Vyberte stránku

Strop není jen strop. Je to nosný prvek stavby, který ovlivňuje nejen stabilitu, ale i akustiku, požární bezpečnost nebo tepelnou izolaci. Dobře navržená stropní konstrukce dokáže šetřit energii, odhlučnit patro od patra nebo skrýt technické instalace. Stropní konstrukce hraje zásadní roli nejen ve statice, ale i v celkovém komfortu bydlení - a samozřejmě i v rozpočtu. Každý strop musí být dostatečně únosný.

Dřevěné stropy a jejich vlastnosti

Dřevěné stropy mají na našem území silnou tradici. První trámové a fošnové stropní konstrukce můžeme najít už na stavbách z počátku 11. století a pak v každém dalším historickém období s různými obměnami systémů. Dřevěné stropy představovaly osvědčené řešení pro každý druh stavby, ať už se jednalo o reprezentační prostory nebo hospodářská stavení. Jde o materiál, který navíc vykazuje dobré tepelněizolační vlastnosti a výborně akumuluje tepelnou energii, jež díky nízké tepelné vodivosti dřeva jen velmi pomalu uniká z hmoty ven. Materiál pro jejich výrobu byl vždy snadno dostupný a velmi trvanlivý. Dřevěné stropy také plnily význam jakési „druhé střechy“ a dodávaly lidem pocit domova a bezpečí. Jejich výroba se učila v řemeslných dílnách od významných tuzemských i zahraničních mistrů nebo se dělila z otce na syna. Ke znovuobjevení dřevěných stropů došlo po vzoru skandinávských a amerických států na konci 20. století. Investoři i architekti se v rámci nového úsporného a ekologického myšlení vrátili k jejich největším výhodám: malé plošné hmotnosti, jednoduché technologii výroby a možnosti zajistit dobrou tepelnou a akustickou izolaci. Nenáročnými úpravami lze navíc zajistit požární odolnost stropní konstrukce až do REI 120 minut! Dřevěné trámové stropy se nejčastěji dostávají do centra pozornosti realizačních firem při rekonstrukcích podlah ve starší zástavbě.

Typy dřevěných stropů

Dřevěné stropy se dělí na dvě skupiny: stropy deskové a stropy nosníkové. Deskové (nebo také povalové) jsou tvořeny trámy, na sraz kladenými vedle sebe a spojenými klínky nebo skobami. Vytvoří tak spolupůsobící desku, která zatěžuje stěnu ve všech místech podepření. Nosníkové stropy se skládají z nosníků (lepený nosník, příhradový nosník, trám), které jsou vzájemně odsazeny a se shora zaklopeny záklopem. Nosníky zatěžují stěny lokálně v místě uložení do zdiva (kapsa). Trámové stropy najdeme ve starých domech, ale i novostavbách. Klasikou mezi dřevěnými stropy jsou jednoznačně ty trámové. Jejich konstrukci tvoří stropní trámy neboli stropnice, pravidelně umístěné v osobě vzdálenosti nejčastěji 0,9 až 1,2 m. Vůbec nejstarším typem stropu, jehož vznik se datuje až do středověku, je pak povalový strop. Tento typ stropních konstrukcí je oblíbený právě u rodinných domů, protože se dá zrealizovat i bez zdvihacích mechanismů. Dalším typem je trámový strop s násypem a omítaným podhledem, jehož nosnou částí jsou dřevěné trámy (neboli stropnice). Ty jsou opatřeny prkenným záklopem se škvárovým zásypem, do kterého se ukládají takzvané dřevěné polštáře (nejčastěji kolmo na trámy). Do nich se již přibíjejí vybraná podlahová prkna. Alternativou je fošnový strop, jenž je z hlediska spotřeby řeziva úsporný. Fošny se kladou nastojato a ukládají do kapes ve zdivu nebo v železobetonovém věnci. Proti vybočení do strany se následně zajišťují v každém poli křížovými rozpěrami z latí. Shora se pak do fošen přibíjí záklop, který tak napomáhá udržet stabilitu konstrukce. Ve všech případech se jedná o sendvičové konstrukce, které se ještě doplňují dalšími materiály: izolanty, deskami, zásypy.

Zásypy v dřevěných stropech

Zásypy se už od dob renesance používaly v konstrukci k ochraně spalných částí stropu a k tlumení zvuku. Zásyp musel být vždy suchý a čistý - ideálně pražený. Pražením se odstranily zárodky plísní a rostlinné nebo živočišní příměsi. V historických stavbách proto můžeme najít hrubozrnný písek, vápenný rum nebo cihelnou a škvárovou suť. Výjimkou není ani říčné kamenivo, hlína nebo stavební odpad. Pokud je původní zásyp soudržný, nedrolí se, neobsahuje velké předměty, nebo naopak vzduchové bubliny a je suchý, je možno ho ve skladbě ponechat. Slouží jako cenné přitížení, které bychom po jeho odejmutí museli do podlahy vrátit, aby se dosáhly potřebné hodnoty kročejové neprůzvučnosti.

Betonová podlaha na trámovém stropě

Zvažujete-li betonovou podlahu v podkroví, je to řešení, které může přinést mnoho výhod, zejména co se týče podlahového topení a vyrovnání nerovností. Mnoho lidí se obává vlhkosti, ale moderní technologie betonu a správná aplikace eliminují většinu těchto rizik. Je důležité si uvědomit, že betonová podlaha na trámovém stropě je tzv. "těžká plovoucí podlaha", což znamená, že by neměla být nikde zasekávaná a měla by být oddělena od stěn dilatačními pásy a od podkladu igelitem na polystyrenu.

Čtěte také: Složení betonu

Výhody betonové podlahy s podlahovým topením

Podlahové topení je velmi efektivní a komfortní řešení, které je ideální pro betonové podlahy. Beton dobře akumuluje teplo a rovnoměrně ho předává do místnosti. Navíc betonová podlaha dokáže vyrovnat i značné nerovnosti stropu, což by u suchých systémů vyžadovalo náročné a drahé vyrovnání.

Nevýhody a úvahy o hmotnosti

I když betonová podlaha nabízí mnoho výhod, je třeba zvážit její hmotnost. Trámy musí být dostatečně masivní a strop musí být staticky únosný pro dodatečné zatížení. V případě stávajících trámových stropů je proto doporučeno provést hloubkové sondy a konzultovat stav se statikem, který posoudí únosnost konstrukce a navrhne případná ztužení. Trámy o šířce 20 cm, výšce 23 cm a rozteči 78 cm s rozpětím 3,3 m, na nichž jsou položeny 3 cm silné fošny prošroubované vruty, mohou nést 6 cm silný beton s podlahovým topením. Nicméně je důležité provést statický výpočet pro konkrétní zatížení.

Alternativy betonové podlahy

Pokud se obáváte hmotnosti klasického betonu, existují i lehčí alternativy:

  • Anhydritová litá podlaha: Je o mnoho lehčí než beton, má lepší izolační vlastnosti a je pevnější. Není potřeba armatur. Anhydrit je samonivelační, což usnadňuje aplikaci. Vzhledem k malé metráži ale nemusí být pro firmy rentabilní.
  • Ekostyrenbeton: Jedná se o lehčený beton, do kterého se přimíchává speciálně upravená drť pěnového polystyrenu. Ekostyrenbeton je až 12x lehčí než klasický beton, rychle tuhne, má až 30x lepší tepelně-izolační vlastnosti, je netříštivý, nesnadno hořlavý, odolává hlodavcům a plísním, je hygienicky i ekologicky nezávadný. Používá se pro rekonstrukce a půdní vestavby, pro vytvoření spádové vrstvy ploché střechy, jako výplňová tepelně izolační vrstva pro stropy, terasy a podlahy a to především na všechny vodorovné konstrukce. Využití najde všude, kde potřebujeme vyrovnat jakoukoli nerovnost a přitom nezatížit konstrukci domu. Ekostyrenbeton se míchá s vodou, cementem a pískem. Podkladem pro Ekostyrenbeton mohou být prkna či dřevěné desky uložené na trámy shora a opatřené impregnačním nátěrem, ale i beton, keramika a ocelové plechy. Pro zvýšení únosnosti Ekostyrenbetonu je vhodné použít armaturu, nejlépe svařované (kari) sítě při objemové hmotnosti Ekostyrenbetonu 900kg/m3. Armaturu uložíme ve spodní třetině až jedné polovině tloušťky vrstvy, výšku fixujeme podložkami.
  • Suchá skladba s OSB deskami: Dvouvrstvý lepený a šroubovaný sendvič z OSB desek je efektivní řešení pro rekonstrukce, zejména pokud chcete minimalizovat zatížení stropu. Pro lepší tlumení vibrací lze pod OSB desky použít podlahový polystyren.

Izolace a akustika

Kromě tepelné izolace je pro trámové stropy klíčová i zvuková izolace. Pro dosažení dobrých akustických vlastností se doporučuje vystřídat těžké a lehké vrstvy. Na trámovém stropě by se mělo začít vrstvou těžkou, která je položena přímo na záklopu, například podlahová voština nebo desky Silentio. Tyto desky přinášejí nezbytných 36 kg/m², které pohltí nežádoucí chvění od kročejového hluku. Na ní můžeme položit měkkou vrstvu v podobě desky s porézní nebo vláknitou strukturou, která je zvukově pohltivá, jedná se zejména o minerální, fleecové nebo dřevovláknité izolace, tzv. kročejové izolace. Na kročejovou izolaci by měla přijít už pouze roznášecí vrstva - v podobě pevné desky, která je zároveň ohybově měkká a neodráží zvuk zpátky do místnosti. Proto se používají sádrovláknité podlahové prvky - už z výroby slepené a sesponkované dvě desky 10 mm nebo 12,5 mm.

Tabulka: Orientační srovnání vybraných stropních konstrukcí

Typ stropní konstrukce Výhody Nevýhody Cena za m² (Kč, orientačně)
Monolitický betonový strop Vysoká únosnost, tuhost, nehořlavost, libovolné otvory, žádné trhliny, univerzálnost. Nízký tepelný odpor, pracná instalace, vysoká hmotnost, dlouhá doba schnutí. 2 500
Keramický strop Snadná instalace bez zdvihacích mechanismů, dobré tepelněizolační vlastnosti, požární odolnost, práce s vlhkostí. Může vyžadovat betonovou zálivku. Není uvedeno
Dřevěný trámový strop (s úpravou) Malá plošná hmotnost, jednoduchá technologie, dobrá tepelná a akustická izolace, požární odolnost (až REI 120 minut s úpravou). Vyžaduje pečlivý návrh izolace, může pružinovat, riziko "efektu bubnu" při špatné akustické úpravě. Není uvedeno
Anhydritová litá podlaha Lehčí než beton, lepší izolační vlastnosti, pevnější, samonivelační, bez armatur. Vyšší vlhkost během tuhnutí, delší doba schnutí, nemusí být rentabilní pro malé plochy. 300
Ekostyrenbeton Až 12x lehčí než beton, rychlé tuhnutí, až 30x lepší tepelněizolační vlastnosti, odolnost proti hlodavcům a plísním. Vyšší náklady na materiál než u klasického betonu. Není uvedeno

Doporučení pro rekonstrukci podlahy na trámovém stropě

  1. Hloubkové sondy: Nechte si udělat hloubkové sondy, abyste se dozvěděli, z jakých vrstev se váš strop skládá. Zajímá vás hlavně tloušťka a kvalita trámů, jejich dutiny a podhledu. Zkontrolujte, jak je nosný trám založen v obvodové zdi.
  2. Konzultace se statikem: Podlahu by měl vidět také statik - ten určí, jestli jsou všechny složky stropu nosné a funkční (trámy i záklop), jakým způsobem jsou napojeny na ostatní konstrukce a jestli jsou dimenzovány pro nové zatížení. Statik také navrhne jak nedostatky napravit, jak případně konstrukci ztužit.
  3. Volba materiálu: Suché konstrukce mají u rekonstrukcí trámových stropů obecně přednost před cementovými potěry a potěry na bázi síranu vápenatého, jejichž vlhkost může poškodit stávající historické prvky.
  4. Zásypy a přitížení: Pokud je původní zásyp soudržný a suchý, je možno ho ve skladbě ponechat. Slouží jako cenné přitížení pro kročejovou neprůzvučnost a eliminaci průhybů.
  5. Účel prostoru: Zvažte, k čemu bude prostor sloužit (např. knihovna, akvárium, koupelna s bezbariérovou sprchou, typ podlahové krytiny). Tyto faktory ovlivní návrh skladby.
  6. Kvalitní systémové řešení: Slovo „Ideální“ by mělo reprezentovat: odzkoušené, spolehlivé, systémové, a samozřejmě s dobrým poměrem cena/výkon. Pozorně sledujte doporučení jednotlivých výrobců, protože kombinace různých výrobků a systémů s ohledem pouze na cenu se zde nevyplácí.
  7. Akustická skladba: Z akustického hlediska se doporučuje vystřídat těžkou a lehkou vrstvu, aby byly pohlceny všechny zvukové vlny procházející konstrukcí.
  8. Vyrovnání nerovností: Pro vyrovnání nerovností do 100 mm se doporučuje vyrovnávací podsyp. Pro větší nerovnosti nebo komplikované instalace je vhodný rychlotuhnoucí podsyp.
  9. Okrajový izolační pásek: Okrajový izolační pásek musí oddilatovat všechny nové vrstvy podlahy, od záklopu až po nášlapnou vrstvu.

Čtěte také: Betonová dlažba Brož

Čtěte také: Půjčovna pil na beton – vyplatí se?

tags: #beton #mezi #tramy #informace

Oblíbené příspěvky: