Sníh, ačkoliv k zimě neodmyslitelně patří a mnohdy přináší radost, může představovat značné riziko, pokud padá ze střechy. Tato situace často ukazuje na podcenění ze strany majitele domu. Když sjíždějící pláty sněhu poškodí střechu, jedná se o nepříjemnost. Pokud ale dojde ke škodám na cizím majetku nebo dokonce zranění při dopadu sněhu na zem, může to vést k velkým problémům. Jak tomu předcházet?
Ochrana střechy před sněhem
Pokud je střecha dobře dimenzovaná a v bezvadném technickém stavu, sníh sám o sobě nepředstavuje nebezpečí. Skutečné problémy vznikají v okamžiku, kdy se vrstva sněhu na střeše dá do pohybu. Může s sebou vzít vyčnívající prvky střechy, napáchat škody v úžlabích nebo na okapech, a tím to nemusí končit.
Základní protisněhová opatření
Pro stanovení rozsahu protisněhových opatření je zásadní zařazení do sněhové oblasti, spolu se sklonem střechy. Tuto problematiku navíc podrobně rozvádějí technické normy. Základním prvkem omezujícím rizika jsou protisněhové tašky. Mají zcela jasný a nejdůležitější úkol - zabránit sněhu ležícímu na střeše, aby se v celé vrstvě a velké ploše dal do pohybu. V případě betonových střešních tašek řady Beta a Hodonka toto provedení poznáte na první pohled podle tvarovaného prstence.
Rozmístění protisněhových tašek i jejich počet jsou prací pro odborníky - projektanty. Kromě sklonu střechy a sněhové oblasti je totiž nutné řešit i detaily, jako jsou ze střechy vystupující prvky v podobě komínů, digestoří, anténních stožárů nebo odvětrání kanalizace. Posouzení situace přímo na místě je nezbytné, protože se mohou objevit okolnosti, které vyžadují dodatečné úpravy či posílení protisněhových opatření.
Časté chyby a další typy ochrany
Právě z nepochopení toho, k čemu slouží protisněhové tašky, pramení častá chyba. Tou je instalace protisněhových tašek nebo háků jen do spodní části střechy, mnohdy do jedné či dvou řad. Pohybu sněhu to nezabrání a paradoxně to může napáchat větší škodu než tam, kde opatření úplně chybí.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Druhou kategorií ochrany před sněhem a ledem jsou zábrany - protisněhové mříže, případně kulatiny. Projektovány jsou spíše pro domy ve vyšší kategorii sněhové mapy, ale uplatnění najdou i v nižších polohách. Vhodné je umístění ve směru ke komunikacím, nad balkony nebo vchodem. Zábrany by neměly být instalovány samostatně, tedy bez protisněhových tašek či háků.
Dodatečná opatření a fotovoltaické panely
Protisněhová opatření je možné provést i dodatečně na již hotové střeše. Typicky se to řeší instalací protisněhových háků. I pro ně platí stejná schémata definující četnost a rozmístění. Pokud jde o starší dům, je vhodné nechat střešní konstrukci zkontrolovat statikem. Je důležité pamatovat, že odpovědnost za bezpečný stav střechy nese majitel.
Fotovoltaické panely jsou na střechách stále častější. Jejich pořízení mění pravidla toho, jak vnímat sníh na střeše. V tomto případě žádná protisněhová opatření neexistují a ani nejsou žádoucí. Sníh z panelů prostě bude sjíždět. Je tedy potřeba řešit to, co by se mohlo při pádu sněhu stát. Univerzální doporučení není. Pečlivě je třeba zvážit, zda do toho vůbec jít. Pokud jiná možnost není, tak je vhodné panely instalovat jen do horní poloviny střechy.
Betonové bunkry: Od uchovávání sněhu po úkryty pro přežití
Koncept betonových konstrukcí má široké uplatnění, od ochranných opatření proti sněhu až po robustní úkryty. Podzemní „bunkry“ mohou sloužit pro dlouhodobé uchovávání umělého sněhu, což je klíčové pro sportovní areály.
Zásobník sněhu pro Vysočina Arenu
V Novém Městě na Moravě se plánuje stavba podzemního zásobníku sněhu u Vysočina Areny s kapacitou zhruba 60 tisíc kubíků. Tato stavba je pro další rozvoj Vysočina Areny zásadní a má umožnit získávání atraktivních závodů v biatlonu a v běhu na lyžích v prosinci, kdy je vzhledem k rozmarům počasí v Evropě menší zájem o takové akce. Zásobník připomíná betonový sarkofág, který se po naplnění sněhem uzavře poklopem. Ze všech stran jej bude izolovat 30 centimetrů široká vrstva polystyrenu, zasype se metrovou vrstvou pilin a přikryje izolační fólií.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Stavba betonového domu systémem Durisol
Při stavbě hrubé stavby domu lze zvolit stavební systém Durisol. Pro obvodové zdi je možné zvolit variantu s deskou, betonem, polystyrenem a deskou. Důvodů pro tento systém je několik: rychlá, na údržbu nenáročná stavba, která bude sloužit po mnoho let bez nutnosti větších zásahů. Tyto vlastnosti beton, polystyren a dřevoštěpkové desky splňují. Dalšími kritérii jsou tepelně izolační vlastnosti, uzavřená obálka a takřka nemožnost popraskání zdí ve spárách tvárnic. Tepelná setrvačnost betonového jádra je také významnou vlastností celého systému.
Další velice kladnou vlastností je, že když potřebujete něco pořádně upevnit, nemusíte vymýšlet složité řešení. V 99% postačí zatloukací hmoždinky do betonu, a není nutné řešit různé chemické kotvy. Tím se následující úpravy/stavba zjednoduší a zrychlí. Systém má však i své úskalí, mezi nejdiskutovanější patří vyšší pořizovací náklady proti konvenčním stavebním systémům a také často diskutované ocelové spony. Moderní systémy již využívají desky s vyfrézovanými drážkami pro usazení spon, což zvyšuje flexibilitu a možnost použití finálních povrchových úprav.
Při samotné stavbě je důležité před započetím penetrovat desku a natavit lepenku proti radonu s hliníkovou fólií. Po založení první řady jde stavba rychle. Následně dojde k zalití stropu a nosných zdí betonem. Důležité je pamatovat na detaily, například šikmé stěny musí být přesné již při lití druhého patra.
Historie betonového opevnění: Zkušební kostky a kvalita betonu
V historii československého opevnění hrála kvalita betonu klíčovou roli. Předpis vyžadoval určitou jakost betonu a ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací) se rozhodlo zajistit kvalitní cement a betonářské železo - armaturu - dodávat samo, úplně mimo rozpočet. Kromě kvality to mělo i finanční výhodu, neboť se podařilo dohodnout pevné ceny s dodavateli, které byly výhodné pro obě strany.
Druhou podmínkou pro zajištění kvalitního betonu bylo použití kvalitních surovin pro jeho výrobu. Suroviny musely odpovídat požadavkům pevnostního betonu. Pokud nebyl vhodný kámen či písek v místě budování opevnění, byl firmou dovážen. Zápisy o zhotovení zkušebních kostek uváděly jako zdroj písku například „říční labský z Kolína“, zdroj štěrku například „diorit z Dolní Hedče nebo Vítanova“, „křemenec z Dolní Moravy“, „litickou žulu“, nebo cement z Králova Dvora nebo z Maloměřic.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Výroba a testování zkušebních kostek
Písek a štěrky byly na staveništi v prkenných kójích, aby nedošlo k znečištění, cement byl uschován pod střechou. Železo bylo patrně navezeno až před betonáží. Písek, drť i kamenivo byly předem kropeny, výsledkem byla zavlhlá betonová směs. Zápis o zhotovení zkušebních kostek obsahoval ještě datum zhotovení kostky (například „11. června 1937 večer“), teplotu vzduchu a počasí. Jakmile VSD (vojenský stavební dozor) během betonáže řekl „teď“, musela se vyrobit z právě vyrobené betonové směsi kostka - krychle o hraně 20 cm.
Při betonáži těžkého opevnění, kdy se betonovalo více dní, se vzorky odebíraly podle toho, která část objektu se betonovala. U betonáže lehkého objektu byl požadavek na betonáž o délce alespoň 16ti hodin, aby bylo zajištěno dokonalé hutnění betonu. Zkušební kostky vyhotovovali vojáci v hodnosti četař aspirant, četař, poručík, nadporučík.
V poválečném zhodnocení opevnění po stránce stavebního materiálu - železobetonu - se píše, že při průkazných zkouškách na pevnosti betonu v tlaku se nemohly těžkosti a závady v zpracování betonové směsi v objektech opevnění projevit. Pro malé rozměry forem se vždy vybíral beton drobnějšího zrna, a to i z prestižních důvodů, aby byly dosaženy co nejvyšší výsledky. Podnikatel měl předepsáno dosažení pevnosti 450 kg/cm2, ale jeho vliv na jakost vyrobené směsi byl minimální, jelikož celou výrobu ovládal stavební dozor a vojenská správa dodávala i svůj cement. Nicméně, riziko srážek z ceny pro firmu za jeden kubík betonu, pokud nebude dosaženo předepsané pevnosti, se v praxi patrně neprovádělo.
Technika výroby zkušebních kostek
Z protokolů ze zkoušek vyplývá, že se jednalo o litou formu. Ze vzpomínek pamětníků se dovídáme o železné rozebíratelné formě. Pokud platilo, že vyjmutí kostky z formy proběhlo po 24 hodinách, musela mít firma k dispozici minimálně 3 takové formy. Provedení zkušební kostky sledoval VSD a postup popisovala tehdy platná ČSN 1093-1935.
Pro výrobu zkušební kostky se používá přesná rozebíratelná forma pro krychli o hraně 20 cm. Směs se pěchuje dřevěnou latí, nebo jiným dusadlem, a to v několika vrstvách, aby se směs dobře udusala a nevznikly spáry, hnízda nebo nějaký kaz z nedobře provedeného dusání na stěnách krychle. Pěchování se provádí nejvíce při stěnách formy. Důležité je dosáhnout zavlhlé směsi a kvalitního zhutnění, aby po odbednění nebyly vidět spáry a dutinky.
Frakce štěrku v kostkách se lišila od té v objektech. V pokynech k betonáži bunkrů je zmíněno, že k lícům stěn se měla dávat jen betonová směs se štěrkem 20 - 40 mm. Při betonování stropu se na bednění stropu měla nejdříve nanést třícentimetrová vrstva betonu, který nesměl obsahovat větší kameny. Pak se teprve dávala armatura a další vrstvy betonu, první z nich pak jen s kamenivem 20 - 40 mm. Je pravděpodobné, že se z míchačky odebírala jemnější směs k bednění, nebo se větší frakce vybírala ručně.
Po odbednění, které probíhá po 24 hodinách, je kostka křehká, proto se s ní musí manipulovat velmi opatrně, aby se neodlomily hrany. Kostky se měly 6 dní kropit a dále být uloženy v uzavřeném prostoru a udržovány ve vlhku k ideálnímu vyzrání betonu. Kropení ve vlhkém písku je lepší než použití pilin, které mohou zreagovat s vodou a betonem a stěnu kostky zabarvit.
Na horní ploše kostky se ostrým nástrojem provedl popis - identifikace kostky. Teoreticky by z popisu mělo být jasné, o jaký objekt jde (sbor - úsek - číslo objektu), jaké místo se zrovna při odběru kostky betonovalo, který den se provedl odběr (a tedy že v „den + 28“ bude provedena zkouška), případně pořadí odebrané kostky.
Existují však i svědectví, která ukazují na odlišné praktiky. Například na „Červenovodské příčce“ se vzorky betonu odebíraly a dělaly se zkušební kostky. Beton se napěchoval do malého bednění tak, aby kostka měla rozměry 20x20x20 cm. Potom se na ni naškrábalo číslo objektu a datum, zasypala se pilinami a nechala 12 dní zatvrdnout. Kostky se dělaly po třech, jedna se posílala na zkoušky do Brna, druhá na IV. sbor do Olomouce a třetí zůstávala u VSD. V některých případech však beton vykazoval nízké parametry při zkouškách, což vedlo k tomu, že kostky pak dělal určený zedník, který beton v kolečku upravil tak, že pevnost kostek předepsané normy bezpečně překračovala.
Podzemní bunkry pro přežití: Plánování a konstrukce
Rizika moderní civilizace rostou každým dnem, ať už jde o globální ekonomický problém, vpád skrze hranice, nukleární výbuch, terorismus nebo jiné "Velké Problémy". Být připravený a mít bezpečný úkryt je proto pro mnoho lidí prioritou.
Co je třeba zvážit při stavbě bunkru
Dobře zbudovaný podzemní bunkr by neměl budit pozornost a měl by být speciálně zkonstruovaný tak, aby poskytl ochranu před různými hrozbami. Ideálně by měl být na vašem pozemku nebo přímo pod domem ve sklepě. Jediná cesta, jak se můžete vy a celá vaše rodina vypořádat a ochránit se, je být připravený na vše, co se může stát. Podzemní bunkr je ideální lokací, jak se porvat s přírodní katastrofou (kromě potopy) nebo sociálním kolapsem. Můžete jej celý vybudovat dle svých specifik a poblíž svého domu, tak se můžete ujistit, že je vždy dobře zásobený a funkční. Také se snadno skryje, protože skoro nikdo neuvidí, co za plotem stavíte.
Při plánování stavby podzemního bunkru je třeba se zamyslet nad několika věcmi:
- Kolik lidí ve vašem bunkru bude standardně?
- Jaký je důvod existence tohoto podzemního bunkru? Před čím se zde chcete uchránit?
- Jak dlouho plánujete, že všichni v bunkru zůstanete?
Když postavíte podzemní bunkr na zahradě, je potřeba dopředu promyslet všechny detaily, jelikož jakmile se jednou postaví, tak se těžce bude něco měnit.
Vybavení a typy bunkrů
Lidé staví podzemní bunkry z různých důvodů. Někteří chtějí místo, kam jít v případě rozpadu vlády a chaosu, jiní zase přístřeší pro přečkání přírodních pohrom. Podzemní bunkry vás také mohou uchránit před jaderným spadem a před tím nejhorším z radiace. V těchto případech je konstrukce a vybavenost bunkru klíčová a kritická. Jedno z nejzákladnějších měřítek je to, kolik lidí zde budete chránit a jak dlouho musíte v bunkru zůstat. Bunkr pro 90 dní vyžaduje dost místa pro osoby a zásoby na 90 dní.
U bunkru je také nutné pamatovat na:
- Vodovodní systém s tekoucí vodou a filtraci vody.
- Filtraci vzduchu, jelikož budete pod zemí a žádné dveře nebudou otevřené.
- Přístup k čisté pitné vodě, i když máte již standardně vodu uschovanou.
- Sanitaci, včetně místa ke sprše a koupelnu.
Dále je nutné zvážit, před čím se vlastně chcete ochránit. Je to nukleární bunkr, zimní bunkr, nebo jen místo, kam se dá v případě napadení pozemku utéct? Existuje celá řada stavebních technik, které se musí zvážit pro jeden každý typ bunkru. Nukleární bunkr je zcela na vrcholu náročnosti, jelikož vyžaduje mnoho dalších mezivrstev protekčních, aby udržel radiaci od vás a zásob za každou cenu.
Lokalizace a stavební materiály
Ještě před samotnou stavbou je potřeba rozhodnout, kde přesně bude bunkr lokalizován a na jakém typu země jej stavíte. Když je hlína a půda suchá, nemusíte se obávat vody z okolí a záplav. Pokud jste ale v oblasti, kde je sníh a voda v objemu nemalém, musíte zohlednit, aby i váš nový úkryt splnil odolnost proti nim. Jinak může dojít k záplavě, propadu, setrvale bahnitému podloží a tedy ideálnímu podhoubí pro houby a bakterie.
Mnozí z lidí si staví bunkry sami, ale když chcete něco opravdu masivního, dodavatel zakázky bude asi nejlepší volba. I když většina lidí stavících si bunkr bezpochyby bude raději bez toho, aniž by to kdokoliv věděl (včetně státu), v případě, že budete stavět něco většího a přes třetí stranu, bude to bezpochyby chtít vyřídit i veškeré papíry okolo. Dokonce i tehdy, když stavíte hluboko v lesích, stále je nutné věci udělat správně, aby třeba nikdo ze sousedů neměl zbytečné otázky. Pokud vás představa nutnosti vyřizování papírů neláká, zvažte, zda pro vás nebude nejlepší řešení pořádně si vyztužit vlastní sklep v domě a proměnit ten na skryté kvazi-podzemní přístřeší. Je to nejlepší cesta, jak nenechat prakticky žádné stopy.
Nejpevnější a nejvhodnější materiály na stavbu bunkru jsou stejné materiály, z jakých máte i vy svůj dům. Jako oddělovací materiály použijte kov (drahé) a ne dřevo (podlehne dříve vlhkosti).
Nákladní kontejnery jako bunkry: Rizika
Lidé často narazí na nápad použít namísto tradiční stavby ocelový nákladní kontejner jako hlavní budovu bunkru. Celá idea je velmi přímá - zkrátka vykopete masivní díru, umístíte do ní kontejner a pak již nainstalujete vybavení. Teoreticky vynikající nápad, ale je zde nemálo problémů:
- Jediný vchod: Pouze jediný vchod ven i dovnitř, což může být problém, když potřebujete rychle zmizet a vchod je zatarasen.
- Váha hlíny: Váha hlíny nad kontejnerem může po čase způsobit propad stropu, ba dokonce zřícení.
- Voda a integrita stropu: V místech s velkým množstvím vody se ta může držet v oblasti se stropem a narušit integritu stropu ještě rychleji.
- Koroze: Kontejnery jsou náchylné na rez, speciálně pod zemí. Musíte proto promyslet, jak to ovlivní právě ten váš distribuční kontejner a jak je na tom celé jeho okolí s vlhkostí.
- Chemikálie v nástřiku: Mnoho z nich používá v nástřiku aditiva, která mohou po čase udělat váš bunkr neobyvatelným z důvodu uvolňování a přítomnosti jedovatých chemických látek.
Distribuční kontejnery nejsou navrženy na to, být pohřbeny pod vrstvou zeminy. Mnoho lidí s nimi narazilo na podobné problémy. Pokud i přesto vsadíte na podobný typ bunkru, doporučuje se takový, co má vyztužené stěny a zohledněn fakt, že v něm budou bydlet lidé.
Maskování a zabezpečení
Poté, co je váš bunkr postaven, nadešel čas jej ukrýt. Dejte nahoru rostliny anebo postavte kolnu / altán / besídku, ať sem zbytečně nelijete vodu a zdálky to vypadá na běžnou stavbu a ne bunkr. Nic by nemělo indikovat, co zde doopravdy je. Také se ujistěte, že je přímý vchod mimo vizuální linii okolí. Neuškodí ani tak nějaký zabezpečovací systém, aby vám tam někdo nevlezl omylem (soused) i schválně (zloděj).
I ten nejlepší bunkr je stále závislý na věcech zvenku: musíte odněkud brát čerstvý vzduch, odvádět odpad a musíte mít někde průduch pro generátory / místo pro doslova baterie autobaterií a dobíjet solárně / větrem. V případě silného nebo snad lokálního EMP úderu se ale váš bunkr může stát neobyvatelný, protože mu všude odejde elektřina. Postavení podzemního bunkru, to je určitě věc (kterou když uděláte správně), tak vám i vaší rodině radikálně zlepší šance na přežití v případě doslova jakýchkoliv problémů.
tags: #betonovy #bunkr #a #snih