Beton patří díky své univerzálnosti k nejpoužívanějším stavebním materiálům. Beton je kompozitní stavební materiál. Vzniká smícháním sypkého pojiva, plniva, přísad a příměsí ve vodné suspenzi, připomínající tvárnou kaši. Tento mimořádný materiál, tvořený jen ze 2 základních složek - plniva (obvykle kameniva) a pojiva (většinou cementové směsi z vody a cementu), je ceněný zejména pro svou pevnost, formu a texturu.
Historie Betonu
Jeho historie přitom sahá až do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Už kolem roku 6500 př. n. l. začali lidé v Sýrii a Jordánsku experimentovat s materiály podobnými betonu, když vytvářeli podlahy ze směsi vápence a vody. Používali jej už Římané, kteří z něj stavěli akvadukty, mola i impozantní budovy.
S hydraulickým betonem přišli už Řekové. Skutečný průlom však učinili až Římané, kteří vyvinuli hydraulický beton, jehož vlastnosti jsou srovnatelné s betonem, který používáme i dnes. Do dokonalosti ho ale dotáhli Římané. S tímto materiálem vybudovali Římané řadu slavných staveb, jako jsou Appiova silnice, Koloseum, akvadukt Pont du Gard či Pantheon. Jejich Pantheon se může pyšnit největší nevyztuženou klenbou v dějinách architektury.
Po pádu Římské říše znalost používání hydraulických pojiv na čas zmizela. Zvrat přinesla až Průmyslová revoluce znamenající významný pokrok ve výrobě cementu, základní složky betonu. V roce 1824 si nechal Joseph Aspdin patentovat tzv. Portlandský cement, který se stal základem moderního betonu. V první polovině 19. století již zaujal beton rychle výsadní postavení - využíval se především pro zakládání vodních staveb, ale výjimkou nebyly ani architektonické doplňky či menší skulptury.
Ve druhé polovině 19. století učinil významný pokrok francouzský zahradník Joseph Monier, který získal patent na železobeton. Monier přišel na to, že betonové květináče vyztužené drátěným pletivem jsou mnohem odolnější a nepraskají v mrazech, což vedlo k výraznému zlepšení jejich trvanlivosti.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Beton ve 20. a 21. Století
Ve 20. století již začal být beton neodmyslitelně spojován s modernistickou architekturou. V 70. letech se ve větším rozsahu začal používat vysokopevnostní typ HSC, jehož schopnost přijímat různé tvary a formy, spolu s jeho pevností a odolností, přilákala mnohé architekty, jako například Le Corbusiera, k experimentování s novými estetickými a funkčními možnostmi. Surový beton hrál hlavní roli v tzv. brutalistní architektuře, která byla v 60. a 70. letech 20. století symbolem modernity a pokroku.
Dnes je beton stále na přední linii stavebního průmyslu, zejména díky své univerzálnosti, trvanlivosti a relativně nízkým nákladům. Díky pokrokům ve vědeckém výzkumu a technologických inovacích se objevují stále nové varianty, které nabízejí lepší vlastnosti a širší možnosti využití - jako příklady uveďme beton samozhutnitelný, zhutněný, stříkaný, vodotěsný či vakuovaný. Poslední roky jsou velkým hitem lehká kameniva - zejména liaporbeton. Ten nachází uplatnění především v oblasti montovaných staveb.
Dnes se beton používá na výstavbu silnic, mostů, tunelů, rezidenčních a komerčních budov, ale i na výrobu funkčních a dekorativních prvků.
Druhy Betonu
Na trhu existuje nepřeberné množství betonových směsí s obrovskou variabilitou požadovaných parametrů. Druhy betonu určujeme podle různých kritérií, jako jsou např.:
- rychleschnoucí / rychletvrdnoucí beton - výhodou je blesková fixace, vhodné např.
- vysokopevnostní beton - pro extrémně namáhané stavební konstrukce (např.
- pohledový beton - oblíbený v moderní architektuře, patří sem např.
Pevnost betonu je definovaná pevnostní třídou. Dříve se pevnostní třída označovala velkým písmenem “B” a číslem podle normy normy ČSN 732400, např. beton B20. Nyní se místo ní používá norma ČSN EN 206.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Většina staveb se neobejde bez správně namíchané betonové směsi. Jako betonářský písek se používá frakce 0 - 4 mm, hrubost štěrku je různá dle požadavků od frakce 8 - 16, přes 16 - 32 až po 32 - 64 mm. Objem použité vody se liší podle požadované tekutosti výsledné směsi.
Tajemství Římského Betonu
Američtí vědci konečně odhalili, proč stavební metody a materiály antických Římanů vykazují tak vysokou trvanlivost. Římské stavby stojí i 1500 let poté, co se legionáři poroučeli z dějin, teprve nyní se ale badatelům podařilo prolomit tajemství jejich betonu. Ten se osvědčil zejména při stavbě přístavních hrází, mol a vlnolamů. Podle amerických vědců je za úspěchem neobvyklý římský recept - beton neboli umělý kámen vyráběli z vulkanického popela, vápence, mořské vody a drti z vyvřelých hornin.
Badatelé zjistili, že mořská voda reaguje v cementu s vulkanickou horninou a vytváří nové minerály, které beton dále zpevňují. Tým vědců již dříve analyzoval vzorky betonu z přístavních hrází a nalezl v nich velmi ojedinělý druh minerálu, takzvaný toberomorit hlinitý, který lze připravit jen velmi obtížně. Jenomže nyní badatelé objevili, že toberomorit se dál rozrůstal strukturou betonu a vytvářel v něm zpevňující mřížku. Zásluhu na tom měla podle nich mořská voda, která postupně rozpustila vulkanické krystaly i vyvřelé sklo a nahradila je zmíněnými minerály. Proto beton v čase zpevňoval a praskliny se samovolně zaplňovaly.
Naopak moderní beton, který chemicky vychází pouze z portlandského cementu, po zatvrdnutí už žádné změny neprodělává. „Výzkum nám otevřel radikálně nový pohled na to, jak by měl beton vznikat. Nikdy jsme si nemysleli, že korozivní procesy mohou vytvořit obohacený mineralizovaný cement a zpevnit ho pro budoucí staletí,“ píše Jacksonová. Objev je zvlášť významný pro přístavní stavby, mění však celkový pohled na moderní pojetí betonu, který je závislý na kvalitě vápence a vysokých teplotách jeho vzniku.
Beton v Moderní Architektuře
Přestože beton byl znám již ve starověku, jeho masové používání je spojeno především s moderní architekturou.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Vějíř těchto možností ukazuje, že na kahnovsky formulovanou otázku: „čím chce beton být? co je jemu vlastní forma?“ není jednoznačná odpověď.
Beton podporuje kreativitu. Jeho barva, struktura, stopy po bednění a hutnění, úprava povrchu nebo tvar konstrukce se stávají tvůrčím nástrojem architekta a přinášejí do staveb dekorativní prvek - ornament - ať už doslovný, nebo více či méně skrytý.
Příklady Moderních Betonových Staveb
Na listopadovém semináři Beton University v Praze byly k vidění mimořádně zdařilé realizace z pohledového betonu u nás i ve světě. Seminář na téma „Betony pro moderní stavby a design“ pořádá společnost Českomoravský beton, a.s. Zajímavé přednášky v rámci celodenního semináře poskytují souhrn informací o betonech, u kterých je vyžadován zejména kvalitní finální vzhled konstrukce a zároveň i funkčnost a odolnost v daném prostředí. Hlavním tématem je použití betonu jako materiálu pro vyjádření záměrů architekta či designéra (tvar, vzhled, barevnost, zpracování).
Muzeum Architektonické Kresby v Berlíně
Muzeum architektonické kresby bylo postaveno pro výstavu sbírek Nadace Sergeje Tchobana založené v roce 2009 k propagaci umění architektonické kresby. Nápadná konstrukce vyrůstá z řady typických berlínských domů. Budova muzea je čtyřpodlažní homogenní hmota s proskleným posledním podlažím. Muzeum je výjimečnou ukázkou současné architektury z hlediska konstrukce, designu a materiálu. Probarvený beton a skleněné fasády jsou plné kontrastu a vrstev.
Muzeum Historie Polských Židů ve Varšavě
Mezinárodní architektonická soutěž na Muzeum Historie polských Židů byla organizována na jaře 2005. První diskuse týkající se plánu postavit takové muzeum se odehrála před deseti lety. Zvítězil návrh "Yum Suf" od Lahdelma & Mahlamäki. Vítěz byl vyhlášen v létě roku 2005. Proces návrhu budovy pokračoval až do července 2008, kdy byla dokončena projektová dokumentace. Stavba byla zahájena v červenci 2009, dokončena byla v květnu 2013. Realizace z pohledového betonu se nachází uvnitř budovy. Betonové jsou zejména spojité vlnité plochy vytvářející hru prostoru, tvaru a světla.
Muzeum funguje jako multifunkční centrum pro výzkum a výstavy židovského dědictví, vzdělávání a kultury. Hlavní stálá expozice je umístěna pod hlavním sálem na velké výstavní ploše 5000 m2. Hlavním úkolem výstavy je představit různé fáze a formy židovské kultury od středověku po současnost - holocaust je jen jedním z témat výstavy.
Objekt se vyznačuje v složitým povrchem z betonu, hrubě členěným. Budova se skládá ze čtyř nezávislých bloků podobné velikosti. Mezi těmito bloky jsou velmi úzké prostory, ve kterých jsou vybudovány terasy. Volnými prostory proniká do interiéru světlo a vytváří tak velice charakteristickou a mystickou atmosféru a odhaluje drsné textury betonu.
Autoři se rozhodli využít vlastnosti betonu, zejména jeho izotropní povahy a tepelných vlastností, zejména tepelné setrvačnosti. Budova má dobrou akustiku díky kombinaci betonu a místních vulkanických kamenů.
tags: #betonove #stavby #historie #a #současnost