Vstup do 20. století v Americe byl poznamenán bytovou krizí, kdy mnoho pracujících nemělo kde bydlet. Naštěstí se objevil vizionář Thomas Alva Edison (1847-1931), který hledal řešení. S vidinou zářného úspěchu koupil cementárnu v Portlandu a do roku 1907 se stal pátým největším producentem cementu na světě. Jeho plán byl geniálně jednoduchý: stavět betonové domy.
Edisonův sen o dostupném bydlení
Edisonovy domy měly být určeny pro rodiny s nízkým příjmem. Jednolitý proud cementu se postaral nejen o obvodové zdi a plochy, ale také o každou vnitřní strukturu, a dokonce i o nábytek, včetně betonových postelí. Forma se naplnila masou betonu. „Šest dní si sedá a schne, sedmý den se může rodina nastěhovat,“ vysvětloval Edison. Jeho cílem bylo stavět domy za rekordní čas, za minimum peněz a bez nutnosti kvanta dělníků.
Kromě nezničitelnosti měly nové domy také vypadat k světu. V prvních návrzích se počítalo s dvoupatrovými budovami pro dvě rodiny s pilíři, arkýři a garnýžemi - vše z betonu. Dělníci však jeho nadšení nesdíleli, neboť nebyli schopni dostat beton do správné konzistence. Taková rezidence pak mohla vážit kolem 225 tun a na nestálém podloží se snadno propadala do země. V roce 1917 Edison nabídl 11 betonových domů k prodeji za třetinu ceny průměrného domu.
Wendell Burnette a pouštní architektura v Arizoně
V této části si představíme práci amerického architekta Wendella Burnetta, který se narodil v roce 1962 v Nashville v Tennessee a specializuje se na rodinné domy pro americkou klientelu. Po vyučení se vypravil na toulky a na vzdělávací cestu po Evropě, USA a Mexiku. Po dvou letech zakotvil v nadaci pro mladé architekty Frank Loyd Wright Foundation v Taliesin West v Arizoně (Frank Loyd Wright, 1867 - 1959, byl zakladatelem moderní americké architektury a jedním z nejvýznamnějších světových architektů) a poté strávil jedenáct let v renomovaném studiu William P Bruder Architects. V roce 1996 se osamostatnil a založil vlastní studio Wendell Burnette Architects.
Architektův vlastní dům z roku 1996
Jeho první samostatný projekt a realizace byl rodinný dům, který architekt postavil pro sebe a svou rodinu. Tato stavba z roku 1996 je velmi zajímavá a je inspirována typickou krajinou Arizony - skalnatopísčitou pouští a prérií, ve shodě s jeho ženou Debrou, která se zabývá ekologií, funkcí a designem terénu.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Konstrukce domu je tvořena neomítnutými bloky nosných zdí z pórobetonu, které ční až do výše dvou podlaží. Připomínají monolitické skalní bloky trčící z písčitého podloží klasické arizonské pouště. Fasáda je tvořena velkými prosklenými plochami. Výškové rozdíly mezi polosuterénem, přízemím a poschodím, a vůbec všechny terénní výškové rozdíly jsou vyrovnávány systémem velkých kovových schodnicových ploch, tvořících zajímavou kompozici, která plynule přechází do okolí domu. Dům velice dobře zapadá do terénu. Ačkoliv je na jeho stavbu použit víceméně dost syrový industriální materiál, jako železo, pórobeton bez omítek a chybí dřevo, nepůsobí nepatřičně a přesně vystihuje ducha krajiny. Pozemky na okraji arizonské pouště jsou levné, pozemek je velký a sousedů málo, a tak si můžete dovolit i luxus velkých prosklených ploch ve fasádě, které jsou proti jižnímu slunci cloněny pórobetonovými bloky nosných zdí. Sám Burnette o svém domě říká, že je to vlastně interiér zavěšený ve skalnatém terénu, kaňon vytvořený člověkem.
Rezidence rodiny Schallových (1999)
V roce 1999 vznikl rovněž v Arizoně dům z produkce Wendell Burnette Architects, a to rezidence rodiny Schallových. Na skalnatém a suchém pozemku tyčícím se nad velkoměstem Phoenix vznikl dům inspirovaný architekturou Maroka a Alžíru, kde jsou ostatně podobné podnební podmínky. Burnette uzavřel vnitřek domu do masivní monolitické zdi, perforované jen nejnutnějšími stavebními otvory - vchod/vjezd, okna. Zeď chrání dům nejen před sluncem, ale i před ruchem silnice vedoucí okolo. Použil opět neomítnutý pórobeton, omítnutá je jen fasáda vnitrobloku a vnitřních zdí domu.
Centrem domu je bazén a malé atrium, které stejně jako ve stinných marockých domech vytváří oázu klidu a chladu. Také při koncepci okenních otvorů myslel Burnette na okolní krajinu. K neobvykle protáhlému horizontálnímu tvaru okna přiměl architekta tvar dlouhého horského hřebenu na protějším horizontu. A právě jen v tomto okně jej můžete pozorovat v celé jeho dlouhé kráse. Na domech Wendella Burnetta lze najít mnoho malých okouzlujících detailů, na které přijdete během jejich návštěvy. Na jeho práci je důležité, že žádný materiál a ani tvar není umístěn kvůli trendu, ale z prosté nutnosti či logiky stavby a místa.
Zabezpečené betonové domy v Americe
Za posledních pět let vzrostly výdaje za zabezpečení amerických domácností několikanásobně. Majitelé nemovitostí žádají důmyslnější a důmyslnější zařízení, která znají z filmů. Uplatňují se technologie dříve využívané pouze armádou či policií. Zabezpečení domů už nefunguje jen kvůli zlodějům. Američtí architekti dnes nejlépe uspějí s inzerátem: „Navrhnu dům-pevnost.“
Arizonská firma Creative Home Engineering se specializuje na stavbu skrytých dveří v knihovnách, šatnách nebo jen nenápadně ve stěně. Už třicet let pak staví tajné místnosti v amerických domácnostech společnost American Saferoom Door Company. Bezpečnostní dveře, jimiž neprojde kulka, jsou při stavbě nového sídla téměř standardem. Elektromagnetické zámky a infračervené kamery snímající pohyb kolem nemovitosti na kilometry daleko jsou jen zlomkem bezpečnostních opatření, za něž rodiny utrácejí statisíce dolarů.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Dům-pevnost Ala V. Corbiho
Pravděpodobně nejbezpečnější dům v Americe obývá architekt, stavitel a milionář Al V. Corbi se svou rodinou. Její obyvatelé se dovnitř dostanou bez klíče na základě toho, že bezpečnostní systém vyhodnotí, že jde opravdu o členy rodiny. V podzemním bunkru jsou chráněni proti nukleárnímu či chemickému zamoření a dům vydrží i to nejhorší zemětřesení. Zásoby vody, léků a jídla má celá rodina minimálně na půl roku a nechybí jí vlastní zdroj energie. Proti nezvaným návštěvníkům může dům použít účinnou zbraň - postříká je pepřovým sprejem. Poslední únikovou cestu má pak majitel připravenou vzduchem. Na střeše domu je heliport a ve smlouvě s místní malou leteckou společností stojí, že na zavolání přiletí helikoptéra dopravit celou rodinu do bezpečí. Pro Corbiho je dům zároveň reklamou na jeho společnost, která postaví podobnou pevnost komukoli na objednávku.
Přestavěná raketová sila
Někdy však stačí jen využít místo, které se osvědčilo v minulosti a nemusíte kvůli své bezpečnosti sahat až tak hluboko do kapsy. Příkladem je stavba v Adirondack State Park ve státě New York, která vyrostla za studené války a nedávno se prodávala za 1,75 milionu dolarů. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že tato lesní chata je nějak nestandardně zabezpečená. Jenže nejde o nadzemní část domu, nýbrž o 214 metrů čtverečních v podzemí. Původně šlo o odpalovací zařízení raket dlouhého doletu, které bylo přebudováno na dvouložnicový byt s třímetrovými stropy a simulací denního světla. O jeho bezpečnosti tak není pochyb. K bydlení je možné využít i bývalé devítipatrové raketové silo.
Inovativní zabezpečení ve světě
Opravdu zajímavý architektonický kousek se podařil vybudovat na předměstí Varšavy podle návrhu architekta Roberta Konieczného. Dům může vypadat jako typická moderní novostavba s prosklenými plochami a přístupem na zahradu. Ale pouze v případě, že je „otevřeno“. Stačí zmáčknout tlačítko a posuvné stěny dům změní v nedobytný betonový kvádr. Automaticky se též zatáhne lávka, která vede ke krytému bazénu. Do takto uzavřené pevnosti se údajně nedostane nikdo a nic, a to dokonce ani radioaktivita.
Polští architekti zřejmě mají postapo sci-fi rádi, neboť se podobnými stavbami zabývá i další z nich - Hugon Kowalski. Betonová monstra, která navrhl, rozhodně žádné ceny za krásu nenasbírají, za bezpečnost však určitě, a ta se počítá! Například při projektu House on the Beach se inspiroval tvarem betonových vlnolamů a jeho trojramenné bunkry, které jsou při přílivu zaplavovány částečně vodou, přežijí i tsunami či invazi mimozemšťanů.
Světové rekordy v objemu: Boeingova továrna v Everettu
Objemem největší zastřešenou budovou světa je komplex výrobních hal ve washingtonském Everett. Ta největší budova světa je čistě architektonicky docela nezajímavou krabicí. Areál výrobního zařízení se nachází po obou stranách státní silnice č. 526, a v současnosti zahrnuje na 400 hektarů oplocených ploch. Za víceřadými ploty a velmi přísnou ostrahou se pak nachází na dvě stovky budov, dílenských hal, výrobních a montážních linek a skladišť.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Při hodnocení rekordu je třeba rozlišovat, kdy se bavíme o celé té ohromné fabrice, a kdy o rekordní největší hale světa. Právě to téměř komplexní překrytí dělá z Výrobního závodu Everett objemem největší zastřešený objekt na světě. V Everett přitom dávají dohromady stroje Boeing 747, 767, 777 a 787. Dohromady tu na šesti výrobních linkách „maká“ třicet tisíc zaměstnanců v trojsměnném provozu. Brány závodu, dá-li se to tak říct (hotové stroje odtud neodjíždí, ale odlétají), prozatím opustilo pět tisícovek letadel.
Největší výrobní hala
Masivní výrobní hala se může pyšnit tím, že má svou vlastní svébytnou požární stanici nebo šestadvacet obřích posuvných kolejnicových jeřábů. Dostanete se do ní (mimo jiné) šesticí hangárových dveří, které jsou pětadvacet metrů vysoké a otevřít se dají na 102 metrů. V různých přirovnáních se zmiňuje, že je tak velká, že by se do ní vešly všechny americké zábavní parky Disneyland, potažmo pětasedmdesát stadionů na americký fotbal. Je to prostě rekordní stavba se vším všudy.
Následující tabulka porovnává některé parametry továrny Boeing v Everettu:
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Celková plocha areálu | 400 hektarů |
| Počet budov | cca 200 |
| Zastřešená užitná plocha | 398 000 m² |
| Zastřešený objem | 13,8 milionu m³ |
| Počet zaměstnanců | 30 000 |
| Modely letadel | Boeing 747, 767, 777, 787 |
| Počet výrobních linek | 6 |
| Počet vyrobených letadel | přes 5 000 |
České přípravy na "Velký Průser"
Není třeba spoléhat jen na vizionářské (a zároveň velmi drahé) architekty. S tím, jak se připravit na postapokalyptické období nejen co se týká bydlení, vás dopodrobna seznámí např. na českých stránkách postapo.cz. Avšak nezapomeňte schraňovat cenné informace včas. Obáváme se totiž, že po konci světa už nebude přístup na internet. Zde můžete najít podrobný návod, jak si vybudovat kryt, v němž přežijete období po jakékoli katastrofě či válce, i když zrovna nedisponujete prostředky jako američtí či polští miliardáři. Co tedy tvůrci stránek a postapokalyptičtí nadšenci radí?
Dejme slovo přímo jim a ocitujme kousek z jejich stránek. Jen pro informaci - případnou katastrofu nazývají Velkým Průserem a počítají s tím, že jste si jako správně paranoidní čekatelé konce světa vybudovali základnu na vlastní chatě:
„Skrýš Hlavní je dejme tomu ve vzdálenosti dvou kilometrů od vaší Chatky nebo místa, kde plánujete trávit svůj nový život. Schováte v ní velké zásoby jídla (kroupy, konzervy, sušené maso, sůl, koření, čaj, kávu, sladkosti), kvalitní alkohol, zásoby léků, obvazů a dezinfekčních prostředků, zbraně a náboje, mýdlo, ocelové dráty, nástroje a další lahůdky. To už je na vás. Proč nestačí mít vše rovnou v Chatce? Protože v Chatce budou další zásoby, které vám musí bez problémů vystačit na pár měsíců. Skrýš Hlavní bude sloužit jako nouzové řešení, pokud Velký Průser bude skutečně VELKÝ a budete muset ve svém úkrytu pobývat delší dobu. Věci z něj se také dají použít jako platidla v novém světě. V Chatce pak bude totéž co ve Skrýši Hlavní, plus kvalitní radiostanice, zbraně a náboje, všemožné nástroje, kvalitní nádobí, funkční pec na dřevo, sněžnice, dalekohled atd. A také to nejdůležitější! KNIHOVNA, ve které budou stovky knih o kovářství, sedlářství, oděvnictví a obuvnictví atd.“
Tolik pár moudrých rad pro ty, kteří neoplývají miliony korun na účtu, přesto se hodlají připravovat na nejhorší.
Záhadný Maják u Ptyče
Jistě jste v médiích zaznamenali něco o záhadné stavbě - tzv. Majáku, který se tyčí u osady Ptyč na Plzeňsku. Teorií, o co jde, bylo sepsáno mnoho. Exmanželka miliardáře Pavla Tykače Daniela Kuchtová tam údajně měla stavět jakési ezoterické centrum. Psalo se rovněž o dálkově ovládaných kulometech i vlastní elektrárně. Architekt Igor Kovačevič z Centra pro středoevropskou architekturu v Praze v březnu Blesku sdělil: „Jedná se o megalomanskou stavbu, která těžko může být přístupná veřejnosti. I přesto bych zatím vybetonovanou část přirovnal spíše k atomovému krytu, jaký známe pod hotelem Jalta na Václavském náměstí, než k místu, kde se dá žít.“
Investor dnes nemluví ani o ezoterickém centru, ani o bunkru, kde se chystá přečkat apokalypsu, nýbrž o depozitáři pro VIP klientelu, hotelu, rezidenčním bydlení a jízdárně. Přiznává, že budova odolá pádu dopravního letounu, orkánu i extrémním venkovním teplotám. Daniela Kuchtová, jež si tu měla stavět svou ezoterickou skrýš, o stavbě mluví z pozice jednatelky investora, kterým je společnost Stébla: „Jde o depozitář, jenž je ve středoevropském prostoru naprosto ojedinělý.“ I když k bydlení skutečně neslouží, přesto si mezi výjimečnými stavbami své místo zaslouží.
tags: #arizonske #betonove #domy #informace