Andulky patří v Česku k nejoblíbenějším papouškům a většina z nás zná alespoň jednoho člověka, který párek těchto barevných ptáčků chová. Pokud přemýšlíte o pořízení papouška, ale nemáte prostor, finance či kapacitu na velkého ptáka, jako jsou třeba ary, nebo vás zkrátka jejich menší, na manipulaci poněkud jednodušší příbuzní uchvátili, možná je pro vás právě andulka ten správný mazlíček.
I přesto, že andulka je poměrně nenáročná, je třeba si uvědomit, že jde o živého tvora, kterého nelze v případě potřeby odložit nebo „uklidit“. Nepříjemnosti se mohou objevit, a to i zdravotní. Jedním z pozorovaných chování, které může chovatele znepokojit, je odškrábávání omítky. Ačkoliv se může zdát, že andulka tak činí z nudy nebo z rozmaru, často za tím stojí zdravotní problém - vápenka.
Co je vápenka a proč způsobuje okusování omítky?
Onemocnění známé spíše pod názvem vápenka si možná znalci spíš spojí se slepicemi, u nichž napadá nohy. Říká se jí tedy také prašivina běháků. Obecně vápenka postihuje neopeřené části těla. U papoušků se týká hlavně zobáků a kůže kolem nich, očí a může se objevit i na nohách. Kromě andulek postihuje též kanárky, korely a další australské papoušky (alexandry, neofémy či papoušky kakadu), někdy také ary, agapornise a amazoňany.
Za nemoc mohou mikroskopičtí roztoči, u papoušků je to konkrétně parazit knemidocoptes pilae. Tito roztoči se živí kůží a rohovinou ptáků, pod kůží si pak vrtají chodbičky. Působení parazita vyvolává svědění, které je horší v nočních hodinách, což papouška vysiluje. Andulka si neustále otírá zobák o bidýlko nebo o klec, případně si klove do nožek, aby si ulevila od svědění. Může si také vytrhávat pírka. Právě z tohoto důvodu může andulka okusovat omítku - snaží se najít úlevu od svědění nebo se pokouší odstranit postiženou kůži.
Příznaky vápenky
Ptačí svrab se u andulek objevuje nejprve v koutcích zobáku, odkud se šíří dál. Andulka zpočátku ani nemusí vypadat nemocně. Jsou i případy, kdy choroba nějakou dobu probíhá skrytě a propukne až při stresu či nějakém jiném oslabení nebo poruše imunity. První, čeho si možná všimnete, je změna v chování andulky. Ptáček je neklidný a neustále si otírá zobák o bidýlko nebo o klec, případně si klove do nožek. Může si také vytrhávat pírka. Často odpočívá ve vertikální poloze nebo v noci tzv. cupitá, čímž si ulevuje od toho, jak ho roztoči kousají. Později tak začne celkově chátrat a je viditelně skleslý.
Čtěte také: 56 modulové rozvaděče pod omítku
Při bližším prozkoumání si pak můžete všimnout, že zobáček andulky již není krásně hladký, ale hrubý na povrchu. V ozobí i zobáku jsou vidět dírky (stopy po chodbičkách roztoče). Kůže v okolí zobáku či očí je zduřelá, ozobí mění barvu a objevují se na něm výrůstky podobné bradavicím. Kůže v okolí se také loupe, je nahnědlá a připomíná drolící se přilepenou mouku. V pokročilejších stádiích může nosní dírky ptáka částečně ucpat hnědý sekret. Pokud vápenka napadne nohy, jsou na nich patrné šupinky, kůže je zrohovatělá a zduřelá. U kroužkované andulky může dojít i k přiškrcení nožičky a k jejímu upadnutí. Deformity způsobují papouškovi bolest a neschopnost udržet se na bidýlku.
Léčba vápenky
Léčba vápenky je poměrně jednoduchá, pokud s ní začnete včas. V pozdních stádiích může nemoc zobák či ozobí úplně zdeformovat a ucpat nozdry. V tomto případě má pták většinou problémy s dýcháním, příjmem potravy a bez léčby umírá. Ale nebojte se, to hrozí pouze při zanedbání vápenky. Pokud ji odhalíte včas, je tato nemoc poměrně dobře a rychle léčitelná.
Často se doporučuje potírání postižených míst olejem (nejlepší je olivový), sádlem či máslem, který má ucpat cestičky a roztoče pak udusit. Tato metoda však není příliš vhodná, andulce tím pouze ulevíte od svědění, ale nevyřešíte příčinu nemoci a ta se pak většinou vrátí. Olej je také nutné nanášet opakovaně, což je pro andulku poměrně stresující proces. Navíc si ptáček díky pravidelnému čištění pírek roznese olej po celém těle, což je mu nepříjemné a může z toho upadnout i do depresí. Někteří chovatelé doporučují přírodní krém na vazelínové bázi buď čistý nebo navíc s nějakou léčivou složkou (propolisem nebo konopím). Tou je třeba natírat nejen zobák, ozobí a nožky, ale pravidelně i bidýlka. Hojení urychluje vitamin A. Je proto vhodné zařadit zeleninu, jež na něj bohatá (brokolici, kapustu, špenát, mrkev, petržel).
Nejúčinnější je cílená léčba, díky níž se roztočů zbavíte navždy. Nejlepší je proto zamířit k veterináři, který vám doporučí antiparazitní přípravek. Ten se aplikuje na odhalenou kůži pod křídlo, odkud se vstřebá do těla a zahubí roztoče.
Pokud máte více papoušků, je třeba toho nemocného po dobu léčby izolovat. Po zlikvidování roztočů je nutné ještě vydezinfikovat klec nebo voliéru. Roztoči zde totiž přežívají a pták by se mohl znovu nakazit. Nezbytné je hlavně vyměnit bidýlka, kde se často roztoči ukrývají. Doporučuje se i vymýt nebo rovnou koupit nové misky. Nezapomeňte vyčistit také další místa, kde se papoušek zdržuje a kde mohla zůstat vajíčka roztočů (vyperte např. záclony).
Čtěte také: Použití drátěného kartáče
Prevence vápenky
Vápenka se většinou objevuje u papoušků chovaných v nevhodných podmínkách. V takovýchto chovech se pak nemoc rychle šíří. Při koupi nového opeřence je proto dobré si jej prohlédnout, abyste si vápenku nezavlekli i k vám domů. To platí hlavně v případě, kdy chováte další papoušky. Jako prevence může sloužit jedině důkladná hygiena chovatelského zařízení a důkladná prohlídka nově zakoupených jedinců, zda vápenku nemají.
Péče o andulku a další možné problémy
Chov andulky je velký závazek, který může trvat i deset let. Andulky se dožívají věku 10 let i více a po celou tuto dobu bude potřebovat Vaši péči a čas. Je to velmi milé společenské zvíře, které Vás často rozesměje svými kousky. Při ochočování však musíte být dostatečně trpěliví, abyste si získali její důvěru.
Potřebuje prostornou klec, aby mohla alespoň roztáhnout křídla. Dno klece je nejvíce praktické vysouvací. Bidýlka musí být z přírodních nejedovatých materiálů o průměru nejméně 12 mm, ideální je však jako bidýlka použít přírodní větve o průměru 12 až 20 mm, o které si andulka může obrušovat drápky a zobák. Klec zařiďte v dostatečném předstihu před pořízením andulky, aby měl ptáček po příchodu do vaší domácnosti klid a rychleji si zvykl na nové prostředí. Klec umístěte do místnosti, kde se přes den nejvíce zdržujete, ale ne na přímé sluneční světlo a také pozor na průvan, aby zvířátko nenastydlo.
Kromě vápenky je třeba dávat pozor i na další aspekty péče:
- Alergie: Alergie na peří patří mezi nejčastější druhy alergií. S andulkou je spojena nejen alergie na peří, ale také roztoče a prach. Pokud někdo z rodiny trpí na alergie, buďte s koupí andulky i jiného zvířete velmi opatrní.
- Hluk: Ačkoliv andulka nepatří k příliš hlučným papouškům, její štěbetání a občasné pískání, případně skákání v kleci vám může někdy vadit. Rozhodně nedoporučujeme dávat andulku do ložnice, kde spíte.
- Nepořádek: Z klece občas vyhazuje zrní nebo zbytky potravy, také z ní padá peří. Po delší době může být kolem klece slušná spoušť, kterou ovšem jednoduše vysajete luxem.
- Cestování: Andulky se dožívají většinou do 10 let věku (některé až 18 let). Počítejte s tím, že pravidelně budete muset řešit, kam dát andulku, když pojedete na dovolenou. Jeden, dva dny papoušek doma sám vydrží, když mu dáte dostatek krmení a vody, ale delší dobu to není vhodné.
Krmení a voda
Denně podávejte čerstvou pitnou vodu (nejlépe převařená z vodovodu). Základ stravy tvoří vyvážená směs zrní (proso, lesknice, loupaný oves a nigera), které nasypte v přiměřeném množství ráno do krmítka a brzy odpoledne a navečer potom odstraňte prázdné slupky, aby se andulka dostala k zrnkům vespod. Pokud zbylo v krmítku jen málo zrnek, přidejte lžičku, aby andulka ráno nalezla potravu - potřebuje trvalý přísun energie. Kromě směsi zrní nabídněte zvířátku každý den pár centimetrů dlouhý klas prosa a do mističky dejte kousek omytého ovoce a trochu bylin. Jednou týdně andulce prospěje pár naklíčených zrn (zejména v období, kdy je nedostatek čerstvé zelené stravy).
Čtěte také: Detailní přehled podomítkových třífázových zásuvek
Vhodné krmení: čekanka, bazalka, petržel, mladé listy pampelišky, kukuřice, mrkev, nestříkaný hlávkový salát, listy špenátu, cukety, čerstvý ananas, jablko, meruňka, banán, hruška, jahoda, maliny, kiwi, mango, mandarinka, meloun, pomeranč, broskev, hroznové víno. Potravu nikdy nedávejte přímo z lednice, vše podávejte při pokojové teplotě a předem omyjte vlažnou vodou a otřete do sucha. Krmení případně nastrouhejte nebo oloupejte (např. pomeranč).
Nevhodné krmení: všechny druhy kapusty, brambory, zelené fazole, postřiky ošetřený hlávkový salát, grapefruit, rebarbora, švestka, avokádo.
Nebezpečné je ozobávání jedovatých rostlin, elektrických kabelů, zásuvek, rovněž hrozí nebezpečí přivření andulky mezi dveře. Nezapomeňte před vypuštěním andulky z klece zavřít všechna okna v místnosti! Netrhejte větve a trávu podél silnic (výfukové plyny), také pozor na postřiky a znečištění zvířecími výkaly. Větve nesmí být zmrzlé.
U andulek, které nemají možnost si dostatečně brousit drápky, může dojít k jejich přerostení - drápky je nezbytné pravidelně kontrolovat a v případě potřeby zkrátit (pozor, aby nedošlo k přestřižení žilky uvnitř drápku!). I andulky mohou mít různé zdravotní neduhy - v případě, že máte na nějaký podezření, okamžitě vyhledejte pomoc veterináře. Pokud se rozhodnete chovat více andulek pohromadě, dbejte na to, aby nebyla v hejnu lichá samice (lichý samec může být).
Zajímavosti o andulkách
Andulka vlnkovaná je nejpopulárnější druh papouška chovaného v domácnosti. Je známá pro své pestré zbarvení, svou společenskost a povídavost. Zde jsou některé fascinující fakta o těchto malých ptácích:
- Andulky mají třetí oční víčko, které není obvyklé viditelné, ale je důležité pro zvlhčování očí a jejich ochranu před špínou či různými drobnými částečkami.
- Tempo dechu těchto malých ptáčků je pozoruhodné - pohybuje se mezi 65-85 dechy za minutu. Vysokou mají i tepovou frekvenci, která v klidovém režimu činí až 300 úderů srdce za minutu.
- Původní andulky byly žluto-zelené, z nich se následně vyvinuly ostatní barevné varianty. Druhým zbarvením bylo žluté, které je výsledkem šlechtění a genetické mutace. První žlutá andulka nebyla spatřena až do roku 1878.
- Andulky disponují takzvaným monokulárním viděním, což znamená, že pohybují a vidí každým okem zvlášť. Jejich mozek dokáže zpracovat obrovské množství obrázků, které očima zaznamenávají, což ve své podstatě znamená velice kvalitní zrak. Zatímco člověk za sekundu zachytí asi 16 obrazů, andulky i přes 150.
- Na celém těle andulky byste dokázali napočítat až 3 000 jednotlivých peříček.
- Když jsou andulky spokojené, či přímo šťastné, skřípou zobáky. Podobně jako třeba kočky předou.
- Kosti andulek, zejména dlouhé kosti jejich křídel, jsou (stejně jako kosti většiny ostatních létajících ptáků) duté, naplněné téměř výhradně vzduchem.
- Andulky mají víc krčních obratlů než člověk, což jim umožňuje zaklonit hlavu o 180° nahoru nebo ji otočit dozadu.
- Kostra samiček andulek v období páření získává na tvrdosti díky tomu, že se v rámci podpory rozmnožování aktivují zásoby vápníku v jejím organismu. To může mít za následek, že se její hmotnost zvýší až o 20 %.
- Skořápky andulčích vajec jsou pokryty póry, které umožňují, aby se kyslík a oxid uhličitý dostaly do a z nitra skořápky.
- Míra světelnosti spolu se zkracujícími a prodlužujícími se dny samičkám andulek napovídá, kdy přichází období páření. Umělé osvětlení může tento proces značně ovlivnit.
- Andulky nemají močový měchýř - jako ostatní ptáci disponují kloakou, jediným otvorem, kterým z jejich těla odchází moč i fekálie naráz. Andulky také vylučují velmi často, zhruba každých 20 minut.
- Vlnová délka zvuku, kterou andulky slyší, se pohybuje mezi 400-20 000 Hz. Andulky si také mohou zvukové sekvence pamatovat a občas je i imitují.
- Andulky jako druh patří k těm hlasově obdařenějším ptákům. Velká spousta z nich navíc dokáže říct aspoň pár slov. Když už se navíc mluvit naučí, často mívají širší slovník a čistší hlas než ostatní papoušci včetně kakadu či ary. Lépe odposlouchávají samečci, kteří kromě napodobování pískání umí reprodukovat slova i celé fráze. Samičky nejsou tak povídavé a většinou umí napodobit jen pískání nebo nějaké slovo.
- Existují dva odlišné druhy andulek - australská a anglická, která je o něco větší. Anglická andulka je záměrně šlechtěna zejména pro zvířecí trhy, zatímco australský typ je podobnější původní, divoce žijící variantě. Anglický typ andulek je o něco větší než jejich australské příbuzné, mají také větší hlavu a výraznější opeření v oblasti hlavy a obličeje.
- Andulky lze naučit počítat do tří i jednoduché sčítání, tedy takové, které obsahuje pouze jedničku, dvojku a trojku.
tags: #proč #andulky #odskrabavaji #omitku