Anhydritové potěry, nebo jinak anhydritové podlahy (Anhydrit), jsou dnes nejvyužívanější formou podlah pro použití podlahového vytápění nebo jako předfinální vrstva podlahy pod finální vrstvu. Anhydrit perfektně vede teplo a oproti běžným cementovým podlahám je mnohem méně problematický. Všechny výhody jsou tak na straně anhydritové podlahy, jediné úskalí je při realizaci v trvale vlhkých prostorách. Ale nebojte, v běžných koupelnách použití nevadí.
Tekutý samonivelační anhydritový litý potěr je určený pro realizaci vnitřních podlah. Anhydritový potěr je litý samonivelační potěr na bázi síranu vápenatého vyráběný dle platné normy ČSN EN 13813:2003. Slouží jako podklad pod finální nášlapnou vrstvu např: plovoucí podlaha, dlažba, lino, parkety, dřevěná podlaha a další. Lze použít i jako vyrovnání staré nerovné podlahy, ale při minimální lokální výšce 30 mm, nejlépe 35 mm a to z důvodu garance rovinnosti podlahy ± 2 mm/ 2 m. Anhydritový samonivelační potěr je možné použít i jako roznášecí vrstvu do garáže, dílny…
Anhydritový samonivelační potěr se skládá z kameniva do 4 mm (písek), pojiva, vody a popřípadě z přísad, které ovlivňují zpracovatelnost anhydritového potěru. Anhydritový potěr je čerstvá samonivelační směs na bázi síranu vápenatého - anhydritu, plniva ve formě praného písku frakce 0 - 4 mm, plastifikačních přísad a vody. Díky sníženému množství vzduchových bublin a vysoké hustotě se používá stále častěji při instalaci podlahového topení, neboť snižuje oproti betonu odpor prostupu tepla a teplo odvádí do vytápěného prostoru rychleji. Anhydritový potěr je po vytvrdnutí hladký a bez trhlin od smrštění, nedeformuje se do miskovitého tvaru.
Pro tloušťky aplikace nad 35 mm k pokrytí dlažbou, parketami, plovoucími podlahami, PVC, koberci atd. Pro vytváření litých vnitřních připojených i plovoucích potěrů jako roznášecí a vyrovnávací vrstvy stávajících nosných podkladů. Pro potěry plovoucích topných podlah a potěry na tepelně izolační vrstvu.
Anhydrit nebo beton?
Mezi stavaři, ale také mezi veřejností probíhá opakující se diskuze, zda je na podlahy lepší klasická betonová podlaha nebo anhydritový litý potěr (Anhydrit). Každý z těchto materiálů má své pro a proti. Nelze říct, jaký materiál je jednoznačným vítězem. My si ale myslíme, že stavebnictví se vyvíjí, stejně jako používané produkty a anhydritový litý potěr je ideálním produktem na podlahové topení do novostaveb.
Čtěte také: Moderní podlahy s potěrem KVK Anhydrit 25 kg
Největším argumentem „betonářů“ proti anhydritu je to, že nemá rád vlhkost. Ano, nehodí se do závodních kuchyní, do zděných saun v aquaparcích a podobně - nemáme ale problémy ani ve sprchových koutech a koupelnách, kde se stejně musí aplikovat hydroizolace nebo se třeba sprchový kout vyšaluje a vybetonuje se spádem.
Výhody anhydritového potěru
- Nesmršťuje se a nepraská.
- Vysoká tepelná vodivost: obzvláště vhodný pro systémy podlahového vytápění, bez použití dodatečné výztuže.
- Anhydritová podlaha nepotřebuje dilatační spáry, pokud není místnost delší než 20 m nebo místnost nemá např. výčnělek. I velké plochy lze pokládat bez dilatačních spár.
Pevnostní třídy anhydritových potěrů
Anhydritové podlahy se dělí na tyto pevnostní třídy:
- Anhydritový potěr AE 20, CA C20 - F4
- Pevnost v tlaku 20 MPa.
- Pevnost v tahu za ohybu 4 MPa
- Použití: Rodinné domy, obytné prostory, komerční objekty s malou zátěží.
- Anhydritový potěr AE 25, CA C25 - F4
- Pevnost v tlaku 25 Mpa.
- Pevnost v tahu za ohybu 5 MPa
- Použití: Rodinné domy, obytné prostory, komerční objekty s malou zátěží.
- Anhydritový potěr AE 30, CA C30 - F5
- Pevnost v tlaku 30 Mpa.
- Pevnost v tahu za ohybu 6 MPa
- Použití: Komerční objekty s vysokou zátěží + Průmyslové objekty.
Dle normy ČSN 13813 znamená označení C zaručenou pevnost v tlaku, F pevnost v tahu za ohybu (důležitý parametr) a obě toto označení je udáváno v MPa.
Pro určení správné výšky potěru nestačí jen informace o jaký druh potěru se jedná, důležitější je informace o pevnosti v ohybu (při pokládce na stlačitelný podklad) - každý typ potěru má několik tříd pevnosti.
Minimální tloušťky anhydritových potěrů
POZOR DŮLEŽITÉ: výška anhydritové podlahy se určuje v závislosti na tloušťce izolace, jejího typu a celkové stlačitelnosti. Mnoho zákazníku si to plete s doporučenou minimální tloušťkou 30 - 35 mm anhydritu v technickém listu výrobce.
Čtěte také: Samonivelační anhydritový potěr
Doporučené minimální tloušťky anhydritových potěrů v závislosti na třídě pevnosti a použití:
| Třída pevnosti | Plovoucí vrstva na izolaci | Plovoucí vrstva (podlahové topení) | Plovoucí vrstva (podlahové topení) s IC10 |
|---|---|---|---|
| F4 | min. 45 mm | min. 45 mm | min. 35 mm |
| F5 | min. 40 mm | min. 40 mm | min. 35 mm |
| F7 | min. 35 mm | min. 35 mm | min. 35 mm |
| F10 | min. 30 mm | min. 30 mm | min. 25 mm |
Plošné zatížení - pro obytné budovy se uvažuje do 2kN / m2.
Příprava podkladu
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. Podklad musí být dokonale očištěn a zbaven veškerých nečistot a materiálů užitých na stavbě a napenetrován vhodnou penetrací.
Plovoucí vrstva:
Podklad oddělte vhodnou separační vrstvou např. PE 0,2mm. Tepelné a akustické izolanty je nutné seskládat na sraz bez mezer. Izolační desky musí být uloženy na rovném podkladu tak, aby doléhaly celou plochou a váha potěru byla přenášena rovnoměrně na celou plochu izolační desky. Povrch desek musí být opatřen fólií tak, aby nedocházelo k zatékání směsi. Izolační, nebo systémové desky musí být uloženy na rovném podkladu tak, aby doléhaly celou plochou a váha potěru byla přenášena rovnoměrně na celou plochu izolační desky. Povrch desek musí být opatřen fólií (neplatí u systémových desek) tak, aby nedocházelo k zatékání směsi. Teplovodní trubky musí být řádně připevněny k připravenému podkladu. Přilehlé stěny musí být opatřeny dilatačním pásem min.
Je nutno respektovat pracovní nebo konstrukční spáry a provést obvodové dilatace vertikálních stavebních prvků (stěny, pilíře, potrubí apod.). V zúžených profilech (např. dveře mezi místnostmi) nebo v místnostech, kde poměr stran je větší než 1 : 3, je nutné provádět dilatační spáry. Pokud není dodržován postup při přirozeném zrání a vysychání podlahy, pak může prasknout. Tyto praskliny se sešijí a nemají na kvalitu podlahy žádný vliv. Někdy je lepší i u větších místností nechat podlahu přirozeně popraskat a sešít, než dělat zbytečné dilatační spáry.
Čtěte také: Anhydritový potěr: Vlastnosti a aplikace
Pro zajištění tepelné izolace a útlumu kročejového hluku se používá anhydritový potěr, který se aplikuje na vrstvu izolantu. Pokud nelze provést spojený potěr, řešením je právě tento typ potěru. Anhydritový potěr je v tomto případě od podkladu oddělen separační vrstvou a od svislých konstrukcí dilatačním pásem. Využívá se zejména při sanaci stávajících podlah. Velkou předností anhydritového potěru pro podlahové vytápění je dokonalé obklopení trubek podlahového topení se zajištěním maximálního přenosu tepla. Tloušťka potěru se v případě tohoto konstrukčního řešení odvíjí od průměru trubek podlahového topení a plánovaného provozního zatížení.
Míchání a aplikace
Suchou směs vsypte do předepsaného množství vody a smíchejte pomaluběžným míchadlem. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte. Při strojním zpracování použijte vhodné strojní zařízení např. Strojní zpracování, expedice pouze v silech. Před nanášením zkontrolujte rozliv metodou Hägermann-Trichter, který by měl být 230-250 mm. Rozmíchanou směs lijte v jedné vrstvě do požadované výšky. Poté srovnejte a odvzdušněte za pomoci vibračních tyčí. Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.
Sušení a vyzrávání
Konečných vlastností litých anhydritových potěrů je dosaženo po 28 dnech a vyschnutí pod 1 % hm. Po 48 hodinách od nalití potěru je třeba umožnit pozvolné vysychání potěru dostatěnou ventilací, temperováním stavby, případně kondenzačními vysoušeči vzduchu. Nepoužívat lokální zdroje tepla (horkovzdušné fukary apod.) → nerovnoměrné vysychání = riziko prasklin.
Průběh vysychání anhydritových potěrů je silně závislý na teplotě vlhkosti prostředí a intenzitě výměny vzduchu. Nelze zobecnit délku vysychání (ta je dále nepřímo úměrná tloušťce nalévané vrstvy). V případě nepříznivých klimatických venkovních podmínek (mráz, trvalý déšť, zvýšená vlhkost v chladných měsících) je vhodné místnosti temperovat a větrat pouze nárazově několikrát denně.
Vyhněte se negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Je zakázáno přímé zahřívání povrchu.
- Teplotu zvyšujte postupně: asi +5 °C denně, až na doporučenou maximální pracovní teplotu (např. 50-55 °C).
- Před měřením vlhkosti (např. CM metodou) je nutné potěr vytápět alespoň 3 dny na maximální pracovní teplotu.
- Při vytvrzování anhydritu vzniká slabá povrchová vrstva (tzv. sintrová vrstva), která může bránit následné pokládce podlahové krytiny.
- Tuto vrstvu je nutné mechanicky odstranit - např. lehce přebrousit rotační bruskou s hrubším smirkovým plátnem (např. P16)
- Potěr musí být chráněný před vniknutím vzlínající vlhkosti vodorovnou hydroizolací a i seshora např. vhodnou finální vrstvou nebo penetrací.
Nanášení dalších vrstev
Nášlapné vrstvy je možné pokládat po dosažení zbytkové vlhkosti ≤ 0.5 % u nevytápěných a ≤ 0.3 % u vytápěných podlah. Měření vlhkoměrem CM, hmotnost vzorku 50 g, čtení na stupnici po 10 min.
Při dodržení správného technologického postupu nanášení potěru, není třeba potěr na povrchu obrušovat. V případě že je požadovaná vyšší přídržnost k povrchu potěru než jakou vykazuje po vyzrání, lze jí zvýšit např. penetrací.
Při požadavku na velmi hladký povrch (pod korek, PVC apod.), podlahu přebruste a přestěrkujte jemnou samonivelační stěrkou v tloušťce 1-3 mm.
tags: #anhydritovy #poter #tridy #informace