Při vkládání betonářské výztuže do bednění hraje klíčovou roli její přesné osazení. Pro dosažení trvanlivé a kvalitní betonové konstrukce je klíčové dodržet správné postupy a použít vhodné materiály. Jednou z klíčových komponent, která zaručuje stabilitu a správné usazení výztuže v betonu, jsou distanční prvky. Při armování betonových konstrukcí tedy představují distanční prvky jeden z klíčových komponentů a zajišťují dlouhou životnost a pevnost konstrukce. Distanční prvky také chrání ocel před korozí. Právě koroze bývá častým důvodem poškození železobetonových konstrukcí.
Co je to krycí vrstva betonu?
Výztuž musí být při betonáži vždy bezpodmínečně celá obalena betonovou směsí, aby bylo dosaženo dobré soudržnosti mezi výztuží a betonem, a tím zaručeno jejich vzájemné spolupůsobení. Toto obalení betonem se odborně nazývá krycí vrstva betonu (zkráceně krytí), značí se písmenem c jako „cover“ a její tloušťku určuje na základě přesného výpočtu obvykle statik. Dle definice se tedy krytí rovná vzdálenosti povrchu drátu výztuže od nejbližšího povrchu betonového prvku - desky, stěny, sloupu apod. Na stavbě je nutno tuto hodnotu krytí v rámci přípustných tolerancí (obvykle +/- 5mm) bezpodmínečně dodržet.
Jak docílit předepsaného krytí?
Předepsané krytí se na stavbě zajistí pomocí různých distančních prvků. Distanční prvky najdeme u nejrůznějších typů staveb, jako jsou budovy, mosty, tunely, silnice, přehradní nádrže, elektrárny atd. Zjednodušeně řečeno, distanční prvek zajišťuje, aby betonová výztuž měla po celé své ploše či délce konstrukce stejnou tloušťku krycí vrstvy betonu. Na trhu jich existuje celá řada a dají se dělit podle různých hledisek (dle materiálu, tvaru, způsobu použití apod.).
Dělení distančních prvků dle materiálu
- Plastové distančníky: jsou nejlevnější a jsou vhodné např. pro docílení krycí vrstvy spodní vrstvy výztuže stropních desek tam, kde nejsou žádné požadavky na pohledovou kvalitu. Po vytvrdnutí desky a odstranění bednění zůstanou na líci desky distanční prvky částečně viditelné. Pokud je na desce navržena omítka stropu či se instaluje sádrokartonový podhled, ničemu to nevadí. Plastové prvky se používají také např. do sloupů či stěn, které se následně omítají. Na hlavní svislou výztuž se nasazují plastové distanční kroužky, tzv. sluníčka, které zajišťují potřebnou krycí vrstvu k povrchu stěny či sloupu.
- Betonové distančníky: Pro pohledové povrchy je ovšem vhodnější použít betonové distanční prvky, které se po zalití betonovou směsí stanou homogenní součástí desky a ve výsledku nejsou viditelné. Betonové distančníky se dají vyrobit přímo na stavbě, ale většinou se kupují jako hotový výrobek. Tyto prvky se používají také do voděodolných železobetonových konstrukcí, tzv. bílých van.
- Ocelové distanční prvky: bývají ze všech variant sice nejdražší, ale v místech, kde nám jde o vyšší pevnost distančního prvku, jsou nenahraditelné. Používají se zejména jako distanční prvky mezi dolní a horní vrstvou výztuže v deskách, ale i jinde. Ocelové distance se vyznačují mimořádnou odolností, proto se využívají hlavně u složitějších konstrukcí, kde je nezbytná maximální pevnost a nekompromisní stabilita výztuže. Ocelové distanční prvky mohou mít různou délku, hmotnost a provedení. Klíčovými ve stavebnictví jsou kovové distanční prvky typu D a distanční prvky typu S (UTH).
Dělení dle způsobu podepření
- Bodové: Příkladem bodového prvku je betonové distanční tělísko (koupené od výrobce či vyrobené na stavbě), plastová stolička či kruhový distanční prvek, tzv. sluníčko.
- Liniové: Mezi liniové prvky může zařadit např. plastové distanční lišty či hadovce.
- Plošné: Plošné distanční prvky se skládají z několika liniových lišt poskládaných dohromady, např. do radiálního tvaru.
Ocelové distanční prvky typu D a S
Distanční prvky typu D jsou navrženy tak, aby poskytovaly stabilní a pevnou oporu pro vodorovnou výztuž, např. v podlahových deskách nebo stropních konstrukcích. Vyznačují se jednou horní a dvěma spodními pásnicemi spojenými diagonálními prvky. Jejich plochá základna zajišťuje dobrou stabilitu na bednění. Distanční prvky typu S se vyznačují svým charakteristickým zakřiveným tvarem připomínajícím písmeno „S“. Tento typ distancí slouží k vymezení roztečí mezi roxory nebo betonářskou ocelí. Hlavním účelem distančních prvků typu S (UTH) je udržet požadovanou tloušťku betonové krycí vrstvy mezi výztuží a bedněním, a tím zajistit ochranu výztuže a její správné uložení v betonovém prvku.
Volba konkrétního typu distančních prvků závisí na požadavcích daného projektanta nebo stavbyvedoucícho.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Výhody použití ocelových hadovců
Místo dříve běžně používaných ohýbaných „koziček“ (či „kozlíků“) vyrobených ohýbáním betonářské výztuže raději volíme použití ocelových hadovců. Jedná se o liniový distanční prvek svařený z ocelových drátů ve formě žebříčků nebo s diagonální vlnou celkové délky 2m. Hadovec je po délce několikrát půdorysně prohnutý, což zajišťuje jeho vysokou stabilitu a nenáročnou ukládku s méně úvazky. Ve srovnání s pokládkou klasických koziček je produktivita u hadovců cca 3-4x vyšší. Hadovce se vyrábějí pro distanci od 3 cm do 55 cm, vzdálenost ukládání se pohybuje dle profilu podpírané výztuže od 0,5m do 0,8m.
Kritéria pro výběr distančních prvků
Při výběru distančních prvků je třeba zohlednit několik faktorů:
- Požadované betonové krytí dle DIN 1045-1.
- Zatížení distančních prvků hmotností výztuže a dodatečné zatížení např. při betonáži, při ukládání sítí a volné výztuže.
- Průměr a polohu výztuže - stěna/strop.
- Druh výztuže - prutová výztuž nebo sítě.
- Způsob připevnění - bez drátu, s drátem, s ocelovou nebo plastovou svorkou.
- Vnější vlivy působící na beton, např.
Označení distančních prvků dle směrnice DBV
Distanční prvky zkoušené dle Směrnice DBV jsou opatřeny následujícím označením: DBV - c - L2/F/T/A/D
Tyto údaje znamenají:
- DBV - tento distanční prvek splňuje požadavky těchto směrnic
- c - Tloušťka betonového krytí cv mm
- L - Výkonová třída L1 nebo L2 (L1 = žádné zvýšené požadavky na nosnost a stabilitu vůči převržení, L2 = zvýšené požadavky)
- F - Na zvýšenou mrazuvzdornost
- T - Na vhodnost pro konstrukční díly, které jsou vystaveny teplotnímu namáhání
- A - Na vysokou odolnost proti pronikání vody a odolnost proti chemikáliím a chloridům v expoziční třídě XA, XD a XS
- D - Na dovolený průměr oceli (pouze event.)
Důležité aspekty při ukládání distančních prvků
- U tenkých nosných prutů je nutné při betonáži pamatovat na jejich průhyb.
- U těžké výztuže je nutno věnovat pozornost velikosti tlakového zatížení jednotlivých distančních prvků.
- Rozteč při ukládání se řídí v prvé řadě podle možného průhybu za maximálního zatížení, např. při chůzi po výztuži zvláště při betonáži.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
tags: #betonové #distanční #podložky #druhy #a #použití