Ať už máme zahradu užitkovou či okrasnou, jaro je ideálním časem pro plánování či výstavbu. Jednou z možností je oživení zahrady vodním prvkem. Chceme-li si zpříjemnit posezení na zahradě, nebo vytvořit zákoutí s odlesky slunce na vodní hladině, pak je ideální volbou stavba jezírka.
Betonová nádrž působí na první pohled velmi robustně a dojmem, že vydrží na věky. V našich klimatických podmínkách je betonové jezírko velkou loterií a často se s ním nesetkáme. Nicméně, pokud se rozhodneme pro betonové jezírko, postup je velmi podobný jako u fóliového, jen s určitými specifiky. Stavba betonového jezírka ve srovnání s ostatními materiály je dražší a náročnější. Podklad pod betonovým jezírkem je třeba řádně připravit, aby nedošlo k pohybu podkladního materiálu a zejména v zimním období k prasklinám, které se problematicky utěsňují. Povrch betonového zahradního jezírka je nutno ošetřit penetrací a voděvzdornou barvou, případně speciální tekutou fólií. Nevýhodou mohou být dodatečné úpravy při rušení, případně rozšiřování jezírka, a beton zvykne po určité době propouštět.
Základ pro vybudování všech zahradních jezírek je stejný. Tento článek vám poskytne užitečné informace a návod, jak na to.
1. Plánování a umístění jezírka
Plánování je naprostým základem úspěšné realizace jezírka. V této fázi je třeba začít detailní analýzou pozemku. Zohledňuje se nejen samotná velikost a tvar parcely, ale také orientace vůči světovým stranám, přístup slunce během dne, stínění stromy či stavbami, typ a propustnost půdy, výskyt spodní vody, svažitost terénu, míra zavětrání a riziko splachu povrchové vody. Pečlivě se rozvažuje, zda bude jezírko využíváno čistě k rekreaci, nebo má mít i ekologický a dekorační charakter.
Jezírko je ideální budovat na co nejrovnějším terénu, ovšem pokud chceme sáhnout po betonu (třeba v kombinaci s kameny), není problém vypořádat se i s prudším svahem. Zajistěte, ať na jezírko praží slunce maximálně 6 hodin denně. Silné kořeny stromů mohou po letech fólii také poškodit. Pozor na potrubí a kabely, které by se při hloubení díry mohly poškodit. V každém případě platí, že čím je větší plocha a hloubka jezírka, tím lépe se v něm udrží biologická rovnováha. Jezírko potřebuje rovinu, jinak budete mít problém se zamaskováním vyššího břehu.
Čtěte také: Betonové jezírko - nátěr
V projektu je potřeba přesně určit, jaká bude minimální a maximální hloubka (například pro koupání obvykle minimálně 1,6-2 m, pro regenerační zónu stačí 0,3-0,6 m) a jak budou jednotlivé zóny vzájemně propojené, aby zde byla optimální cirkulace vody a aby biologická část účinně pomáhala čistit jezírko. Nedílnou součástí projektu je podrobný návrh všech technologických prvků - kde budou skimmery, dnové výpusti, sběrné šachty nebo filtrační šachta, rozvody k čerpadlům, umístění UV lamp, filtračních komor, přepadových žlabů, případně systém automatického dopouštění. Dále se přesně stanovuje konstrukce břehů: šířka a sklon břehových lavic, využití kamene, dřeva nebo štěrku, stabilizace okrajů proti sesuvu a zarůstání plevelem. V neposlední řadě se projekt zaměřuje na hospodaření s dešťovou vodou (záchyt, přepad, vsakování, akumulace) a na napojení na inženýrské sítě (přívod elektřiny, vypouštění, případný přívod vody, odvodnění).
Pokud se rozhodnete pro cirkulaci vody, čerpadlo neosazujte na úplně dno! Ohřívání spodní chladnější vody působí na jezírko nepříznivě. Do koupacího jezírka použijte čerpadlo s 12V motorem. Doporučujeme například Oase AquaMax Eco Premium 12000 / 12 V. Dražší, ale komfortnější variantou jsou čerpadla namontovaná nasucho, například v šachtě pod vodní hladinou s minimálním odstupem 2 metry. Nikdy nekombinujte bazénovou a jezírkovou technologii!
2. Vytyčení jezírka na pozemku
Vytyčení znamená převod projektu do skutečnosti, a proto je nutná maximální přesnost. Nejdřív se podle projektových výkresů v terénu stanoví tvar budoucího jezírka pomocí dřevěných kolíků, provázků popřípadě značkovacích sprejů. V praxi to znamená vytyčení všech rohů, linek oblouků, hran, budoucích břehových lavic i hloubkových zlomů. Značí se také úroveň hladiny a vytyčují se umístění všech prostupů a technologií (například šachet pro čerpadla, filtračních komor, přívodních a odvodních potrubí). Důležité je označit si i ochranné pásy pro bezpečný pohyb strojů a skladování ornice. Pomocí nivelačního přístroje se vyznačují jednotlivé výškové úrovně - pro dno koupací i regenerační zóny, mělčiny a lavice. Pokud je jezírko členitější, je vhodné si vyznačit i jednotlivé stupně a kapsy pro rostliny.
3. Výkopové práce
Výkopové práce představují fyzicky i technicky náročnou fázi. První krok je sejmutí ornice do hloubky 20-30 cm, která se skladuje zvlášť pro pozdější použití. Samotný výkop probíhá po vrstvách, zpravidla pomocí bagru, ale finální tvary a detaily je nejlepší upravit ručně. Začíná se od okrajů a mělčin směrem do středu a do hloubky. V každém kroku je nutné kontrolovat, aby svahy měly správný sklon (většinou 3:1 až 2:1 kvůli bezpečnosti), dno bylo v požadované výšce a všechny přechody mezi zónami byly plynulé a bez lavic, na kterých by mohla stát voda. Důležité je také vytvořit kapsy pro výsadbu rostlin, přechodové zóny a místa pro technologii. Pokud je podloží jílovité nebo kamenité, je nutné odstranit všechny ostré předměty, které by mohly poškodit hydroizolaci. Výkop v hlubších částech je třeba zajistit proti sesuvu svahů, případně dočasně podepřít. Půda se třídí na ornici, podorniční vrstvu (ta může být použita na zásypy) a nevyužitelný materiál, který se odváží na skládku.
Dno vykopané jámy je třeba pořádně upěchovat a poté vysypat tak vysokou vrstvou písku, o kolik jsme vykopali jámu hlubší, než je skořepina jezírka. Pro betonovaná jezírka použijeme jako podklad vrstvu štěrku, zde bude hloubka výkopu o dost větší, minimálně o 30 cm. Pro pouze fóliovaná jezírka též použijeme jako podklad písek, aby kameny fólii neprotrhly.
Čtěte také: Jak vyrobit betonové jezírko?
4. Příprava podkladu a usazení potrubí
Příprava podkladu a hutnění je zásadní pro budoucí stabilitu jezírka a ochranu izolace. Na dno i svahy výkopu se rozprostírá praný štěrk frakce 8/16 mm, jehož tloušťka (obvykle 10-15 cm, v hlubších částech i více) musí být všude stejná dle projektu. První vrstvu štěrku rozprostřete hrubě, poté ji hutněte vibrační deskou nebo pěchem. Následuje další vrstva, opět hutnit a kontrolovat rovinu a spád - ten je důležitý hlavně u dna směrem ke spodní výpusti, případně k odtokovému potrubí. V místech většího zatížení nebo ve skalnatém podloží může být potřeba použít i geotextilii pod štěrk. Štěrkové lože navíc působí jako drenážní vrstva, která zabraňuje hromadění vody pod fólií, tlumí tlak hladiny a chrání izolaci před ostrými kameny nebo pohybem půdy. Po důkladném hutnění je třeba povrch srovnat do roviny, pečlivě zamést a znovu zkontrolovat výšky podle projektu.
Usazení potrubí pro filtraci, skimmery, spodní výpusť a další technologie je krok, kde přesnost rozhoduje o budoucí spolehlivosti celého systému. V této fázi se do připraveného a zhutněného štěrkového lože ukládají všechny trubky a prostupy podle projektového schématu. Spád potrubí musí odpovídat požadavkům na samočištění (většinou 1-2 %). Všechny hlavní větve - přívod ke skimmerům, odvod ke spodním výpustem, cirkulační rozvody do filtrace i technologické šachty - musí být v přesných pozicích, protože jejich pozdější úprava je velmi obtížná. Potrubí je nutné fixovat (například štěrkem, pískem, případně prkny), aby se při betonáži či hutnění nepohnulo. Všechny prostupy je nutné utěsnit, zejména v místech, kde budou procházet hydroizolací.
5. Zhotovení základové betonové desky
Zhotovení základové betonové desky s vyztužením je další klíčový krok. Na připravené a očištěné štěrkové lože se ručně nebo strojně rozkládá železná výztuž - armovací sítě, pruty, případně kari sítě podle statického výpočtu projektu. Výztuž je nutné nadzvednout na distanční podložky (tzv. “žabky”), aby byla zapuštěná v betonu. V místech s vyšším zatížením (například pod filtrační šachtou nebo schodištěm) je potřeba výztuž zdvojit. Následně se provádí betonáž - beton se lije souvisle, hutní vibrátorem a povrch se ihned stáhne do roviny a uhladí. Všechny prostupy a kotevní prvky pro stěny, šachty a technologii musí být zabudovány už při betonáži. Po dokončení je beton nutné chránit před vysycháním (zakrýt fólií nebo pravidelně kropit), aby nedošlo ke vzniku trhlin. V chladnějším počasí je třeba zajistit ochranu před promrznutím. Vrstva betonu by měla být silná alespoň 15 cm, nejlépe více a měla by být armována kari sítí.
6. Zdění stěn a osazení průchodek
Zdění stěn nebo ztraceného bednění, osazení průchodek představuje náročnou a precizní fázi, která zásadně ovlivní nejen stabilitu, ale i vodotěsnost a životnost celé stavby. Po řádném vyzrání základové betonové desky se nejprve přeměří veškeré rozměry a výšky, aby bylo jasné, že deska odpovídá projektovým požadavkům a nejsou zde nerovnosti či nedostatky, které by bylo třeba opravit před zděním. Následně se na základovou desku klade první vrstva betonových tvárnic či ztraceného bednění. Je důležité začít v rozích a důkladně hlídat pravé úhly, protože i malá nepřesnost v této fázi se projeví v celé stavbě. Každý druhý nebo třetí řádek je vhodné vyztužit vodorovnou armaturou - výztužné pruty se ukládají do dutin tvárnic a tyto dutiny se poté zalévají betonem. Vertikální výztuž (pruty, které vycházejí ze základové desky) se napojuje na vodorovné vyztužení, čímž vzniká tuhý, monolitický celek, který odolá tlakům vody i zeminy.
Klíčovým úkolem v této fázi je osazení všech prostupů - potrubí pro skimmery, filtrační okruhy, dnové výpusti, kabelové chráničky pro elektroinstalace a další technologie. Po vystavění do požadované výšky se dokončuje horní hrana stěn tak, aby byla naprosto rovná a v jedné úrovni po celém obvodu. Tato hrana je důležitá pro pozdější uchycení viplanyl lišty a ukončení hydroizolační fólie. Betonování a zdění je ve většině případů možné zvládnout svépomocí. V případě této specializované činnosti však doporučujeme zvážit spolupráci s odborníkem.
Čtěte také: Jak postavit betonové jezírko?
Zdění vždy doporučujeme u velkých jezírek. Zděním vzniknou kolmé stěny, po kterých se nečistoty sklouznou až na dno, kde je pohltí proud přitékající vody a po vyspádovaném dně klesají k dnové vpusti nebo k čerpadlu a jsou tak odfiltrovány. Tímto způsobem docílíte dobré cirkulace vody v celém jezírku a voda je rovnoměrně promíchána. Vždy je lepší vyzdít všechny stěny. Pokud se chcete vyhnout zdění, ale nemáte příliš pevné podloží, pak je možnost celé jezírko vystěrkovat betonovým potěrem. Tento způsob se často aplikuje u jezírek, která nemají kolmé stěny, ale jsou pozvolna klesající - vytváří kaskádovitý tvar.
7. Vyhlazení povrchů pro izolaci
Vyhlazení a vyrovnání povrchů stěn a dna, odstranění nerovností je detailní a zásadní přípravou před pokládkou hydroizolace. Každý povrch je nutné zbavit zbytků betonu, ostrých hran, vystouplých kamenů nebo kapes po maltě. K tomu se používá hrubší i jemnější bruska, sekáče, případně speciální cementová stěrka, která se natahuje do souvislé vrstvy na všechny stěny i dno. Cílem je vytvořit naprosto hladký, jednolitý povrch, ve kterém nebudou žádné póry, výstupky či prohlubně, které by mohly tlačit nebo poškodit následně položenou fólii. Po zatvrdnutí stěrky se povrch zamete, případně vysaje, aby na něm nebyly ani nejmenší nečistoty, prach nebo drobné úlomky. V případě, že se objeví nerovnosti nebo nové výstupky, je nutné je znovu zabrousit nebo opravit další vrstvou stěrky.
8. Montáž kotevní lišty a pokládka geotextilie
Montáž kotevní lišty je detail, který má zásadní vliv na bezpečné a estetické zakončení fólie. Viplanyl lišta (popř. jiný typ kotevní lišty určené výrobcem fólie) se na horní hranu stěn připevňuje rovnoměrně po celém obvodu, a to pomocí nerezových vrutů nebo hmoždinek podle materiálu stěny. Každý spoj lišty se překrývá a důkladně utěsňuje, aby nevznikla žádná spára, kudy by se mohla dostat voda či nečistota pod fólii. Důležité je také provedení rohů a napojení na případné schody nebo technologické prostupy. Pokud je stěna vyšší nebo zatížená, je vhodné použít i výztužné prvky nebo doplnit lištu těsnící páskou.
Pokládka geotextilie na dno a stěny jezírka je ochranným opatřením, které významně prodlužuje životnost hydroizolace. Geotextilie se rozbalí na dno a stěny jezírka tak, aby na sebe jednotlivé pruhy navazovaly s minimálním překryvem 10 cm. V místech rohů, hran nebo prostupů se geotextilie tvaruje a případně řeže tak, aby nikde nevznikly záhyby nebo volné kapsy. Na svislých stěnách je vhodné geotextilii fixovat (například montážními sponami, lepidlem nebo přitlačením prkny), aby nesklouzla během pokládky fólie. Po celé ploše musí geotextilie dobře přiléhat a chránit fólii před tlakem štěrku, drobných kamínků a případnými nerovnostmi podkladu. Při pokládce fólie je vhodné uložit pod vrstvu písku ještě speciální geotextilii.
9. Pokládka a svařování hydroizolační fólie
Pokládka a svaření spojů je zásadní operací, od které se odvíjí vodotěsnost celého jezírka. Fólie se rozprostírá na geotextilii ve velkých pásech s překryvem minimálně 10 cm. Pásy se pokládají od nejnižšího bodu směrem nahoru, což zajišťuje, že spoje budou vždy překryté a voda po nich bude stékat dolů, nikoliv pod fólii. Každý spoj je nutné svařit horkovzdušnou pistolí nebo speciálním svářecím automatem na doporučenou teplotu i rychlost, která zajišťuje pevný a trvalý spoj. Na členitých místech, kolem prostupů nebo v rozích se fólie pečlivě dotvaruje, vícevrstvě svaří a zajišťuje speciálními manžetami či páskami dle pokynů výrobce fólie. Svařování fólie vyžaduje dlouholetou praxi a perfektní znalost chování materiálu v různých teplotách, záhybech a dalších podmínkách. Fólii pokládáme za slunného dne při teplotě alespoň 15 °C. Je třeba ji natáhnout co nejrovněji přes jámu.
Pro jezírka se prodávají speciální fólie z kaučuku, které mají životnost až 50 let, případně PVC fólie, ovšem ty mají životnost jen cca 25 až 30 let. V obou případech jde o fólie, které jsou zcela neškodné pro ryby a rostliny. Pořídit si je můžeme v metráži o šířce až 8 m, případně jako celý kus o rozměrech 20 x 20 m. Ovšem fólie lze lepit či svařovat. Tyto fólie se prodávají černé, tmavě zelené, hnědé a nebo pískované. Čím větší budujeme jezírko, tím silnější fólii potřebujeme. Na položenou fólii nasypeme štěrk či oblázky a jezírko pomalu napouštíme vodou. Ideální je zakrýt fólii zcela.
Fólie PVC 0,5mm je vhodná do jezírek o hloubce cca 1,0m. Více méně jde o velikost tlaku na dně jezírka, kterým musí fólie odolávat. Vzhledem k tomu, že vybudování jezírka je dlouhodobá investice se nedoporučuje příliš šetřit na fólii. Při rozměru jezírka 2x2x1,5m doporučujeme fólii o tloušťce 1,0mm.
10. Kontrola těsnosti a napouštění jezírka
Kontrola těsnosti izolace a prostupů je nezbytná před pokračováním na další kroky. Po dokončení svařování fólie se jezírko částečně napustí vodou (zhruba 30 až 50 cm nad nejnižší bod) a sleduje se několik dní, zda nedochází k úniku vody. Zvláštní pozornost je nutné věnovat všem spojům, prostupům a rohům, kde je riziko netěsnosti nejvyšší. Pokud se netěsnost objeví, je nutné místo ihned vysušit, očistit a znovu převařit nebo vyměnit příslušný pás fólie.
Napouštění je proces, který má zásadní význam pro stabilitu celé konstrukce a správné usazení všech vrstev. Vodu napouštějte pomalu - první den pouze do výšky cca 20-30 cm nad dno, aby se fólie, geotextilie i rostliny mohly přizpůsobit tlaku vody a nevznikaly žádné sklady, posuny nebo poškození fólie. V dalších dnech pokračujte postupným navyšováním hladiny, přičemž v každé fázi kontrolujte těsnost všech spojů, prostupů, detailů kolem technologie a napojení na lištu. Během napouštění je vhodné kontrolovat kvalitu vody, a pokud je voda znečištěná (například při napouštění ze studny), je lepší nechat jezírko několik dní “usadit” před spuštěním technologie. Po napuštění dejte čas vodě, aby zreagovala s povrchem betonu.
11. Montáž technologie
Montáž technologie a rozvodů navazuje až po úspěšné tlakové a těsnostní zkoušce. Do připravených prostupů se montují filtrační potrubí, skimmery, dnové výpusti a sací i vratné větve filtračního okruhu. Všechny spoje musí být těsné, bezpečně uchycené a vedené tak, aby umožnily snadný přístup pro servis a údržbu. Elektrické rozvody se instalují do chrániček, které účinně chrání proti vlhkosti a mechanickému poškození. Každá technologie (filtrační jednotka, UV lampa, čerpadlo) se montuje podle schématu projektu, s ohledem na bezpečnost a ergonomii. Vodu napouštějte pomalu - první den pouze do výšky cca 20-30 cm nad dno, aby se fólie, geotextilie i rostliny mohly přizpůsobit tlaku vody a nevznikaly žádné sklady, posuny nebo poškození fólie.
12. Zásyp a úprava okolí jezírka
Zásyp a úprava okolí jezírka se provádí až po dokončení všech stavebních a montážních prací. Zemina se vrství po cca 20-30 cm a každá vrstva se důkladně hutní vibrační deskou. Zásyp je nutné provádět velmi opatrně zejména v okolí potrubí, technologie a okraje fólie, aby nedošlo k jejich poškození. V místech, kde je riziko mechanického zatížení (například v blízkosti cesty nebo terasy), je vhodné použít pod zásyp geotextilii nebo ochrannou desku. Okraje fólie zamaskujeme a zároveň zatížíme kameny. Voda nesmí prosakovat do okolí! Nenechávejte fólii vyčnívat! Nakonec upravíme okraje zahradního jezírka. Především plastový okraj je dobré zakrýt kameny nebo štěrkem či oblázky. Není hezké, pokud je vidět. Na závěr může nějaký ten pěkný kamenný solitér též vykukovat z hladiny a také vypadá pěkně vysypané dno jezírka.
13. Rozdělení a výsadba zón pro rostliny
Rozdělení a výsadba zón pro rostliny je klíčovým krokem pro dosažení biologické rovnováhy, estetického vzhledu i dlouhodobé čistoty vody v jezírku. V této fázi dochází k přesnému vytvarování jednotlivých zón podle podrobného projektu - tedy oddělení regenerační části od koupací, vytvoření mělčin, lavic, kapes a stupňů různé hloubky. Regenerační zóna by měla být navržena tak, aby tvořila minimálně 30-50 % plochy jezírka, což zajistí dostatek prostoru pro osázení vhodnými druhy rostlin pro přirozenou filtraci vody. Pro výsadbu je vhodné připravit speciální kapsy nebo výsadbové koše naplněné substrátem určeným pro vodní rostliny, případně použít přírodní štěrk různé frakce podle požadavků jednotlivých druhů. Kapsy a koše se umisťují do připravených zón a lavic a je vhodné je pomocí větších kamenů nebo štěrkových valů oddělit od koupací části, aby nedocházelo k rozplavování substrátu a zároveň byla zachována čistota vody. Pokud je jezírko větší, mohou být zóny odděleny také nízkou kamennou zídkou nebo profilovaným plastovým pásem.
Výsadba vodních a pobřežních rostlin podle určených zón probíhá zpravidla do částečně napuštěného jezírka, aby kořeny rostlin nebyly delší dobu na suchu, ale zároveň bylo možné pohodlně manipulovat s výsadbou. Rostliny se sází v doporučených rozestupech a do vhodných hloubek podle druhu - mělčinové druhy do hloubky 10-30 cm, hlubokovodní až do 100 cm. Kořenový bal je vždy nutné obalit štěrkem nebo pískem, čímž se zabrání rozplavování substrátu a zamezí růstu vláknitých řas. Při výsadbě je vhodné kombinovat druhy s různým růstem (vzpřímené, plovoucí listy, lekníny, pobřežní trávy) pro dosažení co nejvyšší účinnosti přirozené filtrace a vytvoření esteticky hodnotného, přirozeně působícího pobřeží. Okrajové části osazujte druhy s nižším vzrůstem pro snadnou údržbu a bezpečný přístup k vodě.
14. Uvedení technologie do provozu
Uvedení technologie do provozu a kontrola funkčnosti se provádí až po dosažení projektované hladiny vody. Nejprve se kontroluje filtrační systém - nasávání přes skimmery, průtok přes čerpadlo, správná funkce filtračních vložek nebo zásypu v regeneračních zónách, funkce UV lampy (pokud je použita). Sledujte, zda je zajištěn správný proud vody mezi koupací a regenerační částí, zda nejsou nikde netěsnosti, úniky nebo zpětný tok vody.
15. Finální terénní úpravy
Finální terénní úpravy zahrnují estetickou úpravu břehu a těsného okolí. Pro zakrytí kapilární uzávěry použijte kameny a převislé rostliny. Kameny jsou nejoblíbenější volbou pro okolí jezírka, protože jde o dokonale ladící přírodní materiál.
16. Důležité aspekty údržby a provozu betonového jezírka
- Varování: Betonové jezírko nikdy nesmíte na zimu vypustit. Okolní tlaky směrem dovnitř vedou k borcení a praskání betonu. Pouze u větších jezírek. U kaluží takové nebezpečí není tak markantní.
- Opravy: Dodatečné úpravy jsou dosti pracné a málokdy 100% úspěšné na průsak vody. V zimním období se projeví tlak ledu do kolmějších břehů a tím i možné popraskání betonu. Oprava v jarním teplejším termínu, po vypuštění části vody. Vyschnutí a nanesení vhodného těsnícího lepidla či tmelu. Doporučuji spíš tekoucí, které bezpečně pronikne do vzniklých spár.
- Údržba: Řasa a nečistoty se dají odstranit kartáčem nebo tlakovým přístrojem. Do chemického ošetření se netlačte. Co se týče údržby, je u fóliového a betonového jezírka stejná. V první řadě je třeba odsávat vzniklý kal.
- Životnost: Je určena trvanlivostí materiálu a pečlivostí řemeslného provedení. Dá se říci, že 20 let není problém. Jen ta pracnost proložená cenou…
- Okysličování: Jezírko dokážou okysličit v první řadě vodní rostliny. Můžete udělat k jezírku malý potůček, přes který by voda protékala a okysličovala. Okysličená voda je očividně živější. Pokud nemáte u jezírka přístup do elektrické sítě, je možné využít čerpadlo se solárním panelem.
- Dno jezírka: Dno jezírka můžete pokrýt kamenivem. Volil bych kamenivo větších průměrů 8 až 15 cm z důvodu zjednodušení údržby. Pokud budete jezírko vysávat, drobné kamenivo by Vám vysavač nasával a způsobovalo by problémy.
- Dešťová voda: Dešťová voda ze střechy patří mezi nejméně kvalitní vody, které obsahují veškerý „střešní“ prach a je také znečištěna z ovzduší (kyselost apod.). Pro částečnou výměnu vody v přírodním jezírku bez filtračních prvků, aby se jezírko nezakalovalo, bychom dešťovou vodu nedoporučovali.
Tabulka: Srovnání fóliového a betonového jezírka
| Kritérium | Fóliové jezírko | Betonové jezírko |
|---|---|---|
| Náročnost stavby | Střední (lze svépomocí) | Vysoká (často vyžaduje odborníka) |
| Cena | Nižší | Vyšší |
| Životnost izolace | PVC: 25-30 let, Kaučuk (EPDM): 30-50 let | 20+ let (s rizikem prasklin) |
| Tvarová flexibilita | Vysoká (libovolné tvary) | Vysoká (libovolné tvary) |
| Chemická stabilita | Výhodnější pro ryby | Může ovlivnit pH vody (nutné nechat "usadit") |
| Dodatečné úpravy | Snadné (opravy fólie) | Obtížné a pracné |
| Zimní provoz | Může být vypuštěno | Nesní být vypuštěno (riziko praskání) |
| Údržba | Stejná jako u betonového (odsávání kalu) | Stejná jako u fóliového (odsávání kalu) |
| Vodotěsnost | Velmi dobrá při správné instalaci | Riziko průsaku po čase (ani vodní sklo nezaručí 100% těsnost) |
tags: #betonove #jezirko #rez #informace