Současná švýcarská architektura je fenomén, který ovlivnil styl esteticky náročného stavění v globálním měřítku. Zavítáte-li do Švýcarska, doslova zakopáváte o působivé unikáty autorů jako Märkli, Zumthor, Olgiati, Caminada nebo Snozzi.
Beton jako charakteristický materiál
Beton je pro švýcarskou architekturu snad ještě charakterističtější než dřevo. Obliba dvou zdánlivě tak odlišných materiálů má ve Švýcarsku své opodstatnění. Architekti často využívají místní písek či jiné příměsi, čímž beton získává lokální, krajově specifickou podobu. Betonové stavební technologie jsou zde velmi propracované, včetně řešení izolací, ale i povrchů, barev či detailů.
Goetheanum: Expresionistický betonový gigant
Patnáct kilometrů od Basileje najdete velkolepou betonovou stavbu a množství podivuhodných budov, které jaksi neuznávají pravé úhly. Kromě náhodných turistů sem míří hlavně příznivci antroposofie - učení o významu mýtů, které proslavil filozof Rudolf Steiner.
Takzvané Goetheanum, betonový gigant uprostřed malebné krajiny, je hlavním sídlem celosvětově rozvětvené Antroposofické společnosti a její Vysoké školy pro duchovní vědu. Jméno odkazuje k Johannu Wolfgangu von Goethovi, který inspiroval Rudolfa Steinera k publikování většiny jeho vědeckých prací a knih. Ty pak tvoří základ celé antroposofické filozofie. Nejspíš znáte waldorfské školství, biodynamické zemědělství nebo třeba značku kosmetiky Welleda… To všechno má prapůvod právě tady.
První a původní Goetheanum tu vzniklo už v letech 1913-1919 a původně mělo hostit pravidelné letní divadelní slavnosti Antroposofické společnosti. Velmi záhy se stalo střediskem malé osady lidí hledajících duchovní naplnění, kteří se tady, v Dornachu, shromažďovali kolem Rudolfa Steinera. Bohužel - anebo bohudík - padlo za oběť žhářství o silvestrovské noci v roce 1922.
Čtěte také: Recenze betonových domů v České republice
Konstrukce nového objektu představuje novátorské pojetí betonu v architektuře. Budova je kompletně postavena z litého betonu. Oblé stěny, které obtéká schodiště, důmyslně umístěná okna a prosklené části dveří, které dovnitř pouštějí až překvapivé množství světla. Ačkoliv byl projekt dokončen až po smrti jeho autora Rudolfa Steinera, je konstruován přesně podle jeho plánů. O novém Goetheanu se dá mluvit jako o vrcholu expresionistické architektury 20. století. Má vyjadřovat myšlenku lidské kreativity napojenou na přirozenou tvůrčí sílu přírody. Budova je volně přístupná a často hostí umělce z celého světa, kteří tu pořádají výstavy.
Casa Abitare: Luxusní betonové sídlo
Nedaleko švýcarské Basileje se v malebném údolí rozprostírá předměstí Füllinsdorf. Zde se nachází osobitý, jednoduše řešený dům ve formě dvou kubusů, které jsou do sebe lehce zapuštěné. Stavba stojí na pozemku o velikosti 600 m² a její skelet je zhotoven z pohledového betonu. Budovu charakterizují rozsáhlé prosklené plochy. Okna i terasa směřují na jihozápad, odkud je možné dohlédnout až k obzoru, kde se rozpínají vrcholky německého Schwarzwaldu. Zakrývají je vnější, elektricky ovládané rolety, vyrobené ze šedivého plátna. Ty tlumí sluneční paprsky, a pomáhají tak vytvořit příjemné klima uvnitř budovy.
Majitel Toto Sparato pojmenoval svůj domov Casa Abitare (Dům Abitare). Investor totiž provozuje vlastní obchod Abitare s luxusním designovým nábytkem, s nímž vybavil i interiér svého betonového sídla. Toto Spataro je zároveň autorem celkové koncepce stavby. Všechny návrhy vznikly na jeho psacím stole a pracovníci společnosti Birrer Bauunternehmung AG je pak překreslili do podrobných technických plánů.
Betonová stodola: Reinterpretace venkovské architektury
V krajině, kde jsou svahy kopců poseté pastvinami a hospodářskými staveními, se jedna stodola navíc ztratí. Záměrem klienta ale v tomto případě nebylo vystavět obyčejnou stodolu, ale místo k trvalému obývání, dům. Typologií stodoly je tedy objekt inspirován jen vně, svými tvary a dřevěným pláštěm. Něco jiného už je, že tenhle plášť kryje dům z betonu. Novostavba ctí historický kontext a venkovskou zástavbu v oblasti tím, že se jim snaží připodobnit.
Šeď betonu a jeho drsná textura vnáší do domu dojem jakési vnější nedokončenosti. O to víc tu ale vyniknou prvky nábytku a navenek skromného, byť funkčního zařízení. Dřevěné okenice jsou posuvné, usazené v kolejnicích. Fasáda domu je ze dřeva lazurovaného smrku, typickém pro zdejší stodoly, a v podobném duchu se pak nese i šikmá střecha, s taškovou krytinou.
Čtěte také: Stavba betonových domů Plzeň - reference
Interiér si přichystal pro návštěvníka nejedno překvapení. Tenhle švýcarský dům se betonu rozhodně nebojí. A hrubých omítek též ne. Podlahy, stěny, schodiště, stropy, vnitřní balkon. To vše tu spájí surový šedivý materiál s výraznou texturou. Odkryté betonové desky pro podlahu a speciální omítka pokrývající stěny zajišťují syrový, jakoby nedokončený dojem. Jinak v celém interiéru jsou použity dva různé materiály s podobným účinkem - beton a hrubá omítka - přičemž oba dosahují stejně expresivního efektu.
Dům má netradičně řešení plán místností, protože reaguje na topografii místa. Místo toho je přízemí uspořádáno do řady úrovní v různých výškách tak, aby kopírovalo stávající svah. Ložnice, koupelny, šatny jsou tu „uloženy“ jako uzavřené objemy, naskládané na sebe. Toto stohování vytváří skulpturální interiér, který posilují ony hrubé vnitřní povrchy. Rodinný dům se nebojí jít za vyhraněnou volbou materiálů, jimiž pak reinterpretuje jednoduchý, nezdobený charakter tradiční stodoly.
Významní švýcarští architekti a jejich betonové realizace
Peter Märkli: Sochařský přístup k betonu
Antickou a středomořskou architekturou je inspirován další z „betonových“ architektů - Peter Märkli. Soustředí se především na formu, kterou chápe spíše sochařsky, jde mu o dojem, pocit, jaký stavba vyvolává. Spolupracuje se sochařem Hansem Josephsonem, a kdekoli je to možné, doplní svou architekturu jeho sochami. Lidé k vzájemné komunikaci potřebují jazyk, který nemusí být jen mluvený, ale také psaný nebo neverbální. Poselství dokáží sdělovat i němě stojící stavby. Švýcarský architekt Peter Märkli za čtyři desítky let soustředěné práce vytvořil bezčasý jazyk rozvíjející archetypy.
Märkli studoval architekturu v letech 1972 až 1977 na curyšské technice ETH. Daleko hlubší stopu v něm zanechaly rozhovory s dnes trochu zapomenutým architektem Rudolfem Olgiatim, s nímž ho seznámil jeho středoškolský učitel fyziky. Olgiati vyvinul v polovině 20. století vlastní syntézu tradičního způsobu stavění a moderny. Kombinoval staré stavební části s novými prvky a nekompromisně překládal tradiční formy do současného jazyka. Používal pojmy jako „vizuální věcnost“ a „vizuální logika“ nebo „řeč materiálů“. Získané poznatky mu posloužily k tezi, že existuje nadčasový přirozený smysl pro estetické spojitosti: „Krása je hodnotou pro naši duši.“
Za všechny doporučujeme dvojici Märkliho raných domů v Azmoos a netypické Muzeum nadace La Congiunta v Giornicu.
Čtěte také: Betonová architektura
Muzeum nadace La Congiunta v Giornicu
Muzeum leží na odlehlém místě nad řekou, vede k němu jen úzká polní cesta, klíče si může kdokoli zdarma půjčit ve vesnické hospodě. Dlouhý a úzký objekt tvoří tři obdélníky stejné šířky, ale rozdílné výšky a délky. Vystaveno je v něm několik desítek plastik Hanse Josephsona, jimž budova tvoří jakousi betonovou skořápku, přístřešek - žádné instalace, osvětlení, větrání či izolace, jen zdi bez oken, podlaha a strop, kterým přichází do interiéru světlo. Nejsou sem zavedeny ani ty nejzákladnější sítě jako elektřina nebo voda. Jedná se o dutou betonovou skořápku pro vystavování bronzových soch. V dnešním roztěkaném světě multimediálních institucí nabízí La Congiunta prostory jasného zaměření, které se vymykají trendu zábavního výstavnictví. Strohé prostory propůjčují dílu navíc něco, co přesahuje prosté vystavení uměleckého díla. Galerie odolává vnějším tlakům, nepotřebuje žádný ruch ani žádný provoz a s nimi související pohodlí, parkoviště, vstupné a ostrahu.
Školní komplex Im Birch v Curychu-Oerlikon (2004)
Z Märkliho aktuální tvorby je vedle rozsáhlých obytných souborů v okolí Curychu potřeba zmínit školní komplex Im Birch (2004) v bývalé průmyslové oblasti Curych-Oerlikon, kde se za vnějším přísným rastrem z betonových prefabrikátů ukrývají velkorysé výukové a společné prostory s vysokými stropy.
Evropské sídlo Synthes v Solothurnu (2012)
Dalšího osvíceného klienta Märkli našel u společnosti Synthes, pro kterou navrhl v Solothurnu hlavní evropské sídlo (2012). Tato 168 m dlouhá a 22 m vysoká budova pro 900 zaměstnanců výrobce lékařských implantátů se nachází v bývalém vojenském areálu na břehu řeky Aara naproti historickému jádru. Za předsazenými železobetonovými sloupy podepírajícími střechu je ukryta čtyřpodlažní budova s fasádou z prefabrikovaných dílů se zvýrazněním míst styku sloupů a překladů. Kombinace betonových prvků s jurským vápencem přiznává konstrukční systém a současně naplňuje umělecké ambice.
Valerio Olgiati: Minimalistická krása betonu
Jak odlišné je vnímání betonu ve Švýcarsku od českého, dokazují obyvatelé horské vesničky Paspels, kteří si pro řešení nové školní budovy vybrali projekt architekta Valeria Olgiatiho. Budova s velkými pásovými okny byla postavena v roce 1999 a se starou školou ji spojuje podzemní chodba. Krásná ukázka jednoduché, a přesto sofistikované švýcarské betonové „krabice“. Vstupní hala, schodiště, sociální zařízení - všude šedý pohledový beton, včetně podlahy a detailů, například zábradlí či lavice u okna, dokonce i dveře jsou vsazeny přímo do betonových stěn.
Gion A. Caminada: Architektura a komunita
„Člověk musí být součástí komunity, aby mohl vytvořit něco nového,“ říká o své soustavné aktivitě v rodné vesnici Vrin, která v mnohém přesahuje tradičně chápanou roli architekta, Gion A. Caminada. V tom se i přes řadu zásadních rozdílů podobá svému o generaci staršímu kolegovi Luigimu Snozzimu, jedné z legend švýcarské architektury a urbanismu.
Luigi Snozzi: Urbanismus a beton
Když byl Snozzi koncem 70. let vyzván, aby pro vesnici Monte Carasso navrhl základní školu, od základu změnil schválený územní plán obce a postupně také celou její tvář i charakter. Bývalý klášter přestavěl na školu a do jejího okolí soustředil další důležité instituce. Vzniklo přirozené centrum, které vesnici doposud chybělo. Následovalo vytvoření podmínek pro další rozvoj obce, určení několika opěrných bodů. Směr budoucí ulice Snozzi naznačil tím, že v její ose postavil dům a na druhém konci tělocvičnu. Snozzi se pokusil definovat základní pravidla rozvoje vesnice. Tím nejdůležitějším bylo, že jakýkoli zásah musí zohledňovat strukturu místa a podřídit se jí. V Monte Carassu platí ještě jedno důležité pravidlo. Když se objeví dobrý projekt, který nelze kvůli nějakému pravidlu realizovat, je potřeba toto pravidlo změnit. Luigi Snozzi se věnuje rozvoji Monte Carassa již více než čtvrt století, kromě celkové koncepce je i autorem celé řady domů, pozval sem řadu architektů a po několika letech se do vsi i sám přestěhoval. Monte Carasso stále roste, přibývá obyvatel i domů.
Ateliér 5: Kolonie Halen a modernistický sen
Zcela jiným příkladem architektury, která spoluurčuje fungující společenství, je obytná kolonie Halen, která vznikla na přelomu 50. a 60. let nedaleko Bernu. Halen je prvním projektem Ateliéru 5, který v roce 1955 založilo pět mladých architektů. Čtyři z nich byli v té době zaměstnáni v kanceláři Hanse Brechbühlera, který ve 30. letech pracoval pro Le Corbusiera.
Kolonii tvoří 79 obytných jednotek, třípodlažních řadových domků s dvorkem a malou zahrádkou. Beton časem získal vlídnější tvář, budovy obrostly popínavými rostlinami, na střechách roste tráva a rumištní byliny. Vnitřní uspořádání je maximálně jednoduché a ekonomické, ani v menším ze dvou typů (šířka čtyři a pět metrů) se necítíme stísněně. To podporují i terasy v obou nadzemních patrech a přímý vstup do zahrady z hlavního obytného prostoru v přízemí. V Halenu je jasně vymezen soukromý a veřejný prostor, sousedé si vzájemně nevidí na terasy ani do zahrádek, vyřešena je i zvuková izolace. Naproti tomu mají společnou náves, obchod, garáže a venkovní plavecký bazén. Halen podle všeho velmi dobře funguje i jako miniaturní polis, obyvatelé se setkávají a společně pořádají řadu akcí. Halen bude pro leckoho skutečným zjevením, zhmotněným modernistickým snem o kolektivním bydlení, které zároveň splňuje představy menší středostavovské rodiny.
Dřevěné konstrukce a jejich spojení s betonem
Historii propracovaných dřevěných konstrukcí můžeme sledovat nejen na starých vesnických domech a stodolách. Ukázkou současné dřevěné architektury je budova dřevařské školy v Bielu od kanceláře Meilly-Peter. Centrální vstupní hala čtyřpatrové, téměř sto metrů dlouhé budovy je z přepjatého betonu, výukové části po obou stranách jádra tvoří samonosné dřevěné konstrukce. Pro inspiraci studentů dřevařské technologie jsou v učebnách všechny konstrukce i spoje zčásti odkryté. Architekti počítají i se stárnutím budovy. Dřevěné prvky na zvlášť namáhaných místech fasády, například okenní parapety, jsou snadno vyměnitelné.
Na východě Švýcarska nedaleko Svatého Mořice leží nenápadné městečko Samedan. Právě na rozhraní historického jádra a volnější vesnické struktury vyrostl před 13 lety pod taktovkou místního ateliéru Mierta & Kurt Lazzarini Architekten bytový komplex Giardin, pro nějž se zmiňovaná nesourodost okolní zástavby stala hlavním východiskem. Komplex se skládá z dvojice rodinných domů a jednoho pětipodlažního bytového domu, které vzájemně propojuje společná podnož podzemních garáží. Rodinné domy jsou pojaty jako jednoduché kvádry s plochou střechou, vyšší bytový dům je naproti tomu zakončen střechou šikmou, která směle a bez jakéhokoliv patosu reaguje na okolní sedlové střechy a štíty starších domů. Hladké stěny všech objektů pak člení pouze různě velká a nepravidelně umístěná okna nabízející obyvatelům domu panoramatické výhledy do krajiny.
Celý objekt komplexu Giardin postrádá jakoukoliv omítku - nosnou konstrukci i fasádu tvoří beton. Pomocí jeho probarvování, mísení různých konzistencí lišících se například velikostí použitého kameniva a postupného vrstvení tak i díky jedinému materiálu tento kompaktní objekt působí dojmem členitosti, který hmotě překvapivě pomáhá ubrat na její jinak masivnosti.
Údolí Valais ve Švýcarsku je nezapomenutelné pro svou výjimečnou krásu. „Bydlení na takovémto výjimečném místě si žádá i odpovídající, stejně krásnou architekturu, která by krásy přírody doplňovala a nenarušovala.“ V působivé krajině krásného švýcarského venkova postavilo KONTIO, ve spolupráci s architektem Jeanem-Michelem Martignonim a jeho klientem Arnaudem Gilletem, působivý, moderní dům. Arnaud a jeho žena se shodli na jednoduchém minimalistickém domě, který sestává ze dvou propojených částí. Tato technologie nahrává minimalismu a umožňuje soustředit se na podstatu dřevěného materiálu.
Architek Jean-Michel Martignoni, v návaznosti na přání Arnauda a Helene, s radostí využíval neomezené možnosti kombinací dřevěných trámů s jinými stavebními prvky jako je třeba ocel, kámen, sklo, beton či lakované povrchy. Vnitřní prostory domu nechali manželé zařídit v jednoduchém, elegantním stylu. Nevšední dům, navržený Jeanem-Michelem Martignonim, vyniká svou podstatou, tedy dřevěným materiálem, zasazením do okolní krajiny a moderním, neotřelým vzhledem bez zbytečných zdobných prvků. Dřevěné domy můžou být nízkoenergetické. Finské dřevostavby jsou vysoce funkční a trvanlivé, jejich konstrukce odolávají zkouškám času a dřevěné domy se tak stávají součástí krajiny.
| Architekt/Ateliér | Projekt | Rok realizace | Popis materiálu | Specifika |
|---|---|---|---|---|
| Rudolf Steiner | Goetheanum | 1928 (první), po 1922 (druhé) | Litý beton | Expresionistická, oblé stěny, důmyslná okna, bez pravých úhlů |
| Toto Spataro (koncepce) | Casa Abitare | Neuvedeno | Pohledový beton | Dva kubusy, rozsáhlé prosklené plochy, luxusní interiér |
| Neznámý | Betonová stodola | Neuvedeno | Beton, lazurovaný smrk | Inspirace stodolou, dřevěný plášť, surový betonový interiér, terénní adaptace |
| Peter Märkli | Muzeum La Congiunta | 1992 | Strohý beton | Tři obdélníky, bez sítí, skořápka pro sochy Hanse Josephsona |
| Peter Märkli | Školní komplex Im Birch | 2004 | Betonové prefabrikáty | Přísný vnější rastr, velkorysé výukové prostory |
| Peter Märkli | Evropské sídlo Synthes | 2012 | Železobeton, prefabrikované díly, jurský vápenec | Předsazené sloupy, fasáda zvýrazňující konstrukci |
| Valerio Olgiati | Školní budova v Paspels | 1999 | Šedý pohledový beton | Minimalistická "krabice", velká pásová okna, podzemní chodba |
| Ateliér 5 | Obytná kolonie Halen | Konec 50. - začátek 60. let | Beton, popínavé rostliny, tráva na střechách | 79 řadových domků, kolektivní bydlení, jasné vymezení soukromého/veřejného prostoru |
| Mierta & Kurt Lazzarini Architekten | Bytový komplex Giardin | Před 13 lety (od data zdroje) | Probarvený beton | Terasovité uspořádání, spojení tradice a moderny, fasáda z vrstveného betonu |
| Jean-Michel Martignoni (KONTIO) | Moderní dům ve Valais | Neuvedeno | Dřevo (severská borovice), ocel, kámen, sklo, beton | Minimalistický design, dvě propojené části, zdravé životní klima |
tags: #betonove #domy #svycarsko #informace