu výroby mlatového povrchu. A právě od této doby se mlatové povrchy začaly uznávat jako neoddělitelné součásti ekosystému.
Mlatové cesty jsou vlastně tvořené dvěma či třemi vrstvami z přírodního a nebo umělého kameniva a hlinitopísčité půdy. Při realizacích mlatových cest se nepoužívá žádné pojivo, přípustné jsou pouze materiály zvyšující vlhkost a tedy zároveň snižující prašnost mlatových cest. Každá z vrstev se přitom realizuje zvlášť, postupně a musí být mechanicky zhutněna. Pouze díky zhutnění je mlatová cesta soudržná, kompaktní a dostatečně únosná. Mlatovou cestu přitom můžeme doplnit tzv. odvodňovací svážnicí, která zvýší její životnost (zabrání nadměrnému odnášení materiálu vlivem eroze). Po dešti se pak povrch mlatové cesty zbytečně nerozbahňuje. Důležitá je při budování mlatové cesty také svažitost terénu a jeho případné odvodnění. Ohled musíme také brát na kořeny stromů.
Před realizací mlatových povrchů je též třeba vytipovat si kamenolom podle potřebných vlastností materiálu.
Skladba mlatové cesty
Skladba mlatové cesty je tvořena několika vrstvami, které spolu pracují, aby vytvořily stabilní a odolný povrch:
- Podloží: Toto je základní vrstva, která je tvořena přirozeným terénem. Před pokládáním dalších vrstev je třeba podloží důkladně vyrovnat a zhutnit.
- Geotextilie: Na vyrovnané a zhutněné podloží se pokládá geotextilie. Tato vrstva brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny.
- Ochranná kamenná vrstva (štěrkodrť): Tato vrstva se pokládá na geotextilii v případě potřeby. Slouží jako další ochrana a základ pro další vrstvy.
- Podkladní dynamická vrstva: Tato vrstva je tvořena kamenivem a slouží jako základ pro finální vrstvu. Musí být rovněž důkladně zhutněna.
- Obrusná vrstva: Toto je finální vrstva, která je viditelná na povrchu cesty. V případě tradičních mlatových povrchů je tvořena lomovou prosívkou frakce 0-4 mm.
Postup realizace mlatové cesty
- Odebrání zeminy: Nejprve je třeba odbagrovat zeminu do potřebné hloubky, což zahrnuje svrchní vrstvu ornice a hlušinu.
- Vyrovnaní a zhutnění podloží: Povrch podloží se poté urovná a důkladně zhutní. Pokud by podloží nebylo dostatečně vyrovnané a zhutněné, mlatový povrch by se začal časem bortit, jelikož kopíruje svůj podklad.
- Položení geotextilie: Poté je třeba položit geotextilii, která brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny. V případě potřeby na ni uložíme ochrannou kamennou vrstvu, takzvanou štěrkodrť.
- Ohraničení prostoru: Zároveň se prostor budoucího povrchu ohraničuje například úzkými betonovými obrubami (použít lze i obruby kamenné, dřevěné trámy či ocelovou pásovinu). Obruby zamezí erozi sypkého materiálu a jeho vysypávání do okolní půdy.
- Zhutnění podkladní dynamické vrstvy: Poté se ukládá podkladní dynamická vrstva a ta se opět urovná a zhutní.
- Pokládání finální vrstvy: Nakonec se pokládá finální vrstva a i ta se důkladně urovná a zhutní. Tato vrchní, takzvaná obrusná vrstva, se provádí v případě tradičních mlatových povrchů z lomové prosívky frakce 0-4 mm. Vrstva by měla mít tloušťku nejlépe 4 cm.
Před realizací mlatu také nesmíme zapomenout, že je určen především k chůzi, a že je ze všech zpevněných povrchů nejméně odolný. Pokud pak neutužíme (nezhutníme) materiál dokonale, budou nám dělat vrásky na čele vrypy a eroze o to více a časem dojde k vytvoření větších nerovností.
Určitě platí, že běžné mlatové povrchy jsou určené výhradně pro pěší, jelikož mají poměrně nízkou odolnost vůči vrypům, erozi a smyku. Pomocí speciálních přídavných materiálů se však také realizují mlatové povrchy vhodné pro cyklisty, obslužnou techniku, ale i automobily, ovšem předpokládá se jen nižší frekvence pojezdu. Nosnost takových povrchů je obvykle až 7,5 tuny. Využít lze tyto povrchy i pro sportoviště, soukromé příjezdové cesty, chodníky a parkoviště. Použít se však musí materiál s výbornými regeneračními vlastnostmi a materiál udržující si vlhkost, aby povrch neprášil. Ideální je také schopnost materiálu nezadržovat vodu v zimě.
Tyto moderní materiály postupně nahrazují původní mlatové povrchy, respektive jejich kamenivo, načež eliminují některé jejich nevýhody. Nevyžadují tak častou údržbu, více odolávají všem mechanickým vlivům a vlivům počasí a nabízí různou barevnost. Původní maltové povrchy jsou velmi náročné na precizní realizaci, především pak postupné hutnění, jinak povrch prostě nevydrží. Kvůli požadavkům na konkrétní barevnost povrchu pak nemusíme hledat konkrétní kamenolom. Kámen navíc stárne a přitom postupně mění svou barvu.
Dláždění přírodním kamenem na sucho
Lidé používali přírodní kámen ke zpevnění chodníků a cest odjakživa a dobře věděli proč. Hlavní rozdíl je v tom, že u cesty čistě pro pěší (resp. Dláždění tzv. na sucho, tedy bez použití betonu nebo jiného pojiva, je výrazně jednodušší a má řadu výhod. Pokud nebudete chtít kameny vůbec opracovávat - nemusíte, každý kámen je ale malinko jiný a mezi kameny tak vzniknou automaticky o něco větší spáry/mezery, ze kterých se může během používání cesty uvolňovat drobný štěrk. Tzn. tato metoda nemusí být vhodná např. Ke dláždění na sucho je opravdu nutné použít k tomu určený materiál (např.
Pokud nahrazujete stávající chodník nebo cestu (často například ze zámkové dlažby, betonových nebo plastových zatravňovacích tvárnic), máte už plochu předem vytyčenou a nemusíte nic moc vymýšlet. Když začínáte tzv. na zelené louce, fantazii se meze nekladou. Obecně se nesnažte cestu dělat zbytečně úzkou, naopak si spíš nechte nějakou rezervu a pouvažujte o tom, jak ji budete každodenně používat. Pokud má ale cesta sloužit jako běžný chodník, měla by mít šířku 80-120 cm, tak aby po ní bylo možné jet kočárkem nebo třeba i invalidním vozíkem. Příjezdová cesta pro osobní auto by měla mít šířku 250-300 cm. Teoreticky by mohla být i o něco málo užší než těch 250 cm, ale na širší cestu se bude zkrátka pohodlněji najíždět, a navíc budete moct zastavit a vystoupit z auta v kterémkoliv jejím místě a za jakéhokoliv počasí.
Jako první krok je dobré si cestu v reálu nejprve vyzkoušet nanečisto. Cestu si provizorně označte, zatím třeba jen pomocí provázků a kolíků (ty se budou hodit i později), ale klidně můžete použít křídu, vápno nebo označovací sprej. Při testování cesty sledujte krom její šířky a směru také stoupání a profil terénu. Od určitého úhlu už bude výhodnější umístit do cesty stupeň/schod (případně i více schodů nad sebou) a zmírnit tak prudší stoupání nebo terénní nerovnost. Nezapomeňte, že cesta by měla být opravdu pohodlná.
Jakmile jste s tvarem cesty spokojení, zbývá spočítat, kolik budeme potřebovat různých frakcí štěrku a kamenné dlažby na celou plochu cesty. Nejste si jisti a potřebujete s výpočtem poradit? Hoďte plánek vaší cesty spolu s detailním zaměřením na papír a přijeďte k nám na prodejnu.
Takže cestu máme naplánovanou, zaměřenou a víme, že budeme dláždit pojezdovou cestu kamenem tzv. na sucho. Zbývá objednat samotné stavební materiály, jako je kamenná dlažba a podkladový štěrk. Pro dlažbu pokládanou na sucho se hodí nejlépe naše pojezdová dlažba / masivní obklad.
Hloubka výkopu se bude lišit podle druhu podloží a podle toho, jak moc bude budoucí cesta zatěžovaná. Pokud má vaše cesta jen pár metrů čtverečných a budujete ji v kypré půdě, asi zvládnete výkop udělat do odpovídající hloubky i ručně. Z budoucí cesty bude potřeba nějak odvádět povrchovou vodu a na to je potřeba myslet už teď na začátku, během hloubení výkopu.
Po vykopání zeminy nejprve vibrační deskou zhutněte samotnou pláň, a to ještě před vysypáním spodní hrubé vrstvy štěrku - tu bude tvořit drcené kamenivo 16-32 mm. Když už máte výkop hotový a chystáte se ho zasypat drtí, je ideální čas na položení případné drenáže pro odvod povrchové vody nebo také vedení elektřiny, vody (pozor, vodu vždy do nezámrzné hloubky min. 80 cm), odpadu, zvonku, zkrátka vedení jakýchkoliv sítí, které nemusí nutně souviset s cestou jako takovou, ale můžete využít toho, že už výkop děláte a sítě do ní uložit.
Po vysypání spodní části výkopu hrubou vrstvou štěrku vše zhutníme a nasypeme druhou, jemnější vrstvu z drtě 8-16 mm. Obrubník není úplně nezbytný, ale je určitě praktický pro oddělení budoucí pochozí vrstvy od okolní zeminy. Jako obrubník může posloužit samotná dlažba (usazením dlažby kolmo) nebo můžete použít třeba tzv. neviditelný obrubník, z recyklovaných plastů.
Teprve na takto připravené a zhutněné podloží nasypeme poslední, tzv. Cesta by nakonec měla zůstat o 1-2 cm výš než terén, aby se na ní nedržela voda a nečistoty. Je ale důležité počítat s tím, že když dláždíte kamenem na sucho a chcete, aby byl finální povrch cesty, po dejme tomu ročním používání, v relativní rovině s terénem, je nutné začít stavět min. Pokud je např. cesta ve svahu, kde celé jaro teče voda, klidně nějaký další cm navíc přidáme.
Cestu je nejlepší začít stavět od nejnižšího bodu, proti spádu vody. Profil/řez cesty je velmi důležitý - neměl by být úplně vodorovný, ale směrem ke středu mírně prohnutý nahoru, ideálně kolem 3 %. Je dobré si hned na začátku vyrobit jednoduchou pomůcku/přípravek v podobě provázku napnutého mezi dvěma kameny (nebo cihlami, zkrátka čímkoliv, co se bude dát lehce přesouvat a udrží provázek napnutý).
Každý kámen tedy nejprve položíme do štěrkového lože zhruba do místa, kde bude později napevno. Kameny, které nám tvarově úplně nesedí, je možné opatrně upravit kladívkem nebo sekáčem a kovovou paličkou. Štěrk pod každým kamenem si průběžně lopatkou upravujeme tak, aby přibližně odpovídal tvaru spodní strany kamenů, které do něj budeme pokládat. Občas se vám možná nepovede uhlídat rovinu nebo profil cesty - nic se neděje, naštěstí se dá cesta hned rozebrat, přeskládat, podsypat a opravit.
Jakmile máte celou plochu vyskládanou a uloženou (nebo nějakou větší část cesty), je dobré spáry hned vysypat a všechny kameny ještě jednou poklepat gumovou paličkou.
Dláždění přírodním kamenem na sucho vyžaduje určité znalosti, čas a trpělivost, ale ty nejdůležitější informace o tom, jak správně postavit kamennou cestu, jste už získali přečtením tohoto článku. Všechny uvedené rozměry a postupy berte s rezervou, protože je téměř vždy nutné alespoň některé parametry přizpůsobit konkrétním podmínkám.
Osazení obrubníků
Kamenné, nebo betonové obrubníky zamezí posunu dlaždic a opticky oddělí pochozí plochu od okolního prostoru. Pro betonové lože použijte třídu C 20/25 XF3 (pakliže se obrubníky budou vyskytovat v blízkosti veřejné komunikace). Použít lze i beton třídy C 12/15 s frakcí 4-8 mm (B 15), příp. beton C16/20 (B20). Betonová směs musí být zavlhlá, tj. s menším množstvím vody než obvykle - jedná se o tzv. suchý beton. Osazení obrubníku je poměrně jednoduché. Úskalím bývá pouze velká váha jednotlivých bloků.
Potřebný materiál a nářadí
- Zahradní obrubníky (betonové)
- Štěrkodrť/kamenná drť (frakce 8-16, 11-22, 16-32)
- Kolečko, lopata, zednická lžíce
- Metr
- Vodováha
- Palice s gumovou násadou
- Beton vhodné třídy/pytlovaná směs na obrubníky
Postup osazení obrubníků
Osazení obrubníků (palisády) do betonové lože. Pro zachování rovinatosti obrubníků si napněte šňůru. Osazování obrubníků je regulováno normou ČSN 73 6131. Pečlivě si ji nastudujte, naleznete v ní přesně definované míry a konstrukční detaily.
- Nejprve lopatou vykopejte příkop o rozměrech 20 x 20 cm až 20 x 30 cm (dle výšky obrubníku). Pokud plánujete položit i zámkovou dlažbu, připravte si dostatečně širokou pláň. Na každé straně chodníku kalkulujte s 20-30 cm volného prostoru pro osazení obrubníku.
- Následně vsypte podkladovou štěrkovou drť do výšky 5-10 cm. Dostatečně ji navlhčete, směs bude jinak odebírat vlhkost betonovému loži a způsobí popraskání. Před zhotovením betonového lože štěrkový podsyp řádně zhutněte.
- Zhotovte betonové lože ze suchého betonu (zavlhlé betonové směsi). Jeho výška musí být minimálně 10 cm (dané normou). Hned po uložení betonu můžete vkládat obruby. Práce jde lépe ve dvou, položený blok vždy zajistěte poklepem gumovou palicí.
- Mezi jednotlivými obrubami musí zůstat spára široká alespoň 5 mm. Ta slouží jako rezerva z důvodu tepelné roztažnosti, nikdy ji proto nebetonujte!
- Na položené obruby zednickou lžící nahoďte betonovou opěru a zkoste ji v úhlu 45 ⁰. Dosahovat by měla alespoň do poloviny kvádru. Obrubník zpevní zámkovou dlažbu a zamezí vnikání nečistot z okolních ploch.
Při osazování obrubníků se řiďte zákonnou normou. Výška betonového lože musí být alespoň 10 cm.
tags: #betonovy #chodnik #skladba #navod